OdporúčameZaložiť web alebo e-shop

ENERGETICKÉ A MYSTERIÓZNE miesta

O najväčšej podzemnej záhade Slovenska: Mesačnú jaskyňu hľadajú už viac ako 50 rokov

BRATISLAVA – Levočské vrchy ukrývajú podľa legendy jednu z najtajomnejších jaskýň na svete. Objaviť ju mal v roku 1944 Antonín T. Horák počas SNP. Odvtedy sa ju márne pokúšali nájsť viacerí jaskyniari z rôznych kútov sveta. Medzi jej hľadačov patril aj speleológ a prírodovedec Stanislav Pavlarčík, ktorý nám o nej prezradil všetko, čo vie.

„Legendárna Mesačná jaskyňa bezpochyby patrí medzi najväčšie speleologické záhady nielen u nás na Slovensku, ale i vo svete,“ ozrejmil na úvod Stanislav Pavlarčík, ktorého hľadanie tajomnej jaskyne v minulosti takisto nadchlo. Ako dodal, speleológovia sa o nej prvýkrát mohli dozvedieť v roku 1965 z amerického časopisu NSS NEWS  (National speleological Society News).

Autorom článku bol kpt. Antonín T.  Horák, priamy účastník októbrových bojov z roku 1944 počas Slovenského národného povstania. Stret, v ktorom údajne utŕžil zranenie, sa mal odohrať niekde medzi obcami Šambron a Jakubany v Levočských vrchoch. Horák tvrdil, že práve tam, v okolí kóty Siminy (1287,2 m. n. m.), sa nachádza akási Mesačná jaskyňa.

Horákovi jaskyňu ukázal miestny gazda

„Vtedy, v období Slovenského národného povstania, došlo 22. októbra 1944 k boju medzi istou, bližšie neznámou povstaleckou jednotkou pod velením kpt. A. T. Horáka a nemeckou armádou. Po urputnej bitke na bojisku zostal ležať zranený samotný kapitán Horák s dvoma spolubojovníkmi Jurekom a Martinom. Nemci ich nechali tak a odišli,“ spomína speleológ.

Zranených bojovníkov zachránil gazda Slávek, ktorý im mal ukázať Mesačnú  jaskyňu, kde našli úkryt. „Horák v nej počas prieskumu naďabil na rozmernú tajomnú šachtu na konci jaskyne, ktorá mala tvar polmesiaca a bolo zložená z akéhosi neznámeho tvrdého kovového a organického materiálu. Jaskyňa bola dokonca vyzdobená kvapľovou výzdobou. Opradená bola akýmsi starým tajomstvom, pred ktorým mal  rešpekt  aj Slávek,“ približuje opis Horáka Pavlarčík.

Horák a jeho spolubojovníci mali stráviť v jaskyni niekoľko dní, počas ktorých im gazda s dvomi dcérami ochotne nosil obživu. Okrem pokrmov z jeho dvora mali zranení muži v jaskyni konzumovať aj pečené netopiere. Jeden z nich, najťažšie zranený, však o pár dní zomrel, a tak ho ostatní pochovali neďaleko jaskyne.

Vchod do jaskyne zamaskoval

Preživší dvaja bojovníci po smrti druha jaskyňu opustili a vydali sa smerom na východ ku Košiciam - v ústrety približujúcej sa Sovietskej armáde. „Vtedy  sa zrodila legenda, ktorá sa už z pamäti ľudstva nedá vymazať. Kpt. Horák jaskyňu dokonca navštívil po skončení vojny a pre istotu vchod do nej zamaskoval pred nepovolanými návštevníkmi. Po vojne emigroval do USA, kde v roku 1976 zomrel,“ rozhovoril sa Pavlarčík o detailoch legendy.

Odvtedy je jaskyňa považovaná za záhadu, ktorá lovcom senzácií občas nedá spávať. O legende sa za posledné polstoročia popísalo toľko, že o nej už počul celý svet. „Ak si hĺbavý čitateľ prečíta túto príhodu prvýkrát, neubráni sa nesmiernemu vzrušeniu po tajomnom a neobjavenom, vráti sa k tomu znovu isto aj viackrát a začne ju porovnávať s historickými a odbornými faktami. Potom sa mu však začnú vynárať  mnohé otázky postupne spochybňujúcich vierohodnosť tejto príhody a existencie jaskyne,“ mieni speleológ.

Hľadali ju Slováci aj Američania

Jaskyňu na Slovensku hľadali nielen našinci, ale dokonca aj jaskyniari z USA. „Z podnetu Ministerstva kultúry SR som sa podieľal na jej lokalizácií aj ja v rokoch 1981 až 1982 ako odborný pracovník, geológ a speleológ z vtedajšieho Ústredia štátnej ochrany prírody v Liptovskom Mikuláši  spolu s ďalšími jaskyniarmi zo Spišskej Belej,“ doplnil Pavlarčík. Všetky pátracie akcie však vždy skončili neúspechom.

„Lokalizovalo sa tu alebo aj objavilo veľa menších jaskýň, ale taká jaskyňa sa nenašla. V oblasti Levočských vrchov nejde o krasové jaskyne, ale o puklinové a trhlinové jaskyne vytvorené v usadených horninách z obdobia starších treťohôr, (paleogénu) zastúpených hlavne pieskovcami,“ vysvetlil jaskyniar s dodatkom, že ani súradnice jaskyne nie sú celkom vierohodné, preto ju rôzni pátrači hľadali aj v tatranských vrchoch.

Stanislav Pavlarčík ukazuje na Belianske Tatry zo severu, kde sa aj tu má podľa niektorých nachádzať legendárna Mesačná jaskyňa.Stanislav Pavlarčík ukazuje na Belianske Tatry zo severu, kde sa aj tu má podľa niektorých nachádzať legendárna Mesačná jaskyňa.

 

Číry výmysel

„Existenciu jaskyne nemožno  označiť ináč ako bluf, fantazmagóriu,“ hodnotí jaskyniar a kladie si otázku, kam vtedy siahala serióznosť, objektívnosť, inteligencia a motív pisateľa,  údajne priameho účastníka historickej udalosti  a  objaviteľa záhadného objektu dôležitého pre ľudstvo. „Ale  nebolo to len tak pre nič za nič. Určite išlo o niečo viac. A tu sa natíska už aj priestor pre konšpirácie.

Levočské vrchy boli totiž dlho uzatvorenou oblasťou, nachádzal sa tu Vojenský výcvikový priestor Javorina. Jaskyňa sa za takú dlhú dobu nenašla a ani kapitán Horák preto neurobil veľa, aby sa našla a bola prístupná aspoň pre vedecké a odborné kruhy,“ upozorňuje odborník, podľa ktorého ide o dlhodobé zavádzanie odbornej i laickej verejnosti.

Mesačnú jaskyňu niektorí dokonca začali spájať s vymysleným Nemeckým štábnym bunkrom, ponurou rozostavanou poľnohospodárskou stavbou, pod ktorou sa má nachádzať, čo vraj potvrdil aj geologický vrt. Nič z toho však nie je pravda.

„Príťažlivosť legendy o Mesačnej jaskyni je taká veľká, že vznikol aj Klub priateľov kpt. Horáka (KPKH), neformálna a nezávislá pátračská skupina túžiaca nájsť tajomnú Mesačnú jaskyňu, ktorá sa nevzdáva jej hľadania. Je nad slnko jasné, že je to z recesie,“ dodal jaskyniar na margo ľudskej túžby po poznaní tajomného podzemia Zeme a ducha krajiny.

 

 

Publikované: 24.10.2016

Zdroj: http://www.topky.sk


Silová centra Země působící v ČR a na Slovensku


Pokud budeme postupovat od povrchu k hloubce, tak na vrchní vrstvě je Země pokryta mnoha objekty, které na člověka mohou nějak energeticky působit. Jedná se o objekty vytvořené z větší míry lidskou činností (např. kláštery, hrady).

O úroveň hlouběji najdeme síť meridiánů, které geometricky (v pravidelné struktuře) pokrývají zemský plášť a rozvádějí energii Země podobně jako žíly v lidském těle.

A ve třetí, ještě hlubší vrstvě se nacházejí silová centra. Těmi naše (dnešní) povídání začneme.

Silová centra jsou pro Zemi čímsi základním, podobně jako otvory v lidském těle. Jsou prastará, snad odvěká a jejich poloha se nemění. Jejich rozložení není pravidelné, mají podobnou „strukturu“ asi jako hvězdy na nočním nebi vytvářející pomyslná souhvězdí. Zatímco řeky a pohoří „cestují“ a krajina se pohybuje, roztahuje, vlní a tančí, silová centra zůstávají.

V této hluboké vrstvě je území Čech, Moravy a Slezska ovlivňováno působením osmi silových center, z nichž tři se nacházejí na našem území a zbylých pět k nám proniká z území za našimi hranicemi. Jejich přibližnou polohu a hranice působnosti zobrazuje naše barevná mapka.

Je důležité pochopit, že působení silového centra je plošné, prostupuje celou krajinou a leckde spontánně vyhřezává i v některých místech za vyznačenou hranicí působnosti. K pochopení onoho „čehosi“, čím je toto místo nabité, nestačí jen stanout v epicentru, naopak: tak ho můžeme i minout.

Lepší je prý v okruhu několika desítek kilometrů krajinu objíždět a jakoby se k němu blížit případnou spirálou. Tak nejlépe pochopíme to jeho „cosi“, co okolní krajině vtiskává svým působením. Ono přiblížení se k silovému centru se děje především kdesi uvnitř nás: je to propojení, které nelze vynutit tím, že si vlezeme někde na skálu a budeme dupat do země.

K propojení se silovým centrem se v nás cosi může chystat po celé roky našeho života a může k němu dojít i na dálku, dávno, když již na daném místě fyzicky nejsme. Pokud na nějakém území žijeme celý život, jsme jakoby utkáni z vláken, která danou krajinu tvoří. Proto nejde jen o setkání s nějakým fyzickým místem ve vnějším světě, jde o propojení s něčím, co současně leží i hluboko uvnitř nás.

Přiblížit se propojení se silovým místem může být tématem celého života a ne každému se to musí podařit; ne každý je připraven. Něco v nás se musí připravit, přichystat, vyladit, než k tomu může dojít.

Pokud lidé žijí přímo v epicentru silové oblasti, neznamená to, že jsou si něčeho takového vědomi a že s energiemi tohoto místa umí pracovat. Přesto lze říci, že i oni jsou, stejně jako lidé v celém silovém regionu, vystaveni určitému působení. Mohou toto působení vítat, nebo odmítat (čímž je dopad toho působení odlišný), ale tak jako tak, se nemohou z tohoto působení úplně a dočista jednou provždy „vyjmout“: žijí jakoby na nějakém hřišti, kde platí určitá pravidla.

Zajímavá je situace v oblastech, kde se působení silových center prolíná: někdy se harmonicky vyvažují, jindy vytvářejí podivuhodný rozpor, každopádně jejich míšením nastává širší paleta možností pro lidský vývoj. Některá města mohou být specifická tím, že se nacházejí na samé hranici nějakého silového regionu: mohou pak být pomyslnou branou do této „říše“.

První silové centrum Čech (#1) se nachází přímo pod Blaníkem a jeho oblast působení v podstatě (kruhovitě) pokrývá celé Čechy. Momentálně není aktivováno, nicméně i tak na nějaké úrovni působí. Zajišťuje ochranu české krajiny a přírody, jakoby naše území „přikrývá do nenápadnosti“, určité katastrofy se mu vyhnou, převalí se kolem: je to taková pláštěnka.

Nicméně v této neaktivované podobě i souvisí se snahou Čechů více se držet „při zdi“, v šedivém průměru, nevybočovat. Je v tom zhruba takováto mýto-logika: „Blaník je v podstatě vaším českým Olympem.

Pokud nectíte zemi, po které chodíte, ani nebe, k němuž vzhlížíte, pak si nemůžete vychutnávat lehkost okřídleného heróa běžícího s pochodní pod Olympem, jehož mantinely jsou nastavené úctou ke kosmickým zákonům a limitům stanovenými kosmem pro člověka.

Pak si podvědomě vyměřujete limity daleko užší a snažíte se je nepřekročit – nevybočovat. Sami jste si tak stanovili vlastní trest. Ti, kdo tento limit vnitřně překročí, pak nemají zvláštní důvod v této krajině zůstávat.“

K aktivaci blanického silového centra je prý třeba, aby na našem území žilo (řádově cca) 200 tisíc plně sebe sama akceptujících lidí, kteří dovedou Zemi a její proudění cítit a nejsou zatíženi kulturními, mentálními a duchovními koncepty – kteří nesoudí sebe ani druhé, kteří žijí přirozeně.

V takovém případě se ze zapouzdřeného krystalu kdesi pod Blaníkem stává úžasný katalyzátor výrazně a velmi pozitivně ovlivňující všechny, kdo na území Čech žijí. Do té doby je to ale spíš taková šedivá pláštěnka. Ale ani to není „špatně“. Chrání to. (Přinejmenším naši přírodu a krajinu).

Druhé silové centrum (#2) se nachází mezi Louny a Slaným, je v podstatě aktivované (asi z 50%) a pozitivně ovlivňuje region severozápadních Čech. Jeho kvalita je měkká, ženská, hřejivá.

Barevně by to byl mírně hřejivý hnědo-červený kámen. Zesiluje bujnou úrodnost a rychlejší regeneraci krajiny a důležitým způsobem vyvažuje ekologickou devastaci rozvrtaného Krušnohoří a měst v jejich stínu. Vděčíme mu za to, že se na zničených místech v tomto regionu dá ještě vůbec žít. Pozitivně ovlivňuje termální oblast kolem Karlových Varů.

Třetí silové centrum (#3) se nachází ve vysokém horském hřbetu na moravsko-slovenském pomezí (má jít o podzemní vodopád). Je také aktivované. Jeho energie je vodní, pronikavá, jasnozřivá, přímá, ryzí, ale i tvrdá. Záleží, jak se člověk k dané kvalitě postaví. Pokud si udrží ryzost a nevinnost, tak ho toto centrum chrání. Připomíná prý laserový paprsek, který pronikne vším, každou falší.

Život v těchto krajích je drsnější a není pro měkké povahy, je bez kudrlinek. V těchto krajích jde o to, jestli se dokážeme pravdě postavit zpříma. Když nám někdo zemře, když nám život vlepí políček, dokážeme to přijmout, polknout, strávit to vše „zplna“, rovně, bez uhýbání?

Jestli ano, projde to, vyčístí se to a my opět dýcháme bystrý horský vzduch, volní jako ptáci. Nezkousneš to, nestrávíš to? – Pak to budeš polykat celá léta v krčmě u kořalky, a nakonec to strávíš taky – ale tvá křídla budou černá smutkem. Ber nebo neber – a jdi dál – tak s tebou jedná tento kraj.

Čtvrté silové centrum (#4) se již nachází na polském území. Momentálně není aktivované a projevuje se zatím jen mírně, jakousi ochranou ženského (mateřského) principu a dětí. Jde tedy o podpůrně-mateřskou energii.

Ta na našem území působí v nejčistší podobě v oblasti Olomouce, Jeseníků a Moravské brány. Kdežto tam, kde se prolínají energie silových center 3 a 4, dochází ke blahodárnému zmírnění přílišné tvrdosti trojky.

Ve východních Čechách a na Vysočině, kde se „polská čtyřka“ prolíná s „jedničkou z Blaníku“, dochází naopak ke střetu obou kvalit, což se projevuje jakousi rozháraností mezi mužským a ženským principem, které se spolu jakoby „otloukají“ směřujíc však nakonec po mnoha zkušenostech ke smíření.

Páté silové centrum (#5) se nachází na německo-polském pomezí, v oblasti ovlivňující někdejší Dolní a Horní Lužici (a Sasko), pronikající však až kamsi dolů k Litoměřicím. Jedná se o velmi blahodárné působení, které prý těm, kdož mají úctu k ženskému principu a pokoru k Zemi, zajišťuje příjemný a krásný život. V oblasti prolínání dvojky a pětky se nachází Porta Bohemica a „Zahrada Čech“.

Šesté silové centrum (#6) má vysloveně tvrdý, německý, jangový, vysoce aktivní a produktivní charakter, avšak na naše území zasahuje již jen do Krušných hor, jakýmsi „okrajem spadu“. Ač jeho kvalita není sama o sobě, v jeho jádru až tak špatná - ve smyslu: „tvrdě pracuj a budeš se mít době a budeš mít ze sebe dobrý pocit“ - na území Krušných hor už spadá jen cosi ve smyslu „tvrdě pracuj“. Jedná se však o tvrdost, která nerespektuje ženský princip, není vyvážená.

Sedmé silové centrum na pomezí Rakouska a Německa zasahující k nám přes Šumavu až někam k Písku (#7) je prastaré a velmi silné. Jeho kvalita by se dala vyjádřit jako „radost z vítězení“ nabitá sebevědomím a bujarým přeskokem nočního ohně.

Zdá se, že germánské i keltské kmeny si z tohoto „kyblíčku“ chodili nabírat, zatímco my v Čechách z něho příliš zatím čerpat neumíme. Je to tím, že dokud nám (a v nás) „nesálá“ Blaník, nemáme v sobě dost sebejistoty se tomuto praevropskému maskulinnímu zřídlu otevřít a zůstáváme vůči němu jakoby v odporu, což naopak paradoxně v příhraničním podšumavském regionu vyvolává pasivitu a odliv mužských sil jinam.

Zajímavé je, že ojedinělým, ještě severnějším vyvřením tohoto „západoevropského jangu“ (k němuž tak jako tak patříme také) je pravděpodobně až Sv. Jan pod Skalou, což už je do Prahy co by kamenem dohodil. Sv. Jan pod Skalou nám prý má připomínat naši celoevropskou příslušnost: že uvnitř hluboko v sobě jsme také tak trochu Italové, Francouzi, Němci… není možné se z tohoto kadlubu vyříznout bez narušení naší vlastní látky. Časem se snad naučíme se tomuto proudu otevřít více.

Osmé silové centrum (#8) by se dalo nazvat „Věstonické“. Nachází se v Rakousku na sever od Vídně, kousek od českých a slovenských hranic, ale jeho působnost zasahuje jižní Moravu až po moravský kras a Vysočinu. Nyní je mírně aktivní (20%), ale v jiných dobách působilo daleko více. Jeho energií je energie radosti, plození, plodnosti a sexuality. S ní cítíte, že život není žádný trest, že je hluboce příjemné a krásné být na živu.

Pozoruhodná je oblast mezi Kyjovem a Trenčínem (Slovácko), kde se prolíná působení „věstonické osmičky“, „jasnozřivé trojky“ a mírně mateřské „polské čtyřky“, což vytváří pozoruhodnou emocionální a erotickou barevnost.

Slovensko

Na Slovensku působí tři hlavní silová centra Země.

Vliv devátého silového centra je velmi pozitivní. Přináší výživnou, jemnou, hřejivou, velkorysou, sluneční energii z Panonie v barvě průsvitného zlata obilných klasů. Je to energie spíše ženská, přitom ale sluneční. Jakoby říkala "je zde dost pro všechny, uvolni se a naber vzduch a víno plnými doušky."

Oproti tomu je desáté silové centrum tvrdé, jangové, ostré, připomínající břidlici hozenou do ohně: dlouho nepohnutě stojí, ale nikdy nevíte, kdy z ničehonic bouchne nebo udělá něco nepředvídatelného. (Zarputilá rigidita přeskočící do lability). Je to velká, ostrá síla, ale velmi nevyvážená.

Pokud není dobře "homeopaticky naředěná" s jinými prvky, má tednenci projevovat se spíše destruktivně a vyhroceně. "Nad Tatrou sa blýská."

Jedenácté silové centrum není tak výrazné, přináší uvolněnou vzdušně-vodní energii, která jakoby říkala "na pohodu". Je trochu povrchní a bez výrazné polarizace, ale v podstatě do dané oblasti přináší pozitivní vliv umožňující snadnější život.

Tím jsme si představili osm základních silových center, která působí na našem území. O druhé vrstvě, o síti meridiánů, pokrývajících zemský plášť si povíme příště.

 

 

Vojtěch Franče

Zdroj: http://www.znam-svuj-pribeh.cz/


 

DOŠLO K NEJVĚTŠÍMU ARCHEOLOGICKÉMU OBJEVU ZA POSLEDNÍCH 150 LET (oblast Guatemaly)

12.02.18 

Lidstvo má nyní jedinečnou šanci, se dozvědět mnohem více o bílých místech mayské kultury. Uvidíme, jak se k této možnosti postaví soudobý vědecký establishment. S příchodem Evropanů do těchto míst, došlo ke zničení ohromného množství původních památek, ale především velmi cenných starověkých záznamů a spisů. Mezi výjimky patří spis "Popol Vuh" (příběh o stvoření světa), který se podařilo zachránit a zrestaurovat.

Už jste o tom určitě slyšeli, nebo četli, ale přesto bych si dovolil k předmětnému tématu pár odstavců. Nejde totiž o ledasjakou věc. Globální vědecký establishment před nedávnem přiznal, že speciálně ustanovená skupina archeologů objevila na území Guatemaly oblast, kde se nachází vice jak 60 000 monumentálních mayských staveb. Hovoříme o ploše kolem 2100 kilometrů čtverečních. (https://www.ithaca.edu/news/releases/laser-technology-reveals-secrets-of-ancient-civilization-to-ithaca-archaeology-professor-49159/)

Tento neuvěřitelný počin bylo možné uskutečnit díky leteckému laserovému skenování s využitím speciální laserové technologie "LIDAR" (Light Detection and Ranging). Pozoruhodné starověké stavby, byly poprvé spatřeny v husté amazonské džungli v severní Guatemale. První zpracovaná data prokázala, že osídlení prostřednictvím městské zástavby bylo nejméně 3x hustší, než se doposud myslelo.

 

Lasery jsou schopné proniknout i přes hustou lesní vegetaci. Stromy a další rostliny je možné z takto vytvořených obrázků podle počítačových aplikací, odstranit a získat tak podrobnou mapu rozsáhlých mayských komplexů. Ono už nějakou dobu existovalo podezření, že Mayové disponovali mnohem většímu zkušenostmi v oblasti zemědělství, než se doposud myslelo.  Starověká pole byla identifikována také podle stejné technologie. Výpočty prokázaly, že výnosy z těchto polností dokázaly uživit mnohem více lidí, než se předpokládalo. 

Archeologové na základě výše uvedených informací a v mírném šoku přiznávají, že populace mayského národa mohla dosahovat až 20 milionů jedinců. Jde vskutku o ohromující číslo. Ukazuje se, že některé oblasti byly obdělány s efektivitou dosahující až 95%. Ale pak se cosi stalo. Mayská kultura obývající tuto oblast náhle a bez jakýchkoliv předcházejících signálů a z neznámých důvodů - zmizela. Stalo se tak před 1200 lety. Amazonský deštný prales měl dostatek času na to, aby uvedený rozsáhlý památník starověké mayské kultury přikryl neproniknutelným příkrovem.

Díky aktuálním nálezům nyní víme, že tento rozsáhlý a vzájemně propojený komplex obrovských měst mayské kultury byl vybaven velmi silnými a efektivními obranými prostředky včetně strážních věží. To prokazuje, že Mayové dokázali vést války, nebo se alespoň velmi účinným způsobem bránit. Aktuálně byly identifikovány obří palácové formace a pozoruhodná pyramidová pole.

Vědci jsou rozhodnuti, že s novými detekčními technologiemi v budoucnu propátrají další oblasti Amazonie, které jsou stále minimálně z 50-ti% ještě neprozkoumané. Zdá se, že legendy a pověsti, které hovoří o úžasných pravěkých městech v amazonské oblasti Jižní Ameriky, jsou postaveny na pravdivých základech. A díky nové technologii, je nyní velká šance je konečně objevit.

Jisté indicie naznačují, že jednotlivá a aktuálně objevená mayská města, by měla být vzájemně propojená rozsáhlým podzemním tunelovým a jeskynním systémem. Podle střízlivých odhadů však bude trvat minimálně ještě několik let, nebo možná desetiletí, než budou tyto podzemní prostory zpřístupněny pro kontaktní vědecký výzkum.

Lidstvo má nyní jedinečnou šanci, se dozvědět mnohem více o bílých místech mayské kultury. Uvidíme, jak se k této možnosti postaví soudobý vědecký establishment. S příchodem Evropanů do těchto míst, došlo ke zničení ohromného množství původních památek, ale především velmi cenných starověkých záznamů a spisů. Mezi výjimky patří spis "Popol Vuh" (příběh o stvoření světa), který se podařilo zachránit a zrestaurovat.

V "Popol Vuh" se hovoří o tom, že mayskou civilizaci založili "bohové", kteří přišli před mnoha tisíci lety z "nebes". Přinesli sebou pozoruhodné znalosti díky kterým byli schopni za velmi krátkou dobu vybudovat rozsáhlé pyramidové systémy a vytvořit sofistikované zemědělství.

Po nějaké době došlo k velmi závažné planetární katastrofě, která donutila mayskou populaci přestěhovat do podzemních tunelových a jeskynních systémů. Zde Mayové setrvali do té doby, dokud se povrch země nestal opět obyvatelným. Někteří výzkumníci tuto událost spojují s "biblickou potopou". Uvnitř hlubokých podzemních jeskynních systémů, se setkali s podivnými bytostmi, které jim umožnily v těchto nouzových podmínkách přežít.

Vedoucí osobností, která je odpovědná za nové archeologické objevy na území Guatemaly, je profesor Thomas Garrison z "Ithaca College".  Všechny důležité skutečnosti vyplývající ze série těchto objevů, se podařilo natočit a v brzké době by měly být odvysílány prostřednictvím dokumentárního filmu na kanále "National Goegraphic". Samozřejmě, že mnoho vědců ze Spojených států, Evropy, nebo Jižní Ameriky má nyní zájem seznámit se blíže s novými objevy. 

V kontextu s výše uvedenými skutečnostmi, je potřeba si uvědomit, že se v tomto případě jedná o objev doposud největšího starověkého mayského komplexu v dosavadních dějinách archeologie. Mám takové tušení, že se mu můžeme těšit na další pozoruhodné skutečnosti, které budou spojené s jihoamerickým kontinentem.

 

Jaroslav Chvátál

www.matrix-2001.cz


 

Kazachstan: Záhadné útvary
10/01/2017

Družicové snímky vzdialenej severnej stepi odhaľujú obrovské útvary na zemi. Sú to geometrické útvary – štvorce, kríže, čiary a kruhy veľkosti niekoľkých futbalových ihrísk, ktoré sa dajú identifikovať len zo vzduchu. Odhadovaný vek najstaršieho z nich je 8000 rokov.

Najväčší z útvarov sa nachádza v blízkosti neolitického sídla. Má tvar obrovského štvorca so 101 navýšenými hromadami. Jeho protiľahlé rohy sú spojené uhlopriečnym krížom. Pokrýva väčšiu plochu ako veľká Cheopsova pyramída. Ďalší má tvar trojramennej svastiky, ktorej konce sa zahýbajú proti smeru hodinových ručičiek.

Približne 260 útvarov v regióne Turgaj na severe Kazachstanu – valov, násypov a priekop – v piatich základných tvaroch označili archeológovia na konferencii v Istanbule v minulom roku za unikátne a nikdy predtým nepreskúmané.

Takzvané stepné geoglyfy našiel v roku 2007 na Google Earth kazašský ekonóm a nadšenec pre archeológiu Dimitrij Dej. Zostávajú však veľk

ou záhadou neznámou okolitému svetu.

Nedávno zverejnila NASA jasné satelitné snímky niektorých tvarov z výšky 430 míľ. Sú na nich detaily veľkosti 30 cm. „Môžete vidieť čiary, ktoré spájajú bodky,“ povedal Dej.

„Ešte nikdy som nevidel nič podobné. Je to pozoruhodné,“ tvrdí Compton J. Trucker, vedec skúmajúci biosféru pre NASA vo Washingtone, ktorý spolu s Katherine Melocik poskytol zábery nasnímané Digital Globe Dejovi a New York Times. Povedal, že NASA pokračuje v mapovaní celej oblasti.

NASA tiež zaradila fotografie regiónu z vesmíru na zoznam úloh pre kozmonautov na Medzinárodnej vesmírnej stanici ISS.

Ronald E. La Porte, vedec z univerzity v Pittsburgu, ktorý pomáhal so zverejnením nálezov, považuje angažovanosť NASA za veľmi dôležitú pre podporu ďalšieho výskumu. Zábery archivované NASA prispeli k zhrnutiu rozsiahleho Dejovho výskumu a vytvoreniu prezentácie tlmočenej z ruštiny do angličtiny.

„Nemyslím si, že boli určené na to, aby sa na ne niekto díval zho

ra,“ povedal 44 ročný Dej v rozhovore vo svojom rodnom meste Kostanaj s cieľom vyhnúť sa špekuláciám o mimozemšťanoch a nacistoch. (Svastika bola dlho pred Hitlerom starovekým a takmer univerzálnym prvkom.) Dej tvrdí, že útvary navýšené pozdĺž rovných čiar boli „horizontálne pozorovateľne zachytávajúce pohyby vychádzajúceho slnka.“

Podľa niekoľkých vedcov začal Kazachstan, bývalá sovietska republika susediaca s Čínou bohatá na ropu, pomaly skúmať a chrániť nálezisko.

„Mal som obavy, že je to hoax,“ povedal Dr. La Porte, emeritný profesor epidemiológie na univerzite v Pittsburgu, ktorý skúmal choroby v Kazachstane a čítal správu o nálezoch.

Za pomoci Jamesa Jubillea, bývalého amerického dôstojníka, teraz vedeckého a technického koordinátora pre otázky zdravia v Kazachstane, našiel Dr. La Porte Deja a jeho obrázky a dokumentácia ich rýchlo presvedčili o autenticite a dôležitosti nálezov. Vyžiadali si snímky od KazCozmu, štátnej vesmírnej agentúry a naliehali na miestne orgány, aby sa nálezisko dostalo pod ochranu Unesco, zatiaľ však neúspešne.

V období kriedy pred 100 miliónmi rokov bol Turgaj rozdelený úžinou od dnešného Stredozemného mora k Arktickému oceánu. Bohatá step bola v dobe kamennej cieľom kmeňov hľadajúcich poľovné revíry. Dej vo svojich výskumoch navrhuje, že kultúra Mahandžar, ktorá tu prekvitala od 7000 do 5000 p.n.l., by mohla súvisieť so staršími útvarmi. Ale vedci spochybňujú, že populácia nomádov by zostala na jednom mieste, kým by vybudovala hradby a vykopala jazerné sedimenty na vytvorenie obrovských valov s pôvodnou výškou 6 až 10 stôp, teraz 3 stopy a šírkou až 40 stôp.

Persis B. Clarkson, archeológ z univerzity vo Winnipegu, ktorý videl niektoré z Dejových fotografií, tvrdí, že tieto výtvory a im podobné v Peru a Čile menia náš doterajší pohľad na nomádov.

„Myšlienka, že nomádov bolo dostatočné množstvo, aby vytvorili obrovské stavby ako sú kazachstanské geoglyfy, spôsobila, že archeológia prehodnocuje povahu a načasovanie veľkých vyspelých ľudských organizácií ako predchodcov civilizovaných spoločností,“ napísal Dr. Clarkson v e-maile.

Giedre Motuzaite Matuzeviciute, archeologička z Cambridge University prednášajúca aj na univerzite vo Vilniuse navštívila minulý rok dvakrát oblasť a tvrdí, že za vznikom nálezov muselo stáť enormné úsilie. Cez mail sa vyjadrila, že má pochybnosti o tom, nazývať štruktúry geoglyfmi – výrazom, ktorým sa označujú záhadné čiary v peruánskej Nazce. Tie znázorňujú zvieratá a rastliny, pretože „geoglyfy sú skôr umením ako funkčným objektom.“

Dr. Motuzaite Matuzeviciute a dvaja ďalší archeológovia z Univerzity v Kostanaj – Andrej Logvin a Irina Ševnina diskutovali o obrazcoch na stretnutí európskych archeológov v Istanbule v minulom roku. Keďže nebol k dispozícii genetický materiál, pretože ani jeden z dvoch skúmaných násypov neslúžil ako pohrebisko, použila Dr. Motuzaite Matuzeviciute opticky stimulovanú luminiscenciu. Je to metóda určovania veku podľa dávok ionizujúceho žiarenia. Zistený čas vzniku násypov bol okolo 800 p.n.l. Dej, ktorý citoval samostatnú vedeckú správu, odkazuje na kultúru Mahandžar, v ktorej vznikli iné útvary a navrhuje vek najstaršieho z nich na 8000 rokov.

Svastika Turgai

Nález bola náhoda. V marci 2007 sledoval Dej program „Pyramídy, múmie a hrobky“ na kanáli Discovery. „Na celom svete sú pyramídy,“ napadlo mu. „V Kazachstane by mali byť tiež.“ Čoskoro prehľadával snímky regiónu Kostanaj na Google Earth. Neboli tam pyramídy. Ale asi 200 míľ južne zbadal niečo neobvyklé – obrovský štvorec so stranou viac ako 900 stôp vytvorený bodkami prekrížený bodkovaným X.

Najskôr si myslel, že by to mohli byť zvyšky Chruščovových sovietskych pokusov o kultiváciu zeme. Na ďalší deň ale zbadal obrovský útvar – trojramennú svastiku s vlnovkami na koncoch a priemerom asi 300 stôp. Do konca roka našiel Dej osem ďalších štvorcov, kruhov a krížov. V roku 2012 ich bolo 19. Dnes jeho zoznam zahŕňa 260 útvarov z toho niektoré zvláštne násypy s dvomi prečnievajúcimi líniami, tzv. „fúzami“.

V auguste 2007 viedol tím k najväčšiemu útvaru, ktorý sa teraz nazýva Uštogajskij štvorec podľa blízkej dediny. „Bolo veľmi, veľmi ťažké nájsť niečo na zemi,“ spomína si. „Útvary sa nedajú nájsť.“

Keď začali kopať do jedného z valov, nenašli nič. „Nebola to hrobka, v ktorej by sa nachádzali rôzne veci,“ povedal. Ale v blízkosti našli dôkazy neolitického sídla starého 6 – 10 tisíc rokov vrátane špičiek oštepov.

Velký kříž Ashutastinsky

Podľa tvrdenia Deja plánujú postaviť základňu 

pre operácie. „Nemôžeme prekopať všetky násypy. Nebolo by to produktívne,“ povedal. „Potrebujeme moderné technológie západného typu.“

Dr. Laporte sa vyjadril, že on, Dej a ďalší kolegovia plánujú použiť diaľkovo 

ovládané lietadlá aké použilo peruánske Ministerstvo kultúry pre mapovanie a ochranu pamiatok.

„Čas je ale proti nám,“ hovorí Dej. Jeden z útvarov nazvaný kríž Koga zničili tento rok pri stavbe cesty. „A to bolo po tom, ako sme upovedomili úrady,“ dodal.

 

 

zdroj:https://www.suenee.cz

  • Gobekli Tepe - symboly domorodých australanů objeveny na 12 000 let starém pilíři v -Turecku

SYMBOLY DOMORODÝCH AUSTRALANŮ OBJEVENY NA 12 000 LET STARÉM PILÍŘI V TURECKU

31.12/17

Jedním z archeologických nalezišť, které archeology hodně mate, je Gobekli Tepe, a teď se záhada tohoto naleziště prohloubila ještě více.

Gobekli Tepe, o které se archeologové zajímají díky 12 000 let starému komplexu megalitických monumentů, zůstává záhadné už od svého prvního odhalení před 20 lety.

Avšak toto místo přimělo archeology, aby přehodnotili, co si zatím mysleli o primitivních společnostech.

Primitivní společností budují monumenty překonávající vše, co se o nich myslelo
Ty primitivní společnosti asi nebyly zas tak primitivní, jelikož uměly postavit monumenty, které měly pilíře o hmotnosti 45 a 65 tun a na kterých byly vytesány figury a symboly s nesmírnou propracovaností a které překonaly vše, co si archeologové mysleli, že by bylo v tomto období možné.

Archeologové našli na tomto nalezišti rytiny, které vyobrazují cosi, co vypadá jako kometa, která mohla způsobit ohromný globální klimatický zvrat, kataklyzmatickou událost, která mohla smést lidi, kteří stáli za postavením Gobekli Tepe.

Výzkumníci z University of Edinburgh vydali článek konstatující, že k tomu mohlo dojít.

V mladším dryasu došlo k ohromné klimatické změně

Ti tvrdí, že v časech před 15 500 až 11 500 lety tu bylo období známé jako mladší dryas, a to byla doba, kdy došlo k dramatické změně klimatu. Ta změna na konci mladšího dryasu byla nesmírně náhlá, uvádí americký Národní úřad pro oceány a atmosféru. Archeologové se shodují, že Gobekli Tepe je nejméně 12 000 let staré a kladou jej do tohoto období.

O Gobelkli Tepe se říká, že bylo 1000 let poté, co bylo vytvořeno, zase pohřbeno. Archeologové nevědí, zda k tomu došlo záměrně lidskou činností nebo bylo zahrabáno v důsledky událostí v Matce Přírodě. Někteří lidé říkali, že společnost možná ty monumenty, co postavila, chtěla chránit před kataklyzmatem.


Postavili snad Gobekli Tepe australští domorodci?

 

 

Teď je tu další teorie o Gobekli Tepe a spisovatel a výzkumník Bruce Fenton přišel s teorií, že jej mohli postavit australští domorodci.

Fenton se zaměřil na křížovou analýzu kultury v Gobekli Tepe spolu s kulturou Arnhemské země, která leží v severní Austrálii, když zjistil, že mnoho symbolů a motivů vykazovalo zarážející podobnost. Ukazují se fotografie jednoho z pilířů Gobekli Tepe se symboly na něm namalovanými spolu s další fotkou hrudníku staršího australského domorodce s úplně stejnými symboly. Domorodci tohoto symbolu používali jako ikony pro to, že dva lidé si spolu sedli a dělí se o poznatky.

Na dalším pilíři říká Fenton, že identifikoval symbol, který je vyhrazen pro jeden z nejděsivějších artefaktů kultury domorodců, kameny Churinga. Řekl, že našel kameny Churinga na 12 000 let starém nalezišti v Turecku ve spojitosti s kulturou Gobekli Tepe. O těch se říká, že vyobrazují soustředné kruhy, které domorodci používali k zobrazení zaplavených děr, zatímco ty cik-cak čáry se říká, že představují vodní toky.

 

Fenton řekl, že mnoho z těch symbolů zvířat na těchto kamenech má spojitosti s klanovými totemy používanými domorodci. Poukázal, jak je tam spousta podobností mezi figurou ženy, která byla nalezena v Gobekli Tepe a zobrazením Yingarna od australských domorodců, tj. stvořitele. Fenton řekl, že tato pradávná kultura mohla používat šamanismus australských domorodců ve snaze zastavit kataklyzma, aby nepostilo Gobelki Tepe.

Rytiny ukazují na šamanismus australských domorodců použitý ve snaze ukončit to kataklyzma

Fenton se uchýlil k tvrzení, že rytiny Gobekli Tepe zobrazují pokus domorodých šamanů to kataklyzma ukončit. Řekl, že jediným účelem toho komplexu bylo obrátit ty povodně, ke kterým v mladším dryasu docházelo, uklidňováním Duhového hada, kdy pradávní lidé jej považovali za božstvo, které je za ty povodně odpovědné.

Fenton vydal článek o této teorii a uvedl, že obrázky z Gobekli Tepe zobrazovaly převážně zvířata a kvůli tomu má sklony věřit, že by mohly představovat ohromné úsilí šamanů pokusit se povolat duchy těchto zvířat, která vymírala.

 

Zdroj: http://ac24.cz

• Velké tajemství pohoří Bucegi (1. díl)

• Velké tajemství pohoří Bucegi (2. díl)

• Velké tajemství pohoří Bucegi (3. díl)

• Velké tajemství pohoří Bucegi (4. díl)

• Velké tajemství pohoří Bucegi (5. díl)

Velké tajemství pohoří Bucegi (1. díl)

30/1 2017

Nejvýznamnější událost, o které nám nikdo nic neřekl

„Pokud skutečně existuje něco, co by mohlo lidstvo vysvobodit z jeho minulosti plné otroctví a zbavit ho cizí nadvlády, pak to jsou záhadné tunelové systémy v nitru pohoří Bucegi.“

Velmi skrovné, ale dechberoucí informace, které doposud pronikly na veřejnost, otřesou základy současně platných paradigmat. V případě objevů v pohoří Bucegi nejde pouze o úložiště nepředstavitelně obsáhlých znalostí o velmi pečlivě utajovaných dějinách Země a lidstva, ale také o fyzické důkazy. Důkazy o vysoké úrovni znalostí stavitelů objektu a stejně tak i o použitých Nejvýznamnější událost, o které nám nikdo nic neřeklmimozemských technologiích, které daleko překračují meze naší představivosti. 

Následující vícedílné resumé událostí, které se odehrály před více, než deseti lety není pouze shrnutím zřejmě doposud nejvýznamnějších objevů tohoto století, ale také zdokumentováním toho jak se ze skrytého zákulisí snaží „ještě-vládci“ použít všechny prostředky aby zabránili zveřejnění těchto nálezů. Současně také uvidíme, že existují ještě pořád schopní a odvážní lidé, ochotni nasadit i vlastní život aby se plány mocných neuskutečnily.

Všechny informace v tomto článku pochází z knihy „Transylvanian Sunrise“ a jsou ještě potvrzeny z různých dalších, na sobě nezávislých, pramenů.

(Poznámka. překl.: jedná se tedy o překlad překladu – z angličtiny do němčiny a z ní do češtiny.)

1. část
Stručné shrnutí historie objevu

Pomocí moderních špionážních družic, které mohou proskenovat i podpovrchové vrstvy země, objevili v roce 2002 Američané v pohoří Bucegi zvláštní dutiny. Detailnější prozkoumání ukázalo, že se v těchto místech nachází obrovský, uměle vytvořený sál v podobě polokoule – o průměru 100 metrů a vysoký 30 metrů. K síni vede přístupový tunel, který začíná v nitru hory, je od zemského povrchu vzdálený zhruba 60 metrů a má „zapečetěný“ vchod umělou energetickou bariérou. Ze sálu pak vedou tři podzemní velmi dlouhé tunely.

A že nejenom chodba, která vede podivně klikatě do sálu, ale i sál samotný je opatřený důmyslnými fyzickými i energetickými ochrannými zařízeními. Ani s pokročilou vrtnou technologií se Američanům nepodařilo prorazit ochranný plášť a energetickou bariéru. Při těchto pokusech dokonce zemřelo několik mužů za nevyjasněných okolností. Otevřít přístup do tunelu a do sálu se podařilo až s použitím nefyzických nástrojů. V síni pak našli vědci velmi vyspělá technická zařízení, která zdaleka přesahují naše současné možnosti.

Kromě jiného bylo pak možné se v sále podívat na holografické (3D) filmy z různých vědeckých oblastí, které by mohly přispět k rozšíření našich znalostí enormním způsobem. Jeden z holografických projekčních programů pojednává o doposud utajované historii lidstva, přitom se ukazuje, že naše oficiální dějiny jsou očividně zmanipulované a z velké části lživé.

Po zdlouhavých a místy zřejmě velmi emocionálních rozhovorech mezi Američany a rumunskými úřady, kterých se posléze účastnil i Vatikán, byla uzavřena řada dohod. Nutno poznamenat, že vše probíhalo pod masivním nátlakem Američanů, a rumunská strana byla nakonec přinucena držet objev v tajnosti.

Některým účastníkům průzkumu objektu se nicméně podařilo předat anonymně a v omezeném rozsahu informace veřejnosti. Poznatky, které máme k dispozici, pochází od rumunského insidera, který také napsal několik velmi zajímavých knih, přeložených i do angličtiny.

Podivná návštěva jednoho z vlivných členů Skupiny Bilderberg

Koncem května 2003 zavolal Caesara Brada jeho nadřízený, generál Obadea, a sdělil mu, že se s ním chce setkat vysoce postavená osoba ze zahraničí. Caesar byl velice překvapený tím, že k němu vůbec někdo, natož cizinec, získal přístup. Byl technickým ředitelem oddělení Zero (department Zero, DZ), nejutajenějšího útvaru v rámci rumunské tajné služby (SRI), o kterém věděla jen hrstka lidí.

DZ založil Nicolae Ceaușescu a postaral se i o velmi dobré vybavení. Jednalo se o malou skupinu lidí, která měla za úkol zkoumat všechny nevysvětlitelné události, odehrávající se v zemi. Útvar se také dále zabýval parapsychologickými tématy a z nich vyplývajícími možnostmi získání informací. Pro toto oddělení byly vypracovány speciální postupy získávání nových spolupracovníků a výcvikové programy.

Podivná návštěva jednoho z vlivných členů Skupiny BilderbergCaesar Brad byl na základě mimořádných událostí při jeho porodu pod dohledem oddělení DZ již od svého narození. Ve věku 10 let ho zařadili do programu zvláštního výcviku, při kterém byly prohloubeny a dále rozvinuty jeho transcendentální schopnosti. Byl svěřen do péče čínského lékaře, pod jehož vedením se dostal na vysokou spirituální úroveň a vyvinul se v integrovanou osobnost. Brzy poté byl již pověřen důležitými úkoly. (Celá první část knihy ‘Transylvanian Sunrise’ se zabývá fascinujícím vývojem Caesara včetně jeho neobvyklého narození).

Jediné, co se Caesar z telefonátu s nadřízeným dozvěděl, bylo, že návštěvníkem je někdo, kdo patří k vyšší italské šlechtě a který je i význačným členem zednářské lóže. Zároveň ovládá rumunštinu a je dobře obeznámen s poměry v Rumunsku, na které má také silný finanční vliv.

Okamžitě vycítil, že návštěvník je schopen vyvíjet nátlak a dokáže silně ovlivňovat. Zároveň také zaznamenal, že cizinec je obklopen podivným tmavým mrakem s nepříjemným vyzařováním, který zakrýval jeho pravé úmysly. Caesar se na setkání pečlivě připravil pomocí hluboké meditace.

Vysoce postavený příchozí byl na místo setkání dopraven vrtulníkem SRI. Byl vybraně oblečen, měl sebevědomé arogantní vystupování a budil dojem, že je zvyklý vydávat příkazy. Představil se jako Signore Massini a přistoupil rovnou k věci. Neobvykle otevřeně sdělil Caesarovi, že je Velmistrem jedné z nejdůležitějších zednářských lóží v Evropě a patří k vedení Skupiny Bilderberg.

Massini mu sdělil, že existují dva druhy lidí: jedni, kteří mají určité vlohy a silnou osobnost, a další, což je většina, kteří jsou manipulováni a ovládáni. On že přichází jako zástupce nejvyššího Řádu svobodných zednářů a má velký zájem na tom aby jejich schůzka byla úspěšná. Chtěl se s Caesarem setkat osobně, protože na něj velmi zapůsobily Caesarovy psychické schopnosti a pouze jeho (Massiniho) značný politický vliv mu umožnil dostat se přes utajení a ochranný val útvaru DZ.

Podivná návštěva jednoho z vlivných členů Skupiny BilderbergZároveň také vysvětlil, že Skupina Bilderberg není zednářskou lóží a má podstatně významnější vliv. Zednáři jsou pouze zástěrkou a skutečná moc je na daleko vyšší úrovni, než je 33. zednářský stupeň. S neuvěřitelnou otevřeností popsal Massini skryté cíle tajných společností a některé jejich hrůzné metody, pomocí kterých si zajišťují a udržují moc nad lidstvem. Nabídl Caesarovi členství ve Skupině a dal jasně najevo, že by tím mohl získat nemalé výhody. Přestože na Caesara zapůsobil Massini silně negativně, místy pociťoval až odpor, podařilo se mu toto rozpoložení před svým protějškem skrýt.

Satelity Pentagonu s tajným špionážním vybavením

Satelity Pentagonu, které prováděly geodetický průzkum a byly také vybaveny tajnou bionickou technologií a detektory šíření vln, objevily v roce 2002 v určité oblasti pohoří Bucegi zvláštní dutinu. Prázdný prostor vypadal jako by ho nějaké inteligentní bytosti v nitru hory prostě vyřízly a rozhodně se nejednalo o jeskyni.

Satelity Pentagonu s tajným špionážním vybavenímDetailní satelitní záběry odhalily dvě větší energetické uzávěry, tvořené umělou energií. První blok byl jako energetická stěna a uzavíral vchod do tunelu, který vedl do velké síně v nitru hory. Druhá uzávěra byl ochranný štít v podobě polokoule ve velkém sále.

Massini o tomto zjištění pověděl Caesarovi a podělil se i o informaci, že v podzemí se nachází něco velmi důležitého. Očividně znal i podrobnosti, které se týkaly nálezu, a věděl, že v síni ve formě polokoule je nejméně jeden objekt, který má pro svobodné zednáře podstatný význam. Tunel a sál se nacházely v určité poloze vůči skalním formacím známým jako „Babele“ a „Sfinga Bucegi“.

 

publikované 28.09.2016

Zdroj: Transinformation.net

pokračovanie: 2. časť


Velké tajemství pohoří Bucegi (2. díl)Velké tajemství pohoří Bucegi (2. díl)

30/1 2017

Dvojče v Iráku

Tým z Pentagonu zjistil, že energetická bariéra ve tvaru polokoule v sále má stejnou strukturu a formu jako ta, která byla nedávno předtím objevena v Iráku v okolí Bagdádu. Krátce po nálezu vypukla v Iráku válka (druhá válka v Zálivu), Američané získali přístup k největší záhadě v regionu a zajistili si nad objektem kontrolu, aniž by Iráčané cokoliv tušili.

Massini vysvětlil Caesarovi, že tyto objevy souvisí s tajuplnou historií Země a dějinami tajných organizací, ke kterým patří. Když si američtí odborníci při svém výzkumu povšimli zřejmé podobnosti obou podzemních staveb, u Bagdádu i v pohoří Bucegi, velmi to znepokojilo Massiniho a jeho zednářskou lóži, zpočátku téměř propadli panice. Důvodem byl fakt, že větší a komplexnější stavba se nachází na rumunském území. Zřejmě měli informace, že by Rumunsko mohlo sehrát důležitou roli při svržení těchto reptiliánských tajných společností, které kontrolují svět a udržují ho v otroctví.

Dále bylo řečeno, že v pohoří Bucegi se nachází energetická pyramida, pro lidské oko neviditelná, která působí jako ochrana okolí hory a má i za úkol střežit utajené vědomosti dokud nepřijde čas, aby vyšly najevo.

Caesar věděl, že Massiniho nemůže jenom tak jednoduše odmítnout, protože měl v úmyslu pokusit se získat co největší kontrolu nad dalšími postupy. Společně s americkými specialisty zajistilo zvláštní oddělení  Zero oblast, začali s průzkumem a chystali se zahájit vrty.

Massini velmi rychle obstaral nejmodernější vrtnou soupravu, poskytnutou americkou armádou. Tento veřejnosti neznámý přístroj byl schopen lehce provrtat i nejtvrdší skálu. Nevelké zařízení by pomocí silně ionizovaného plazmatu a určité rotace magnetického pole dokázalo skálu doslova roztavit. Od soupravy neodlétal žádný prach ani odpad, ale osoby, které s ní pracovaly, musely mít ochranný oblek.

Po marných pokusech provrtat se z boční strany do tunelu, který vede k sálu – nepodařilo se to ani s utajovanou armádní technologií, se rozhodli zkusit prorazit energetickou bariéru, která byla asi 60 – 70 metrů od vchodu. Uviděli tam kratší chodbu, podobnou tunelu metra s dokonale hladkými stěnami, která byla zakončena masivní kamennou bránou, zapečetěnou neviditelnou energetickou bariérou. Při pokusu dostat se k bráně zemřeli tři členové prvního speciálního oddílu na okamžitou srdeční zástavu, protože přišli do kontaktu s energetickou zábranou. Jeden z Američanů z vedoucího týmu, který se uzávěry pouze lehce dotknul, se ze stejného důvodu také zhroutil, podařilo se ho ale ještě oživit.

Každý předmět z anorganického materiálu, který byl hozen na neviditelnou stěnu, se v mžiku rozpadl na prach, organická hmota byla odmrštěna nazpátek – pokud neměla určitou vysokou frekvenci.

Překonání první energetické bariéry

Za velmi účinnou energetickou uzávěrou, která zapříčinila smrt tří lidí, byla masivní kamenná vrata. V boční stěně, mezi bariérou a bránou, byl rozeznatelný čtverec (cca. 20 x 20 cm) vtesaný do rovnostranného trojúhelníku. Trojúhelník směřoval jedním z vrcholů vzhůru.

Po nešťastných událostech vstoupil Caesar do stavu meditace, aby zjistil, co se přihodilo. Přitom pocítil určitý druh propojení s energetickou bariérou, jakoby vzájemné sympatie. Poté se dotknul lehce rukou povrchu uzávěry a pocítil lehké mravenčení na kůži. Očividně pro něj energetický štít nebezpečný nebyl a neublížil mu. Tloušťku bariéry odhadl na jeden centimetr. Caesar se rozhodl pokračovat a opravdu se mu podařilo štítem projít. Přítomní američtí důstojníci byli všichni naprosto zmateni. Caesar to vysvětlil autoru knihy Transylvanian Sunrise, Radu Cinamarovi, který měl později možnost v doprovodu Caesara vstoupit do podzemí:

„Ti, kteří komplex vybudovali, považovali zřejmě první energetickou uzávěru za hlavní část ochrany proti vniku nepovolaných. Bariérou nemůže proniknout nikdo, kdo nemá vysoce rozvinuté a na obecné blaho orientované vědomí. Aby bylo možné ochranou projít, musí mít člověk určitou osobní frekvenci. Štít nerozbila ani jaderná zbraň.“

Pak se Caesar dotknul čtverce v trojúhelníku a mohutná kamenná vrata se tiše a lehce odsunula do zdi po levé straně. K překvapení všech přítomných zmizela současně i energetická bariéra a otevřel se pohled do obrovské a dlouhé místnosti, která byla později nazvána Velkou galerií (chodbou).

Ačkoliv nikde nebyly vidět žádné zdroje světla, byla Velká galerie dokonale osvětlená. Pozdější analýza ukázala, že stěny jsou ze syntetického materiálu a místy i organického. Měly barvu oleje a házely namodralé a nazelenalé odlesky.

Testy ukázaly, že přestože při doteku působily stěny měkce, nemohly být poškrábány ani jinak poškozeny. Vzdorovaly veškerým pokusům řezání nebo vrtání. Vědci se ještě pokusili vystavit je účinkům ohně, ale plameny byly až mystickým způsobem pohlceny a na zdech po nich nezůstalo ani stopy.  Američtí specialisté potvrdili, že materiál, ze kterého stěny jsou, je fascinující kombinací organických a anorganických látek.

Po zhruba 300 metrech odbočovala chodba ostře doprava a vepředu bylo vidět modré světlo, které bylo odrazem od energetického ochranného štítu sálu.

Diplomatický nátlak a vynucené dohody

Caesar byl první, kdo do síně nahlédl:

„Během toho jak jsme se blížili ke konci chodby, doufal jsem, že se mi podaří otevřít i druhou uzávěru. Když jsem tam ale došel, byl jsem ohromen. Chodba ústila do obrovského sálu v nitru hory a přede mnou se tyčil ochranný energetický štít ve tvaru polokoule, který pokrýval téměř celý sál a všechny předměty, nacházející se uvnitř. Nádhera stavby byla nepopsatelná. Ale v ten moment, kdy jsem se chystal zjistit jakým způsobem se dostat dovnitř, mne zastihnul telefonát ze základny. Zprávy, které jsem uslyšel, všechno velmi zkomplikovaly. Došlo k nečekané události a ta rozmetala veškeré plány, včetně těch Massiniho.“

Poradce Národní bezpečnostní rady USA obdržel přísně tajný fax, že energetická bariéra v „dvojčeti“ u Bagdádu, kterou Američani nemohli doposud překonat, byla najednou aktivována a začala pulzovat na vysoké frekvenci.

„Nejvíce překvapující na té informaci bylo, že se před „bagdádským“ štítem objevil hologram, který ukázal nejdříve Evropu, poté Rumunsko, zaměřil se na pohoří Bucegi a ukázal Velkou galerii a polokulový štít v tamější síni, který také silně pulzoval. Bylo zřejmé, že obě dvě ochranné energetické bariéry byly mezi sebou nějaký zvláštním způsobem provázané, aktivace v jednom místě vyvolala i aktivaci u „dvojčete“. Kdo ví, možná existuje v podzemí celá síť podobných objektů, které jsou rozmístěné po celém světě. Špatná zpráva byla, že byl o všem informován americký prezident a ten navázal diplomatický kontakt s Rumunskem. Tím byla naše operace během několika minut prozrazena.“

Velké tajemství pohoří BucegRumunská vláda do té doby nebyla informována záměrně – aby se zamezilo případnému politickému ovlivňování. Představený Caesara, generál Obadea, byl povolán do Bukurešti k podání vysvětlení. Již předtím se Caesar s Obadeou dohodli, že celou záležitost po pravdě vyloží, včetně vztahu mezi Caesarem a Massinim, jenom neměli jasno v tom, na koho se mají obrátit, aby jejich plány nebyly zmařeny.

Američané se stáhli na svoji základnu a vchod do podzemí střežily rumunské speciální jednotky.

Protože americká vláda po rumunské požadovala, aby jí byla svěřena kontrola nad komplexem a veškerými operacemi s tím svázanými, začalo rumunské vedení reagovat poněkud nervózně a chaoticky. Američtí generálové byli z Rumunska odvoláni do Washingtonu k neodkladnému setkání.

Následovaly dny plné dramatických zvratů. Caesar popsal Raduovi průběh tohoto období takto:

„Národní nejvyšší obranná rada CSAT (Rumunska) byla svolána k neodkladnému zasedání. Většina členů byla otřesena tím, co se dozvěděli, ale ve vztahu k nám (útvar DZ) se zvedla vlna sympatie a generál obdržel z jejich strany širokou podporu. Bylo rozhodnuto, že budeme pokračovat v průzkumu. Diplomatická krize však vyřešena nebyla, američtí vojáci opustili zemi, ale vědci a specialisté se svými přístroji zůstali. Domnívali jsme se, že budeme mít klid na práci a já jsem se radoval, že nebudu muset předstírat plnění přání a podmínek Massiniho a svobodozednářské elity. Bohužel vliv a nátlak této elity byl velmi silný, použili diplomatické kanály.

Poté, co bylo rozhodnuto, že se bude ve výzkumu pokračovat a řídit ho bude DZ, jsem projekční síni navštívil ještě několikrát a s naším speciálním týmem jsme katalogizovali předměty, které tam byly.

Brzy jsme ale zaznamenali protichůdné signály z řad politiků. Příkaz stíhal příkaz a navzájem se rušily, místy úplně, jindy částečně. To všechno nasvědčovalo tomu, že v určitých kruzích panuje silné napětí a odehrávají se tam různá dramata. Zabezpečeným telefonátem jsem sdělil první výsledky našeho zkoumání a to byla zřejmě ta jiskra, která vedla k výbuchu celého sudu.“

Nejvyšší rada obrany svolávala jedno zasedání za druhým. Většina rady chtěla tyto fantastické objevy v rumunském pohoří oznámit celému světu, menšina byla kategoricky proti, emoce stoupaly a někteří členové odcházeli z jednání. Prezidentovi poradci přicházeli a odcházeli a průběžně předávali radě čerstvé informace z diplomatických kanálů.

Když byli američtí diplomaté informováni o tom, že Rumunsko má v úmyslu učinit před celým světem důležité prohlášení, vypuknul obrovský zmatek a někteří z nich propadli panice. Rumunský prezident vedl dlouhé hovory s Bílým domem a do Bukurešti byla poslána americká delegace.

Všechny peněžní převody, dohody a smlouvy mezi Rumunskem a mezinárodními finančními instituty byly zablokovány, rumunské Ministerstvo obrany uvedlo do stavu pohotovosti důstojníky a mezi zúčastněnými panovalo rozrušení a zděšení, aniž by byl znám pravý důvod takového napětí.

Diskuze mezi rumunskými a americkými představiteli probíhaly velmi ostře, křičelo se a vyhrožovalo.

Diplomatický nátlak a vynucené dohodyRumunská strana chtěla objev zveřejnit, doložit snímky a důkazy a vysvětlit souvislosti. Měla v úmyslu pozvat přední vědce z celého světa, aby se podíleli na výzkumu a studiu nálezů. To, co bylo ale nejdůležitější a co chtěli Rumuni odhalit, byla pravda o raných dějinách lidstva a poukázat na to, že současná oficiální historie je zfalšovaná. Stejně tak se chtěli podělit i o fakta, která bohužel zatím ještě pořád zůstávají utajená.

Američané však na tyto záměry zareagovali velmi ostře, protože uveřejnění by v okamžiku zničilo jejich moc a světový vliv; ještě hůře, uvrhlo by to jejich společnost i hospodářství do nepředstavitelného chaosu a možná i celý svět. Oficiální zdůvodnění USA znělo, že chtějí zabránit vypuknutí paniky a nepokojů v celosvětovém měřítku.

„Možné sociální nepokoje a patrně i přímé dopady lží a manipulací, které se odehrávají po mnoho staletí, na vládnoucí elity a obzvláště svobodozednářské organizace v oficiálním stanovisku chyběly.“

Speciálními diplomatickými kanály se ozval i papež a nabádal k uvážlivosti a zdrženlivosti ve vztahu ke kroku, který by měl pro lidstvo natolik zásadní význam. Papeže kontaktovali Američané, protože doufali, že v něm získají spojence a pomůže jim zabránit zveřejnění, které by mělo bezpochyby dopad i na moc Vatikánu a důvěru křesťanských věřících.

Papež ale překvapivě nezaujal jednoznačnou pozici, požadoval pouze pečlivě zvážit klady a zápory a přislíbil poskytnout rumunské vládě určité důležité dokumenty z vatikánského archívu.

Dle slov Caesara bylo brzy poté uzavřeno několik dohod:

„Nakonec, po mnoha hodinách jednání a konzultací, byla uzavřena smlouva o spolupráci s přesnými formulacemi, které zajišťovaly vyváženost zájmů obou států. Papež se zavázal, že Rumunsku zpřístupní důležité podklady, které potvrdí i objevy v pohoří Bucegi. Po celodenním rokování byl podepsán konečný dokument mezi Rumunskem, Vatikánem a USA. Vatikán a USA souhlasily se spoluprací za přesně určených podmínek. Část dohody spočívala v tom, že Rumunsko bude v urychleném řízení přijato do NATO.  A Rumunsko muselo zveřejnění odložit na pozdější dobu.“

Pro Massiniho a jeho organizaci tato dohoda znamenala, že ztratili vliv na další průběh událostí. Pro Caesara, že se bude moci dále zabývat nálezy a získá v tomto směru podporu, na druhou stranu se musel vzdát svého plánu zveřejnit výsledky své práce.

Přesto se ale našla cesta, aby mohly být informace o objevu, alespoň částečně, zpřístupněny lidem. Caesar umožnil svému příteli Raduovi návštěvu komplexu a i některé objekty uvnitř vyzkoušet. Co tam Radu zažil a co mu k tomu Caesar řekl, bude v další části.

 

publikované 05.10.2016 

Zdroj: Transinformation.net


Velké tajemství pohoří Bucegi (3. díl)

30/1 2017

Z Velké galerie do Projekčního sálu

Poté, co se podařilo získat přístup do Velké galerie (chodby), byla k zajištění vchodu přijata velmi přísná opatření. Oční duhovky Caesara a generála Obadey byly oskenovány a uloženy do registru, nikdo se tedy bez doprovodu jednoho z nich nemohl do podzemí dostat, kromě toho byl, mimo jiného, nainstalován systém neviditelných laserových „závor“ Po ověření duhovky byla cesta volná. (Rumuni dokázali zabránit tomu, aby byly do registru zaneseny i oční duhovky amerických generálů.) A pochopitelně byl vstup chráněn i příslušníky speciálních jednotek jak rumunských, tak i amerických.

Původní energetická bariéra, která pečetila vchod po tisíce let a nakonec zapříčinila smrt tří mužů z útvaru Zero, byla deaktivovaná, dokud byla kamenná vrata otevřena. Jak byla uzávěra vytvořena a na jakém principu pracuje, se zjistit nepodařilo.

Projekční sálZ neznámých důvodů chodba, Velká galerie, po 280 metrech ostře zahýbá doprava, stejnou záhadou byl pro vědce i materiál, ze kterého byly stěny. Velká galerie odbočuje pak před koncem doleva, ústí do 4metrové haly, která přechází do ohromného skalního dómu a otvírá nádherný pohled do prostoru, který byl pojmenován jako Projekční sál. Zhruba ve vzdálenosti 7 – 8 metrů od vchodu do sálu se začíná tyčit ochranná energetická kupole a brání vstupu. Klene se přes většinu síně a vyzařuje úchvatné modré světlo, kterým probleskují světlé paprsky.

Existuje pouze jeden přístup do sálu skrze kupoli, je to brána, která, když se blížíte ke štítu z Velké galerie, je nejdříve průhledná a pak zmizí úplně. Ochranná kupole budí dojem dokonalé holografické projekce, je ale tvořená pouze energií. Stejně tak jako i první uzávěra u vchodu do Velké galerie, odolává vnitřní štít jakýmkoliv pokusům – kromě místa brány, jím proniknout nebo ho poškodit. Zevnitř už není kupole modrá, ale zlatě-bílá a vydává velmi příjemné světlo. Zadní část polokoule je ohraničena skalní stěnou sálu.

Projekční sál

V druhé polovině srpna 2003 se Raduovi naskytla úžasná příležitost vstoupit do sálu v doprovodu Caesara a uvidět Projekční sálvšechno na vlastní oči.

První co ho zaujalo, bylo, že ochranná kupole na druhém konci, proti vstupní bráně, končila asi ve výšce 10 metrů na skalní stěně a tam byly vchody do dalších tří tunelů. Současně se ale od Caesara dozvěděl, že ten do těchto tří chodeb přístup nemá, a to na základě striktní dohody mezi Rumuny a Američany. Když se Radu porozhlédnul po tom obrovském prostoru, získal dojem, že se nachází v úplně jiném světě. Nic z toho, co viděl, neodpovídalo tomu, co do té doby znal.

Vpravo i vlevo od vstupní brány uviděl podél stěn řadu pěti velkých kamenných stolů ve tvaru T, žádný z nich nebyl nižší než dva metry. Vzhledem k výšce umístili výzkumníci do sálu speciální stativy, pomocí kterých mohli „dosáhnout“ pohledem na povrch stolů. V jejich povrchu jsou precisně vyryté zahloubené reliéfy různých znaků neznámého písma a další, které se podobaly starověkému klínopisu. Na deskách stolů byly i obecné symboly jako trojúhelníky nebo kruhy.

Přestože znaky nebyly namalované, zářily fluorescenčním světlem různých barev a u každého stolu to byla jiná. Na některých se nacházely různé předměty, které vypadaly, že mají technické použití.

Z mnoha těchto přístrojů vedly bílé kabely nebo šňůry k podlaze a mizely ve stříbřitých lesklých schránkách na zemi. Bližším průzkumem se zjistilo, že jsou extrémně pružné a velmi lehké. Kolem kabelů kroužily světelné impulzy.

Vždycky, když se někdo přiblížil k jednomu ze stolů, byla aktivována holografická projekce, která se týkala určitého vědního oboru. Trojrozměrná vyobrazení vyvolávala dokonalou iluzi a byla vysoká 2,5 metru.

Projekce se zapínaly automaticky, byly současně ale i interaktivní a měnily se podle toho jakého symbolu se člověk na desce příslušného stolu dotknul.

Holografická DNA-kombinace mimozemských ras a vědecká knihovna

Při zkoumání povrchu stolů vědci zjistili, že jsou potaženy tmavou sklovitou hmotou, která je rozdělená do různě velkých čtverců, obroubených liniemi, které tvoří určitý druh sítě, „pavučiny“.

Jeden ze stolů obsahoval znalosti z oblasti biologie a promítal obrazy rostlin a živočichů, z nichž některé a někteří byli vědcům naprosto neznámí. Dotekem jedno ze čtverců byl vyvolán hologram, který zobrazoval lidské tělo. Když se čtverce Radu dotknul, náhodně zjistil, že se dívá na holografický model svého vlastního těla. Trojrozměrné zobrazení se soustavně otáčelo a přitom zvýrazňovalo určité aspekty. Radu položil prst dovnitř čtverce a otevřel se pohled do vnitřního prostoru těla a byly mu ukázány různé orgány podle toho, jak Radu posunoval prst ve vnitřku čtverce. Určitými pohyby se dala zobrazení zvětšit až na molekulární nebo atomární úroveň:

„Myslel jsem, že se mi to snad zdá, ale opravdu jsem uviděl molekulární strukturu, která byla součástí mých jater, mnohokrát zvětšená. Během několika okamžiků jsem se dozvěděl víc, než by si mohli současní vědci představit i ve svých nejdivočejších snech. Hologram také ukazoval určitý druh energetického shluku, který soustavně měnil barvu, zřejmě na základě změn, které v mém těle soustavně probíhaly…“

Dotknutím se dalších čtverců byly aktivovány projekce mimozemských bytostí a jiných planetárních soustav. Když se člověk dotknul současně dvou různých čtverců, byla vyobrazena komplexní vědecká analýza DNA obou ras včetně možností slučitelnosti genotypů. Na postranní liště se objevil popis k obrazům. Ke konci simulace byly zobrazeny výsledky možného zkřížení.

Další projekční programy obsahovaly podrobné informace z oblastí fyziky, kosmologie, astronomie, technologie, architektury, biologie a dokonce i náboženství.

Skuteční obři

Na otázku ohledně vybudování tohoto komplexu, odpověděl Caesar, že doposud nemají ani ponětí, kdo byli jeho stavitelé. „Jediné, co můžeme usuzovat je, že to byly hodně vysoké bytosti, jinak bychom si nemohli vysvětlit rozměry předmětů a i prostorů.“

Je zajímavé, že v Rumunsku byly při vykopávkách na různých místech objeveny kostry obřích rozměrů, o kterých se na internetu dají najít záznamy. Rumunská televize uvedla již více pořadů na toto téma.

Dále se u středu sálu nacházela zhruba 2,5 metru vysoká plošina s pěti stupni. Nahoře byla kabina ve tvaru válce z průhledného materiálu, vysoká 3,5 metru a o průměru 1,5 m. Uvnitř bylo několik komplikovaných přístrojů a byly patrné senzory a kovové dráty.

„Došli jsme k závěru“, vysvětluje Caesar „že se jedná o zařízení k vysílání mentální energie. Možná o zesilovač myšlenek nebo o „stroj na myšlenky“. Očividně měla kabina rozměry, které odpovídaly velikosti jejích tvůrců. Kovové senzory nahoře by dokonale seděly na hlavě 3,5 metru vysokého člověka, který by byl v kabině usazen.

Bohužel se nám zatím nepodařilo zjistit, jak zařízení funguje, budeme ale ve výzkumu pokračovat. Požádali jsme USA o speciální přístroje na základě nejnovějších technologií, které by měly brzy dorazit. S jejich pomocí bude možné provádět systematický průzkum. Předpokládáme, že osoba, která bude připojená k senzorům uvnitř válce, bude moci ovládat velkou mentální energii, nevím ale zatím kam bude nasměrovaná.“

 

publikované 22.10.2016

Zdroj: Transinformation.net

pokračovanie: Velké tajemství pohoří Bucegi (4. díl)
 

Velké tajemství pohoří Bucegi (4. díl)

30/1 2017 

Ovládací panel

Zhruba o 15 metrů dál je uprostřed místnosti něco na způsob ovládacího panelu, celkově ne moc velký, ale opět dost vysoký. Podobně jako ke stolům, musely být i tady přistaveny přenosné schody aby bylo možné prozkoumat horní desku. Tam byla znovu řada různých geometrických symbolů, provedených v různých barvách, které měly zřejmě funkci ovládacích tlačítek. Kromě toho byly na panelu ještě dva podlouhlé potenciometry a uprostřed velký červený „knoflík“, kolem kterého byl kruh tvořený složitými znaky.

Pohyb rozevřené dlaně nad oblastí červeného „knoflíku“ (Caesar trval neoblomně na tom, aby se knoflík nestlačil ani, aby se ho dotkli) okamžitě spustil velkou holografickou projekci, která ukazovala Zemi z výšky asi 25 kilometrů. Byly vidět Karpaty a vedle nich obrovská vodní plocha. Voda proudila níže položenými oblastmi, pak začala mizet, až vystoupil zemský povrch. Potom se promítaly obrazy, kde se valily mocné proudy vody, ohromné řeky, prýštící z nitra země na územích, která obklopovala Rumunsko, včetně velkých oblastí Maďarska a Ukrajiny. Později bylo ukázáno časové období, kdy bylo prakticky celé Rumunsko zaplavené a nad hladinu vystupovaly pouze ty nejvyšší vrcholy hor. Poté se objevila vyobrazení potenciometrů, na kterých se ovládací jezdci posouvaly směrem dolů, a následně začala mizet voda z povrchu; k velkému překvapení odtékala zpátky do země v jednom jediném místě na území Rumunska. Východně od oblouku Karpat se objevila velmi tmavá oblast, kterou si neuměli přihlížející vysvětlit. Delta Dunaje najednou nebyla a v místech Černého moře se začala vytvářet planina směrem ke Střednímu východu.  Poté ale byla holografická projekce naprosto neočekávaně ukončena.

Promítnuté mohlo být pochopeno jako návod k obsluze nebo také jako varování, protože bylo možná poukázáno na to, co se stane, pokud bude stlačen červený „knoflík“, jaká katastrofa by mohla nastoupit.

Záhadná amfora

Po straně sálu, za stoly ve formě T, byly kovové objekty, které se podobaly anténám. Byly to soustavy kovových ramen složitých tvarů. Nikdo netušil, k čemu by mohly být.

Dále v místnosti, asi 10 metrů od ovládacího panelu, byl krychlový podstavec (3 x 3 m) s vyhlazeným povrchem zlatavé barvy. Na něm se uprostřed nacházela malá, 15 cm na výšku, kupole se štěrbinou nahoře. Nádoba, která připomínala antické amfory, vysoká 50 centimetrů, byla umístěná před kopulí.

„Obsah amfory byl jedním z nejdůležitějších objevů“, řekl Caesar. „Osobně si myslím, že to bylo právě to, co se snažil získat vážený Signore Massini a jeho zednářská elita.“

Amfora byla bez ozdob a nápisů, zhotovená z načervenalého kovu a neměla ucha. Caesar z ní sundal elegantní víko a nahlédl do nádoby. Uvnitř byl třpytivý bílý prášek.

„Odebrali jsme vzorek a předali americkým vědcům k analýze“, vyprávěl Caesar. „Odborníci byli velmi zaskočeni, protože zjistili, že se jedná o neznámou krystalickou strukturu monoatomického zlata. Derivát zlata, který je zářivě bílý a jehož atomy jsou uspořádány ve dvourozměrné mřížce na rozdíl od obyčejného zlata, které je žluté, a atomy jsou rozmístěny v trojdimenzionální mřížce. Vyrobit takový monoatomický zlatý prášek je velmi obtížené, obzvlášť pokud musí být dosaženo vysoké čistoty.

Je velmi málo informačních zdrojů ohledně technologie jeho výroby Popisy procesu je možné najít v některých starých textech a v několika málo alchymistických pojednáních ze Středního východu. Vědcům se dodnes nepodařilo získat monoatomické zlato tak neobyčejně vysokého stupně čistoty.  Má mít neuvěřitelné terapeutické účinky a regenerativní možnosti. Jeden americký vědec mi vyprávěl, že NASA se o monoatomické zlato velmi zajímá a věnuje nemalé prostředky na jeho výzkum.“

Zjevně měl Massini informace o amfoře ještě předtím, než se vydal do Rumunska. Caesar byl hodně překvapen jeho velkým zájmem a snažil se zjistit více informací:

„Bylo mi řečeno, že látka ve své nejčistší formě silně stimuluje určité energetické toky a má pozitivní vliv na obnovení buněk, speciálně neuronů. Jinými slovy, umožňuje vlastně omládnutí. Teoreticky by mohl člověk v jednom fyzickém těle žít po staletí, pokud by pravidelně a v určitých dávkách užíval tento prášek.“

Tím by se ovšem dala také vysvětlit dlouhověkost některých historických postav.

Skutečné dějiny naší planety

Na Radua čekala další překvapení.

Štěrbina na vršku malé kupole za amforou sloužila k promítání hologramů, které se vztahovaly k různým důležitým a do té doby neznámým skutečnostem z velmi dávné historie lidstva, od úplného začátku. Brzy se v průběhu projekce ukázalo, že Darwinova evoluční teorie je nesprávná. Země se začínala vyvíjet neobyčejně inteligentními „kroky“ a pomocí velmi hluboké intuitivní syntézy. Radu měl možnost poznat ucelenou verzi událostí, které se odehrály před statisíci lety. Ovšem Caesar ho upozornil, že vzhledem k dohodě s USA není povoleno tyto informace zveřejnit.

Podle Raduova odhadu je 90% našich dějin, které jsou popsané v knihách, lživé. Ale mýty a legendy, považované za výtvory fantazie, odpovídají pravdě daleko více. Toto „otočení“ pravdy způsobilo mnohé problémy a konflikty mezi národy.

Většina teorií archeologů je také chybná. Není pravdou, že dinosauři vyhynuli pře 65 miliony lety a dávné kontinenty Skutečné dějiny naší planetyAtlantida a Lemurie neexistovaly.

Místy, když se objevovaly důležité události, byly na pozadí projekce promítány ještě hvězdné mapy, kde byly zvýrazněné určité hvězdy a jejich konstelace. Pokud to člověk porovná se současnou hvězdnou oblohou, může lehce zjistit, kdy se co odehrávalo. Ačkoliv se ukázalo, že časové údobí, ukázané hologramem, bylo velmi dlouhé –  statisíce let, násobky cyklů precese zemské osy (zhruba 26 000 let), bylo možné odečtem ukázaného počtu cyklů datovat zaznamenané děje. Takovým způsobem se podařilo i určit, kdy byl vybudovaný komplex v Bucegi, před 50 000 – 55 000 lety.

Nečekaná odhalení

Lekce, poskytnuté holografickými projekcemi byly dobře srozumitelné, ale současně také „zničující“, protože předkládaly úplně jiný obraz dějin než to, co známe. Ukázaly pravdu o egyptské civilizaci a i jakým způsobem byly stavěny pyramidy. To se ovšem velmi lišilo od toho, co nám vyprávěli egyptologové. Bylo najednou jasné, co se opravdu odehrávalo během potopy, vysvětleno jak byla pak lidská civilizace znovu vybudována a jak byly později osídleny Evropa, Asie i Afrika. Všechny tyto skutečnosti byly příliš šokující, aby mohly být sděleny současnému lidstvu s jeho zdánlivými znalostmi, vírou a převládajícím způsobem myšlení.

Hologramy ukázaly vývoj a události až do 5. století n.l. Buď byli stavitelé sálu schopni již před 50 000 lety nahlédnout do budoucnosti, anebo, což je pravděpodobnější, měli možnost až do 5. století n.l. aktualizovat databázi. Proč je časovou hranicí 5. století se zjistit nepodařilo.

V dramatickém sledu obrazů byl promítnut i život Ježíše Krista a jeho ukřižování, které je dodnes mnohými popíráno. Tenkrát se přihodila spousta dalších velmi pozoruhodných událostí, které jsou ještě podivuhodnější, než to, co se píše v evangeliu. Projekce také odhalily, že při ukřižování byly přítomny osoby z jiných historických časových období.

Hologramy také ukázaly úseky ze života zvláštních mimořádných bytostí a jejich spirituální misi na Zemi, které měly „božské“ schopnosti. Tyto bytosti tu žily zhruba před 18 – 20 000 lety a pracovaly na zlepšení podmínek. V té době se sociální systém a rozložení lidstva na planetě velmi lišilo od toho, co známe dnes. Archeologové, antropologové a historici by museli zásadním způsobem změnit svá celková pojetí a přístupy k dějinám.

Během krátké doby se Radu dozvěděl tolik důležitých informací o naší minulosti, že by jejich zaznamenání a popis zabraly stovky stran.

 

publikované 29.10.2016 

Zdroj: Transinformation.net


Velké tajemství pohoří Bucegi (5. díl)

Tři záhadné tunely

Brzy poté, co skončila poslední projekce a Radu se trochu vzpamatoval z přívalu zážitků a informací, upozornil ho Caesar, že je potřeba návštěvu podzemí ukončit a vydat se zpátky.

Byly tam ale ještě ty obrovské, tajemně působící vchody do tří záhadných chodeb a byly od nich vzdálené asi 20 metrů. Před každým ze vstupů stál řídící panel, podobný tomu, co se nacházel ve středu sálu, jenom menší. Z holografických projekcí, které vyvolali z jednotlivých panelů, se dozvěděli, že ohromné tunely vedou do tří různých oblastí Země a jsou dlouhé tisíce kilometrů.

Levá chodba vedla k utajenému místu pod písky pouště v Egyptě. Do zvláštního objektu mezi Sfingou a Velkou pyramidou, který ještě nebyl objeven.

Další, po pravé straně, pokračuje k podobnému místu jako je Bucegi v nitru jedné z hor v Tibetu. Podzemní komplex je tam o trochu menší a jednodušší.

Tento tunel má odbočku, jejíž rameno vede pod rumunskou župou Buzau, u jihovýchodního výběžku Karpat, a pak do zařízení v Iráku poblíž Bagdádu. Další chodba, která z tunelu odbočuje, spojuje Bucegi s oblastí pouště Gobi v Mongolsku.

Třetí, prostřední tunel, ukrývá – podle Caesara, velmi zásadní tajemství a Američané trvali důrazně na tom, aby i utajené zůstalo. Jediné, co mohl Caesar říct, že vede skrze zemskou kůru do nitra planety.

Při bilaterálních jednáních mezi Rumunskem a USA bylo rozhodnuto vypravit expedici a tunely prozkoumat. Výprava sestávala z vysoce kvalifikovaných odborníků, šesti Američanů a deseti Rumunů. Vedení bylo svěřeno Caesarovi a začátek expedice byl naplánován na konec září 2003. Více se tenkrát na toto téma Radu již nedozvěděl.

V knihách Radua Cinamara jsou ještě další doplňující informace o těchto tunelech. Ty mu mohly být předány, protože ve vysokých politických kruzích Rumunska byli lidé, kteří nesouhlasili s dohodou s USA, za kterou očividně stáli Svobodní zednáři. Rumuni se snažili tímto způsobem elitu zastavit.

Varování a výhrůžky

V roce 2009 uvedla soukromá rumunská televize, Antena 1, pořad na toto téma. Po skončení vysílání obdržel reportér anonymní výhrůžný telefonát:

Reportér: „Haló, dobrý den.“

Anonym: „Varujeme Vás, buďte velmi opatrný! Přestaňte se zabývat pohořím Bucegi a podávat o něm informace!“

Reportér: „Kdo jste?“

Anonym: „Tyto informace musí zůstat utajené a nesmí být zveřejněny. Zapletl jste se do nebezpečné hry, jste mladý a máte rodinu…  V této zemi je spousta jiných věcí a událostí, o kterých můžete hovořit.

Reportér: „Kdo jste?“

Anonym: „Nepřejte si nás poznat nebo být od nás vyslýchán! To je vše, co jsem chtěl říci.“

Na pořad se ještě pořád můžete podívat na Youtube, bohužel, pouze v rumunštině (možná by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by video dokázal přeložit). Nemalá část pořadu je věnována nálezu koster obrů.

https://www.youtube.com/watch?v=PF0yep0llF4

Doslov

Koncem září 2003 byla Raduovi zvláštním kurýrem doručena zpráva, že může zabezpečeným telefonem mluvit s Caesarem. To byl tehdy jejich poslední rozhovor. Z telefonátu se Radu dozvěděl některé další podrobnosti, hlavně o určitých částech rumunsko-americké dohody. Caesar mu také sdělil, že se brzy vydává na plánovanou expedici, o které neví, jak dlouho bude trvat. Na závěr se ještě zmínil, že Radu má nyní už dostatek informací, aby mohl o Bucegi napsat knihu. Caesar byl přesvědčen, že veřejnost má právo dozvědět se pravdu.

Kniha byla vydána koncem roku 2004 pod názvem “Viitor cu cap de mort“ (anglický překlad “Transylvanian Sunrise“ byl publikován 2009). Okamžitě po vydání byl nakladatel zaplaven a bombardován emaily a telefonáty, ve kterých bylo požadováno více informací o Raduovi. Některé pocházely od bývalých vysoce postavených příslušníků tajných služeb a ti určité události popsané v knize potvrdili. Pravá identita Radua nikdy najevo nevyšla, ačkoliv se kolem něj vyrojila řada spekulací.

V říjnu 2004 měl Radu možnost se ještě jednou s Caesarem setkat a obdržel informace o výpravě do tunelů, která trvala 9 měsíců. Caesar mu také sdělil, jaké pozdvižení způsobila Zpráva z expedice v nejvyšších kruzích elit.

„Caesar mi také řekl, že bylo vytvořeno několik skupin, které mají za úkol sestavit databázi informací a praktických pokynů, aby byl lidstvu usnadněn přístup Velké tajemství pohoří Bucegi k neuvěřitelným objevům, odhalených v průběhu expedice. Zároveň mi sdělil, že stejně tak existují i další skupiny, které se velmi snaží získat veškeré informace o nálezech a hlavně kontrolu nad nimi.

Massiniho Caesar již nikdy nepotkal, zjistil ale, že Massini a další dva členové světové zednářské elity měli několik důležitých rozhovorů s jistými rumunskými a americkými politiky. Díky tomu byli následně jak generál Obadea, tak i Caesar, vystaveni velmi silnému nátlaku. Nehledě tedy na pozitivní efekty objevů expedice, „bitva mezi dobrem a zlem“ se značně vyostřila. Celý příběh se stal daleko komplexnějším a obsahoval i prvky, podléhající nejvyššímu stupni utajení. Sice jsem některé informace od Caesara obdržel, nemohu je ale ještě zveřejnit. Jsem ovšem přesvědčen, že přijde doba „velkého odhalení“ a jak některé náznaky napovídají, nebude to trvat již dlouho.“

Další literatura a odkazy

Radu Cinamar napsal v letech 2005 – 2009 ještě další tři knihy:

http://www.suenee.cz/wp-content/uploads/2016/11/Velke-tajemstvi-pohori-Bucegi-V.-obr.-5-300x200.png• 12 zile – O inițiere secretă / Transylvanian Moonrise: A Secret Initiation in the Mysterious Land of the Gods;

• Misterul din Egipt – Primul tunel / Mystery of Egypt – The First Tunnel;

• Pergamentul secret – Cinci tehnici inițiatice tibetane / The Secret Parchment: Five Tibetan Initiation Techniques

 

Tyto knihy jsou pokračováním Transylvanian Sunrise.

The Hall of Records

Bucegi Mountains, Romania, The Mysteries

The Mysteries of the Bucegi Mountains, Romania

https://www.youtube.com/watch?v=IaNOjSR0E4A

 

publikované 3.11.2016

Zdroj: Transinformation.net

 

• Rozhovor s Dr. Valery Uvarovom

• Bosna - nové objevy

Rozhovor s Dr. Valery Uvarovom

11/12/2017

Proč existují pyramidy? Bosenské pyramidy sehrály klíčovou úlohu v dějinách lidstva. Poslední invaze mimozemské civilizace byla před 18.000 lety. Před 13.669 lety došlo k nárazu obrovského asteroidu na planetu Země. Nejstarší pyramidy jsou orientované k původnímu severnímu pólu. Egyptské pyramidy jsou orientované podle dnešní pozice severnímu pólu. První pyramidy jsou ve starých textech nazývány jako domy bohů. Nové pyramidy jsou stavěny se záměrem obnovit jejich původní účel. Vibrace pyramid, naší planety a evoluce člověka.

Kontakt s mimozemskou entitou v roce 1977. Způsob života lidí na planetě Země není správný. To co nazýváme smrt, neexistuje. Život je nekonečný.

 

 

 

Bosna - nové objevy

19/1 2017

Při cestě do Bosny na přelomu září / říjen jsme viděli zajímavá místa a doposud nezveřejněné objevy.

Bosna je zemí divů a zázraků

Bosna je zemí divů a zázraků, tak o ní hovoří objevitel pyramid Dr. Sam Osmanagich.

Při cestě do Bosny na přelomu září / říjen jsme viděli zajímavá místa a doposud nezveřejněné objevy. Počasí nám přálo, užívali jsme si poslední teplé letní dny s modrou oblohou.

V bosenském Zavidoviči je největší naleziště kamenných koulí v Evropě. V korytě lesního potoka je jich hned několik. Všechny mají hladký povrch, jsou mnohem pevnější než okolní hornina. Kamenné koule, nejenom v Bosně, mají stejnou polohu, vždy jsou v jedné rovině pod povrchem. Například ve slovenských Megoňkách jsou v hloubce dva metry, v Bosně deset metrů.

Kamenne koule v Bosne

V Zavidoviči byla v březnu 2016 objevena největší kamenná koule na světě. Její hmotnost je 37 tun.

Citliví lidé vnímají pozitivní energii kamenných koulí. Odborníci z Bosny a Srbska zjišťovali jejich složení.  Výsledek analýzy najdete v novém čísle měsíčníku WM magazín č. 177, které vyjde 24.října.

Nejstarší místo zázraků v Evropě

Poprvé jsme společně prozkoumali nejstarší místo zázraků. V době před naším letopočtem přicházelo do Olova víc jak deset tisíc poutníků denně při svíčkovém procesí. Římané později přejmenovali město na Plum Bum.

Příchodem křesťanství bylo místo znovuznáno, ale jako mariánské zjevení. Po příchodu Turků v roce 1463 byl historický význam poutního místa přehlížen. Až do 29. září 2016.

Poutní místo u Olova jsme označili kopií zlatého medailonku, který lidem přinášel štěstí před stovkami let…

Tajemný obelisk

V bosenských lesích stojí kamenný monument s rytinami spirál, hvězd a prehistorických tvorů. Nikdo neví, kdo ho postavil. Na vrcholu obelisku je koule. V okolí jsou kamenné desky orientované stejným směrem. Obelisk je ukotven do základny ukryté hluboko pod povrchem. Obelisk u Olova je symbolem zaniklé civilizace. Obelisk v Bakiči zde →

První rytiny pyramid

U Olova jsme poprvé viděli dosud neobjevené rytiny pyramid. Jeden kamenný monument s bočními výřezy byl osazen nad hlavním vstupem do stavby, která dnes již neexistuje. Několik původních megalitů s rytinami je chaoticky rozházeno po okolí. Kamenný portál s rytinami pyramid je součástí předhistorického komplexu staveb na Balkáně. První foto a video z průzkumu můžete vidět pouze v dalších číslech časopisu WM magazín.

Bosenské údolí pyramid a Olovo

Z bosenského údolí pyramid ve Visoku do historické oblasti u Olova je to vzdušnou čarou 33 kilometrů. Podle staroegyptské míry remen je to 90 „remenů“. Když číslo devět vynásobíte jakýmkoli jiným číslem, dostanete vždy opět devítku. Devítka je vznešená. Vybízí k tvůrčí práci a uměleckým činnostem. Je velmi pravděpodobné, že Údolí pyramid ve Visoku a objevy u Olova mají mnoho společného.

Bosenská pyramida Slunce

Na vrcholu pyramidy Slunce stojí Stari Grad. Kdysi zde bývalo kultovní centrum jižní Evropy. Ne náhodou byli bosenští králové korunováni na úpatí pyramidy Slunce, v Arnautoviči. Po příchodu Turků byla symbolika Stareho Gradu i Arnautoviči potlačena. O nejnovějším průzkumu královského místa se dočtete v dalších číslech časopisu WM magazín. Video Bosenská pyramida Slunce →

Před pár lety byl Stari Grad neodborně rekonstruován a vrchol pyramidy Slunce prohlášen za národní kulturní památku. Tímto, zřejmě úmyslným zákrokem, byl zastaven další archeologický průzkum.

Bloky na severní straně pyramidy Slunce byly vyrobeny uměle. Geopolymer, beton bez cementu,  vznikl smícháním štěrku a jemné hlíny při vysoké teplotě.  Geopolymer je tvrdý za 24 hodin,  jeho pevnost se zvyšuje působením času.

Podzemní labyrint Ravne

Před lety prováděli němečtí vědci průzkum pyramidy Slunce pomocí nejmodernějších technologií. Zmapovali podzemní chodby v sedmi úrovních, které jsou navzájem propojeny.

Vstup do podzemního labyrintu byl objeven v roce 2006, asi dva kilometry od vrcholu pyramidy Slunce. Po deseti letech práce se podařilo Nadaci „Bosenská pyramida Slunce“ vyčistit stovky metrů chodeb, pro veřejnost je bezpečně přístupných 200 m.

V chodbách byly objeveny keramické megality K1, K2… nejnověji K5. Byly vyrobeny před tisíci lety a jsou umístěny nad podzemními řekami. Soutok řek emituje negativní energii. Megalit K2, umístěný na křižovatce podzemních toků, mění energii na pozitivní, prospěšnou pro vše živé. V megalitu K2 je umístěn oválný předmět, možná vibrující krystal.

V podzemním labyrintu Ravne jsme kontrolně měřili koncentraci vzdušných negativních iontů v hodnotách 35.000 – 45.000 iontů/cm3. Stejná hodnota je uvedena správně na upoutávkách Nadace.

Negativní ionty jsou prospěšné pro lidské zdraví. Již desetiminutový pobyt v takovém prostředí je velkým přínosem pro organismus. Energetický fenomén Ravne  →

Archeologický park Ravne 2

Druhý vstup do podzemí byl objeven v listopadu 2015. Na protějším svahu byl nalezen otvor, který může být pokračováním podzemních chodeb. Článek z objevu Ravne 2 najdete zde →

Bosenská pyramida Měsíce

Cesta vydlážděná dlažbami a bloky se vine po spirále k vrcholu bosenské pyramidy Měsíce. Podle odborné analýzy byla dlažba vyrobena uměle, bez použití moderního cementu. Sklon teras je necelých deset stupňů ke středu stavby. 

Terasy pravděpodobně sváděly vodu do 

pyramidální stavby.

Na vrcholu pyramidy Měsíce jsou velká plata z pravoúhlých dlaždic.  Pravidelné geometrické tvary nejsou dílem přírody. Video pyramida Měsíce →

Mohyla ve Vratnici

Mohyla ve Vratnici má kuželovitý tvar, stejně jako známé mohyly na britských ostrovech. Dnes zde můžete vidět mnohatunové desky s přesnými rozměry. Bloky byly vyrobeny uměle, na hrubé jádro byla nanesena vnější omítka. Před lety byl z vrcholu mohyly proveden vrt do hloubky víc jak šedesát metrů, který prokázal vnitřní dutiny. Video mohyla ve Vratnici →

Pozemky kolem mohyly jsou soukromé, proto není možné provádět další průzkumy. Lidé z Vratnice by se měli sjednotit a začít kopat sondu do historického monumentu. Nové objevy jim přinesou práci i zisk.

Bosenské termální prameny

V oblasti u Visoka existovaly horké prameny. Dodnes vyvěrají vroucí potoky z hor bez užitku do řeky Bosna. V podzemních chodbách labyrintu Ravne jsem našel krystaly barytu. Baryt, vznikající termálními procesy, pohlcuje radiové záření.

Horký pramen využíváme pro relaxaci po náročném výzkumu. Vyvěrá z hory, je sveden do velkého bazénu s přepadem. Minerální voda je léčivá, příznivě působí na žaludeční problémy, oční infekce a urychluje hojení ran. Jen s WM magazínem a Novým cestovatelem z.s. můžete zažít pohodový večer v horkých přírodních termálech.

 

13. 10. 2016

http://www.wmmagazin.cz/

 

 

• Starověké město v Egyptě předchází pyramidy a prvního faraona

• Rozhovor s Ernstom Muldaševom o expedícii do Egypta

• Pokročilé techniky řezání ve starověkém Egyptě? Zřejmě nám někdo lže…

• Co se skrývá pod egyptskou Sfingou?

• Egypt: Japonci našli tajné prostory pod Sfingou


Starověké město v Egyptě předchází pyramidy a prvního faraona

V Egyptě bylo objeveno 7 000 let staré město, které předcházelo faraonům i pyramidám. Skupina francouzských a egyptských archeologů učinila v Egyptě další překvapující objev, protože vykopali pozůstatky jedné z nejstarších osad na světě, které se datují do období neolitu. Ministerstvo starožitností také oznámilo, že toto zjištění „nabízí jedinečnou příležitost vrhnout světlo na pravěká společenství, která žila v deltě Nilu před panováním první faraonské dynastie“.

Město starší, než pyramidy
Egyptské ministerstvo starožitností vydalo prohlášení, že archeolog vykopal sila, která obsahují rozsáhlá množství zvířecích pozůstatků a rostlinných zbytků, keramiku a kamenné nástroje. Vše v úrodných zemích Tell el Samara, které se nacházejí v Dacalii, asi 140 kilometrů severně od Káhiry. Osada se datuje do doby kolem 5 000 př.nl, což znamená, že významně předchází výstavbě slavných pyramid v Gíze nejméně o 2500 let.

Podle odborníků bylo vesnické zemědělství silně závislé na dešti. Tento objev může pomoci odborníkům pochopit vývoj zemědělství na základě zavlažovacího systému, který používají starobylí obyvatelé delty Nilu.

Dr. Nadia Khedr, úřednice ministerstva, zodpovědná za egyptské, řecké a římské starožitnosti vysvětlila, jak v té době mohly plantáže založené na dešti dávat „raným Egypťanům“ možnost zahájit rozsáhlé zavlažování.

„Analýza biologického materiálu, který byl objeven, nám poskytne jasnější představu o prvních komunitách, které se usadily v Deltě, a o původu zemědělství a farmaření v Egyptě.“

Egypt a nové objevy
V poslední době se Egypt stal horkou zónou pro archeologické objevy. Nedávno jsme informovali o objevu „druhé sfingy“ v Luxoru, nacházející se několik metrů pod povrchem. Kromě toho nedávno další skupina archeologů objevila, co je nyní považováno za nejstarší sýr na světě v hrobce Ptahmese, starosty starého města Memphis. Podle studie zveřejněné v časopise Analytical Chemistry of American Chemical Society.

Byl také učiněn senzační objev v Alexandrii

Stavební dělníci objevili masivní žulový sarkofág. Někteří odborníci si dokonce mysleli, že masivní neotevřený žulový sarkofág může být místem odpočinku Alexandra Velikého. Po otevření starověké hrobky však odborníci zjistili, že je naplněn kosterními pozůstatky tří jedinců, kteří byli s největší pravděpodobností vojáky. Bylo zjištěno datování až do doby Ptolemaiů mezi 305 př.n.l. a 30 př.n.l.

Při bagrování v jižním Egyptě archeologové objevili také extrémně vzácnou mramorovou hlavu. Ta by měla zobrazovat římského císaře Marca Aurelia.

 

Zdroj: Ancient-code.com

Autor: Anton, https://www.suenee.cz


 

Rozhovor s Ernstom Muldaševom o expedícii do Egypta

Ciele expedície sa neobmedzia len na získanie poznatkov, ktoré potom umožnia lepšie pochopiť svet, ale aj k pochopeniu celého radu medicínskych aspektov, nevyhnutných na vypracovanie nových metód v liečbe ľudí.

A čo vám v tomto dali predchádzajúce expedície (tri do Himálají a jedna do Tibetu) pre praktickú medicínu?
Celkom krátko, prvá transplantácia oka na svete u pacientky Tamary Gorbačevovej bola možná len preto, že vo vnútri vytvoreného oka sme urobili “zrkadlá času”, skopírujúc ich podľa starovekých monumentov v tibetskom “Meste Bohov”. Vďaka tomu sa stlačil čas a krvné cievy sa rýchlo zrástli s vytvoreným okom. Mimochodom, teraz Tamara Gorbačeva, stratiaca zrak pred 20 rokmi, už kreslí! Okrem toho, na základe výskumu himalájskej “živej” a “mŕtvej” vody sme vytvorili sériu tzv. vodných Alloplantov, ktorá sa už začala úspešne používať na klinike. Výskum himalájskeho “fenoménu Samádhí”, t.j. samokonzervácie ľudského tela, viedla ku vytvoreniu “lepkavej vody” v laboratóriu, ktorá má tiež mocný liečivý účinok.

A čo budete skúmať na egyptskej expedícii?
Ak mám hovoriť z praktického hľadiska, tak budeme skúmať fantóma človeka. Podľa nášho najnovšieho názoru fantóm človeka, t.j. energetická kópia jeho tela, sa musí skladať z látok paralelného sveta, ktorý je pre nás - trojrozmerných ľudí - neviditeľný. Pomocou fantómu je, ako sa domnievame, človek spojený s paralelným svetom. Podľa nášho názoru prichádzajú mnohé choroby z paralelného sveta. Preto má tiež zmysel premýšľať o metódach liečenia fantómov. Tento smer sa môže stať veľmi perspektívnym.

A čo s tým majú spoločné egyptské pyramídy?
Podľa našej hypotézy sú pyramídy mnohofunkčné a jednou z hlavných funkcií je to, že slúžia ako brány do paralelných štvorrozmerných svetov. Nie zbytočne majú všetky pyramídy v našom trojrozmernom svete, ktorého základom je trojuholník, štvoruholníkový základ. Je celkom možné, že v štvorrozmernom svete, neviditeľnom a nepochopiteľnom pre nás, sú pyramídy na prechod do päťrozmerného sveta, základ ktorých musí byť vytvorený vo forme päťuholníka. Sú kusé svedectvá o tom, že pyramídy v Egypte postavili ľudia z paralelných svetov, ktorí prišli do nášho trojrozmerného sveta.

A vy na to chcete nájsť dôkazy.
Áno. Je známe, že slávna Nefertiti merala 3,6 m a vyzerala mimoriadne neobyčajne, mala napríklad obrovskú, dozadu pretiahnutú hlavu. Staroveký vládca Egypta Achnaton meral 4,5 m a ešte starší vládcovia Egypta - Hathori - merali 18 m. Všetky ich sochy uvidíte v Egypte.

A nie sú Atlanti, alebo Lemúrijci zobrazení vo forme sôch v Egypte? Veď boli tiež obrovského vzrastu.
Podľa našich predchádzajúcich výskumov vyzerali Atlanti a Lemúrijci inak. Podľa nás sú typickým vyobrazením Atlanta sochy Budhu.

Želáme vám úspech. Koho si beriete so sebou na expedíciu?
Idú so mnou ufskí vedci - Natan Seľskij, Oľga Išmitova, Jurij Vasiľjev a Jelena Jeremejevskaja.

.......................

O egyptských pyramídach je snáď známe všetko. Vedci z celého sveta ich skúmali a skúmajú. Naozaj sa vám, Ernst Rifgatovič, podarilo nájsť niečo nové?
Áno, podarilo. Egyptské pyramídy, ako je známe, sú postavené z ohromných kamenných blokov vážiacich od 2,5 do 400 ton. Súčasná archeológia tvrdí, že starovekí Egypťania, nepoznajúci koleso, preťahovali také bloky povrazmi, podložiac pod nich brvná. Ak vezmeme do úvahy, že nosnosť automobilu KAMAZ je približne 15 ton, tak také tvrdenie vyzerá prinajmenšom pochybne. Je zaujímavé, že kameňolom, kde sa dobývali kamenné bloky na stavbu pyramídového komplexu v Gíze (neďaleko od Káhiry), je v rajóne mesta Asuán, t.j. skoro 1 000 km od pyramíd.

Vari tak ďaleko?
Egyptský archeológ Gamal Attia tvrdí, źe práve odtiaľ sa brali kamenné bloky na stavbu pyramídy.

Chápem vás. Žeby sa bloky 1 000 km ťahali na povrazoch… Však na výstavbu Cheopsovej pyramídy bolo použité také množstvo kamenných blokov, ktorými, ak by bola rozobratá, by bolo možné ohradiť po obvode Francúzsko.
No najzvláštnejšie je iné. Na určenom kameňolome sa nachádza granitová platňa vážiaca 1267 ton, ktorú starovekí Egypťania opílili zo všetkých strán do hĺbky 1m a 20cm, no nechali tam, neodpíliac od dna. Príčinou boli zrejme dve dobre viditeľné trhliny, ktoré sa ukázali pri procese pílenia kameňa.

Prepáčte, no je dobre známe, že starovekí Egypťania nepoznali železo. Teda čím pílili?
Podľa predpokladov súčasnej archeológie starovekí Egypťania mali bronzové dláta, pomocou ktorých vyrúbali v granite štrbiny, vkladali do nich drevo a polievali to vodou: drevo sa rozširovalo a napomáhalo vzniku puklín v kameni. No… bronz je mäkší ako granit a s pomocou bronzového dláta vyrúbať štrbinu v granite je veľmi problematické. Okrem toho, získať tak pravidelný, 70 cm široký rez, ktorý je dobre vidieť zo všetkých strán tejto platne je nemožné pri použití techniky “rozširovaním drevom”.

Tak čím pílili granit staroveký Egypťania?
Člen expedície, hlavný inžinier Všeruského centa očnej a plastickej chirurgie Jurij Vasiljevič je presvedčený, že rez je spravený frézou. A skutočne, stopy fréz sú dobre viditeľné: frézy ľudí starovekých civilizácií zanechali na krajoch rezu oblúkovité línie. Ba čo viac, vedľa rezu je okrúhly otvor s priemerom 70 cm a hĺbkou 1 m a 20 cm, ktorý možno interpretovať ako skúšku granitu vedľa rezu.

Aké frézy, podľa vás, používali starovekí Egypťania, ktorí, prepáčte, nepoznali koleso?
Odpoveď na túto otázku možno nájsť v… Himalájach. V jednom z chrámov v okrese mesta Khátmandú (Nepál) je umiestnený monument, urobený z nejakého žltého kovu. Tam sa nám podarilo nájsť svedectvá o tom, že je to prístroj ľudí zo staroveku, ktorý bol získaný (alebo spravený podľa vzoru) z tajnej jaskyne. Lámovia (…) povedali, že tento prístroj sa uvádzal do činnosti silou mysle ľudí zo staroveku, lietal, vrtel sa šialenou rýchlosťou a robil otvory v skalách. Prediskutovali sme túto otázku s akademikom A. V. Akimovom, ktorého pokladám za jedného z najväčších z vedcov našej krajiny a prišli sme k záveru, že prístroj môže konštrukčne úplne fungovať pomocou mentálnej energie, t.j. sile mysle. No na to treba poznať mantry (zariekacie formule), ktoré môžu stimulovať rôzne vrstvy mentálnej energie.

Predpokladáte, že práve takýmito frézami pílili starovekí Egypťania granitové platne?
Neznamená to nutne, že práve takýmito, no zdá sa mi, že tieto prístroje pracovali na základe sile mysle.

Tak kto, podľa vášho názoru, postavil egyptské pyramídy?
Prinajmenšom nie Egypťania, ale tí ľudia, ktorých Egypťania pokladali za bohov, a ktorých sochy v životnej veľkosti sú stále v rôznych kútoch Egypta.

Ernst Rifgatovič, vy predpokladáte, že egyptské pyramídy postavili ľudia, sochy ktorých je možné stretnúť v Egypte. Kto sú to?
Podľa nášho názoru sú to ľudia z paralelných svetov. Práve ich, podľa všetkého, pokladali starovekí Egypťania za bohov. Náboženstvá priznávajú existenciu paralelných svetov. Napríklad v Koráne je uvedená existencia 1 000 paralelných svetov. Podľa predstáv celého radu súčasných vedcov sú paralelné svety pre nás neviditeľné a necítime ich, pretože sa nachádzajú v inom priestorovom rozmere. Nesmieme si myslieť, že paralelný svet je od nás oddelený nejakou prekážkou, nie, žije spoločne s nami. Ak máme súhlasiť s názormi niektorých fyzikov na to, že hmota je zahnutý priestor, tak v trojrozmernom priestore (vpredu - dozadu, hore - dolu, napravo - naľavo) bude hmota pripomínať trojuholník, v objemovom vyjadrení tetraéder. V štvormiestnom priestore musí hmota existovať v dvoch trojuholníkoch, spojených do obdĺžnika a v objemovom vyjadrení - oktaéder. A tak ďalej.

Nechápem ale, prečo hmota paralelného sveta preniká nami.
Pretože hmota je sama o sebe prázdna. Jeden z fyzikov uviedol takýto príklad: ak veľkosť jadra atómu vodíka si predstavíme vo veľkosti hrachového zrnka, tak elektróm sa bude okolo neho krútiť vo vzdialenosti 5 km. Paralelný svet sa nám zdá tak neviditeľným a neciteľným ako vzduch okolo nás. Svet je oveľa zložitejší ako si myslíme; je možné predpokladať, že neexistuje len trojrozmerná planéta Zem, ale aj štvorrozmerná, pätrozmerná a šesťrozmerná planéta, existujú spolu, k tomu nás priviedli naše úvahy, spojené s analýzou tibetského Mesta Bohov.

A neznie to príliš fantasticky?
Chápem, že je tu príliš fantastiky. O to viac, že zdola tojrozmerného priestoru nemôžem nič dokázať. No robiť hypotézy je právo vedca.

Podarilo sa vám nájsť nejaké dôkazy, ktoré potvrdzujú existenciu ľudí z paralelných svetov?
V legendách starovekého Egypta sa neustále spomínajú neviditeľní ľudia (bohovia), ktorí sa periodicky stávajú viditeľnými. Okrem toho sa nám podarilo nájsť úrivkovité svedectvá toho, že títo ľudia, nevedno odkiaľ, vysokého vzrastu sa pokladali za pozemšťanov a nie za prišelcov z druhých planét; v našom trojrozmernom priestore nechali po sebe spomienku vo forme sôch v skutočnej veľkosti.

Obrovské sochy neobyčajných ľudí v Egypte sú dobre známe celému svetu. Prečo si myslíte, že ich postavili ľudia z paralelných svetov a nie Egypťania?
Pretože Egypťania, vybavení bronzovými dlátami, nemohli dosiahnuť dokonalosti ozdoby sôch, čo je možné uvidieť na vlastné oči. Vezmime si hoci sochu Ramzesa II, ktorá je chránená v memfiskom múzeu. Táto 13 metrová kamenná socha prekonala veľkolepé úpravy každého detailu. Sochári, s ktorými som sa radil vravia, že dosiahnuť takú dokonalosť práce nie je možné pri použití bronzových nástrojov. A aj rozmery sôch sú ohromujúce: napríklad, rozmer sôch, 27 m sediacich kolosov v chráme Abú-Simbel sú porovnateľné s rozmermi 10 poschodového domu. Nikde som nevidel také ohromné sochy, možno len záhadná socha “čítajúceho človeka” v Meste Bohov v Tibete im môže konkurovať rozmermi. Je pochybné, aby toto bolo možné dosiahnuť pomocou primitívnych technológií.

Tak aké technológie, podľa vás, používali na vybudovanie obrovských sôch?
Zdá sa mi, že používali prístroje, ktoré vidno na každej zo sôch kamenných kolosov. Na hlave je spravidla pripnutá tzv. koruna, ktorá sa najskôr javí ako prístroj, meniaci energiu mozgu (psychickú energiu) na iný druh energie (mechanickú atď.). Na brade je tiež prístroj, ako je dobre vidno, uviazaný páskou. V rukách kamenné kolosy často držia niečo podobné joysticku. Domnievam sa, že sú to jednoduché ozdoby, počas expedícií sme sa dávno presvedčili, že starovekí ľudia používali najmä psychickú technológiu, to vravia legendy a povesti. Podľa legiend môžeme rozumieť, že psychická energia sa uvádza do chodu pomocou mantier (zaklínaní). Mantry vo forme hieroglyfických zobrazení sú nakreslené na rôznych častiach tiel kamenných kolosov, a tiež na prístrojoch na hlave a brade.

Existuje tiež celý chrám zaklínaní v Karnaku. Niektorí egyptskí archeológovia predpokladajú, že egyptské hieroglyfy nie sú správne rozšifrované, že rozšifrovanie mantier ľuďmi bude až v ďalekej budúcnosti. Psychická energia je neporovnateľne mocnejšia ako ľubovoľný druh energie, preto spoznanie mantier v súčasnom svete, zaťaženom zlobou, závisťou, chamtivosťou a inými negatívnymi duševnými javmi môže mať nepredvídateľné fatálne následky.

Podporuje niekto z vedcov hypotézu o cudzincoch z paralelných svetov?
Americký vedec Drunvalo Melchisedek, ktorého mnohí pokladajú za Zasväteného, vyjadril ako prvý hypotézu o cudzincoch z paralelných svetov na Zemi v starovekom Egypte. Ba čo viac, poukázal na vzrast ľudí z rôznych priestorových rozmerov: 1,5 - 2m = ľudia tretieho (nášho) rozmeru; 3,6 - 4,5 m = štvrtého rozmeru; 10,6 m = šiesteho; 26 - 28 m = siedmeho. Dôkladne sme premerali vzrast sôch (bez prístrojov na hlave) a prišli sme na to, že sa všetko zhoduje s predpokladmi D. Melchisedeka.

Vy, nakoľko som pochopil, bazírujete na tom, že sochy ľudí z paralelných svetov sú postavené v životnej veľkosti. A prečo potom sochy, napríklad Lenina, sú oveľa vyššie ako on?
Myslím si, že v paralelných svetoch je iná psychológia, založená predovšetkým na uvedomení si faktu, že hlavným hriechom je pokladať sa za Boha. V opačnom prípade by zázračné psychológie neboli možné.

Na aký cieľ boli, podľa vášho názoru, postavené egyptské pyramídy?
Pyramídy sú zrejme mnohofunkčné. Zdá sa mi, že jedným z cieľov je ochrana tzv. gúľ prány.

Ernst Rifgatovič, spomenuli ste nejaké gule prány. Čo je to?
Na expedícii v r. 1998 nám himalájski jogíni nie raz rozprávali o práne, alebo životnej sile. Vraveli, že božská prána môže robiť zázraky, včítane materializácie a dematerializácie, vyliečenia sa z chorôb, omladenia, vypestovania celých orgánov, oživenia a mnohých ďalších. Jogíni tiež vraveli, že na Zemi sú miesta, kde sa prána ochraňuje vo forme gúľ. Tieto miesta sa volajú “bránami do budúcnosti”. Ak ľudia dosiahnu nevyhnutný stupeň duševnej čistoty a rozumového rozvoja, otvoria sa im “brány do budúcnosti”, vtedy budú môcť ľudia vstupovať do kontaktu s guľami prány. Taký kontakt rýchlo zmení cestu rozvoja ľudstva. Gule prány nie je možné ovládať, sú omnoho silnejšie ako ľudia. Je zaujímavé, že toto rozprávkové rozprávanie himalájskeho jogína začalo nachádzať svoje potvrdenie v Egypte.

Predpokladáte, že pyramídy boli postavené na ochranu gúľ prány?
Pred dvomi rokmi nám jeden z čitateľov AiF poslal fotografiu, ktorú urobil vo vnútri Chefrénovej pyramídy. Na fotografii je nad otvoreným sarkofágom dobre viditeľná svietiaca guľa, ktorá nie je viditeľná voľným okom. Už vtedy som sa zamyslel - nie je to guľa prány? Počas egyptskej expedície sme vo vnútri každej z egyptských pyramíd v oblasti kamenných sarkofágov mnohokrát fotografovali digitálnym aj obyčajným fotoaparátom a… v každej z pyramíd sme objavili okolo nás lietajúce gule. Vždy vznikli pri určitom režime digitálneho fotoaparátu. Na videokamere sa tiež podarilo uvidieť prelietajúcu guľu. Tak na vašu otázku odpovedám kladne.

Ale veď oficiálna archeológia tvrdí, že egyptské pyramídy boli postavené ako hrobky pre faraónov, a kamenné sarkofágy vo vnútri nich boli určené na ochranu múmií?
Egyptskí archeológovia, rozkladajúc rukami, vravia, že ani v jednom zo 14 kamenných sarkofágov nájdených v Egypte nebola objavená múmia. Prečo boli vybudované kamenné sarkofágy, uzatvorené pod mnohotonovými granitovými vekami? Nie na chránenie pustoty. Je logické predpokladať, že v nich boli chránené záhadné gule, ktoré nie sú viditeľné voľným okom. Keď lupiči, alebo výskumníci zničili (a to zničili, nie zložili) veká, záhadné gule odtiaľ vyleteli. Teraz lietajú vo vnútri pyramíd a ich okolia.

V literatúre sa písalo o odplate pre lupičov a výskumníkov pyramíd. Nie je to spojené s vplyvom gúľ prány?
Je to celkom možné. Zdá sa mi, že gule prány sú schopné čítať a analyzovať myseľ človeka. Napríklad, keď som prednášal na ruskom veľvyslanectve v Káhire, pri rozprávaní o guliach prány ma digitálna kamera zachytila v spoločnosti týchto záhadných gúľ. Nemôžem vylúčiť, že gule prány si môžu bezchybne nájsť lupiča, alebo nešťastného bádateľa podľa myšlienok, ktorý narušil ich pokoj v kamennom sarkofágu, a nasmerovať jeho myšlienkovú činnosť na tragickú, alebo choroboplodnú cestu. To sa zhoduje s historickými faktami, keď ľudia, ktorí otvárali kamenné sarkofágy, umierali jeden za druhým do posledného, čo sa medzi ľuďmi nazýva “kliatba faraónov”.
Tak málo ešte vieme, no nevedno prečo sa nebojíme ukázať svoju nevzdelanosť a bezbožnosť. Ešte ani nemáme predstavu o ochrane gúľ prány v miestach, ktoré jogíni volajú “brány do budúcnosti”, no už ničíme rukou divocha, udomácňujeme sa vo svätyni, obhajujúc sa vedeckou zvedavosťou.

A predsa, povedzte svoj názor na príčiny ochrany gúľ prány.
V našej predchádzajúcej besede drahý Nikolaj Ivanovič, som už poukázal na rozmanitosť prístrojov, ovenčujúcich hlavy zobrazených gigantov, ktorých pokladáme za ľudí z paralelných svetov. Je zaujímavé, že vo väčšine prípadov majú prístroje na hlave komponent gúľ prány. Zdá sa mi, že ľudia z paralelných svetov používali gule prány na poskladanie ľudského tela po častiach. A sú seriózne dôvody v prospech tohto predpokladu.

Ernst Rifgatovič, vraveli ste o zložení ľudského tela po častiach pomocou gúľ prány. Nie je to príliš fantastické?
Pred egyptskou expedíciou ma to ani nenapadlo. No keď sme videli nástenné maľby v hrobkách Údolia faraónov, v chrámoch Karnaku, Luxoru a Abú-Simbelu, náš údiv nepoznal hraníc - sú tam nakreslené procedúry zloženia ľudského tela, a to celé bežiace pásy s účasťou gúľ prány.

A nie je to proces obety bohom?
Viem, že procedúra obety býva u divochov. Pochybujem, že ľudia, ktorí postavili pyramídy a kolosálne sochy boli divosi.

A predsa, čo ste videli na stenách v podzemí Egypta?
Predovšetkým na seba obrátili pozornosť obrázky gigantov, držiacich za vlasy ľudí afrického, alebo arabského zovňajšku a odrezávajúcich im hlavy. Ďalej sú zobrazené operačné stoly, na ktorých spočívajú hlavy, ruky, telá a nohy ľudí. Zreteľne vidno pásy, na ktorých ležia časti človeka a je ukázaný proces zloženia ľudského tela. Pásy sú zobrazené vo forme neprirodzene dlhých zmijí. A na záver sú na páse zobrazení “zabalení ľudia”, obviazaní obväzmi. A vo všetkých, úplne vo všetkých etapách zloženia, boli prítomné gule prány.

Ak máme veriť všetkému, čo vravíte, tak prirodzene vzniká otázka, a prečo bolo treba rozobrať telá ľudí na časti, aby sa znova zložili?
Tento proces nám dlho nedal pokoj. Nakoniec sme obrátili pozornosť na to, že v procese skladania tela sa zúčastňujú dve formy prány - vo forme gule a vo forme päťcípej hviezdy. Vyjasnilo sa, že druhý typ prány je symbol bohyne vody Nún. Ba čo viac, prišli sme k záveru, že ľudia, stojaci vedľa pásov, predovšetkým robili vodného človeka.

Ernst Rifgatovič, nezdá sa vám, že vaše hypotézy, ktoré sú v rozpore s vedou, sú príliš špekulatívne? Veď Egypt je dobre preskúmaný, to nie je Tibet, alebo Himaláje.
Oficiálna veda o Egypte je tiež založená na hypotézach a nie na dôkazoch, preto je tiež špekulatívna. Rozdiel je len v tom, že oficiálna veda uznáva tie vysvetlenia, ktoré, ako sa vraví, uložia v hlave, hoci sú veľmi vzdialené od reality. No je vari možné veriť tomu, že pyramídy budovali otroci, nepoznajúci koleso? Vari je možné brať vážne neobvyklé rozoberania ľudských tiel a ich znovuzloženia ako kultový obrad? Vedci sa musia pokúsiť iným spôsobom pozrieť na starovek. A ľubovoľná veda začína pri hypotézach.

Máte hypotézu, objasňujúcu nástenné maľby na ktorých je procedúra skladania ľudského tela?
Áno. Je to výtvor “vodného človeka”. problém je v tom, že keď sa pozorne oboznámime s nástennými maľbami, môžeme uvidieť, že časti tela pripomínajú nádoby, do ktorých sa niečo nalieva. Predpokladáme, že sa tam leje voda. Treba podotknúť, že organizmus mladého človeka sa skladá z 90% vody, s vekom sa objem zmenšuje, no zostane v rozpätí 75 - 80%. Tiež je známe, že voda je schopná zapísať a chrániť informácie. Preto je úplne rozumné sa domnievať, že vodo-informačná štruktúra je základom života človeka. Pri analýze nástenných malieb je možné pochopiť, že giganti priniesli vodu k tomu vyčleneným častiam tela (hlave, rukám a pod.) vodnú pránu, prepísali vodnú informáciu a preniesli informáciu do nádoby s vodou, ktorá sa podobala na dotyčnú časť tela. Potom sa spojili všetky nádoby do jednej, kopírujúc ľudské telo a zmenili kvapalnú vodu v nich na vodu štvrtého skupenstva.

Čo je to voda štvrtého skupenstva?
Na myšlienku jej existencie sme prišli v r. 1996, kedy sme v Himalájach skúmali fenomén samádhi - samokonzervácie ľudského tela. A teraz sa nám podarilo získať takú vodu - je lepkavá a schopná udržať si svoju formu a objem v priestore. Výskumy umožnili domnievať sa, že táto voda môže v sebe stabilne chrániť informáciu do nej vloženú. Po zmene tekutej vody vo vnútri makiet na vodu štvrtého skupenstva giganti, ako sa domnievam, odstránili makety a získavali celé lepkavé, kolísajúce sa telo vodného človeka. Toto telo v sebe udržiavalo všetku nevyhnutnú vodnú informáciu človeka. Potom, ako vyplýva z obrázkov, na rozčlenené časti tela prikladali gule telesnej prány, ktoré, podľa môjho názoru, do seba prepisovali všetku telesnú informáciu. Túto telesnú informáciu zo všetkých častí tela preniesli do sformovaného vodného človeka, kde zrejme vznikalo samozloženie molekúl a tkanív človeka, t.j. formovanie sa 10 - 20% ľudského tela. Je možné, že vo vnútri sa zavádzali bielkovinové substráty. Takouto cestou sa vytváralo telo človeka, pozostávajúce z dvoch základných častí - vodnej a telesnej. Toto pomáhali robiť vodné a telesné prány. Do takého tela sa mohol nasťahovať duch a človek mohol ožiť, ak vodu štvrtého skupenstva opäť zmenili na tekutú vodu. A ak voda zostávala vo štvrtom skupenstve, tak telo bolo možné pokladať za zakonzervované (samádhí). Nevylučujem, že niektoré z múmií mohli byť takými telami v stave samádhí.

A aký zmysel malo rozčleniť ľudské telo a znovu ho zložiť?
Zdá sa mi, že giganti (ľudia z paralelných svetov?) vedeli korektovať vodnú a telesnú informáciu. Aby vytvorili dokonalejšieho človeka, menej náchylného na choroby a schopného používať psychickú energiu, vložili pri skladaní tela tieto korekcie. Posledná je, podľa mňa, spätá s vodnou informáciou tela človeka a bez vytvorenia plnohodnotného vodného človeka sa zle realizuje. No je ešte jeden aspekt vytvorenia vodnej formy života.

Chcete povedať, že vo vode existujú neznáme formy života?
Podľa tibetskej, indickej a egyptskej mytológie je voda živým substrátom a v nej bývajú bytosti bez tela, aj vodný človek. Nemám dôvody a vedomosti to popierať.

Zo všetkého, čo ste povedali, je možné vyvodzovať, že nové choroby prichádzajú z vody ľudského organizmu.
Vyvodili sme to tiež a už sme vytvorili tzv. “vodný alloplant”. Prvé výsledky sa ukázali byť veľmi nádejné.

Po mnohých rokoch expedičnej práce som sa utvrdil v názore, že legendy, mýty a povesti nevznikali na pustom mieste. A tiež egyptské mýty o ľuďoch s hlavami zvierat majú svoj reálny základ.

 

Nikolaj Zjaťkov

www.aif.ru

Zdroj: inahistoria

Prevzaté z: http://ee.dunres.sk/


Pokročilé techniky řezání ve starověkém Egyptě? Zřejmě nám někdo lže…

Pokročilé techniky řezání používané v Egyptě. Jen se podívejte na ty ohromující techniky řezání z pradávné doby.

Co se dělo s těmito čedičovými bloky, odhalenými pod pískem v Egyptě? Lepší je se začít ptát, odkud pochází? Jsou to zjevně strojně řezané kamenné desky. Níže se sami přesvědčte… 

 

 

 


 

Egypt: Japonci našli tajné prostory pod Sfingou

19/1 2017 

Výzkum z roku 1987 vedený Japonským výzkumným týmem z Waseda university (Tokyo) zkoumal jižní a severní část a oblasti před předními tlapami Sfingy za pomocí ultrazvuku ve snaze objevit pod povrchem skryté prostory.

Došli k závěru, že jižně pod povrchem Sfingy se nachází prostor 3 metry hluboký. Našli důkaz, že se zde nachází soustava chodeb nebo vodních kanálů, která vede dále mimo místo, kde se nachází Sfinga. V severní části od Sfingy je se pak nachází kanál, který svými rozměry odpovídá rozměrům na jižní straně. Do vedlo vědce k domněnce, že jde o tutéž chodbu, která vede severojižním směrem přímo pod Sfingou.

V přední části Sfingy na úrovni předních tlap vědci identifikovali další prázdné prostory o hloubce jednoho až dvou metrů. Rovněž došli k závěru, že tento prostor zjevně navazuje na další prostory, které nalezli v dalších částech podloží, na kterém Sfinga stojí, a že se zde nachází mnohem více dutin než-li doposud známe.

Našli též důkaz o existenci chodby, která vede přímo do Velké pyramidy a je spojena s nejníže umístěnou komorou – tzv. nedokončenou komorou Velké pyramidy.

 

 

Publikované: 25.01.2015

zdroj:http://www.suenee.cz/


Co se skrývá pod egyptskou Sfingou?

Zkáza Atlantidy patří mezi nejzáhadnější legendy na této Zemi. Existoval opravdu kontinent s rozvinutou kulturou, který se po děsivé katastrofě ponořil do mořských vln? A pokud ano, zachovalo se do dnešních dnů něco z odkazu dávné ztracené civilizace? Mýty považují za místo uložení atlantského archivu mimo jiné také slavnou Sfingu v egyptské Gíze. Může se skutečně pod gigantickou kamennou sochou skrývat dědictví ztraceného světa?

O tajemné skrýši kdesi ve Sfinze či pod ní hovořil ve svých textech už starořímský filozof a spisovatel Plinius starší (23-79 našeho letopočtu). Moderním současníkům ale otevřel oči až americký senzibil Edgar Cayce.

Edgar CayceTakzvaný Spící prorok si svou přezdívku získal tím, že své věštby diktoval v transu a po procitnutí si je vůbec nepamatoval. Předával svým asistentům předpovědi budoucnosti a stanovoval diagnózy pacientů. A nikdy se nemýlil.

Pyramida přímo pod pyramidami

Cayce při svých seancích občas zabloudil i hodně daleko. Pokoušel se odhalit tajemství Atlantidy a hovořil o záhadné Síni záznamů ukryté pod starověkou Sfingou. Je to poselství staré civilizace budoucím generacím.

Dávní předkové dnešních lidí údajně uložili schrány s dokumenty nedozírné ceny celkem tři - kromě té egyptské se další prý skrývá v mexickém Yucatanu, třetí byla nenávratně zničena spolu s Atlantidou. Vchod do podzemní kobky se má skrývat kdesi pod pravou přední tlapou Sfingy. Podzemní tunel pak má pokračovat směrem k Cheopsově pyramidě, z níž jí údajně vede naproti další cesta. Uprostřed se tunely sejdou v podzemní pyramidě – Síni záznamů.

Duše Egypta nebude rušena

Tajemství podzemí Sfingy nedalo spát už mnoha generacím archeologů. V letech 1991 až 1993 se o odhalení skrytých prostor pokusila expedice amerického egyptologa Johna Anthonyho Westa. Členem výpravy byl i seizmolog Thomas Dobecki, který k pátrání použil úmyslně vyvolané otřesy podloží. Na základě analýzy ozvěn těchto vibrací pak jednoznačně prohlásil: pod Sfingou se nacházejí anomálie, které můžeme považovat za skryté pravoúhlé prostory. Expedice ale bohužel skončila neslavně.

Šéf Nejvyšší rady pro památky Egypta Zahí Havás tehdy Westovu týmu odebral povolení k vykopávkám. „Neexistuje žádný vědecký doklad, že pod Sfingou jsou tajné prostory.

Máme v Egyptě mnohem starší památky, a ani ty nevytvořili Atlanťané. Sfinga je duší Egypta a nedovolíme, aby byla zneužívána k bulvárním spekulacím a osobnímu obohacování,“ prohlásil tvrdě Havás. Velkého a uznávaného badatele nepřesvědčily ani předložené vědecké důkazy.

Žert egyptského Indiany Jonese

Další šanci prozkoumat podzemí v Gíze dostala výprava Josepha Schora v roce 1996. V té době oblétla svět videonahrávka, kterou pořídil kameraman Boris Said a v níž sám Zahí Havás vstupuje do podzemní komory. „Ani Indianu Jonesovi se nezdálo o tom, že by zde mohl stanout. Tento tunel ještě nikdy nebyl otevřen. My to teď uděláme,“ říká na nahrávce Egypťan.

Změnil názor a byl nyní nakloněn pátrání po Síni záznamů? Nahrávku však sám vzápětí označil za pouhý kamerový test, který byl pořízen dlouho před samotnými vykopávkami a vůbec neměl uniknout do médií. Oznámení o otevření podzemních tunelů se svět už nikdy nedočkal. Neuspěla tedy ani Schorova expedice? Nebo naopak dokázala legendární komoru nalézt a její obsah má zůstat světu utajen?

Levice není totéž co pravice

Další informace o záhadném podzemí pod Sfingou pocházejí až z roku 2010. Výzkumům na gízské planině se zde již několik let věnuje americký egyptolog Mark Lehner. Součástí jeho práce je i pořizování zkušebních vrtů a provádění experimentů s radarem. Do šachet vytvořených vrty byly spuštěny speciální kamery. Sám Zahí Havás komentoval výsledky Lehnerova týmu. „Cílem expedice bylo jednoznačně prokázat, že pod Sfingou nejsou žádné tajné prostory a památky na jakoukoliv ztracenou civilizaci,“ prohlásil. Veřejnost si mohla v dokumentárním filmu prohlédnout vrtné soupravy použité při výzkumu. Jen málokomu ale dojde, že Lehner zkoumal podloží pod levou tlapou Sfingy, nikoliv pod pravou, kam umisťoval Síň záznamů Edgar Cayce.

Bylo už poselství předáno?

Podle zveřejněných výsledků radarové snímky zdokumentovaly podloží do hloubky 26 metrů pod levou přední tlapou. Sondážní vrt pod pravou tlapou byl příliš mělký, než aby měl šanci dosáhnout k případné podzemní komoře. A tak se rozluštění tajemství Síně záznamů pod Sfingou opět odkládá. Nebo už je dávno rozluštěno?

Obsahují snad dokumenty zde uložené jakési dávné tajemství, které prozatím nemáme právo vidět? Těžko říci, kdy bude stará legenda jednou provždy potvrzena, nebo vyvrácena. Obstarat si povolení provádět vykopávky a vrty pod samotnou Sfingou je dnes prakticky nemožné. Hlavní slovo při přidělování povolení k expedicím má pouze jediný člověk – Zahí Havás. V roce 2006 ho americký magazín Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších osobností světa. „Havás rozhoduje o tom, kdo, kdy a kde bude provádět vykopávky v Egyptě,“ zní hodnocení prestižního časopisu.

Dutina tam, kde nemá být

Podle oficiálních informací ostatně ani tělo samotné Sfingy neobsahuje žádné dutiny. Vzhledem k tomu, že je vytesáno z přírodní skály, není ovšem tato možnost zcela vyloučena, ani kdybychom opomněli vytvoření umělých tunelů. Známý německý spisovatel literatury faktu Andreas von Rétyi ve své knize Bez cenzury! popisuje severozápadní stranu Sfingy.

Porušíme-li zákaz a vstoupíme-li do příkopu, který obří skulpturu obklopuje, můžeme zahlédnout skulinu v kamenné stěně. „Směrem dovnitř se otevírá velká dutina, z níž míří vzhůru chodba úmyslně uzavřená prkny a dolů se vine šachta, rovněž zatarasená, v tomto případě ocelovým nos¬níkem. A pak že ve Sfinze nejsou duté prostory!“ píše Andreas von Rétyi.

Další zkoumání tunelů ve Sfinze je samozřejmě zapovězeno. Došlo k něčemu podobnému i v případě cesty k Síni záznamů?

Archeologie versus tajná služba

O nové objevy pod Sfingou se zajímají i světově uznávaní vědci. „Víme, že planina v Gíze je jakoby dutá, skoro jako ementál, a vždycky existuje šance, že jakákoliv šachta může být propojena s přírodními prostorami a jeskyněmi,“ připouští renomovaný britský archeolog Andrew Collins. Mnoho náznaků vede některé nezávislé badatele k domněnce, že objevy pod předními tlapami Sfingy podléhají přísnému utajení.

Podezření vzbuzuje mimo jiné skutečnost, že některé výzkumy spojené s podpovrchovými sondami prováděla americká společnost SRI (Stanford Reserarch International), která v minulosti pracovala na řadě projektů pro tajnou službu CIA.

Spletl se Spící prorok?

V roce 1931 založil Edgar Cayce nadaci, které dal jméno Asociace pro výzkum a osvícení (Association for Research and Enlightenment - ARE). Nadace, jejíž sídlo je ve Virginii, existuje dodnes. Má pobočky ve 37 zemích světa, jednotlivé členy pak v mnoha dalších státech. Nadace udržuje Cayceův odkaz a mimo jiné doufá v potvrzení jeho proroctví o Síni záznamů. ARE ostatně financuje řadu archeologických výzkumů a díky ní mohli pokračovat ve svém bádání například i John Anthony West nebo Mark Lehner.

Spící prorok prý předpověděl nalezení a zpřístupnění Síně záznamů do období mezi lety 1996 až 1998. Má už lidstvo v naplňování jeho věštby zpoždění, nebo se snad už proroctví naplnilo, aniž by to většina světa tušila?

Luděk Příhoda

Velká Sfinga v Gíze na okraji egyptské Káhiry je největší sochou světa vytesanou z jediného kusu kamene. Její neznámý autor pouze využil a opracoval vápencovou skálu. Sfinga je 74 metrů dlouhá, 6 metrů široká a dosahuje výšky 21 metrů.

Několikrát za poslední tisíce let byla pohřbena v písku, naposledy byla zcela odhalena v roce 1925. Podle oficiálních názorů vznikla ve 3. tisíciletí před naším letopočtem za panovníka 4. dynastie Rachefa, který nechal postavit také prostřední ze tří pyramid.

Mnoho expertů ale upozorňuje například na stopy vodní eroze na povrchu Sfingy. Tyto brázdy mohly způsobit pouze silné deště, které se ale v Gíze vyskytovaly naposled v období mezi lety 15 000 až 7000 před naším letopočtem. Byla tedy Sfinga vytvořena u pyramid, nebo ve skutečnosti pyramidy vznikly u již tehdy prastaré Sfingy?

 

 

http://www.magazin2000.cz/

Tajomstvá a legendy Mount  Shasty

18/1 2017



Mount  Shasta je známa ako jedno z najposvätnejších miest na Zemi a je nazývaná mnohými ľuďmi ako magická hora. Mount Shasta sa nachádza v Cascade Range v severnej Kalifornii. Neuveriteľná Mount Shasta stojí okolo malebných hôr v oblasti Siskiyou vo výške cez 4322 nad morom. Je to jeden z najväčších spiacich vulkánov. Je to legendárne a mystické miesto od nepamäti.

Miestni  obyvatelia veria, že táto hora je skutočne zázračná, a že je tam veľa záhad, niečo, čo zmiatlo a potešilo nielen miestnu, pôvodnú Americkú populáciu, ale tiež tisíce ľudí, ktoré navštívili tento magický div prírody.

Pôvodní obyvatelia vždy považovali túto horu za posvätné miesto a v súčasnom desaťročí sa spojila s mystickou silou, ktorá vyžaruje mier a harmóniu. Niektorí veria, že Mount Shasta úzko súvisí so záhadnými lietajúcimi objektmi a niektorí si trúfnu povedať, že sú tam tajné podzemné základne umiestnené vo vnútri tejto magickej hory.

http://righthemispheric.com/shasta-jc-brown/
Okolo hory bolo objavených množstvo predmetov, objekty naznačujú, že oblasť okolo Mount Shasty bola obývaná cez 9000 rokov niekoľkými pôvodnými kmeňmi Severnej Ameriky. Je to tiež prirodzená hranica, ktorá ohraničuje oblasť pôvodných kmeňov ako Shasta, Modoc, Wintun, Atsugewi a Klamath.  Niektoré z týchto kmeňov veria, že Mount Shasta bola stredom zrodenia. Pôvodní Američania, ktorí obývajú oblasť, stále vykonávajú rituály na počesť hory, aby si pritiahli duchovnú silu, ktorú vyžaruje.

Mount Shasta bola identifikovaná mnohými expertmi ako duchovný a vesmírny energetický bod, pristávacia oblasť pre UFO a tiež vstupný bod, ktorý vedie do piatej dimenzie a je to vstup k podzemným civilizáciám. V roku 1884 Frederick S. Oliver, spisovateľ a objaviteľ napísal knihu s názvom „Obyvateľ Na Dvoch Planétach“ (A Dweller on Two Planets), kde hovorí o prepracovaných podzemných tuneloch a miestnostiach, kde žijú potomkovia Atlanťanov.

Hora je tiež považovaná za jednu zo siedmych najposvätnejších hôr sveta, v roku1971 tam Houn Jiyu-Kennett vybudoval Budhistický chrám. Stal sa miestom meditácie, svätým chrámom a svätyňou. Verí sa, že je to ústredný bod pozitívnej energie, miesto, ktoré by mohlo pomôcť priniesť svetový mier ľudstvu.
Že je to mysteriózne miesto, dokázal v roku 1931 prudký požiar, ktorý zasiahol Mount Shastu.  Podľa miestnych obyvateľov, prudký oheň bol zastavený tajomným oparom, ktorý prišiel odnikiaľ. Neobyčajná hmla vytvorila vodorovné ohraničenie ohňa, kde môžete vidieť presné čiary, okolo ktorých sa oheň obvíjal v smere kladnej korelácie so stredom.

Verí sa, že Mount Shasta je tiež energetická základňa pre Mimozemské plavidlá, svedčí o tom rekordne zvyšujúci sa počet videní, ktoré boli zaznamenané v oblasti v poslednom desaťročí. Indiánsky kmeň Hopi má legendu o rozsiahlej sieti jaskýň a o veľkom meste pod Mount Shastou, kde žije reptiliánska rasa. Veľa ľudí žijúcich okolo Mount Shasty hovorili príbehy o veľmi vysokých humanoidoch, ktorí sa občas objavia v malých mestách.

Mount Shasta je tiež známa svojimi početným záhadnými zmiznutiami v priebehu celej histórie. Jeden z nedávnych prípadov sa stal v roku 2011, keď 6-ročný chlapec zmizol na asi 5 hodín počas toho, ako sa hral v lese. Podľa svedkov chlapec zrazu zmizol v sekunde z dohľadu a objavil sa po 5 hodinách, ako by sa nič nestalo.

V marci 2011, muž z Los Angeles, ktorý bol v tej oblasti na turistike hovoril, že počul ženský hlas z lesa. Muž bol zhypnotizovaný a upútaný hlasom, ktorý ho viedol k niekoľkotýždňovému zmiznutiu. Keď sa znova objavil, vyhlásil, že bol unesený tajomnými silami, ktoré ho viedli do veľmi tmavej jaskyne, kde s ho zachránila neobyčajne vysoká žena s modrými očami a zvláštnou uniformou.

 

preklad: AgaPe

zdroj:http://www.ewao.com/

20/4 2015

 

V prípade kopírovania článku prosím uviesť všetky aktívne adresy.
 

Arménská Stonehenge: Předchází egyptské pyramidy o tři tisíce let!
25/07 2018

Nejen, že tajemný „arménský Stonehenge“ předchází pyramidy a jeho slavnější protějšek v Anglii o tisíce let, některé z těchto kamenů dokonce zobrazují tajemné humanoidní bytosti s protáhlými hlavami mající oči mandlového tvaru. Je možné, že to byli starodávní astronauti, kteří navštívili Zemi před tisíci lety? Nachází se v moderní Arménii, v Karahunji známém také jako Zorats Karer nebo jako arménské Stonehenge. Najdeme tu řadu tajemných vyobrazení, které od svého objevení vyvolaly kontroverzní reakce.

Carahunge nebo Karahunj je starobylé místo, o němž se předpokládá, že předchází anglický Stonehenge nejméně o 3 500 let a pyramidy starobylého Egypta o neuvěřitelných 3 000 let. Tento starobylý komplex zabírá více než 7 hektarů a svým návštěvníkům nabízí řadu zvláštních vytesaných prací vytvořených ranými civilizacemi, které obývaly tuto oblast před tisíci lety.

Mnoho z jeho návštěvníků se shoduje, že toto impozantní starobylé místo je velmi podobné Stonehenge. Hlavní podobnost dávného místa spočívá ve zvláštních kruhových vzorech z kamenů. Stejně jako u arménského protějšku v Anglii skutečný účel zůstává pro archeology hlubokým tajemstvím, které nejsou schopni vyřešit. Teorie, které se snaží vysvětlit, čím toto starověké místo bylo před tisíci lety, jsou bujné, ale nejvíce přijatelné jsou ty, že tento starodávný komplex byl buď astronomický nebo slavnostní komplex. Vědci to však nemohou zjistit kvůli nedostatku informací a historických záznamů.

Arménská „Stonehenge“ je mnohem starší než anglická verze a skládá se z podobně hrubě vytesaných balvanů, umístěných ve dvou eliptických překrývajících se kruzích. Zajímavé je, že mnoho balvanů nalezených u Karahunje má divné díry vyřezané skrz, a někteří badatelé dokonce vykreslili podobnosti s megalitickými balvany s jejich zvláštními otvory, objevenými ve starověkém Egyptě. Tato existence záhadných děr vede vědce k domněnce, že byly použity před tisícovkami let pro astronomická pozorování.

Když se však podíváme na to, jak je interpretováno jméno Karahunj nebo Carahunge, pochopíme, že pochází ze dvou arménských slov: car (nebo kar), které v překladu znamená kámen a hunge nebo hoonch, což znamená zvuk. Proto chápeme, že název starobylého místa je přeložen jako „Mluvící kameny“. To souvisí s tím, že kameny mají ve větrných dnech tendenci „pískat“ a to díky množství otvorů „vyvrtaných“ v prehistorických dobách pod různými úhly.

Místo bylo v roce 2004 oficiálně jmenováno parlamentní vyhláškou jako Observatoř Karahunj (Carahunge). Mnoho expedic studovalo toto starobylé místo. Nejrozsáhlejší průzkum provedli Paris Herouni a Elma Parsamyan z observatoře Biurakan. Herouni dospěl k závěru, že toto starodávné místo bylo: „chrám s velkou a rozvinutou observatoří a také univerzitou.“ Herouni navrhl řadu zajímavých hypotéz a uvedla, že některé kameny na místě napodobují největší hvězdu souhvězdí Labutě-Deneb (Paris Herouni byl arménský fyzik, inženýr, vědec (1933-2008).

Zajímavé je, že někteří dokonce vytáhli podobnosti mezi observatoří Karahunj (Carahunge) a Gobekli Tepem v moderním Turecku. V. Vahradyan naznačuje, že Gobekli Tepe ukazuje mapu noční oblohy a souhvězdí Labutě, která představuje stejné souhvězdí v observatoři Karahunj, která místo zrcadlí.

Ale jako kdyby stáří prastaré hvězdárny, její účel a původ nebyly dostatečně záhadné, existují ještě další neuvěřitelné detaily, které dělají toto starobylé místo ještě zajímavější. Mezi četnými balvany v místě nalezenými mají některé na povrchu zvláštní vytesané motivy. Některé z humanoidních bytostí zastoupených na některých kamenech jsou děsivě podobné „současné“ prezentaci šedých mimozemšťanů. Některé humanoidní postavy vytesané v Karahunji mají protáhlé hlavy a oči mandlového tvaru a jsou zobrazeny tak, že drží nějaký druh artefaktu s koly.

 

 

Zdroj: Ancient code - Arménská Stonehenge
Překlad: Radim