► posolstvá JESHUA

Jeshua - Kdo nebo co je duše?

27/07 2017

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí lidé, já jsem Jeshua, váš přítel. Jsem tu během této chvíle s vámi jako bratr. Přijměte mé přátelství, mou přítomnost, neboť nejsem daleko. Chci svou rukou pohladit vaše srdce, abych vám připomněl, kdo jste, a připomněl vám jednotu, která nás spojuje. Na oplátku mě pozdravte, otevřete mi svá srdce. Jsem poslem Jednoty a poklekám před vás, neboť jste mí bratři a sestry a já vás vidím jako sobě rovné, jako spřízněné duše.

Mám úctu k tomu, co děláte a kým na Zemi jste. Je to jedno z nejtemnějších míst, na které se jako duše můžete v lidském těle inkarnovat. Vzpomenout si na to, kým jste, když tu jste, jaký je váš kosmický původ, vzpomenout si na svou velikost, rozsáhlost, věčnou přirozenost, je velký úkol, protože se zdá, že vše je tu zaměřené na zapomenutí sebe sama, své nejhlubší esence. To, co jste se naučili z pozemských dob, je důvěřovat jen svým smyslovým vjemům, že to, co vám říkají vaše oči, uši, nos, je skutečná realita.

Hmotný svět kolem vás je považovaný za ztělesnění toho, co je skutečné, pevné a pravdivé. Zvláště v této době, kdy vědecký pohled na svět pronikl všude, existuje ohromný skepticismus ohledně schopnosti vidět za smysly, za fyzickou realitu. Vidět vnitřním zrakem, cítit a vnímat srdcem je zamítnuto jako nereálné, jako pověrčivý nesmysl. Je to velký paradox, protože pouze na úrovni duše zjišťujete, kdo ve skutečnosti jste. Je to právě vnitřní svět, ne ten vnější, kde najdete sami sebe. Jste touto společností sváděni, protože příliš důrazu je kladeno na důležitost vzhledu a na vnější a testovatelné vědění. Podle této společnosti, musí být věci pozorovány smysly nebo být myslí odůvodněné, aby byly skutečné a pravdivé.

Co však se všemi pocity, se kterými se lidé potýkají, s hlubokou osamělostí a marností, kterou lidé řeší? To je ve světě zásadní problém, nejen individuální problém. Ve světě existují hluboké existenciální krize, které v srdcích ničí téměř všechny jedince, proto je třeba duše jako zdroje smyslu každodenního života.

Kdo nebo co je tato duše? V dnešním světě hledat výlučně duši je známkou odvahy, propustit nutkání racionálního a omezujícího myšlení a hledat uvnitř, abyste objevili, co je živé uvnitř vás na té nejhlubší úrovni, zvláště tehdy, když to není v souladu s existujícími standardy a sociálními představami. Pomalu sestupujete do svého vnitřního světa, kde nenaleznete jen světlo, ale taktéž temnotu. Právě když otevřete bránu do svého vnitřního světa, začnete si uvědomovat všechny své temné části. Tehdy začnete být testováni a bude nutné spolehnout se na širší realitu duše, abyste zjistili, že i ty části, které se zdají být nejtemnější, mají smysl.

Znovu uznat a vnímat duši je v tomto světě zoufale potřeba. Je to cesta zpět Domů, zpět k tomu, kdo jste. Právě ze světla, které je zde zažehnuté, můžete naplnit svět novými představami, novou energií, odvahou a důvěrou. Je tolik potřeba to, co může proudit do světa z cesty probuzené duše. V tomto světě je tolik smutku, tolik bolesti a utrpení, a neříkám to proto, abych vás vystrašil, ale abych upozornil na to, jak důležité a naléhavé je, že uznáte a vnímáte ve svém životě duši. Takto se stáváte světlem nejen pro sebe, ale také pro ostatní.

Jak se se svou duší spojujete?Tento svět je tolik odcizený od duše, že na tuto otázku se téměř nikdy neptá. Je to otázka, která není nikdy představena dětem, když vyrůstají a navštěvují školu. Jak se spojujete se svým vnitřním světem? A to nejen se svými emocemi a přechodnými náladami, ale s tím, co leží za vašim vnitřním světem? Je tam trvalejší svět, svět duše, energie vašeho jedinečného „Já“, energie vaší duše? Tato možnost není dokonce ani připuštěna, a tak se ani neučíte požádat a s tímto světem se spojit. Výsledkem je duchovní chudoba, která se v tomto světě objevila.

Abych vám vysvětlil, co je realita duše, zvu vás, abyste si představili, že jste v poslední hodině svého života, smrt se přibližuje a vy tak překračujete práh posmrtného života, života po smrti. Tohle jste již dělali mnohokrát, neboť jste na Zemi žili mnoho životů. Ve všech těchto životech jste na konci tento práh překračovali, někdy s větším mírem ve svém srdci než v časech jiných.

I tehdy, když se jednalo o obtížný přechod a vy jste umřeli s pocitem boje ve svém srdci, jste i tehdy zažili intenzivní osvobození tím, co se stalo, když jste jako svá duše opustili fyzickou formu. Čím více zemřete v míru, tím více šťastný je přechod, avšak ve všech případech je v propuštění pozemského těla hluboký pocit úlevy, návrat do přirozeného způsobu bytí, který je tak známý, že nedokážete pochopit, jak jste na to kdy mohli zapomenout.

Pojďte se mnou, odložte všechny negativní představy o smrti. Představte si, že jste na konci svého života, vzdáváte boj a ve chvíli, kdy vypustíte svůj poslední dech, vy, vaše duše, opouští vaše pozemské tělo. Opouští ho velmi jemně a hladce. Bez námahy vystupujete ze svého těla. Okamžitě cítíte lehkost, nejen lehkost kolem sebe, avšak také lehkost svého těla, ohebnost, hbitost bez tíhy a snahy. Jste jako pták, který okamžitě cestuje tam, kam vás táhne vaše srdce.

Nechť vaše představivost létá. Představte si, co se děje, když jste osvobozeni od svého pozemského těla a pohybujete se tam, kam vás vaše srdce, v rámci nového prostředí, přitahuje. Můžete vidět, jak se vám zjeví zahrada, moře nebo les. Zjeví se vám bez námahy a ve všem, co vidíte, cítíte život, který září zevnitř. Vše, co žije, na vás pohlíží s laskavostí. Jemné pozvání vyvěrá ze všeho, co vidíte, a krása je nádherná a oslnivá. Cítíte, jak ve vašem srdci bublá radost a myslíte si: „Ach, tak by to mělo být, je to normální, je to přirozené. Tady jsem Doma!“

Setkáváte se s přáteli a zemřelými příbuznými, s průvodci, kteří vás všichni vítají s otevřeným srdcem, kteří vám tiše umožňují být tím, kým jste, a kteří vám natahují pomocnou ruku, když je třeba. Nyní vstupujete do dimenze duše. Vše je tu jiné. Prostor a čas se jeví mnohem flexibilnější, protože náhle, když tak chcete učinit, můžete být na jiném místě, pokud je k němu vaše srdce přitahováno. Vnitřní má přednost před vnějším.

Když se s někým spojíte na vnitřní úrovni ze srdce a vaše volání je vyslyšeno, najednou se ocitáte společně ve fyzické atmosféře. I když nikoli fyzicky jako na Zemi, zde v životě po smrti můžeme stále mluvit ve smyslu forem. Máte tělo, ta osoba má tělo a můžete spolu komunikovat, avšak mnohem snadněji a s menší námahou, než jak jste to zažívali na Zemi.

Vedle faktu, že prostor a čas je flexibilní, je to tak i s vaší tělesnou formou. Forma, kterou na sebe berete, je velmi pohyblivá a proměnlivá. Můžete si vzít fyzickou formu a zjevit se jako staří nebo mladí. Barva vašich vlasů, vaše oči, to vše může být změněno a to vám poskytuje radost! Vybíráte si formu, která vám vnitřně vyhovuje, ve které se cítíte dobře a která usnadňuje komunikaci s druhou osobou. V této dimenzi duše vnímáte, že vnějšímu vhledu dává formu to vnitřní. To, co žije uvnitř vás určuje, co je kolem vás. Na chvíli to vnímejte. Co je uvnitř vás, co dává formu, co přitahuje tyto zkušenosti a vytváří je?

Zjevně nejste formou, nejste tělem, protože to se může zjevit v různých formách a mnoha způsoby. Nejste tím, kde žijete nebo jakou roli hrajete, protože i to je velmi flexibilní a dynamické. To, co zůstává neměnné, je to, co nazýváte svým srdcem. Vnímejte na chvíli své srdce. Vnímejte, jak je vaše srdce v této odlišné atmosféře druhého břehu svobodné v objevování, zkoumání a setkávání a vnímá z toho radost. Pak vnímejte, jak moc jste dozvěděli, kolik znalostí ve vás bylo.

Požádejte svou duši, jestli se vám chce nyní zjevit ve šťastné, svobodné a radostné formě, která odpovídá tomuto času. Možná se vaše duše zjeví jako moudrá stará žena nebo muž, možná jako dítě – na tom nezáleží. Duše nyní vybírá formu vhodnou pro to nejvhodnější sdělení poselství pro vás. Nechejte, aby se vám duše na chvíli zjevila, a pokud neslyšíte a nevidíte nic, pak to vnímejte. Vnímejte dimenzi věčného, kam patříte a dovolte, aby se vám otevřela. V jedné chvíli jste tím svobodným ptákem, jste v zásadě onou radostí, tvořivou svobodou. Dovolte jí, aby sestoupila do vašeho těla, do vašeho břicha. Buďte svobodní a žijte z této vnitřní svobody!

Jaký je smysl duše na Zemi? Proč tu je?Duše se chce učit, jak se v této dimenzi probudit. Toto je dimenze, ve které můžete tak snadno zapomenout na sebe velmi hlubokým způsobem, kde se můžete zcela odcizit od své esence.

Vaše duše tu chtěla být, vaše duše je poslem Boha, částečka této vše-umožňující energie, kterou nazýváte Bůh. Vaše duše je jedna unikátní částečka této věčnosti, tvořivého zdroje. Vaše duše pracuje na tom, aby se v průběhu času rozvinula, nikoli však v pojetí času, který znáte na Zemi. Svět duše je mnohem širší a neměřitelný v porovnání s pozemskými měřítky.

Jak jsem řekl, čas a prostor na úrovni duše je velmi proměnlivý a velmi pohyblivý a je utvářen víc zevnitř než zvenku. Dalo by se říci, že v tomto procesu duše objevuje tím, že se rozvíjí prostřednictvím všech druhů životů, a jeden z těchto životů je utvářen vámi. Jste jedinečným spojením vaší duše s touto pozemskou osobností, nikdo není tudíž přesně takový jako vy.

Jste také jedineční ve své duši. Tento život je jedinečná situace, ve které se chce vaše duše objevovat a hluboce pochopit, co znamená být tu v těle a také dát samu sebe. Vnímejte, jak ohromná a odvážná vaše duše je, přestože v podstatě jste to vy, kdo tohle podstupuje, vy riskujete tento další krok.

Respektujte se. Jste ohromná bytost, nezaměnitelná část samotného Boha, stále se však činíte malými. Trápíte se bičem sociálních předsudků a konceptů dobra a zla. Když vás žádám, abyste se spojili se svou duší, žádám vás abyste se sjednotili se svým světlem a taktéž ohněm. Světlo je také oheň a oheň symbolizuje vášeň, nadšení a inspiraci.

Jste silné duše, a abyste vstoupili do dobrodružství inkarnace na Zemi, musíte mít odvahu. Riskujete, neboť můžete jít do hloubek, které jsou neuchopitelné, a vy jste tyto hloubky prošli, protože tu nejste poprvé. Vy všichni jste ve svých životech na Zemi prošli nepředstavitelnými hloubkami a přece jste znovu tu. Ve vás je hluboké přesvědčení, vášeň, oheň, který vás předurčuje tu být a nechat své světlo zářit.

Abyste se spojili s tímto ohněm, je nezbytné, že čelíte i temným emocím – své temné stránce – nebo tomu, co takto označujete. Vše, co žije v těchto emocích má pro vás poselství: vztek, strach, nenávist, odpor. Vše, co bylo označeno jako negativní, má uvnitř sebe životní sílu. Spojte se s touto nádrží emocí, přivolejte ji, může se zjevit jako temná a zakalená.

V každém z vás je primární síla, vnímejte to z hloubky sebe sama. Dovolte této síle přijít ze Země skrze vaši kořenovou čakru a vnímejte ji. Zakořeňte se v této Zemi, důvěřujte své síle a usaďte na Zemi svou sílu – neváhejte.Jste příliš úžasní, příliš krásní, příliš bohatí na vnitřní poklady, abyste tak nyní učinili. Potřebujeme vás na Zemi jako majáky světla a prvním krokem pro vás je, že si vzpomenete – že uznáte – kdo jste, a učiníte tak, aby dimenze vaší duše byla znovu živá ve vašem každodenním životě, ve vás.

Začal jsem toto povídání tím, že k vám mám úctu, že před vámi poklekám, a to nejsou prázdná slova. Vy jste těmi, kteří nesou pochodeň světla v tomto světě a kteří jednají proti existujícímu a omezujícímu pohledu na svět. Nečiníte tak tím, že bojujete slovy nebo dokonce silou, avšak vnitřním spojením s tím, kdo jste. Děláte tak tím, že dáváte dimenzi duše do popředí,což je něco, co jste byli zvyklí přirozeně používat, když jste byli na onom světě předtím, než jste učinili cestu na tento. Tím, že si znovu vzpomenete na tuto realitu a dovolíte ji zářit v plném uznání v tomto světě, doslova sem přinášíte světlo.

Děkuji vám za vaši přítomnost dnes tu a v tomto světě. Nepochybujte, kdo jste. Buďte zářivou, krásnou duší, kterou jste. Velmi vám děkuji.

Děkuji za vaši pozornost.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Jeshua - Spirituální význam života na Zemi

25/07 2017

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí stejně smýšlející přátelé,

hovořím k vám já, Jeshua. Jste mí bratři a sestry. Spojuji se s vámi jako rovnocenný, nikoli jako někdo, kdo je vysoce nad vámi, nýbrž jako přítel, kamarád. Vnímejte společný zdroj, prostřednictvím něhož jsme spojeni. Vnímejte, jak mezi námi proudí život, spojení, které léčí a které nás osvobozuje.

Mějte k sobě úctu stejně tak, jak máte k druhým v této skupině. Úcta znamená cenit si sebe tím, že si uvědomujete, kdo skutečně jste a co jste již na této cestě přijali, abyste byli v těle z masa a krve, tady a teď na této Zemi.Byl to skok důvěry a hluboko uvnitř vás je víra, síla, hluboké vědomí, díky kterému jste si zvolili tu být. Každý z vás řekl této inkarnaci, svému současnému životu „ano“. Ta chvíle, kdy jste vyřkli „ano“ byla založena na hlubokém vědění, přesto následkem starých vzpomínek ze zkušeností z jiných životů na Zemi vyvstaly pochybnosti. Tyto pochyby zahalily Vaše jasné a zřejmé „ano“ a způsobily jeho zahalení a zakrytí. Cítili jste se ztracení v tomto pozemském dobrodružství, sami a opuštění. Znám tuto bolest, neboť jsem ji prožil.

Příliš často jsem byl vykreslován jako svatý, osvícený, který věděl vše. Tak to však nebylo, znal jsem hluboké pochyby a strachy. Byly součástí mé cesty stejně jako ty vaše, a tak mě vnímejte v mé nedokonalosti, v mé rozpolcenosti. Když jsem žil na Zemi, byl jsem inspirován světlem, jehož jsem chtěl být svědkem, světlem, které bylo za slovy, které obsahovalo lásku, zázrak, krásu, humor a moudrost. Toto světlo nebylo ode mě, bylo však dáno skrze mě, tak jako je to ve vašem případě. Míval jsem však také chvíle hlubokého zoufalství skrz prožívání nedostatku pochopení od těch, kteří byli kolem mě, necítil jsem se uznán tak jako vy. Díky tomu jsem mohl dosáhnout k lidem, kteří byli velmi osamělí, zoufalí, kteří cítili bolest fyzickou i emocionální, k lidem, kteří se nacházeli ve spirituální pustině. Dokázal jsem tyto lidi pochopit, protože jsem uvnitř sebe prožíval emoce, nálady a myšlenky, které prožívali i oni.

Lidská zkušenost se všemi jejími výškami a hloubkami je nezbytná, aby tu vaše světlo zářilo. To, co nyní ve svém životě prožíváte jako temnotu, jako soumrak, jako překážku, to vše je součástí vaší cesty. Není to překážka, které byste se měli vyhnout. Je to spíš o schopnosti tyto věci přijmout a přinést jim světlo svého srdce stejně jako kámen, který může být osvětlen zevnitř a stane se překrásným drahokamem. To je úkol, ke kterému jste určeni: prožívat temnotu, pochopit ji zevnitř a pak ji osvětlit a podstoupit celou škálu lidských zkušeností. Obklopit ji vědomím a skrz na skrz je vnímat. Pak se v lidské bytosti probouzí Kristovská energie – a proto, aby se tak stalo, je nutné být člověkem. Tuto energii, tuto specifickou, jedinečnou sílu a zářivost Kristovské energie nemůžete rozvinout ve vysoce éterických říších, kde chybí odpor a hloubka lidského prožitku. Pohlédněte tedy na všechno, co Vás zdánlivě brzdí, čemu se bráníte, co vás odrazuje, obtěžuje a co můžete odmítat, jako na to, co je právě vašim osudem a smyslem, proč tu jste.

Je to magická zkušenost pomoct druhému člověku, aby se osvětlil zevnitř, a který se pak stává bytostí, skrze něhož se dějí zázraky. Existují příběhy, které hovoří o mých zázracích a náhlých fyzických a mentálních uzdraveních. Síla, kterou jsem však měl, nebyla kouzlem, nebyla mystickou zvláštností skrze kterou se děly zázraky. Mohl jsem dosáhnout k lidem, kteří na to byli zralí, kteří se chystali projít průlomem na vnitřní úrovni skrze mé hluboké pochopení jejich lidskosti. Nečinil jsem žádné soudy ohledně toho, kým byli, o jejich negativních či pozitivních stránkách, jen jsem tam byl. A existovali lidé, kteří ve svém kontaktu se mnou prožívali lásku a tato láska je učinila celistvými. Bylo to, jako by byla vyzvána jejich pravá přirozenost k náhlému probuzení a to se v takové magické chvíli stalo. Nebylo to něco, co jsem ve skutečnosti dělal, bylo to něco, co se dělo ve vzájemném působení mezi námi.

Fakt, že jsem byl otevřený, byl tím, co mi umožnilo přijímat Kristovské světlo a být schopný předat ho druhým. Tato otevřenost, o které hovořím, je velmi často dosažena, když jako lidská bytost prožíváte krize. Předtím, než se skutečně otevřete Kristovskému světlu, jste obvykle lapeni ve všech druzích domněnek o tom, co by se mělo nebo nemělo stát, co by mělo nebo nemělo být. Jste plní představ a vzorců myšlení, které vytváří množství emocí a nálad. Z těchto představ a myšlenkových vzorců se snažíte utvářet svůj svět, svůj život, dokud nepředstoupíte před něco, co je tak obrovské, že nedokážete najít logický způsob, jak se tomu vyhnout. To pak všechny vaše jistoty, vaše představy a myšlenkové vzorce smete. Spadnete do hluboké díry a to může přinést ohromný strach.

Můžete to také nazvat „temnou nocí duše“ a je to děsivá zkušenost. Zároveň tu však existuje možnost, že se otevřete a uvědomíte si, že již nepoznáte „správnou“ cestu. Pak to nějaká vaše část vzdá, zatímco jiná část se otevře. Ta část, která to vzdává je obranná, vzdorující část, která si myslí, že to vždy ví líp, je to netrpělivost, která chce a vyžaduje v životě všechny druhy věcí. Tato část často odumře v krizích, a když jí dovolíte zemřít, světlo začne zářit zevnitř. Můžete tu vnímat, že prožívání krize, něčeho, co se zdá být už moc, má potenciál pro otevření se světlu. Je to velmi silná zkušenost, protože ta část, která umírá, nechce zemřít, chce vytrvat – odporuje.

Žádám vás, abyste připomněli vaší části, která je v rozporu s vašim světlem a je proti světlu obecně: světlo vesmíru, které chce proudit skrze vás. Něco ve vás se chce proti této možnosti chránit, a tak vnímejte, pokud můžete, otálení, když vás žádám, abyste si představili, že toto světlo vámi proudí snadno a svobodně, všemi vašimi částmi těla a ven do světa. Co ve vás tento obraz vyvolal? Dokážete tuto možnost připustit? Cítíte, že je to dokonce možné? Nebo je ve vás něco, co se chce chránit, zakrýt? Podívejte se na tuto chránící část a vnímejte ji před sebou jako hlídače. Zeptejte se sami sebe: „Proč potřebuji tento štít?“ Berte tuto obranu vážně, neboť něco ve vás cítí, že tento štít potřebuje. Respektujte tuto část v sobě, protože ochrana má vždy účel. Je tu, aby chránila vaši velmi zranitelnou část.

Jaká část ve vás nepřipouští světlo? Jaká část ve vás to zažívá jako žádání si příliš mnoho nebo jako ohrožující nebo dokonce nebezpečné? Přibližte se k této části velmi jemně jako byste tak dělali u dítěte. Vnímejte ji jako dítě, znechucené, dítě, které otočilo svou životní energii dovnitř. Přibližte se k tomuto dítěti velmi jemně a vnímejte, jak krásné je. I s touto extrémní zranitelností a obranou stále vyzařuje krásu. Poklekněte před toto dítě a obklopte ho svou velkorysostí a laskavostí. Poklekněte v jemném přijetí bez touhy dítě změnit nebo mu cokoli vnucovat. Tiše a uvolněně se s tímto dítětem posaďte a vnímejte, jak můžete nahradit tento štít. Doposud se dítě cítilo chráněné touto obrannou bariérou mezi vámi a vnějším světem, tento štít je však taktéž vaší ochranou před vašimi nejhlubšími pocity.

Požádejte toto dítě, jestli můžete místo tohoto štítu nahradit. Jen se ho zeptejte: „Dovolíš mi se o tebe postarat, jsi s tím v pořádku?“ Zeptejte se upřímně a otevřeně: „Chráním tě dostatečně?“ Nechejte ho svobodně hovořit. Možná řekne: „Ne, nejsem dostatečně v bezpečí, bojím se.“ Zeptejte se ho, co potřebuje, nebo co můžete udělat, aby se cítilo bezpečně. Dopřejte si čas, když tak činíte, protože můžete mít tento rozhovor se svým vnitřním dítětem znovu a znovu. Je to živoucí bytost, část vás, která nese mnoho lásky, a tak má spoustu lásky k rozdávání. Mělo by se však cítit na Zemi bezpečně, proto je vaše laskavost a loajálnost nezbytná.

Když jste vztyčili obranou bariéru, štít, abyste chránili své vnitřní dítě, už s tímto dítětem nejste vědomě spojeni, schová se vám. Odchýlíte se, například z bránění se, nebo se v jistém období ve svém životě zablokujete a nevíte, proč se tak děje. Můžete se začít hněvat, být zklamaní nebo znechucení, a když se tak stane, je to proto, že tu jsou v činnosti automaticky reagující vzorce, které stojí mezi vámi a vašim vnitřním dítětem. Obnovováním spojení s tímto zranitelným dítětem uvnitř a započetím rozhovoru zas a znovu, můžete postupně nalézt způsob, jak rozpustit tyto automaticky reagující vzorce – tuto obranou bariéru.Vyžaduje to však z vaší strany trpělivost a laskavost. Žádá se od vás pochopení, velmi hluboké pochopení, že tato vaše zranitelná část není překážkou, které se máte vyhnout nebo ji překonat a že by neměla být odstraněna.

Smyslem je, že prostřednictvím tohoto dítěte rostete tím, že ho zahalíte pochopením a láskou a pak se ve vás probouzí Kristovské světlo. Pryč jsou pevné představy, soudy a přesvědčení a věčné usilování a bojování pro něco, co si myslíte, že potřebujete. Namísto toho je ve vás nyní ochota a otevřenost,abyste se zas a znovu setkali sami se sebou prostřednictvím pozornosti a zájmu. Když si přestanete myslet, že už víte, co potřebujete a co je pro vás dobré, necháte se překvapit odpověďmi vašeho vnitřního dítěte.

Tohle je vaše cesta, neboť duše má něco, co se chce z lidské existence naučit. Někdy vidíte nebe, svět, kterému duše náleží, jako bezchybný svět, ale také jako místo, ze kterého jste byli vyhnáni. Byli jste pak přinuceni přežít v nedokonalém, často nepřátelském světě – na Zemi, kde vás stahovalo mnoho emocí, a to můžete vnímat jako trest. Říše, z které jste však přišli, svět vaší duše, také není dokonalý. Něco zásadního tam chybí, proto jste vždy s důvěrou skočili do inkarnace. Je to život sám, toto tápání a hledání, tento hluboký a intenzivní způsob prožívání – který je možný především tu na Zemi – skrze který se vaše pochopení, vaše trpělivost, porozumění a soucit stávají hlubokými a podstatnými. To je spirituální smysl života na Zemi. Můžete tu zažívat záblesky dokonalosti – často ve chvílích jednoduchosti nebo skrze vhled nebo zkušenost čistého potěšení a krásy – takové záblesky mají větší váhu, než být v nebeských říších roky v euforickém stavu.

Je zajisté nádherné být v atmosféře harmonie, s menším odporem a s menšími výškami a hloubkami, a vy po tom toužíte. Nepopírejte však krásu a hloubku spirituální hodnoty života na Zemi a toho, čím procházíte. Vezměte zkušenost, moudrost a objevy, které zde zažíváte, do říší světla a tyto říše díky tomu získají více hmoty a živosti. Je tu stále probíhající součinnost mezi říší Země a říšemi „na druhé straně“. Važte si svého života jako drahocenného. Jste stateční, jste nadaní, a tak uznejte své vlastní světlo.

Těším se z naší společné přítomnosti. Když jsem zde, ačkoli nejsem v těle, stávám se nějakým způsobem člověkem a znovu si připomínám, jaké to je, jím být. Břemena, ano, ale taktéž chvíle osvícení, přátelství a solidarity, které se dotýkají duše velmi hluboko. Pouta přátelství vybudované na Zemi zůstávají s duší a nadále působí navěky, tak drahocenný je život na Zemi.

Všem vám děkuji za to, že jsme byli spolu. Každého z vás ze srdce zdravím.

Jeshua - Tanec s temnotou

07/04 2017

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua. Všechny vás zdravím. Jsem s Vámi jako blízká duše, jsem vám roven. Přijměte mě jako svého bratra. Chci být s vámi a držet vás za ruku. Je pro mě snazší vnímat život z vyšší a širší perspektivy, než je možné pro vás z pozemské úrovně. Smyslem života na Zemi je, že se částečně ponoříte do nevědomosti, do tíhy pozemského prostředí, a že máte tuto zkušenost zevnitř. Činit tak není jednoduché, má to však svůj smysl.

Když jste ve vyšších říších, v nebeských sférách, jak jsou nazývané, neexistuje tu téměř žádný odpor. Prožíváte kolem sebe lásku samozřejmě. Přitahujete to, co vám nejlépe vyhovuje ve smyslu prostředí a také v rámci energií a duší, které potkáte. Existuje tu snadná výměna mezi vámi a vašim prostředím, která je vaším odrazem, a tak jste relativně osvobozeni od překážek. I zde někdy probíhá tak říkajíc „čištění“, vše se to však odehrává s plynulostí a lehkostí, což vám může někdy na Zemi velmi scházet.

Tam dole tato lehkost a klid chybí a vy nejste vždy obklopeni souznícími lidmi. Ve svém životě se setkáváte s mnoha rozdílnými úrovněmi vědomí. Taktéž jste se narodili jako bezbranné dítě do energie rodiny, která často neodráží vaše nejvyšší jádro nebo neladí s vaší přirozenou energií. V energii rodiny jsou často přežívající strachy a omezující přesvědčení, které nasáváte jako houba.

Nemůžete jinak, neboť jako pozemské dítě nejste plně ve styku se svou duší a moudrostí, kterou na úrovni duše máte. Jako malé dítě jste zcela ponořeni ve hmotě, v těle, abyste získali pozemskou zkušenost, a to znamená, že absorbujete bouřlivé a nefiltrované energie, které vám ve skutečnosti nepatří. Teprve později začínáte rozlišovat to, co vám skutečně patří a co ne.

Nyní se ptejte sami sebe – a to je něco, na co se musíte ptát stále – „Proč jsem vstoupil/a do tohoto tance, tance s iluzí, tance s pokušením, tance s temnotou?“ Proto, že temnota chce být skrze vás transformována. Jste andělem světla. Chtěli jste se ujmout tohoto tance s hmotou a nejistotou, protože je ve vás tolik lásky.

Uvnitř vás žije hluboký, tvořivý zdroj, a tím jste vy.Tím je vaše duše a v každé duši, v tomto tvořivém zdroji, nezadržitelném proudu života, se rozvíjí jeho vlastní jedinečná záře. Vy jste svým vlastním bytím – jedinečným – nikdo není takový jako vy. Jste tu, abyste svým vlastním způsobem zhmotnili lásku svého bytí, čelili temnotě uvnitř sebe a transformovali ji. Temnota ve je skutečnosti rovna neznámému, novému, dobrodružství. A pakliže se toho bojíte, budete se cítit ztracení a nejistí.

Nejčastěji je duše tak ohromena novým, neznámým, temnotou, že se začne zpochybňovat a říká: „Nemohu to dělat. Nevím, kdo jsem nebo kde jsem. Ztratil/a jsem svou cestu.“ Duše potřebuje sebe-uvědomění, aby dokončila svou cestu, naplnila ji s radostí. Proto jsem tu, abych vám připomněl vás samé a vědomí, které chce být ve vás zrozeno.

Jste tvořitelé – obzvláště mocní – kteří jsou zde, aby přijali temnotu a transformovali ji. Nejdřív si myslíte, že to nezvládnete a budete pohlceni temnotou, nevědomostí a ztratíte se. Přijde však čas, kdy si uvědomíte, kdo je ten, který se dívá na temnotu a zažívá ji. Kdo je ten mocný zdroj, ta bytost, která znovu přichází do tance s iluzí a nevědomostí. Pak se váš pohled otočí zvenku dovnitř a vy objevujete, kdo jste.

Doteď jste vy všichni v tomto procesu zapojeni. Jste na této cestě dlouhou dobu. Už jste objevili světlo uvnitř sebe. Stále však přichází čas, kdy pochybujete a obracíte svůj pohled znovu ven a vnímáte negativní energie, které zde vibrují, a které jsou založeny na strachu. Tyto energie vám vštěpují strach a tato zkušenost vás táhne pryč od sebe.

Jsem tu, abych vám pomohl znovu obrátit váš pohled dovnitř ke zdroji lásky a moudrosti, kterým jste. Někdy je pro mě frustrující vidět, že mě považujete za svého učitele, který stojí nad vámi. Mým záměrem je, že se zaměříte na fakt, že jsme si rovnocenní, že v sobě nesete ten stejný zdroj moudrosti, který já, a že se nemusíte vůči mě jakkoli snižovat. To není záměrem – je to samo o sobě jen iluze. Jsem zde, abych tuto iluzi prolomil, a žádám vás, abyste spolupracovali a činili tak se mnou, neboť vás potřebuji.

Kdysi jsem byl představitelem nového vědomí na Zemi a mohl jsem zasadit jen pár semínek. Možnosti byly tehdy omezené, avšak během tohoto času jsou možnosti mnohem větší. Představte si, že jste jedním z těchto semínek, tím, které chce nyní vyklíčit – je připravené vyklíčit

Představte si, že sami sebe vidíte v lůžku úrodné půdy. Vidíte tam semínko v zemi a cítíte v něm potenciál života. Slunce svítí na vlhkou a úrodnou půdu a vy si nyní představte, jak toto semínko rozvíjí kořeny a výhonky. Vnímejte, jak jdou jeho kořeny do půdy, a vnímejte, jak se na jeho stonku objevují malé zelené lístky. Užívejte si krásu této rostliny a vnímejte, že roste díky pozornosti, kterou jí dáváte svou radostí a úctou.

Vnímejte Zemi a to, jak tuto rostlinu vítá. Vnímejte, jak se rostlinka stává větší a silnější, dokud se silně neusadí v půdě země a její listy jsou větší a schopné přijímat hojnou sluneční záři. Tato malá rostlinka pomalu roste v ohromný strom. Vnímejte, jak je tento strom spojen s Nebem a Zemí. Vnímejte jeho kořenový systém a to, jak tyto kořeny přijímají výživu bez námahy. Je to přirozený proces, a tak nemáte potíž to vnímat. Kmen je pevný a silný a listy jsou plné zeleně. Slunce svítí na korunu tohoto stromu a strom toto světlo přijímá, přijímá světlo Domova.

Vnímejte, zda dokážete udržet tento obraz, a představte si, že vy, tak jak jste nyní ve svém těle, sedíte pod tímto stromem a skláníte se před jeho kmenem. Nabíráte energii tohoto stromu do sebe. Vnímáte, jak energie Země a Nebe proudí vašimi zády a cítíte, jak jste tu vítaní.
Jste tu na Zemi potřeba jako měniči energie, avšak práce, kterou činíte, je nejčastěji vnitřní prací. A když říkám „že jste potřební“, nemyslím tím, že musíte dělat mnoho. Mohlo by se zdát, že se cítíte inspirováni dělat určité věci, avšak většinou je to o tom, abyste se drželi obrazu tohoto stromu. Jste tu kvůli vědomí síly a inspirace, které z vás raší, a tím přispíváte většímu celku.

Pokaždé, kdy si důvěřujete a věříte své vlastní jedinečné síle a tvořivosti, měníte kolektivní vědomí lidstva, které je ponořeno ve strachu a v tom, že se stali obětí. Na Zemi existovali u moci lidé, kteří nechali své poddané pochybovat o svých schopnostech. Systematicky oslabovali lidi, a tím je také odkaz, se kterým se potýkáte. I když žijete v moderní, svobodné společnosti, tento odkaz stále existuje. Je to odkaz strachu, útisku a sebe-pochybování.Nepodceňujte sílu tohoto odkazu.

Je velkým krokem obrátit se do svého nitra tím, že důvěřujete sobě a své jedinečné síle. Je to ohromný krok ve vědomí, obrat o 180 stupňů. Proto je to, co se snažíte činit, tak ohromné a impozantní. Je to vaše výzva, neboť to je to, co jste sem přišli vykonat. Nic dalšího vás nefascinuje víc. Chcete učinit po mnoha staletích a po tolika životech tento krok k sobě, nechat vzklíčit vaši skutečnou sílu zde na Zemi.

Konečný krok je, když si uvědomíte, že tento strach, který ve vás žije, je iluzí. Už existují časy, kdy to vnímáte, kdy máte záblesky svého skutečného potenciálu, své celistvosti, své božskosti. Naproti tomu jste však znovu zastíněni strachem, sebe-pochybnostmi, které překrývají Zemi jako pokrývka.

Tento stín není zajisté něčím, co se odehrává jen na úrovni individuality. Je to kolektivní pokrývka, která dusí všechny lidi, a čím více z ní chcete vystoupit a osvobodit se z tohoto starého odkazu, tím silnější je její vliv. Kolektivní tlak kolem vás je zůstat lapeni a neodpojit se, protože lidské bytosti mají tendenci být součástí něčeho, patřit do skupiny.

Útěk je však přesně to, co chcete učinit. Dostat se z tlaku starých břemen: představ hříšnosti, zastínění a podrobení. Můžete si představit, že tato stará energie je jako těžká šedá barva, slizké bahno, které vás chytí, ponoří a udržuje uvíznuté. Žádám vás, abyste s tím nebojovali, neboť pak uvíznete ještě hlouběji či díky činnosti tohoto bahna – těchto starých energií – dokonce ustrnete. V tomto smyslu si strach přeje, abyste s ním bojovali, protože tak vás drží ještě silněji. Když vnímáte strach jako hrozivého soupeře, pak prohrajete. V představě, že strach je skutečný nepřítel, mu propadáte a jste ztraceni.

Strach je ve svém jádru iluze, kterou nakonec propíchnete jako balón, který se vypustí. Není to nepřítel ve smyslu skutečného odpůrce. Je to ona představa, která má nad vámi moc. Není to věc, není to bytost. Pokud máte pochopení pro zranitelnost, která ve vás je, a byla ve vás od doby, kdy jste byli novorozenětem, a když začnete vidět tuto zranitelnost v druhých, pak můžete odpustit sami sobě i jim, protože znáte sílu, kterou nad vámi strach má. Když přicházíte z pozice odpuštění a pochopení, strach již nad vámi nemá moc. Pak se stáváte dárcem, zdrojem lásky. Stáváte se spíše větším než menším.

Když jste velcí, strach již nad vámi nemá moc a vy vnímáte strach jako volání o pomoc: nejdříve to vidíte v sobě a pak také v druhých – a to je správný pohled. Strach je voláním o pomoc. Strach je potřeba a vy jste ten, kdo může pomoci, aby se tato potřeba rozplynula, neboť dokážete zaplnit díru, prázdno.

Strach může být transformován láskou. To je to, kým jste a co můžete dělat. Žádám vás, abyste v to věřili, a pochopím, i když opět tento pohled ztratíte – proto jsem vždy přítomen. A spolu se mnou jsou mnozí, kteří jsou v tomto ohromném procesu také zapojeni. Chtějí vás podpořit v tom, co děláte – vaši průvodci, vaši Andělé. K dispozici je mnoho pomoci. Vnímejte tuto pomoc na tomto místě a buďte jí otevření.Je záměrem, abyste využívali naši energii, a tak se nebojte požádat o pomoc. Milujeme tak činit. Jsme s vámi skutečně velmi spojení.

Děkuji za vaši pozornost.

Poselství Temnoty

18/1 2017

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé,

Já jsem Jeshua. Všechny vás zdravím. Je pro mě radostí být zde mezi vámi. Jsme propojení jako bratři a sestry. Kolektivně do tohoto světa přinášíme novou vlnu vědomí. Vnímejte to na chvíli uvnitř sebe.

Jste nositelé pochodně. Nesete uvnitř sebe světlo. Spatřete před sebou, jak držíte tuto pochodeň světla, která se šíří do temnoty. Zpočátku jste vyzýváni, abyste toto světlo šířili do své vlastní temnoty. Jakmile se narodíte na Zemi, která je plná strachu, iluzí, nedůvěry k životu, účinkujete v tomto světě a v jeho pokusu uniknout z hlubokých pocitů. Od chvíle, kdy se narodíte, a během celé vaší výchovy – vašeho pozemského mládí a dospívání – jste vyzýváni k tomu, abyste se pokusili pevně držet svého světla a toho, kým skutečně jste, a cítili. A jak velká výzva to je!

Jak nádherné je, když tu jste přítomní se svou pochodní světla, že jste prošli! Můžete si o sobě myslet: „Stálo mě to hodně“, nebo „Neprošel/a jsem vůbec, cítím se osaměle a opuštěně“. Vidíme však, jak tu stojíte, a tak vězte, že nejste sami. Mnoho stejně smýšlejících přátel a průvodců na „této straně“ jsou s vámi. Vnímáme vás jako nositele pochodně, a tak tomu věřte!

Nazvěme to tak, že život vám pro začátek dává vaši vlastní porcí „temnoty“. Vnitřně čelíte strachům a navenek událostem, které zdánlivě nedokážete zvládnout. Přesto jsou to přesně ty události a těžké emoce, které přitahují vaše nejhlubší vědění, vaše jádro, vaše vnitřní světlo. Je to především proto, že díky „temné noci duše“, vám začne být světlo vaší duše zřejmé. Není to světlo zvnějšku. Pouze světlo uvnitř vás samotných vás může provést skrze temnou noc duše, protože vás vrací zpět k vám a k vašim vlastním vnitřním zdrojům. Všechny vnější věci, na kterých byste mohli lpět, odpadají. Sedíte sami „na holé zemi“. Pomoci si můžete jedině zevnitř, svou vlastní vnitřní silou.

Každý z vás ví, že zkušenost, kdy jste vrženi zpět k sobě, kdy musíte vše propustit a znovuzrodit se ve světle své duše, je nevyhnutná, abyste mohli zažít nové ráno: nový start, kdy je na Zemi přítomna větší část vaší duše. To je to, co pro vás temná noc duše koná. Vedle faktu, že vás žádá, abyste se vzdali všech vnějších jistot a pohlédli do hloubky někdy velmi temných emocí, vás také přivádí do nové perspektivy, do nového vědomí reality. Když dojdete k tomuto bodu, světlo vaší pochodně září nejen pro vás. Osvětluje cestu i druhým, často bez vašeho vědomí.

Nemusíte dělat příliš, abyste toho dosáhli, neboť se to děje zcela přirozeně. Vaše vědomí se změní, protože jste odhalili význam lásky a soucitu uvnitř sebe sama. Skutečné hodnotě tohoto významu se učíte jedině tehdy, když jste vy sami v hluboké propasti. Pak znáte sílu natažené ruky, nepředpojatosti, významu přátelství a poznáváte ji ze všeho nejdřív u sebe. Když zažijete tuto laskavost vůči sobě, doprovodí vás kontrakcemi porodního procesu a jste zrozeni nanovo jako nové já s laskavým a otevřeným srdcem – „spojující“ já. Nikoli já, které musí bojovat ze strachu o přežití, ale takové, které může být plně přítomné ve vyrovnanosti a jemnosti. Pak se stáváte pracovníkem světla, někým, kdo pomáhá utvářet novou éru na Zemi.

Rád bych vám pověděl něco o tomto novém čase, neboť na Zemi právě propuká. Není to už nějaká budoucí vize – je to nyní, tu! Díky vaší práci a díky práci mnohých, kteří prochází stejným procesem jako vy, se uskutečňuje nová Zem. Dlouho jste na tuto událost čekali. Nejen v tomto životě, avšak i v mnoha předešlých životech jste byli vedeni slibem, vizí nové Země, kdy se vaše duše bude moci plně spojit s nynějším bytím. Pak se budete na této malé, avšak velmi jedinečné planetě, cítit konečně Doma.

Vnímejte na chvíli, do jaké míry již tento významný čin cítíte, do jakého stupně, vnímáte, že jste se Zemí již spojeni. Čím víc jste tu přítomní svou duší, tím více se Země rozvíjí, probouzí a pohybuje se s novým světlem, které jste přišli přinést. Nepodceňujte se. Ano, to, co činíte se svou pochodní světla je pro vás, je to však také pro Zemi a pro vše živé na Zemi. Tím, kdo jste, nesete Zemi všude s sebou.

Jste pracovníci světla – přinášíte světlo na Zemi. Představte si, že sedíte na zemi v krásném prostředí přírody. Cítíte mír a harmonii Země pod vámi. Spojujete se s ní, spojujete se s duší Země a vnímáte, že i Země touží po změně, po růstu vědomí. Přeje si dosáhnout tohoto spojení s vámi a s lidstvem jako celkem.

Země je také zahrnuta v mocném procesu, vnímejte to na chvíli. Dovolte duši Země, aby se před vámi zjevila ve formě člověka nebo zvířete a zůstaňte s tímto obrazem, který spontánně vyvstává ve vaší mysli. Zeptejte se jí, po čem touží, co by chtěla ve svém vývoji, ve svém procesu růstu dosáhnout. Zeptejte se jí, co pro ni můžete nyní udělat. Jak můžete duši Země v jejím vývoji podpořit.

Jakou má pro vás odpověď? Vnímáte, že to, oč vás žádá, je také to, co vyživuje vás, co vás spojuje se Zemí a co vám přináší klid a harmonii? Umění žití v nové Zemi je, že jste plně spojeni s jejím bytím, které žije i ve vás – v lidské bytosti, že jste spojeni se svou lidskou přirozeností jako pozemská bytost.

Nový člověk je plně ukotven a přítomen. On nebo ona respektuje rytmy Země a přírody uvnitř i okolo sebe. Vnímejte sílu nové Země, vnímejte, jak do vás proudí. Již ve vás i v Zemi samotné žije. Vstupte do tohoto nového proudu – zve vás. Nová Země chce růst a kvést.

Temná noc duše často člověka vede na pokraj nové éry a to je pro vás jistá pravda. Hovořím k vám jako k duši, kterou jste. Byli jste na této cestě dlouhý čas. Učinili jste na Zemi dlouhou cestu skrze mnoho životů. Udržovali jste své světlo žhavé, zatímco jste se museli potýkat s hlubokými prožitky bolesti, osamělosti a odmítnutí.

Nyní, na prahu nové doby, jste stále vyzýváni starou energií, tíhou, kterou jste na staré Zemi dlouho zažívali. Vy ji však nyní propustíte a uvolníte. Sbohem, můžete říci jen tomu, co skutečně ctíte, a když si vážíte toho, co vám to přineslo. Jedině pak to můžete s láskou propustit. Všechna bolest, kterou jste nasbírali v tomto a minulých životech, potřebuje vaše požehnání, aby mohla být propuštěna. Jedině tehdy přecházíte práh svobodní a nezatížení jako anděl, kterým ve své podstatě jste.

Respektujte proto temnou noc duše a poselství, které nese. Když nyní tuto temnotu prožíváte, umožněte si vidět, jak silnými jste se stali, kolik kroků jste již na své vnitřní cestě učinili. Jste mnohem větší než tato bolest, strach, smutek, deprese – cokoli to je. Můžete mít soucit, můžete tomu požehnat. To znamená, že na to položíte svou ruku a řeknete: „Jsi dobrý takový, jaký jsi. Chápu Tě. Nebojuji proti tobě. Poskytuji ti uvnitř sebe místo. Jsi připomínkou starých dní a já se z těchto zkušeností naučil/a mnohé.“ Vězte, že právě díky všem těmto vrcholům a údolím, které jste ve svých životech na Zemi prožili, existuje nyní moudrost, která dozrála uvnitř vás. Chápete opravdu zevnitř, co znamená láska, co znamená soucit a síla. Stalo se to pro vás živoucí realitou.

To je Kristovské vědomí, které se probouzí ve vašem srdci, ve vaší bytosti. To je to, co vás nese přes práh nové doby, kde všechny vaše ideály nakonec nastolí rytmus a mír, který vyhovuje vám i Zemi. Důležité je, že vidíte, jak vzácná je temná noc duše, kterou ještě stále můžete prožívat. Je to něco, co potřebuje být znovu spatřeno ve světle lásky a pochopení. Pak se to může uvolnit a rozplynout a vy přitom získáváte moudrost z minulosti. To jsou plody vaší cesty na Zemi.

Proto, když bojujete s temnými emocemi strachu nebo váháte, zda sem na Zemi skutečně patříte, nebo když se cítíte jako cizinec a zažíváte osamělost a pronásledují vás pochybnosti, vnímejte je jako děti. Nechť získají formu dětského obličeje, který vyjadřuje všechny emoce, které stále žijí. Natáhněte k tomuto dítěti ruku a požehnejte mu. Tolik si zaslouží vaši pozornost a lásku. Nedělejte to však složitější, než to je. Temná noc duše je téměř nezbytnou událostí předtím, než přejdete práh do nové Země.

Vezměte toto dítě, které nese ty nejtěžší emoce za ruku, doprovoďte ho, podpořte ho, a přesto nezapomeňte na to, kým jste. Jste milujícím, chápajícím rodičem, který toto dítě drží. Dokážete vidět dál než toto dítě. Už nyní můžete vidět za práh. Vnímáte pobízení životní síly nové reality, která vás očekává. Poskytněte klidnou pozornost tomuto dítěti, které stále může vzdorovat nebo cítit strach. Na druhé straně si zůstaňte vědomí nové reality, která nyní na Zemi zapouští kořeny.

Já a všichni, co jsou tu dnes se mnou, vás ctí a respektují. Vnímejte v tuto chvíli naši úctu. Děkuji za vaši dnešní přítomnost.

www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Jeshua - Jak poznáte plán své duše?

10/1 2017

Jeshua prostřednictvím Pamely

Drazí přátelé, všechny vás vítám, já jsem Jeshua. Srdečně Vás zdravím. Jsem s vámi spojen, a tak vnímejte moji přítomnost. Jsem ten, který spojuje vaše srdce, neboť představuji jednotu, která je mezi námi všemi.

Žádám vás nyní, abyste se uzemnili, abyste spojili své tělo se Zemí pod vašimi chodidly a představili si, že z vašich chodidel rostou kořeny do půdy. Vnímejte, jak je vaše vědomí zcela přítomné v tomto prostoru a proniká skrze kořeny z vašich chodidel do Země. Vnímejte sílu naší kolektivní energie, abychom mohli společně vytvořit pole vědomí s hlubokým a čistým záměrem.

Dnes hovoříme o plánu duše a o tom, jak ho poznat ve svém každodenním životě. Pro mnohé je obtížné uvědomit si směr a cíl svého záměru duše, protože se často cítí v tomto světě ztracení. Je důležité, abyste byli schopni jít do nitra a vnímat sami sebe jako duši, kterou jste, abyste učinili spojení se svou nekonečnou podstatou a odtud pohlédli na svět kolem sebe. Jedině ve spojení se svou podstatou, se svou duší, se cítíte skutečně svobodní a v bezpečí. Svobodně a bezpečně roztáhnout svá křídla, neboť síla duše není připoutána k Zemi, je neomezená. Vnímejte na chvíli tuto sílu – poznejte, kým jste – a vnímejte tuto sílu hluboko ve svém těle. Tato síla je vaší duší, tady a teď.

Spojte se svými chodidly, se svýma nohama, s celým svým tělem. Soustřeďte se na sebe a ne na vlivy a zvuky, které přichází zvenku, jen čistě sami na sebe. Vnímejte své tělo zevnitř. Vnímejte, jak můžete nerušeně cestovat svým vědomím celým tělem bez jakéhokoli vyrušování vnějšími zvuky. Vnímejte, jak můžete zažívat ticho uprostřed hluku. Toto ticho je nezávislé na tom, co se s vámi děje zvenčí.

Na Zemi se chce zrodit nové vědomí. Nyní, více než kdy jindy. Je to nový řád věcí a vy to ve svých životech cítíte. Je tu impuls, který se odehrává v mnohých z vás, a to, co vás nyní tlačí kupředu, je vaše duše, vaše podstata, o které hovořím. Tato podstata chce jít s proudem této doby, chce být nápomocná a touží uskutečnit přechod z minulosti, ze starých energií založených na strachu do nové éry vědomí založené na srdci.

Na své cestě duše nejste sami. Vaše duše je spojena s celkem. Nejste tu jen pro sebe. Jste součástí většího proudu změny, který se nyní dotýká Země. Znovu vás žádám, abyste nyní učinili spojení s tímto proudem a vnímali jeho vznešenost. Vy jste duše, vy nemáte duši, vy JSTE svou duší. A duše je tu s nějakým posláním, s něčím, co chce v tomto životě dokončit.

Sestupte na úroveň svého břicha, dýchejte a uvolněte se. Učiňte spojení se Zemí, neboť je tolik důležité mít poznání duše na úrovni hmoty, na úrovni praktického a pozemského. Vnímejte důkladně toto poznání duše a dejte mu formu. V této době to není jen otázka vnímání a prožívání vašich nejhlubších snů a tužeb. Je to také o tom, že jim dáváte formu ve svém každodenním životě, neboť pozemská realita je nyní zralá na změnu.

Vnímejte spojení ze svého břicha se srdcem Země a vnímejte, jak jste na Zemi vítaní. Jste tu tolik žádoucí a chtění. Vnímejte, jak je samotná Země ponořena v ohromné vlně změny. Vnímejte, jak plujete v tomto ohromném proudu, zatímco jste silně objímáni Matkou Zemí. Jste v bezpečí. Byli jste sem povoláni.

Jaký je váš přínos? Sestupte do svého břicha. Nechejte svou představivost, své sny a touhy létat, nechť jsou svobodné bez omezení a zákazů. Jaká by pro vás byla ta nejkrásnější budoucnost a s kým byste ji rádi sdíleli? Představte si, že jste skutečně otevření a nemáte žádný strach, že si odvažujete následovat svou nejhlubší inspiraci. Necháváte ji proudit nezatíženou svou hlavou, srdcem, svým břichem a nohama až dolů do Země. Jak si představujete sami sebe a co byste dělali?

Uvědomte si, že když jdete spolu s tímto proudem, neděláte jen něco pro sebe, propojujete se také s větším obrazem: s živostí obnovy, která se nyní na Zemi probouzí, a postupuje rychleji kupředu. Budete podporováni něčím větším než jen sami sebou. Vnímejte tento větší proud a zeptejte se sami sebe. „Jaký druh popostrčení by mi tento proud dal? Jaké poselství, jaká pobídka ke mě přichází?“ Tato zpráva se může týkat něčeho vnějšího, například náznak něčeho, co potřebujete ze svého života propustit, něco co již nepotřebujete: práce, prostředí, ve kterém žijete, vztahy. Může se to také týkat vnitřního postoje, který jste převzali, nějaký odpor či sebeodsuzování nebo myšlenky na to, že neuspějete, pocity méněcennosti. Co je pro vás nejdůležitější nyní propustit?

Jste neseni větším proudem, než jste vy sami. Tento proud pochází ze Země, z její touhy po změně, po evoluci.Představte si, že jste tímto proudem bezpečně unášeni a že vás nyní popostrkuje, pobízí udělat to nebo propustit tamto.Odvažte se jít s touto pobídkou, odvažte si učinit tento krok. Čím víc jedinců učiní tento krok a odváží se žít v souladu se svými nejhlubšími touhami, tím snadnější je pro druhé následovat, protože se pak stáváte živoucím příkladem, který může být učiněn, který je možný. V tomto světě je zapotřebí naděje a inspirace, potřeba vůdců. Nikoli vůdců, kteří „rozhodují o tom, co se stane“, ale těch, kteří jsou ochotni vést tím, že jsou příkladem, včetně své zranitelnosti a lidskosti. To je nové vůdcovství.

Když nyní hovoříme o nalezení a rozpoznání záměru své vlastní duše, rád bych zdůraznil, že existuje spojení mezi vaším záměrem duše a mnoha dalších duší, které taktéž chtějí jít s pohybem změny a obnovy, a tak se ciťte podporováni. Odvažte se však učinit kroky, které to ve vašem osobním životě vyžaduje, i když jste v tom sami, ve smyslu, že vy se musíte rozhodnout, že volba leží uvnitř vás: volba po větší svobodě, po větším štěstí.

Vyzývám vás, abyste byli vůdci tohoto nového času, abyste byli příkladem i přesto, že pochybujete, zda to dokážete a stane se tak. Nevyžaduje to však nic víc, než být k sobě pravdiví a dovolit této pravdě svobodně proudit. Když pozvednou hlavu staré strachy, vnímejte je a přijměte je, neboť vám patří. Právě proto, že jste s těmito strachy učinili vědomé spojení, začíná k nim postupně zářit světlo, a to z vás činí pracovníka světla a dává příklad. Být příkladem znamená být člověkem tím, že přijímáte temnotu i světlo ve všech jejich aspektech.Znamená to vřelost a soucit pro druhé i pro sebe sama.To znamená být poslem nové éry.

Nemusíte čekat, až budete mít všechny své záležitosti v pořádku, dokud nedosáhnete nějakého stupně dokonalosti, která ve skutečnosti neexistuje. Je to o tom každé ráno vstát z postele a udělat krok vpřed nebo něco propustit: hodnocení, strach, představu o sobě, která nekoresponduje s tím, kdo ve skutečnosti jste.

Žádám vás, abyste důvěřovali svému volání. Plán vaší duše je něco, co se neustále odkrývá. Neustále se vynořují nové cesty a možnosti. Není to něco stanoveného a hotového, je to dynamický celek. Kdykoli jste bránou k větší lásce, důvěřujete si, činíte spojení se svou podstatou, objevují se nové možnosti, které pak můžete s nadšením a radostí uvést v činnost. To je to, co znamená mít spojení s plánem své duše. Učiňte odvážný krok a důvěřujte si.

Děkuji vám za vaši přítomnost. Ze srdce cítím naše spojení a opatruji ho. Vnímejte svou vlastní krásu a moudrost a důvěřujte jim!

Mnohokrát vám děkuji.

Jeshua

www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Kříž života – Připomínka domova

Jeshua prostřednictvím Pamely

4.7.2016

Drazí přátelé, já jsem Jeshua. Přicházím k vám z druhého břehu, z říše světla a lásky, která přesahuje vaši představivost. Přesto jsem také velmi blízko. Hovořím k vám z vašeho vlastního srdce a vy jste mnou dojati, neboť říše, kde přebývám, a láska a světlo, které ji náleží, je taktéž vaše. Jste součástí této říše. Zrodili jste se z ní a zase se do ní vrátíte, neboť je vašim Domovem. Vnímejte její přítomnost mezi vámi tady a teď. To vám přicházím dnes nabídnout, připomínku Domova.

Jste tu, abyste přinesli energii Domova a uvedli ji mezi lidi na Zemi. Jste tu, abyste zavrtali své kořeny hluboko do Země, abyste se tu cítili dobře a bezpečně, a z tohoto místa propojení byli majákem světla pro všechny, kteří se cítí bez-Domova a hledají lásku a světlo.

Na Zemi je nyní čas extrémů. V kolektivním energetickém poli kolem planety je nyní mnoho temnoty, negativity a strachu, které udržují lidi v napětí, a vy to můžete cítit. Vnímejte tuto negativitu velmi objektivně a bez posuzování či jejího následování. Lidé jsou nuceni k výběru zoufalství, deprese, úzkosti nebo světla, naděje a lásky. Jednoduše prociťte na jedné straně mocnou vlnu pocitů krize a přemožení obavami, které s tím přichází, a na straně druhé vnímejte potenciál pro světlo a možnost probuzení vědomí, které umožní lidem, kteří to potřebují, aby se stali velmi silnými, povstali a mluvili způsobem, který je v souladu s jejich životem a pravdou.

Je tu i něco dalšího, co může vyvstat z krize, něco co můžete znát ze svého vlastního života. Ve chvílích krize se mohou objevit nápadně pronikavé linie energie, které jdou přímo do srdce, do jádra toho, kým jste. Mohli byste povědět, že energie proudící vámi jsou jako kříž. Proudí vámi horizontální energetická linie, která vás spojuje se světem kolem vás, s lidmi a fyzickým prostředím a zároveň je tu vertikální linie energie, která vás spojuje s Nebem nad vámi a Zemí pod vámi.

V této vertikální linii či ose jste v jistém smyslu sami, je to však jen v pozemském smyslu. Tam, ve vertikální ose, je to, co je pro vás nejdůležitější – váš vztah k vašemu vyššímu já: k vaší duši, k vašemu kosmickému já a vztah se zemí pod vašimi chodidly: se Zemí, s Gaiou. Vnímejte tuto vertikální osu a to, jak vámi toto spojení proudí z vrcholku vaší hlavy až dolů k vašim palcům, kde se Nebe a Země spojují.

V tomto čase krize jsou lidé vraceni zpět k této vertikální linii. Když tu nenajdou nic důvěrně známého a zjistí, že neví, jak toto spojení učinit, je po tomto spojení vytvořená hluboká vnitřní touha. I když vnější jistoty padnou, tato vnitřní vertikální linie se stane jedinou věcí, která lidem nabízí bezpečné ukotvení.

Jste mezi těmi, kteří tuto potřebu znají již dlouho. Prošli jste mnoha životy, soustředili se na udržení svého zaměření na tuto vnitřní vertikální osu, která vás spojuje s Nebem a se Zemí. Mnozí z vás jste se během spirituálních životů, které jste všichni na Zemi vedli, dobrovolně zřekli světa, abyste toto spojení kultivovali.

V této době jsou lidé jako vy potřeba, lidé, kteří se dokáží spojit se svým božským jádrem a se srdcem Gaie, a z těchto spojení nalézt bezpečné ukotvení, z kterého žít, milovat a být šťastní. Když všechny vnější jistoty zmizí, stále tu pro vás zůstává tato spojovací linie. Proto vás v této chvíli žádám, abyste se na tuto linii soustředili. Soustřeďte se na korunní čakru na vrcholku vaší hlavy a vnímejte spojení se mnou. Jsem představitelem říše lásky, kterou nazýváte Domovem a kterou znáte, protože je taktéž vaší vlastní říší. Není to o mě, ale o tom, že prostřednictvím mé energie, můžete tuto přítomnost vnímat. To je důvod, proč je na mě vaše srdce upřené a jste mnou dojati, protože ve vás vyvolávám vaši nejhlubší božskou podstatu.

Vnímejte znovu-spojení se mnou a se sluncem, kterým jste: zářící hvězdou na nebi osvobozenou od času a prostoru – nesvázanou. Dovolte věčnosti, aby vstoupila v této chvíli do vás a vnímejte svou absolutní svobodu. Nejste vázáni k formě, k tělu, a přesto jste se svobodně rozhodli zažívat tuto pozemskou inkarnaci. Napijte se této energie. Vnímejte svá křídla jako anděla světla a svobodně je roztáhněte. Nechť jsou vidět v celé své kráse, se zlatým leskem, který získala skrze mnoho, mnoho životních zkoušek, objevů a prožitků. Nyní vycházejí ke světlu Kristovské energie, ve své podstatě zlátnou: je to zlatá barva soucitu, spojení a vnímání jednoty mezi všemi extrémy. Vnímejte vřelost a sílu svých zlatých křídel.

Vnímejte, že jste přijali tato křídla a že si je zasloužíte. Vnímejte, že se můžete odevzdat a spočinout v procesu, který je ve vašem životě a na Zemi přítomný. Propusťte strach, kterým je strach z vaší vlastní velikosti, a dovolte svému světlu, aby bylo viděno. Představte si, že záříte, že šíříte přenádherné světlo a lidé jsou jím dojati. Vnímejte slzy emocí, které v nich vyvoláváte! Cítí se s vámi Doma, neboť vyjadřujete energii Domova.

Vaše velikost spojuje, nerozděluje. Vaše velikost zvyšuje lásku a nezanedbává druhé. To je starý způsob smýšlení, že si musíte odpírat, aby druzí mohli přijímat. Je to chyba. Spirituální práce je přesně opačná – podobné přitahuje podobné. Neobávejte se, že některé osoby nebudou přijímat svůj spravedlivý podíl lásky. Podobné přitahuje podobné, a proto láska přitahuje lásku. Tam uvnitř sebe, kde víte, že existuje láska, vpusťte „zlato“ Kristovské energie. Tato láska, toto „zlato“ se bude zvyšovat samo od sebe a přitahovat druhé, kteří ucítí pohnutí lásky uvnitř sebe samých. Jako magnet budete přitahovat lidi, kteří se od vás chtějí učit, protože máte s druhými tolik co sdílet – jste učiteli.

Byl jsem učitelem mnohým. To, co ve mě viděli, byla láska, soucit a odpuštění, které nedokázali dát sami sobě. Dal jsem jim ho, neboť jsem viděl světlo v jejich očích, zdroj, ze kterého my všichni pocházíme. To je to, co nyní musíte druhým dát. Spatřete světlo v jejich očích, jejich spojení se zdrojem všeho živého. To je základem bytí pracovníka světla.

Žádám vás, abyste se nyní spojili s druhou silou, která vás vyživuje a pomáhá vám na vertikální ose: síla, která je Gaia, síla tohoto anděla, kterého nazýváte Země. Vnímejte ji pod svými chodidly. Propusťte veškerou představu o této planetě jako o kusu hmoty, na které vše roste. Vnímejte duchaplné jádro a podstatu Gaie, její zářivou sílu, její nezničitelné světlo a schopnost obnovy a znovuzrození. Země se nyní rodí nanovo. Prochází novou fází svého vývoje a vy ji doprovázíte. Vnímejte to na okamžik! Vnímejte ve svých myšlenkách, jak na Zemi začíná jaro, nová zeleň, která pučí. Představte si, že vy sami jste takovým listem, čerstvým pupenem na větvi. Pociťte síly, které jsou přítomné, nutkání k vnějšímu rozvinutí. Prostřednictvím Slunce, jste přitahováni odhalit více ze své krásy.

Vnímejte Zemi jako anděla a obejměte ji. Jste si rovni. Spočiňte jemně svou hlavou na ramenou tohoto anděla a zeptejte se ho, co můžete učinit, abyste svou energii ještě více ukotvili, učinili hlubší spojení se Zemí, a tak se tu mohli cítit šťastní, uvolnění a v bezpečí. Země vám s tím chce pomoci: potřebuje kosmickou energii Domova, kterou jste sem přišli sdílet. Země potřebuje inspiraci, kterou přinášíte. Proto chce učinit vše, co je v jejích silách, aby vám dala kořeny. Chce vás přijmout. Vnímejte, jak se vám jako zářivá květina, otevírá. Jste jako včely, které ji opylovávají a tím šíří semínko dál. Dovolte Zemi, aby vás vyživovala, a přivede vás Domů stejně tak, jako to dělá moje energie.

Život na Zemi se týká rovnováhy. Rovnováhy mezi mnoha energiemi, které tu jsou přítomné. Mluvím o rovnováze mezi Nebem a Zemí uvnitř vás a v širším smyslu také o rovnováze mezi vertikální a horizontální osou: obrácení dovnitř k vertikálnímu spojení uvnitř svého jádra, a taktéž obrácení ven k horizontálnímu spojení se světem a dovolit si být viděn/a.

Rád bych pověděl něco o rovnováze mezi vnitřním a vnějším. V tomto kontextu bych rád hovořil o mužské a ženské energii uvnitř vás samých. Vy, kdo jste na osobní cestě, jste zde, abyste zasadili své světlo na Zemi. Touha pomáhat druhým lidem na jejich cestě vždy vyžaduje, abyste udržovali vnitřní rovnováhu, postoj, který říká: „Kde vnitřně stojím? Co je můj další krok? Co bych měl/a přijmout, abych byl/a nyní viditelnější, abych vstoupil/a do své síly, zatímco se spojuji se světem?“

Ohledně bytí ve světě ve vás existuje nejednoznačnost. Na jednu stranu máte ze světa strach, neboť je ohromující a zdá se nehostinný a nepřipravený na energii, kterou nesete. Přesto na straně druhé ve vás existuje tvořivost, která se chce projevit. Cítíte touhu být spatřeni, jinak se cítíte vnitřně neklidní a neuspokojení. Často se pohybujete uvnitř tohoto pole protichůdných energií: máte potřebu pohnout se ven, ale jste odrazeni strachem – a když to všechno příliš držíte, začnete být nespokojení a frustrovaní. Řešení leží v nalezení rovnováhy mezi mužskou a ženskou energií uvnitř sebe.

Velmi široce řečeno, ženská energie se týká vašeho vnitřního světa, vaší pocitové stránky. Jste „snímači“, lidé, kteří mnoho cítí a často přijímají inspiraci, přesto nevíte, jak tomu dát pozemskou formu. Právě mužská energie ve vás vám může pomoci být mostem k vnějšímu světu. V mnohých z vás je ženská energie příliš málo podporovaná mužskou energií. Vy všichni jste velmi citliví na vnější vlivy. Můžete být přemoženi energiemi lidí, které doprovázíte na jejich cestě k uzdravení. Proto je velmi důležité nastavit hranice kolem své vlastní energie a být k sobě laskaví.

Na druhé straně to může být také ten případ, že se mužská energie vymkne z rovnováhy s ženskou energií a vy dostanete pocit, že musíte vyhovět očekáváním mimo sebe. Když se tak stane, můžete se sami sebe zeptat, jak se vidíte: „Žádá ode mě svět, abych dal/a formu svému světlu takovým způsobem, který je přijatelný, racionální a jasný?“

Když se mužská energie uvnitř vás oddělí z rovnováhy s ženskou energií, může vás tlačit do formy zaneprázdněnosti, nadměrného přemýšlení a obav, která vám na vaší cestě nepomáhá. V takových chvílích je důležité umožnit, aby ve vás vyvstal pocit klidu a pokoje a rozhodnul, co je to, co máte dát světu. Jaké je vaše spojení se světem, jaké vztahy vás činí šťastnými a dávají vám radost. Pak je to vaše cesta.

Mužská energie je tu, aby dala formu vašemu směřování bez potřeby rozptýlení vnějšími požadavky nebo škatulkami, které stanovuje společnost. Pochopte, že mužská a ženská energie jsou zde, aby podporovaly jedna druhou, pakliže jim tak dovolíte činit.

Nakonec vás žádám, abyste se podívali dovnitř sebe a vnímali, v jakém vztahu je uvnitř vás mužská a ženská energie. Představte si, že se vám před vašim zrakem objevuje muž a žena, kteří se drží za ruce. Sledujte, co jeden v druhém odhalují. Když se navzájem dívají do očí, vnímají přátelství, nebo jsou na různých cestách a nejsou spojení? Kdo v této chvíli nese větší břemeno? Kdo z nich se cítí být zatížen? Vnímejte, zda je tam v tomto ohledu nějaký rozdíl. Je to mužská energie ve vás, která chce dělat víc, nebo je to energie ženská?

Jste zde na Zemi, abyste učinili vnitřní spojení Nebe-Země, abyste silně vnímali vertikální osu a projevili ji. Mužská energie, která vytváří horizontální spojení, most k vnějšímu světu, je zde, aby vám sloužila – použijte ji! Oceňte, že jste jiní a neskrývejte se před touto jinakostí. Nechejte mužskou sílu v sobě vytvořit prostor, abyste byli sami sebou!

Vnímejte mou energii, a pociťte nyní tento mužský aspekt: energii jasnosti a pronikavosti. Pronikavého sebe-uvědomění, které se nekrčí za negativitou nebo hodnocením zvenčí. V této chvíli jako pracovníci světla tuto energii potřebujete, abyste nedali na předsudky a strachy druhých a v klidu si vytvořili vlastní cestu.

Miluji vás – jsme jedním. Ve zdroji Kristovské energie je jednota, ne Já versus Ty. Ještě jednou pociťte tuto jednotu ve svém srdci a to, jak vy, kteří tu sedíte, jste propojeni. Zdravím vás a nabízím vám svou lásku a povzbuzení.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Jeshua - Velké Mystérium

03 Květen 2016
Jeshua prostřednictvím Pamely

Ve Vesmíru existuje velké mystérium a to mystérium je, že je tu něco spíše než nic – že něco existuje. Ve vesmíru je život, světlo a vědomí, život tančí a pohybuje se. Jak se to všechno stalo?

Je důležité, abyste nejprve žasli nad mystériem života, světla a vědomí. Tyto elementy nedokáží existovat samostatně. Kde je život, je také světlo a vědomí. Světlo umožňuje, že se život začne manifestovat. Ve světle je hnací síla, která způsobuje to, že se vědomí zvyšuje, dokud nedojde do bodu, kde může odrážet samo sebe, kde se stává vědomé si samo sebe. Když se dostane vědomí do tohoto bodu, život je schopen uvědomovat si sám sebe a dát sám sobě tvar. Život může činit volbu a rozvíjet se a tady začíná vytváření Já – ze sebe. Toto je zrození duše.

Učiním však krok zpět a popíšu principy života, světla a vědomí. Odkud přicházejí? Jaký je původ života? V klíně Vesmíru je prázdnota, prázdnota, která dýchá: plnost v tichu. To je zdroj života. Vy se s tímto zdrojem můžete v tichosti spojit dýcháním. Když dýcháte v tichu a klidu a přenášíte svou pozornost na nádech a výdech, můžete se spojit s prvotním zdrojem Bytí.

Tento tichý počátek, základ všeho života, je stále v každém z vás. Žije a dýchá uvnitř vás nezávisle na tom, co děláte nebo neděláte. Původ, tento počátek – prázdnota, která tu je, a z které se vše rodí, stále uvnitř vás existuje. Toto uvědomění vás osvobodí a také uvolní omezení toho, kdo jste. Uvolňuje relativní, duální povahu vaší individuality.

V tomto počátečním prázdnu, v tomto místě ještě neexistuje individualita, neexistuje tu jedinečná duše. Je tu čisté Existovaní či Bytí. Vnímejte mystérium tohoto Bytí. Obklopuje vše. Bez této Podstaty Bytí neexistujete. Prostupuje vás a vyživuje.

Co je to? V tomto tichu žije dech Boha. Bůh je neurčitý, nedefinovatelný a neomezený. Je beztvarý: není individualizovaný. Bůh si je vědom všeho, avšak v tomto ohromném poli neomezeného vědomí, které je Bohem, existují kapsy či dutiny, ve kterých převažuje omezené vědomí. Toto omezené vědomí umožňuje životu růst a kvést.

Bůh, Bytí, vytvořilo místa, kde je život nevědomý, odkud se může rozvíjet touha po vědomí a růst směrem ke světlu. Vy jste umístěni v takové dutině, v tomto poli vědomí, které je Bohem. Bůh musel vytvořit nižší vědomí, aby se mohly vyvinout individuality.

Aby vytvořil individuální život, Bůh musel učinit něco paradoxního, neboť ve své podstatě je Bůh vším. Vše, co existuje, je v Bohu, stejně tak to, co je možné a co možné není, a tak Bůh musel vytvořit místa s nižším vědomím, aby umožnil zrození duše. Duše je definovaným a omezeným vědomím, které nachází svou cestu skrze čas a prostor, vždy hledajíce jednotu s Bohem, z které se zrodila. Zrození duše bylo skokem do temnoty zapomnění.

Stvořením vědomí na úrovni individuality tu existuje něco nového, něco ohromného, co je vytvořené v Bohu: živoucí vědomí, které roste, je dynamické a neustále obnovující – život je změna, je ve stavu neustálého stávání se. Když vědomí zahrnuje vše a taktéž zahrnuje všechny možnosti, neexistuje možnost pro dynamický růst z nevědomí do plného vědomí. Je to pouze prostřednictvím tohoto dynamického procesu, kterým je vytvářeno světlo na spirále růstu duše: od jejího zrození k jejímu mládí a k její zralosti. A právě tento růst v poli času a prostoru, přispívá k uvědomování si Boha.

Duše žije v milujícím vztahu s Bohem. Bůh je Zdrojem duše, její Základ či matrix a cíl, ke kterému duše směřuje. Bůh stvořil duši, a tak Bůh může nalézt potěšení v touze duše po stávání se, které má za následek hloubku pocitů. Mystérium je, že Bůh Sám prostřednictvím individuálního vědomí, které duše nese uvnitř sebe, se takto stává viditelný, hmatatelný a empirický. To je smyslem zrození duše.

Duše je přitahována k tomu, aby ztratila, alespoň částečně, svou cestu v dutinách vědomí. Na cestě duše je to nezbytné, neboť je důležité, aby se rozprostřela a v úplné svobodě navrátila do božského vědomí, do vševědoucnosti, do věčnosti. To je důvod, proč je zlo, které je považováno za „špatné“, součástí její cesty.

Když se duše přibližuje směrem k Počátku, k esenci toho, kdo je, když se natahuje směrem k Bohu v ní samotné, právě v tomto prázdnu – neomezené a všeobjímající povaze Božského Bytí – zažívá své osvobození. Duše pak přichází Domů.

Světlo a tma jsou elementy, které náleží cestě duše. Hra světla a tmy je stvořena proto, že Bůh odejme či skryje její vědomí v jistých částech Vesmíru, a tak dává duši svobodnou vůli. Stvoření duše je vlastně smrštěním, zúžením vědomí. Tento proces má však svůj důvod, neboť právě v tomto smršťování je pohyb, proces realizace, který je důležitý a cenný. A je to právě tento proces, který vytváří světlo.

Světlo se objevuje tam, kde se individualizované vědomí otevírá směrem k božskému zdroji. Čím silnějším se světlo stává, tím víc roste vědomí a pociťované spojení s Jednotou. Kontrakce se pak postupně otevírá do plného vědomí. Tato souhra smršťování a vševědoucnosti je podstatou Stvoření. V tomto tanci mezi oběma póly dosahuje Bůh Svého největšího vyjádření.

Jeshua

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Od přecitlivělosti k vysoké citlivosti

Staňte se andělem, kterým jste

Geritt Gielen

Mnoho lidí je přecitlivělých. Nemohou vystát rámus, agresi a uspěchané tempo moderní společnosti. Často trpí psychosomatickými poruchami a nespavostí. Co ostatní lidé považují za samozřejmé, například chodit na rodinné oslavy, to je pro ně docela fuška. Prosté dělání toho, co ostatní lidé považují za normální, pro ně často vychází jako pohroma.

Jako děti jsou často nepochopené a podceňované. Proto je pro ně těžké postavit se za sebe. Velmi snadno jsou zasněné, a proto jsou pro ně školní léta těžká. Budovat kariéru a stát se úspěšným dle společenských standardů pro často nefunguje. Víceméně se protloukají na okraji společnosti.

Účast v tradičních činnostech prožívají jako únavné a vyčerpávající. Následkem toho není jejich vnímání sebe sama příliš pozitivní: často se cítí nejistí a podřadní. Jejich myšlenky jsou ponuré a mohou se nekonečně opakovat.

Tento obraz je zajisté poněkud zkreslený. Přesto se v něm (zčásti) pozná mnoho lidí. Dovolte nám, zaměřit se na některé z pozitivních charakteristik přecitlivělých lidí. Oceňují mír a klid a touží žít v harmonii se svými bližními. Vnímají krásu – zvláště krásu přírody. Jsou velmi empatičtí a otevření spirituálnu. Mají bohatou představivost. K jejich vlastnímu překvapení jsou k nim přirozeně přitahováni lidé, kteří jsou v nesnázích a kteří k nim přichází pro vedení.

Co se s těmito lidmi děje? Odpovědí je, že nejsou (pouze) přecitlivělí, jsou vysoce citliví. Ve skutečnosti, jsou to andělé v přestrojení.

Co je vysoká citlivost?

Každá žijící bytost vysílá jistou vibraci nebo auru: rostliny, slunce, lidé, zvířata, květiny a také lidská společnost obecně. Když je vaše vibrace či aura čistější a jemnější než vibrace lidské společnosti, jste vysoce citliví.

Představte si zářivého, krásného anděla sestupujícího z nebe, aby se narodil v lidském těle v moderních metropolích. Anděl zažívá těžké časy, kdy se musí vyrovnat s hlukem, chaosem a ošklivostí okolního světa. Kde je čistota a krása přírody, kde jsou květiny? Kde je hluboké vnitřní vědění, pocit jednoty s vesmírem? Anděl se cítí zničený a odcizený. Okolní svět ho nevyživuje a neuznává. Anděl začíná přemýšlet o tom, že s ním není něco v pořádku, ustoupí a nejasně touží po jiné realitě. Lidé kolem něj ho považují za snílka, který nechce čelit životním faktům. Světlo anděla slábne. Zatímco byl zprvu vysoce citlivý, nyní se stává přecitlivělým.

Můžete se divit, proč se tento anděl inkarnoval na Zemi.

Mnoho andělů je inkarnováno na Zemi a každý má svůj vlastní motiv, proč tu být. Existuje však jeden obecný motiv: pomoci Zemi. Skrze přítomnost všech těchto andělů získává lidská společnost jako celek světlo a citlivost. Andělská přítomnost pozvedá vibraci světa. To se děje zvláště tehdy, když si andělé vzpomínají na to, kým jsou, a když je obnovena jejich sebedůvěra. Tehdy jejich světlo doopravdy září.

Nyní si představte, že vy jste takovým andělem.

Co můžete udělat proto, abyste znovu zářili, abyste transformovali svoji přecitlivělost ve vysokou citlivost?

1. krok – Uvědomte si, že jste anděl

Uvědomte si, že jste anděl a nebojte se to ukázat. Věřte ve své vlastní světlo, ve své tvořivé schopnosti a překonejte strach ukázat se. Tohle je první krok.

Jak to uděláte? Je důležité spojit se se spirituálnem. Podívejte se na svět ze spirituálního pohledu, vzpomeňte si na věčnou říši lásky a krásy, ze které pocházíte a do které patříte. Vždy jste byli ve spojení s touto jemnou, éterickou realitou. Nyní udělejte další krok a doopravdy věřte, že v ní jste. Ve chvíli, kdy se s touto realitou spojíte, spojujete se také se svým vlastním vnitřním jádrem a začínáte si uvědomovat, kým doopravdy jste.

Vzpomínáte si na to, že vaše vědomí je věčné a to je nádherný zdroj světla a tvořivosti.

Ve chvíli, kdy se cítíte součástí oné říše, která je vašim skutečným domovem, soudy, které na vás lidská společnost ukládá, vás budou mnohem méně tížit. Uvědomíte si, že váš pobyt zde je pouze dočasný a že tato hektická, chaotická společnost jednoho dne zmizí a vytvoří místo pro společnost klidnější, harmoničtější a šťastnější. To, co si o vás současná společnost myslí a co od vás očekává, už není tak důležité. Důležitější je to, co jste sem přišli konat, jak v tomto světě projevíte své světlo.

Tím, že cítíte svůj skutečný původ, rozněcujete své vlastní světlo. Světlo je tvořivé a měnící se. Všimnete si, že vaše okolí na vás začne jinak reagovat. Život bude proudit mnohem lehčeji a lidé vás budou brát opravdověji. Učinili jste základní první krok v přeměně od přecitlivělosti k vysoké citlivosti.

2. krok – Uvědomte si svoji mužskou energie

Své světlo jste schopni darovat druhým teprve tehdy, když jste rovněž schopni jim ho nedarovat. Když nedokážete lidem říci „ne“, vaše „ano“ nemá žádný význam. Učit se stanovat hranice a postavit se sám za sebe je velmi důležité. Když tak nečiníte, vaše energie vtéká do bezedné jámy a vy se cítíte neustále slabí a vyčerpaní.

Abyste tomu předešli, potřebujete se spojit se svoji mužskou energií. Mnoho lidí, kteří se kloní ke spirituálnu, mají o mužské energii negativní představu. Je spojována s násilím, útiskem a agresí a není považována za spirituální. Důsledkem tohoto negativního postoje k mužské energii se mnoho spirituálních a přecitlivělých lidí cítí bezprizorní a nejsou schopni stát sami za sebou.

Řešením je pochopit, že na samotné mužské energii není nic špatného; to, co způsobuje problém je nerovnováha mezi mužským a ženským. Považováním mužské energie za druhořadou, tak mnoho lidí oslabuje svoji vlastní sílu. To se děje zejména citlivým ženám. Zvláště, když procházíte procesem spirituálního růstu, spojení se svou mužskou energií má prvořadý význam.

Jakmile učiníte 1. krok a uvědomíte si, kým skutečně jste, energeticky se odlišíte od svého okolí. Vaše světlo bude zpozorováno. To k vám bude přitahovat to, čemu říkám energetické pijavice. Jsou to lidé nebo jiné entity, například organizace, ve které pracujete, které se krmí vaší energií. Zbavují vás energie, bez toho aniž by dávali něco nazpět. Když se nejste schopni v takovém prostředí ochránit, uvíznete.

V tomto bodě musíte použít svou mužskou sílu. Přijmout svoji mužskou část, svého vnitřního mže a důvěřovat mu. Dovolte mu, aby nabyl tvar meče ve vaší ruce, který přeruší pouta mezi vámi a vším, co vás zbavuje energie.

Častým úskalím ve zdatném používání meče vaší mužské energie je představa rovnosti. „My všichni jsme si rovni a tak bych neměl dělat rozdíl mezi mnou a druhými a měl bych s nimi sdílet to, co mám.“ Tato myšlenka rovnosti je do jisté míry správná. Na úrovni duší jsme si rovni. Na úrovni projevu však nikoliv. Někteří lidé jsou schopni nechat vnitřní světlo zářit více než druzí. Tím, že si to nepřipustíme, dáváme tak volný prostor pro energetické pijavice. Zvláště lidé, kteří vyzařují mnoho světla a kteří mají tolik co dát, by se měli chránit. Buďte si vědomi toho, komu nebo čemu dáváte svoji energii. Ne každý je připraven přijmout to, co nabízíte. Nedovolte, aby byl váš nejcennější dar vyčerpán lidmi nebo organizacemi, jež neodpovídají vaší vibraci. Pro tento účel používejte svou mužskou energii.

3. krok – Uvědomte si, že matka Země je váš přítel

Mnoho přecitlivělých lidí cítí překážku k žití na Zemi. Tato překážka je částečně díky faktu, že se v moderní západní společnosti necítí doma. Energie společnosti se neshoduje s jejich vlastní, a tak se cítí odcizeni. Chtějí odejít. Podvědomě si vzpomínají na své spirituální dědictví a touží být opět „doma“. Chtějí být zpět v míru a harmonii nebeských říší, které jsou ostře v rozporu s hlukem, strachem, agresí a anonymitou dnešní lidské společnosti.

Bez ohledu na důvod, proč cítí tuto překážku k žití na Zemi, citliví lidé mají taktéž tušení o tom, co se stalo v jejich minulých životech na Zemi. Často nesou uvnitř vzpomínky na válku, pronásledování a jiné formy agrese. Vzpomínají na to, jak se pokoušeli konat na Zemi dobro a byli za to násilně odmítáni.

K tomu, abyste překonali tuto překážku být zde, je důležité rozlišit mezi energií lidské společnosti a energií Země jako takové. Abyste tak učinili, najděte si místo v přírodě. Běžte tam v pracovní den, kdy je tam klid. Pociťte zdejší energii, pokoj a mír. Otevřete své srdce tomuto místu v přírodě a pociťte všechny přítomné energie. Kromě vás jsou zde přírodní duše jako víly a skřítci, které se Zemí úzce spolupracují. Nyní pociťte Zemi jako takovou. Tohle je ta Země, kvůli které jste přišli, Země, která vás oslovuje a která si vás přeje podporovat. Otevřete své srdce její energii a lásce.

Tím, že vstoupíte do tohoto spojení se Zemí, jste schopni skutečně zaujmout své místo a zářit své světlo do světa. Jste schopni změnit svět a učinit ho krásnějším. Na Zemi je pro vás místo, kde se cítíte doma. Toto místo se stane majákem světla, který transformuje svět kolem vás.

Přecitlivělí lidé se světu skrývají. Vysoce citliví lidé září do světa své světlo svobodně.

4. krok – Používejte svoji ženskou energii, abyste se stali ještě citlivější

Vaše ženská energie může učinit rozdíl mezi tím někoho se bát a někoho milovat. Umožňuje vám podívat se za masku, kterou si jiný nasadil a vidět jeho zranitelnost. V našich srdcích jsme všichni dobří. Bůh je v srdci každého. Můžete použít ženskou energii uvnitř, abyste se stali ještě citlivějšími, můžete použít svoji empatii, abyste skutečně pochopili, jaké to je být na místě druhé osoby. Pochopení druhého zevnitř vám může pomoci pochopit jejich bolestné poznámky nebo útočné chování. Může vám pomoci je propustit.

Stane se to možné, když mužská energie uvnitř je natolik silná, aby ochránila vaši ženskou stránku. Když jsme zraněni tím, co o nás jiná osoba říká, často nejsme zraněni slovy samotnými, ale naší vlastní přecitlivělou interpretací těchto slov. Zřídkakdy nás lidé chtějí dostat, spíše plácnou něco, co není mířeno osobně. Vaše mužská energie vám může pomoci nebrat věci osobně. Vaše ženská stránka vám pomůže cítit to, co se v druhé osobě skutečně odehrává. Používáním ženského daru citlivosti, ihned vidíme spoustu světla v tomto temném světě kolem. Abychom se stali ještě citlivějšími, činíme krok k srdcím našich bližních, kteří jsou často srdečnější a jasnější, než jsme si mysleli. Tím, že zpozorujeme světlo v srdci druhého, bude toto světlo hořet silněji.

Stání se ještě citlivějším pracuje ve dvou směrech: nejen, že získáte hlubší vědomí o tom, kdo je druhá osoba, ale také oni poznají lépe vás. Cítí ve vás něco citlivého, vřelého a krásného, co předtím nezaznamenali. Tím, že poznáte druhou osobu, pozná ona vás. Takhle se začnete na Zemi cítit opět doma.

Být andělem znamená být vyvážen

Každá lidská bytost dává a přijímá. Abychom zůstali spirituálně a fyzicky zdraví, potřebujeme být v rovnováze se svým prostředím. Proud dávání a proud přijímání musí být v rovnováze. Okamžik, kdy vyzařujeme více svého světla, činí přeměnu od přecitlivělosti k vysoké citlivosti a stáváme se andělem, kterým jsme – proud dávání se zvyšuje. Vydáváme tvořivé a nádherné světlo a sdílíme ho se svým prostředím, často bez toho aniž bychom to věděli. Tato energie, kterou vkládáme do světa, se k nám chce vrátit ve formě (fyzické) hojnosti.

To způsobuje problémy mnoha citlivým. Přecitlivělí lidé často nevěří, že jejich život může být krásný, bohatý a hojný. Cítí, že by to nebylo správné, že si to nezaslouží a tak blokují proud přijímání, který k nim chce přijít. Náboženské tradice, které vás učí, že je lepší dávat než přijímat nebo že je hříšné užívat si, tento způsob myšlení podporují. Strach a pochybnosti zadržují přirozenou hojnost, která vám chce přijít do cesty.

Buďte k tomu pozorní. Zkontrolujte, zda jste skutečně otevřeni tomu, co vám vesmír může dát, vší lásce, která tu pro vás je. Dokud neřeknete „ano“ tomu, co vám chce vesmír poslat do cesty, nebudete moci říct „ano“ sami sobě. Řekněte hlasité a milující ANO sami sobě, vám všem. Akceptování proudu přijímání v životě se vám poté stane přirozené.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Nová Země I

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

V těchto dnech a v tomto věku dochází na Zemi k přeměně. Přichází úsvit nového vědomí, který dříve či později nabude hmotné podoby. Jak k této přeměně dojde, jaký tvar bude mít, není zcela ustálené. Budoucnost je vždy nejasná. Jedinou skutečně danou věcí je tento moment, který je nám dán: Teď. Z tohoto Teď pramení nespočet možných cest, nekonečná síť možných budoucností.

Na základě minulosti dokážeme předvídat, že určitá budoucnost je pravděpodobnější než ty jiné, volba je ovšem vždy na nás samotných. Jste to vy, kdo rozhodne, zda necháte minulost určovat vaši budoucnost!

Předpovědi jsou vždy založené na pravděpodobnostech. Pravděpodobnosti souvisí s minulostí. Ve vás jako v lidech je síla na to, rozloučit se s minulostí a vydat se na cestu, která bude mít jiný směr. Jste obdařeni svobodnou vůlí. Máte sílu se změnit, znovu se stvořit. V této síle spočívá vaše božství. Je to nadání tvořit z ničeho (tvořit ex nihilo). Tato božská síla patří k vaší nejhlubší podstatě.

Mluvíme-li o tomto dni a věku jako o době přeměny, nikdy nezapomeňte na to, že vy sami jste mistrem své vlastní reality. Neexistuje nic takového jako předurčený Plán či Vesmírná Moc, která ovládá vaši individuální cestu duše či vaši jedinečnou sílu tvořit vlastní realitu. Takhle to nefunguje. Každá duše na Zemi prodělá tuto přeměnu způsobem, který je v souladu s jejími vnitřními dispozicemi. Existuje mnoho realit. Realita, již si zvolíte, bude odpovědí na vaše niterné potřeby a přání.

Co činí toto období (přibližně 1950 – 2070) zvláštním je, že dochází k ukončení dvou rozdílných cyklů vědomí: osobního cyklu (či souboru osobních cyklů) a planetárního cyklu. Dokončení těchto cyklů se shoduje, a proto jeden posiluje druhý.

Pro část lidstva se blíží dovršení jejich osobních cyklů pozemských životů. Většina duší, kterých se toto dovršení týká, jsou Pracovníci Světla. O této skupině duší Pracovníků Světla budeme mluvit detailněji. Nyní bychom rádi vysvětlili podstatu tohoto osobního cyklu: co znamená projít tímto cyklem a jaký je smysl žít všechny tyto komplikované životy na Zemi.

Osobní karmický cyklus

Pozemské životy, které prožíváte, jsou součástí většího cyklu vaší duše. Tento cyklus byl navržen tak, aby vám umožnil plně prožít dualitu. V průběhu tohoto cyklu jste zakusili, jaké to je být mužem a ženou, být zdravý a nemocný, být bohatý a chudý, být „dobrý“ i „zlý“. V některých životech jste byli v intenzivním styku s materiálním světem, byli jste farmářem, dělníkem či řemeslníkem. Existovaly také životy, jež byly více orientované na spirituálno a ve kterých jste uvnitř sebe nesli silné vědomí svého spirituálního původu. V těchto životech jste tíhli k náboženským činnostem. Také jste prošli životy, ve kterých jste prozkoumali světské oblasti moci, politiky atd. Též mohly existovat životy, ve kterých jste se oddali uměleckému vyjádření sebe sama.

Duše často v průběhu všech těchto životů tíhnou k určité specializaci. Snadno to můžeme poznat u lidí, kteří jsou v nějaké oblasti přirozeně nadaní. Zdá se, že mají jistý potenciál, třeba už jako děti, který jen potřebuje ve správný čas probudit a pak je snadno rozvíjen.

Duše Pracovníků Světla často tíhnou k náboženským životům a žily mnoho životů jako mniši, jeptišky, kněží, šamani, čarodějové, spiritualisté atd. Přitahovala je práce prostředníka mezi hmotným, fyzickým světem a spirituálními sférami. A tak se tyto duše staly v této oblasti odborníky. Když cítíte toto volání, toto silné nutkání být ve styku se spiritualitou, třebaže to nezapadá do vašeho každodenního života, můžete být docela dobře součástí této rodiny Pracovníků Světla.

Život na Zemi vám poskytuje možnost plně prožít, jaké to je být člověkem. Nyní se můžete ptát: co je tak zvláštního na tom být člověkem? Proč bych to měl chtít zažít?

Lidská existence je různorodá i intenzivní. Když žijete lidský život, jste dočasně ponořeni do ohromného pole fyzických vjemů, myšlenek a pocitů. Díky dualitě, která je neodmyslitelnou součástí tohoto pole, nastává ve vašich zážitcích velký rozpor a intenzita, jež jsou mnohem větší, než když jste v astrální rovině (jak ji sami nazýváte). (To jsou roviny, do kterých vstupujete po smrti a kde setrváváte mezi životy). Může být pro vás těžké představit si to, ale mnoho bytostí na naší straně by rádo bylo na vašem místě. Rády by byly lidmi a získaly lidské zkušenosti. Lidská zkušenost má druh reálnosti, která je pro ně neocenitelná. Ačkoli mohou tvořit nespočet realit pouhou silou své představivosti, dává jim to menší uspokojení, než je vytvoření jedné „skutečné“ reality na Zemi.

Na Zemi je proces tvoření často bojem. Když si plníte své sny, setkáváte se obvykle se spoustou překážek. Mentální způsob tvoření v astrálním světě je mnohem jednodušší. Neexistuje žádné zpoždění v čase mezi myšlenkou a skutečným výtvorem. A co víc, můžete vytvořit jakoukoli realitu chcete nebo na jakou jen pomyslíte. Nejsou zde žádná omezení. V momentě, kdy si představujete nádhernou zahradu, můžete do ní vstoupit.

Ke zrození myšlenky na Zemi a její realizaci v hmotném světě je zapotřebí velkého úsilí. Vyžaduje to silný záměr, vytrvalost, jasnost mysli a víru v srdci. Na Zemi se musíte potýkat s pomalostí a zatvrzelostí materiálního světa. Musíte si sami v sobě prožít protichůdné impulsy: pochyby, zoufalství, nedostatek vědění, ztrátu víry atd. Proces tvoření může být brzděn či dokonce zmařen díky jakémukoli z těchto prvků. Přesto jsou tyto potenciální problémy, ba dokonce nezdary, těmi skutečnými důvody, jež činí život na Zemi tak cenným. V tomto procesu jsou výzvy, kterým čelíte vašimi největšími učiteli. Dávají pozemským prožitkům hloubku, která je mnohem hlubší a širší než snadný tvořivý proces v astrálních říších. Tato snadnost plodí bezvýznamnost. Astrální bytosti, které ještě nezakusily život na Zemi, tohle vědí a chápou.

Často jste zrazováni a dokonce zoufalí nad nepoddajnou povahou své reality. Tolikrát realita nekoresponduje s vašimi přáními a nadějemi. Tolikrát se zdá, že vaše tvořivé cíle končí v bolestech a rozčarování. Nicméně v nějakém momentě se vám podaří nalézt klíč k míru a štěstí. Najdete ho ve svém srdci. A když se tak stane, radost, kterou pocítíte, se nevyrovná ničemu, co je vytvořené v astrální říši. Bude to zrod vašeho mistrovství, vašeho božství.

Extáze, kterou zakusíte, když se vaše božství probudí, vám poskytne moc léčit sebe sama. Tato božská láska vám pomůže vyléčit zranění, která jste zakusili během vašich životů na Zemi.

Poté budete schopni pomáhat léčit i ostatní, kteří procházeli stejnými zkouškami a utrpeními. Rozpoznáte jejich bolest. Uvidíte ji v jejich očích. A budete je schopni vést na jejich cestě k božskosti.

Smysl procházení dualitou

Prosím, nepodceňujte smysl vašich životů na Zemi. Patříte k nejkreativnější, nejvyspělejší a nejodvážnější části Boha (Všeho-Co-Jest). Jste průzkumníci nepoznaného a tvořitelé nového. Vaše zkoumání říše duality slouží účelu, který sahá daleko za vaši představivost. Je těžké vysvětlit vám nejhlubší smysl vašich cest, ale můžeme říci, že jste stvořili nový typ vědomí, takový, který dříve neexistoval.

Toto vědomí bylo poprvé zobrazeno Kristem v dobách, kdy kráčel po Zemi. Toto vědomí, které nazývám Kristovské vědomí, vyplývá ze spirituální alchymie. Fyzikální alchymie je umění transformovat olovo ve zlato. Spirituální alchymie je umění transformovat temnou energii ve „třetí energii“, spirituální zlato přítomné v Kristovské energii.

Uvědomte si, prosím, že tím neříkáme, že smyslem je transformovat temnotu ve světlo či zlo v dobro. Temnota a světlo, zlo a dobro jsou přirozené protiklady; existují ze vzájemné přízně.

Skutečná spirituální alchymie představuje „třetí energii“, typ vědomí, které obsahuje obě polarity skrze energie lásky a pochopení. Skutečný účel vaší cesty není nechat Světlo ovládnout Temnotu, ale jít za hranici těchto protikladů a vytvořit nový typ vědomí, který může udržovat jednotu v přítomnosti obojího – světla i temnoty.

Vysvětlíme toto poněkud složité téma prostřednictvím přirovnání. Představte si, že jste hlubinní potápěči, kteří hledají perlu. Pořád a znovu se potápíte do oceánu, abyste našli jednu konkrétní perlu, o které všichni mluví, ale nikdo ji ve skutečnosti neviděl. Říká se, že dokonce ani Bůh, Vrchní Potápěč, se nikdy této perly nedotkl.

Potápění v oceánu je plné nebezpečí, jelikož se můžete ztratit nebo jít příliš hluboko na to, abyste se znovu nadechli. Jste vytrvalí a potápíte se do tohoto oceánu zas a znovu, jelikož jste rozhodnutí a plní inspirace. Jste snad šílení?

Ne, jste průzkumníci nového.

Tajemství je: v procesu nalézání perly, vy perlu tvoříte. Perla je spirituální zlato Kristovského vědomí. Perla jste vy, transformováni zkušenostmi duality.

To, co tu nyní máme, je skutečný paradox: prozkoumáváním Nového, nové tvoříte. Stali jste se perlou Božského výtvoru.

Bůh to nemohl udělat jinak, jelikož to, co jste se pokoušeli nalézt, ještě neexistovalo; muselo to být vytvořeno vámi. Proč Boha tolik zajímalo vytvoření něčeho nového? Řekněme to tím nejjednodušším způsobem.

Předně, Bůh byl zcela DOBROTIVÝ. Dobrota byla všude kolem. Ve skutečnosti tu nebylo nic jiného, věci byly poněkud statické. Jeho dílo postrádalo živost; postrádalo možnost růstu a rozmachu. Můžeme říci, že uvízlo.

K tomu, aby vytvořil změnu, aby vytvořil možnost pro pohyb a rozmach, musel Bůh vnést do svého tvoření Prvek, který se lišil od vše-prostupující Dobroty. To bylo pro Boha velmi těžké. Jak můžete stvořit něco, co není vámi? Jak Dobrota může stvořit Špatnost? Nemůže. A tak Bůh přišel takříkajíc se lstí. Tato lest se nazývá nevědomost.

Nevědomost je prvek, který brání Dobru. Vytváří iluzi bytí mimo Dobro, bytí oddělené od Boha. „Nevědět, kým jste“ je podnět, který stojí za změnou, růstem a rozvojem ve vašem vesmíru. Nevědomost plodí strach, strach plodí potřebu kontroly, potřeba kontroly plodí boj o moc a tak tu máte všechny podmínky pro to, aby „Zlo“ kvetlo. Jeviště pro boj mezi Dobrem a Zlem je připraveno.

Bůh potřeboval živost protikladů, aby své stvoření „rozhýbal.“ Může být pro vás velmi těžké s ohledem na všechno utrpení způsobené nevědomostí a strachem to pochopit, ale Bůh si těchto energií velice vážil, jelikož mu poskytly způsob jak překonat hranice Sebe sama.

Bůh požádal vás, kteří patříte k jeho nejtvořivější, nejpokročilejší a nejodvážnější části, abyste přijali závoj Nevědomosti. Abyste mohli zažít dynamiku protikladů co možná nejdůkladněji, dočasně jste padli do zapomnění vaší skutečné povahy. Souhlasili jste s tím skočit do neznáma, ale i tato skutečnost byla schována pod závoj zapomnění. A tak nyní často proklínáte Boha za to, že jste v situaci, v jaké jste: útrapy, nevědomost – a my to chápeme. V té nejhlubší podstatě jste přece: Bůh, Bůh je vámi.

Navzdory všem potížím a zármutkům máte hluboko uvnitř, co se týká prožívání a tvoření Nového, co se týká života v dualitě, stále smysl pro zázraky a vzrušení. Tohle je původní Boží vzrušení, důvod proč Bůh vůbec začal prostřednictvím Vás svou cestu.

Když jste vyrazili na svoji cestu, čelili jste Zlu (strachu, nevědomosti) s nejasnou vzpomínkou na Dobro (Domov). Zatímco jste toužili po Domově, začali jste se utkávat se strachem a nevědomostí. Vy se však nevrátíte Domů ve smyslu návratu do stavu vaší minulosti. Díky vaší cestě se dílo změnilo.

Konec vaší cesty bude znamenat, že se stanete většími než dobro a zlo, světlo a temnota. Vytvoříte třetí energii, Kristovskou energii, která přijímá a překračuje obojí. Rozšíříte Božské tvoření. Budete Novým Stvořením Boha. Jakmile se na Zemi plně zrodí Kristovské vědomí, Bůh překoná sám sebe.

Před „lidskou zkušeností“ Kristovské vědomí neexistovalo. Kristovské vědomí je vědomí toho, kdo prošel skrze mnohovrstvou zkušenost duality, smířil se s ní a objevil se „na druhé straně.“ Ten bude obyvatelem Nové Země. Ten opustí dualitu. Pozná a přijme svoji vlastní božskost. Bude za jedno se svým božským Já. Jeho božské Já bude ovšem jiné než předtím. Bude hlubší a bohatší než vědomí, z kterého se zrodil. Dalo by se také říci: tím, že projde zkušeností duality, Bůh obohatí Sám/Samu sebe.

Příběh je zjednodušený a zkreslený jako cokoli dalšího, o čem říkáme, že je zkresleno iluzemi času a oddělenosti. Tyto iluze posloužily cennému účelu. Nadešel však čas jít za tyto iluze. Prosím, pokuste se vnímat energii, která je za našimi slovy, příběhy a přirovnáními. Tato energie je v jiném smyslu vaší vlastní. Tato energie, která promlouvá skrze mě, Jeshuu, je energie vašich budoucích Kristovských Já. Čekáme, až se k nám připojíte.

Jak překonat dualitu – dokončení karmického cyklu

V momentě, kdy již nad vámi hra duality nemá vliv, Váš pozemský cyklus životů končí. V duální hře je podstatné to, že se identifikujete s jistým postavením na hřišti polarit. Identifikujete se s tím být chudý nebo bohatý, slavný či prostý, muž nebo žena, hrdina či dareba. Skutečně nezáleží tolik na tom, jakou roli hrajete. Dokud se cítíte za jedno s hercem na pódiu, dualita vás stále pevně svírá.

To samozřejmě není špatně. Vlastně to tak mělo být. Vy jste měli zapomenout na své skutečné Já. Abyste zakusili všechny aspekty duality, měli jste zúžit své vědomí k jisté roli v dramatu pozemského života.

A hráli jste to dobře. Byli jste tolik uchváceni svými rolemi, že jste úplně zapomněli na cíl a účel procházení cyklem životů na Zemi. Tolik jste zapomněli sami na sebe, že jste vzali hry a dramata z duality za jedinou realitu, která existuje. Ve finále vás tato realita učinila velmi osamělé a plné strachu, což je pochopitelné, neboť právě hra duality, jak již bylo poznamenáno výše, je na prvcích nevědomosti a strachu založena.

K tomu, abyste pochopili fungování duality ve vašem každodenním životě, bychom vám rádi zmínili pár typických rysů duální hry.

Charakteristiky duální hry

1) Váš emocionální život je v zásadě nestálý.

Není zde přítomno žádné emocionální ukotvení a tak jste vždy v určité náladě „nahoře“ nebo „dole“. Jste naštvaní či shovívaví, úzkoprsí či velkorysí, deprimovaní či entuziastičtí, šťastní nebo smutní. Vaše emoce trvale kolísají mezi extrémy. Zdá se, že máte nad těmito kolísáními jen omezenou kontrolu.

2) Jste intenzivně zapojeni do vnějšího světa.

Je pro vás velmi důležité, jak vás vidí druzí. Vaše sebeúcta je založena na tom, co vám okolní svět (společnost či vaši milovaní) zrcadlí zpět. Snažíte se žít podle jejich standardů o tom, co je správné a špatné. Děláte, co můžete.

3) Máte silná přesvědčení o tom, co je dobré a špatné.

Být soudící vám dává pocit bezpečí. Když člověk rozdělí činy, myšlenky nebo lidi na dobré a špatné, život je tak dobře organizován.

Všechny tyto charakteristiky mají společné to, že ve všem, co děláte či cítíte, nejste skutečně přítomni. Vaše vědomí sídlí na vnějších vrstvách vašeho bytí, kde je poháněno strachem orientovanými vzorci myšlení a chování.

Dáme vám příklad. Když jste stále zvyklí na to být hodní a příjemní, projevujete vzorec chování, který nepramení z vašeho vnitřního bytí. Ve skutečnosti podněty z vašeho nitra potlačujete. Snažíte se žít dle očekávání druhých, abyste neztratili jejich lásku, obdiv či péči. Reagujete na základě strachu. Omezujete se ve svém vyjadřování. Ta část, která není vyjádřena, bude i tak žít svůj skrytý život a vy budete nespokojení a unavení. Může být ve vás přítomný vztek a podrážděnost, kterých si není nikdo vědom, dokonce ani vy sami!

Cesta vedoucí z tohoto stavu sebezapření ven je učinit kontakt s potlačenými a skrytými částmi uvnitř vás samých.

Navázání kontaktu s vašimi potlačenými a skrytými částmi není těžké v tom smyslu, že by vyžadovalo jisté dovednosti či znalosti. Nedělejte z této „cesty dovnitř“ složitý proces, který vás musí někdo naučit či udělat za vás. Zvládnete to sami a najdete si k tomu vlastní cestu. Motiv a záměr jsou mnohem důležitější než dovednosti a metody. Pokud chcete sami sebe skutečně poznat, pokud jste rozhodnuti jít do hloubky a změnit bojácné myšlenky a emoce, které vám blokují cestu ke šťastnému a naplněnému životu, dosáhnete toho jakýmkoli postupem, který se vám naskytne.

Rádi bychom vám nabídli jednoduchou meditaci, která vám může pomoci spojit se s vašimi emocemi.

Věnujte chvíli uvolnění svalů na vašich ramenech a krku, zpříma se posaďte a nohy postavte celými chodidly na zem. Zhluboka se nadechněte.

Představte si, jak chodíte po polní cestě pod širým modrým nebem. Slyšíte zvuky přírody a cítíte vítr ve vlasech. Jste svobodní a šťastní. O něco dál najednou na cestě vidíte nějaké děti běžící směrem k vám. Přibližují se. Jak na tento pohled reaguje vaše srdce?

Děti stojí před vámi. Kolik jich je? Jak vypadají? Jsou to chlapci nebo dívky či obojí?

Všechny pozdravíte. Řeknete jim, jak rádi je vidíte. Poté navážete kontakt s tím dítětem, které se vám dívá do očí. Ona nebo on má pro vás zprávu. Je to napsáno v jeho očích. Dokážete to přečíst? Co vám chce říci? Přináší vám energii, kterou nyní potřebujete. Pojmenujte tuto energii, kterou vám dítě přináší a nehodnoťte ji. Jednoduše mu poděkujte a tuto představu opusťte.

Znovu pevně pociťte půdu pod nohama a na chvíli se hluboce nadýchněte. Právě jste se napojili na vaši skrytou část.

Můžete se k tomuto výjevu vrátit kdykoli budete chtít, možná budete chtít mluvit taky s ostatními dětmi.

Tím, že jdete do svého nitra a navazujete kontakt s vašimi skrytými a potlačenými částmi, stáváte se více přítomnými. Vaše vědomí vystupuje nad strachem motivovanými vzorci myšlení a chování, které vám byly tak dlouho vlastní. Vědomí bere zodpovědnost samo za sebe. Pečuje o svůj vnitřní žal, vztek a ublížení tak, jako se rodič stará o své děti. Tento proces detailněji popíšeme jinde (viz „Pracovník Světla“ III).

Vlastnosti uvolňování duality

1) Nasloucháte jazyku své duše, který promlouvá skrze vaše pocity.

2) Jednáte podle tohoto jazyku a vytváříte změny, které si vaše duše přeje.

3) Vážíte si času o samotě, protože jen v tichu můžete slyšet šeptání své duše.

4) Zpochybňujete oprávněnost myšlenkových vzorců či pravidel chování, které blokují vaše svobodné vyjádření a opravdovou inspiraci a úsilí.

Bod zvratu v opouštění duality

Váš pozemský cyklus životů se chýlí ke konci, jakmile je vaše vědomí schopno uchopit všechny zkušenosti duality, zatímco zůstává plně přítomné a ve svém středu. Dokud se budete identifikovat s jedním aspektem duality více než s jiným (se světlem více než s temnotou, s bohatstvím více než s chudobou atd.), vaše vědomí je jako na houpačce. Karma nedělá nic jiného, než že jen přirozeně vyrovnává tuto nerovnováhu. Vaše vazby v karmickém cyklu uvolníte, když vaše vědomí nalezne svůj pevný bod v nehybném středu houpačky.

Tento střed je výstupním bodem z karmického cyklu. Převládající pocity v tomto středu jsou klid, soucit a tichá radost. Řečtí filozofové tento stav předvídali a nazývali ho ataraxie: neochvějný klid.

Hodnocení a strach jsou energie, které vás nejvíce odvádějí z centra. Jakmile budete čím dál více uvolňovat tyto energie, zklidníte se a otevřete se uvnitř. Skutečně vstoupíte do jiného světa, jiné roviny vědomí.

Tohle bude manifestováno i ve vašem vnějším světě. Bude to často čas změn a loučení se s aspekty vašeho života, které už více neodráží VÁS samé. Velký otřes může nastat v oblasti vztahů a práce. Mnohem častěji se ale celý váš život obrátí vzhůru nohama. Z našeho pohledu je to naprosto přirozené, protože vnitřní změny jsou vždy předchůdci změn i ve vašem vnějším světě. Vaše vědomí tvoří hmotnou realitu, ve které žijete. Je tomu tak vždy.

Uvolnit sevření duality potřebuje čas. Rozpletení všech vrstev temnoty (ne-vědomí) je postupný proces. Jakmile ale jednou vstoupíte na tuto cestu, cestu k vnitřnímu Já, pomalu se této hře duality vzdalujete. Jakmile jste jednou okusili skutečný význam ataraxie, nastal bod zlomu. Jakmile jste pocítili tichou a přesto vše-prostupující radost být sami sebou, uvědomíte si, že je to přesně to, po čem jste tak dlouho toužili. Do svého nitra půjdete zas a znovu, abyste zakusili tento vnitřní mír.

Nebudete se vyhýbat světským radostem. Naleznete uvnitř sebe jádro božskosti a zakusíte svět a jeho krásy z tohoto požehnaného stavu. Blaženost nikdy nespočívala v hmotných věcech. Spočívá ve způsobu, jak je prožíváte. Jakmile je ve vašem srdci mír a radost, věci a lidé, které potkáte, vám budou tento mír a radost poskytovat.

V tomto dni a věku se určitá skupina duší připravuje vystoupit z karmického cyklu. O této skupině budeme mluvit v dalších kapitolách do hloubky. Není to však pouze skupina lidských duší, která dokončuje osobní transformační cyklus. Ona Země, na které žijete, podstupuje taktéž hlubokou a důkladnou transformaci. Stejně tak se blíží ke konci i planetární cyklus. Tato éra je díky těmto dvěma splývajícím cyklům neobyčejná.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Nová Země II

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Planetární cyklus

Vše se vyvíjí v cyklech, planety stejně jako lidé. Pro jednotlivce či skupiny duší není výjimkou vystoupit časem z karmického cyklu. Co však dělá tuto éru neobyčejnou je, že sama Země dokončuje důležitý karmický cyklus. Země podstupuje svou vlastní vnitřní transformaci, jejímž výsledkem bude nový typ vědomí v jejím bytí jako planety. Ať už jsou jednotlivé duše v jakémkoli bodě svého vlastního cyklu, transformační proces Země je bude ovlivňovat.

Země je vaším domovem. Přirovnejte ji k domu, ve kterém žijete. Představte si, že se dům rekonstruuje. Pouze tento fakt značně ovlivní váš každodenní život. V závislosti na vašem stavu mysli budete tento zážitek prožívat jako vítanou změnu nebo jako narušující a znepokojující událost. Jestliže jste již rekonstrukci vašeho domu plánovali a těšili se na ni, pak jste v souladu se změnami a můžete plynout s proudem. Transformační proces Země vás podpoří a zvýší váš osobní transformační proces.

Pakliže jste ani v nejmenším svůj dům rekonstruovat nechtěli, budete frustrováni chaosem, který vás obklopí. Vnitřní změny Země vás vyvedou z rovnováhy.

Pro ty, kteří vítají vnitřní změny své planety Země, nastanou neobyčejně posilující časy. Budete pozvednuti vlnou Světla, která nyní zaplavuje váš vesmír.

V současné době Země téměř praská pod karmickým břemenem lidstva. Negativita a násilí, které číší z tohoto břemene, vytvářejí druh energetického odpadu, který je Země jen stěží schopna zpracovat, neutralizovat či pohltit.

Zaměřte na chvíli své vědomí do srdce Země. Uvolněte se a soustřeďte se… cítíte tam něco? Cítíte, jak je Země trhána na kusy, jak je na ní tak mnoho násilí?

Země cítí současně bezmoc i vzdor. Je na pokraji vytvoření nové základny pro své bytí. Země se chystá uvolnit energie strachu, soutěživosti a dramatu na vnitřních i vnějších úrovních. Nová základna, která začíná svítat uvnitř Země, je energií srdce, energií rovnováhy a spojení: je to žijící Kristovská energie.

Země stejně jako lidstvo je zapojená do učení. Zrovna jako lidstvo se i její vědomí vyvíjí a transformuje. Stejně jako u lidstva i její cesta začala z jistého typu nevědomosti či nevědomí o jejím vlastním bytí.

Země byla kdysi „temnou planetou“, která absorbovala či spolykala energie, které ji obklopovaly. Přijala energie či bytosti, se kterými se setkala a zcela je vstřebala; odebrala jim jejich jedinečnost a v jistém smyslu je zabila. Pramenilo to z její touhy po rozvoji. Země uvnitř sebe cítila jakýsi nedostatek, který si vysvětlovala jako potřebu dobýt a vstřebat ostatní energie. Jelikož Země nedávala těmto energiím nic nazpět, nebyla mezi nimi žádná vzájemná součinnost. Byl to smrtelný a mrtvolný proces.

V určitou dobu si začala Země uvědomovat, že ji tento proces nenaplňuje. Cítila, že ji v tomto způsobu krmení sebe sama něco chybí. Její pocit nedostatku se nezmírnil. Její potřeba rozvoje nebyla uspokojena tím, že zabíjela jiné energie.

V tomto momentě se uvnitř Zemského vědomí zrodila touha po živosti, po Životě. Země si to však ještě tak plně neuvědomovala. Věděla pouze to, že chce něco jiného, něco nového, nějaký druh součinnosti s ostatními energiemi, který by nekončil jejich omezením Zemskou energií. V rámci Zemského vědomí se vytvořil prostor pro zažívání něčeho jiného než jí samotné.

To energeticky znamenalo počátek života na Zemi.

Je vesmírným zákonem, že všechny hluboce pociťované touhy nakonec vytvoří prostředky k jejich uskutečnění. Touhy, které jsou v zásadě směsí myšlenek a pocitů, jsou tvořivými energiemi. To platí stejně tak pro planety jako pro lidi. V Zemi jako v planetě vznikla touha po prožívání života, touha zachovat a oslavovat život namísto toho, aby ho ničila.

A tak se také stalo.

Když na Zemi přišel život, Země samotná se začala rozvíjet a kvést. Vstoupila do nové sféry prožitku, který ji naplnil pocitem úžasu a uspokojení. Byla překvapená, že tak prostá touha, tak nejasně pociťovaná potřeba, může přinést tolik ohromných a nebývalých vývojů.

Na Zemi se rozvinul velkolepý experiment různých životních forem. Mnoho životních forem sem bylo přitahováno, aby se zde projevily a experimentovaly s přítomnými energiemi. Země se stala hnízdištěm novosti. Existovala tu svoboda zkoumání nových cest a nových možností. Pro všechna stvoření zde byla, a stále je, svobodná vůle.
S vytvořením života začala Země a všechny bytosti žijící na ní usilovat o vnitřní rozvoj. Ústředním tématem tohoto způsobu prožívání byla rovnováha mezi dáváním a přijímáním.

Na vnitřní úrovni vědomí Země věky usilovala o to, aby našla správnou rovnováhu mezi dáváním a přijímáním. Země jako planeta dává a bere život. Když byla Země v „temném období“, ve fázi, kdy absorbovala a likvidovala ostatní energie, důraz byl silně kladen na „braní.“

Nyní se ocitla v druhém extrému: dávání až na hranice toho, co může dát.

Země dlouho tolerovala násilí a vykořisťování lidmi, jelikož to bylo v jistém smyslu dané karmicky. Země musela zakusit druhou stranu síly a útisku. Její činy jako pachatele se vrátily jako bumerang a podnítily opačnou zkušenost – být obětí. Takhle funguje karma; není to věc trestu. K tomu, abyste skutečně pochopili záležitost síly, musíte projít oběma jejími póly a přijmout je. Když s něčím bojujete nebo nad něčím chcete mít moc, znovu se s tím budete setkávat jako oběť či pachatel, dokud si neuvědomíte, že jste JEDNÍM, že jste oběma částmi božské energie.

Dnešní nelítostné vykořisťování Země je tedy do jisté míry karmicky přiměřené, jelikož to poskytuje Zemi možnost, aby zcela pochopila rovnováhu mezi dáváním a braním.

Avšak hranice, do které jsou neúcta a vykořisťování karmicky přiměřené, je v dohlednu.

Země tuto rovnováhu pochopila a ukončuje svůj karmický cyklus vědomí. Nyní již dosáhla takové úrovně lásky a uvědomění, že již nebude více tolerovat její zneužívání lidmi. Tato úroveň vědomí způsobí, že bude přitahovat stejně smýšlející energie, které vychutnávají harmonii a respekt a bude odmítat energie s destruktivním cílem.

Nadešel čas pro novou rovnováhu mezi dáváním a přijímáním. Na Nové Zemi bude panovat mír a harmonie mezi planetou Zemí a vším, co na ní žije: lidstvem, rostlinami a zvířaty. Harmonie a srdečná sounáležitost mezi všemi bytostmi bude zdrojem velké radosti a tvořivosti.

Přeměna od staré Země k Nové Zemi je proces, který není pevně ukotvený v čase a nemá jasnou povahu. Mnohé záleží na volbách lidstva, na volbách, které učiníte vy všichni jako jednotlivci právě teď.

O tomto čase přeměny bylo učiněno spousta proroctví. Vytváření takových proroctví je vždy pochybná záležitost. Jde o to, že: vaše viditelná hmotná realita je manifestací vnitřního kolektivního stádia vědomí. Vědomí je, jak jsme uvedli na začátku, svobodné a tvořivé. Kdykoli se můžete rozhodnout změnit svou budoucnost změnou myšlení a cítění. Nad svými myšlenkami a pocity máte moc. Kdykoli můžete říci NE svým omezujícím a destruktivním myšlenkám nebo pocitům. Tohle platí pro vás jako jednotlivce ale i pro širší skupiny lidí.

Když si podstatná skupina jednotlivců vybere svobodu a lásku namísto sebe-nenávisti a destrukce, tak se to projeví i v hmotné realitě. Země na to bude reagovat. Je citlivá k tomu, co se odehrává uvnitř lidí. Odpovídá na vaše vnitřní pochody.

Tímhle bychom chtěli ukázat, že nikdo, dokonce ani na naší straně, není schopen učinit přesnou předpověď, jakým způsobem se Nová Země zrodí. Je ale jisté, že ta skupina duší, která teď zakončuje svůj karmický cyklus, je energeticky úzce propojena s Novou Zemí. Tito lidé, kteří se často cítí hluboce spojeni s představami ztělesněnými Novou Zemí, budou mít nádherné příležitosti k růstu a uvolnění díky splývání planetárního a osobního cyklu.

V následujících kapitolách budu mluvit zejména o této skupině duší. Často jsou nazývané Pracovníky Světla a i já budu toto pojmenování používat. Důvod jejich inkarnace během tohoto věku přeměny není náhodný. Jsou hluboce spojeni s historií Země. Popíšu duševní rysy, které vlastní většina Pracovníků Světla. Budu mluvit o jejich historii, galaktických kořenech a o jejich poslání na Zemi. Podrobněji pohovořím o stádiích vnitřního růstu spojených s uvolňováním se z karmického cyklu.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Síla vašeho vlastního vědomí

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, přišel jsem, abych s vámi všemi dnes mluvil. Jste mi tak dobře známí! Nemusíte vědět, jak dobře vás znám. Často jsem s vámi, protože mé srdce je s vámi spojeno. Vidím vaši bolest; jsem svědkem vaší radosti, obav, vašeho utrpení. A já bych k vám tak moc rád promluvil o síle, která se ve vás nachází. Síle vašeho vlastního vědomí. Síle vašeho vlastního bytí. Síle vaší vlastní duše.

Ještě příliš často hledáte. Čas od času hledáte řešení mimo sebe. Avšak jakmile přijmete tato řešení v sobě, začnou se rozpouštět. Uvědomte si, že jste středem svého bytí, sluncem svého vlastního vesmíru. Směr vašeho vědomí a to, co je na něj naladěno, rozhoduje o tom, jak se cítíte, co si myslíte, jak reagujete. Tyto věci řídíte z hlubin sebe sama tak, jako slunce směřuje své paprsky ven. Když věříte, že existují aspekty vás samých, které by slunce nemělo osvětlovat, že jsou místa, na které by nemělo svítit, že jsou věci, které by nemělo hřát svými paprsky, pak všichni a vše, co potkáte, tato přesvědčení potvrdí.

Stejně tak může být pomoc či rada od někoho jiného přijata pouze tehdy, když dovolíte svému vlastnímu slunci zářit jeho světlem na stránku, s kterou potřebujete pomoci. Je vždy vašim rozhodnutím umístit tuto stránku na světlo a otevřít dveře. Nikdo jiný vás nemůže přinutit to udělat. Proto vám nemůže nikdo jiný pomoci, pokud sami sobě nedovolíte, aby vám bylo pomoženo. (To platí pro pozemskou pomoc stejně jako pro pomoc z naší strany.)

Přesvědčení, která vás přivádějí k myšlence, že vám chybí síla k nalezení vlastní cesty a k tomu, znovu pocítit svůj vlastní osud, jsou uvnitř vás stále živá. Tato přesvědčení jsou spojena s minulostí, ve které jste na dlouhý čas ztratili sami sebe. Hovořím především o minulosti zde na planetě Zemi, o minulosti mnoha pozemských životů, ve kterých jste prožívali mnoho temnoty.

Tato historie nebyla bezvýznamná. Je to historie, ve které jste byli konfrontováni se spoustou strachu a ve které váš strach zastínil vaše vnitřní slunce. Nyní se ovšem pomalu probouzíte. Části vás jsou již znovu ve světle, ale rovněž je stále mnoho aspektů v temnotě, které jsou zastíněny strachem a nejistotou ohledně vás samých.

Tuto temnotu můžete přirovnat k tomu, když se ztratí dítě. Část vaší duše je tímto ztraceným dítětem. Ztratilo svoji cestu v bolavé minulosti. Avšak minulost není statickou věcí. Čas je do jisté míry iluzí. Nic není neodvratně ztraceno v čase. Nejsou žádné uzavřené dveře. Ztracené dítě uvnitř vás, jehož různé části jsou roztříštěné v minulosti, může být nalezeno a vyléčeno. Vy jste jeho rodičem, vy jste ti, kteří byli stvořeni, aby tohle dítě ochraňovali, kteří ho mohou zahřát a přivést zpět k životu.

A životem myslím skutečné žití. Zapomněli jste, jak žít. Jste velmi dobří v přežívání, avšak skutečné žití je mnohem jiskřivější, mnohem více inspirující a šťastnější.

Je to přesně ta část vás, která je nejschopnější takto žít, je to vaše vnitřní dítě, které bylo ztraceno. Ztratilo se ve stínech minulosti, v nahromadění událostí, které byly pro vaše vědomí traumatizující. Vždy, když jste se inkarnovali sem na Zemi, na úrovni duše jste se rozvíjeli stejně tak, jako se rozvíjí děti v dospělé. V tomhle smyslu jste na Zemi přišli jako děti, prožili mnoho vlastních zážitků a prožili mnoho zážitků, které jste plně nechápali. Nyní přicházíme do konce jisté fáze vaší historie, jistého cyklu ve vašem vývoji a je to čas povznést se nad prožitky, které nebyly pochopeny: vyrůst v rodiče. Nyní je čas být otcem a matkou svého vlastního dítěte. A to je to, na co poukazuji, když k vám hovořím o síle vašeho vědomí: o vaší vnitřní síle povznést se nad zraněné vnitřní dítě.

Dítě uvnitř vás je obětí mnoha prožitků, které nebyly pochopeny. Pravím vám, že vaše nejhlubší vnitřní zranění může být přirovnáno k emocionálnímu stavu opuštěného dítěte. Je to dítě, které se nějak oddělilo od bezpečných a milujících rukou Domova a neví, proč se tak stalo. Uvnitř vás je dítě, které se cítí opuštěné a vystrašené a nemá celkový přehled k tomu, aby bylo schopno pochopit. Tato bolest se vztahuje k velmi vzdálenému bodu v čase, k času, kdy jste odešli od Boha – ze stavu jednoty a začali svoji cestu jako individuální duše. (Tohle bude objasněno v příštím poselství: „Bolest kosmického zrození“.)

Jednou pochopíte, že tato cesta byla vaší vlastní volbou a skutečně božím tvořivým aktem. Hluboká bolest, kterou jste cítili, když jste zahájili svoji samostatnou cestu, byla zároveň významným aktem tvořivosti. Díky tomu, že jste se jako duše uvolňovali z ohromného celku, od Otce-Matky-Boha, jste dovolili sami sobě objevit velmi mnoho, prožít a pocítit mnoho věcí. V současné fázi vaší cesty, ve které je stále mnoho vnitřní bolesti, je těžké vidět, jaký je původní smysl této dlouhé cesty domů. Ale chci vás ujistit, že jste úžasné bytosti světla s velkou kuráží a obrovskou vírou ve stvořitele, jinak byste se na tuto cestu nikdy nevydali. To, co bych vám rád připomněl, je jiskra odvahy, tvořivosti a světla ve vás samých. Znovu pociťte tuto jiskru ve svém srdci, znovu se s ní spojte. Vězte, že máte sílu přivést dítě uvnitř vás znovu k životu a nechat ho zpívat a hrát si. Nahlížením na svoji vnitřní temnotu jako na volání ztraceného dítěte vám nabízím pohled, který vás pobízí k tomu, abyste sami sebe opatrovali a milovali se jako rodič, kterým ve skutečnosti jste.

Na počátku vaší cesty jako duše vám bylo s důvěrou svěřeno ztracené a osamělé dítě, zanechané osamocené v temnotě. Vašim úkolem bylo, vypořádat se s touto emocionální částí. Tato část vás samých představuje váš nejvitálnější a „nejsyrovější“ aspekt, důvěru v samotný život. Na konci vaší cesty, na konci tohoto cyklu životů, budete držet ruku svého vnitřního dítěte a uvidíte, jak k vám vyzařuje radost, potěšení a požehnané vědomí. Znovu se bude cítit bezpečně a tak ukáže svůj skutečný poklad: svoji schopnost intenzivně cítit a žít život naplno. To, co potřebuje dostat, je dospělý člověk, který ho vezme za ruku a bude ho ochraňovat a inspirovat vírou. A tohle je vaše poslání: být strážcem vnitřního dítěte. Tohle dítě vám způsobilo bolest, bylo nositelem vašich emocionálních traumat, ale stejně tak neslo největší příslib: být vašim nejhlubším zdrojem lásky, radosti a tvořivosti.

Nadešel čas. V tomto bodě vaší historie je čas shromáždit a sjednotit ztracené části sebe sama. Je to čas být ústředním sluncem, kterým jste. Tím, že znovu získáte sílu svého vlastního vědomí, se již nevrátíte k tomu, „jak to bylo, než jste svoji cestu započali“. Tvoříte naprosto novou realitu či úroveň vědomí. Poznání vlastního božství je pociťováno jako příchod domů; probouzí ve vás staré vzpomínky blažené jednoty a harmonie, kterou jste kdysi znali. Nyní ovšem dáte poprvé vzniknout tomuto smyslu jednoty čistě ze svého vlastního vědomí, zatímco jste ve hmotné realitě. Budete ztělesňovat Boha na Zemi. Vracíte se ke své božské esenci, bez toho aniž byste se vzdali své individuality a své hmotné formy. Tohle je zázrak Nové Éry: být jedním a jako Jeden, být jedinečným a individuálním vědomím a zároveň být Zajedno a propojen s celkem.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Bolest kosmického zrození

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, jsem tak rád, že vás vidím. A někteří z vás přišli tak zdaleka! Vím, kdo jste, a jste mi tak drazí. Moje cesta je vaší cestou a já znám vaše trápení a bolest zevnitř. Proto bych s vámi rád sdílel některé z mých pohledů na tuto dlouhou cestu, na kterou jste jako duše vstoupili.

Rád bych vás vzal na začátek této cesty, na úplný začátek, kdy jste se narodili jako duše v realitě, která pro vás byla nová a neznámá. Rád bych vás vzal do naprosto prvního okamžiku, kdy jste započali svoji cestu skrze čas a prostor, skrze hmotnou realitu. Tato událost leží daleko nazpět, ale emoce, které jsou s tím spojené, bolest z odloučení od domova, je ve všech z vás stále velmi přítomná. Toto kosmické zrození bolesti, jak ho nazývám, leží za mnoha vašimi každodenními pocity a chováním.

Mnoho z vás je stále konfrontováno s vnitřním pocitem nervozity či neklidu, s nepříjemným tušením, že „něco hledáte“. Dochází k vnitřnímu napětí, které pochází z toho, že nejste zcela sami se sebou. Necítíte se příjemně či v souladu se svým vlastním bytím, se svou vlastní podstatou.

Z tohoto základního napětí, vyvstává tendence hledat vnější potvrzení ve formě uznání ostatními, hledat hmotné bohatství nebo cokoli, co vám dává pocit, že jste milováni či že se o vás pečuje. Stále potřebujete, aby vás něco z vnějšku ujistilo, aby zmírnilo toto napětí a řeklo: „jsi v pořádku“. Podívejte se na to, jak často vyžadujete toto ujištění, a poté budete vědět, jak napjatí ve skutečnosti jste, jak moc je uvnitř vás bolesti.

Rád bych mluvil o původu této bolesti a následné závislosti na vnějším potvrzení. Skutečná příčina je jako střed cibule, který má kolem sebe mnoho vrstev. Vnější vrstvy jsou tvořené jistými událostmi ve vašem životě, které způsobily to, že se cítíte uvnitř ublížení, neklidní, že nejste v souladu sami se sebou. V hlubších vrstvách, blíže jádru cibule, jsou události z minulých životů, které byly citově traumatické. Přece jen z pohledu, který nyní zaujímám, to jsou pouhé spouštěcí body. Když oloupete všechny vrstvy a dostanete se k jádru, objevíte původní bolest, základní stesk po domově, který je spojen se samým počátkem vaší cesty.

Představte si sami sebe jako součást oceánu lásky, pociťte bezpečí a naprosté osvobození od trápení či úzkosti. Představte si, že jste zahrnuti tímto vše-prostupujícím, milujícím vědomím a neznáte nic jiného mimo něj. To je energie Domova, energie, ze které jste se zrodili. Abyste pochopili pocitový ráz tohoto dávného stavu, myslete na vědomí, které máte, když se oddáte spánku, když vaše mysl ztratí kontrolu a vaše vědomí je velmi vnímavé. Tento stav znáte také ve svých pozemských životech, kdy jste embryem v matčině lůně. Když je vědomí v této mírné, blažené dřímotě, neexistuje žádný jasný rozdíl mezi vnitřním a vnějším, žádný smysl mě jako opak tebe. V embryonálním, zasněném stavu vědomí existuje bezmezný pocit jednoty a bezpečí.

V oněch dávných časech jste se jako duše cítili bezpečně a neomezeně uvnitř ohromného kosmického lůna. V jistém bodě se nicméně něco změnilo. Prožili jste druh odtržení. Bylo to, jako by porodní kontrakce prorážely skrze vaše oceánské podvědomí a probudily vás z dřímoty. Byl to počátek vašeho zrození jako individuální duše. Když jste se odtrhli z této všudypřítomné jednoty, která vás pohlcovala, poprvé jste zažili sami sebe jako sebe samého. Právě v tomto okamžiku se zrodilo základní vědomí „Já“.

Prožití rozdělení, oddělení od kosmického lůna, vás zanechalo ohromené a zmatené. Když se to stalo, nebyli jste ve stavu poznání; byli jste čistě ve stavu zakoušení. Začali jste slepě pátrat po něčem, čeho byste se mohli přidržet, po způsobu, jak se vrátit zpět do bezpečí, které jste dříve znali. Cítili jste se ztraceni. Cítili jste se vyloučeni. Byl to okamžik temnoty.

Nicméně tento okamžik, kdy jste se odtrhli od primárního Zdroje a opustili Domov, byl zároveň okamžikem nesmírné tvořivosti. Byl to počátek velkolepé cesty zkušeností, života. Představte si temné prázdné místo, cizí, ohromné a neznámé, ležící před vámi. Vstoupili jste do tohoto místa jako malé sazeničky. Bylo to místo plné potenciálu, plné možných prožitků, které byly doposud neznámé. Byla zde temnota, ale stejně tak místo pro něco nové.

Množství pocitů, se kterými jste se museli vypořádat na začátku své kosmické cesty, bylo srovnatelné s pocity ztraceného dítěte, o kterém jsem mluvil naposledy (viz „Síla vašeho vlastního vědomí“). Byly to pocity novorozence, který si musí zvyknout na cizí a neznámou realitu, jež se naprosto liší od polovědomého stavu dřímoty, ve kterém byl předtím. Představa tohoto ztraceného dítěte, plačícího a zmateného, jasně zviditelnila vnitřní zranění, s nimiž jste započali svou cestu.

Během této cesty jste prožili mnohé. Přijali jste mnoho forem, obývali různá těla a nakonec skončili zde na planetě Zemi. Země je místem ohromné tvořivosti a mnoha možností. Nicméně navzdory těmto vám dostupným možnostem, vašim bohatým a hlubokým zážitkům, jste se stále cítili bez domova. Hluboko uvnitř je pocit nedostatku, jako by něco chybělo, a vy nevíte co, ale je to pro vás nezbytné k tomu, abyste se cítili dobře. To, co postrádáte, je naprosto základní pocit lásky, sounáležitosti a bezpečí, který je podstatný pro vaše duševní blaho, pro vaše sebevyjádření a váš pocit sebeúcty, a tento pocit hledáte od té doby, co jste opustili Domov. Po velmi dlouhý čas se snažíte vyléčit svoji zrozenou kosmickou bolest.

To, oč bych vás nyní rád požádal, je, zda umíte rozpoznat hluboko v sobě prvotní zranění, které bylo vytvořeno, když jste opouštěli Domov. Dokážete ve své vlastní duši nalézt tento pocit oddělení od původního celku? Je to stav celistvosti či jednoty, který nemůže být vysvětlen myslí, můžete si však ve svém srdci pamatovat, že jste byli jeho součástí.

Tím, že obrátíte svoji pozornost ke zrození této původní bolesti, tím, že si uvědomíte hluboké pocity, které to ve vás vyvolává, opuštěnost a stesk po domově, jenž jste pociťovali do přítomného okamžiku, můžete začít proces léčení. Můžete začít léčit sami sebe na nejhlubší možné úrovni. Právě zde se můžete dostat do jádra vaší bolesti.

Všichni z vás, kteří jsou zde přítomni, nebo vy, kteří čtete tato slova, rostete k nové úrovni vědomí. Snažíte se uvnitř sebe sama vytvořit základy bezpečí a bezpodmínečné lásky. Tohle je vaše poslání, váš spirituální cíl. Jakmile si uvědomíte, že Domov je ve vás, že nesete kousek tohoto božského bezpečí a jednoty ve svém vlastním jádru, pak se můžete stát skutečně klidnými a uvolněnými ohledně toho, kdo jste. Není již více třeba vnějšího potvrzení. Je to dobrý pocit, když jste oceněni a je o vás pečováno, ale již se na to nespoléháte.

Příchod Nové Země závisí na jednotlivcích, kteří poznají jádro své bolesti a kteří se mu odváží otevřeně čelit. V této fázi vašeho vývoje je nejen čas dívat se na bolesti a traumata, které vznikly ve vašem současném životě a možná v životech minulých, ale taktéž čas všechny je překonat a zaměřit se na původní zranění. Jakmile si vědomě připustíte a připomenete bolest ve svém srdci, jste připraveni se o ni postarat. Jste připraveni vzít do náručí tohoto kosmického novorozence, který stále volá o vaši pomoc. Volá vás skrze vaše negativní pocity strachu, hněvu a zoufalství.

Jeden ze způsobů, jak se vypořádat se svým zrozením kosmické bolesti, je podívat se na oblast vztahů ve svém životě. Lidé se často snaží najít úlevu pro své nejhlubší pocity osamělosti a strachu v intimních vztazích. To, co se snaží udělat, je zaplnit svoji vnitřní prázdnotu energií někoho jiného. Uznání, pozornost a starostlivost druhé osoby zmírňuje jejich bolest. V jistém smyslu předávají své zraněné dítě svému partnerovi. Tohle je velmi nebezpečná hra. Dříve či později se stanou na sobě partneři citově závislí. Jejich počáteční pocity lásky a propojenosti se změní v rafinovanou či ne-tak-rafinovanou mocenskou hru. Kdykoli jste závislí na někom jiném kvůli pocitu být milován a v bezpečí, nárokujete si jeho či její energii pro sebe a to vždy nakonec vede k boji a konfliktu. Skončíte tak, že se budete cítit osamělejší než kdy předtím. (Viz „Vztahy v Nové Éře“ pro hlubší rozbor tohoto tématu.)

Často si myslíte, že je osamělost spojena s nedostatkem přátel či s postrádáním životního partnera a že řešení leží v novém přátelství či milostném vztahu. Avšak tímto směrem myšlení předpokládáte, že příčina a řešení vaší bolesti leží mimo vás. Pokud začínáte vztah takto, je pravděpodobné, že nakonec považujete druhou osobu zodpovědnou za vaše vnitřní zranění a sami sebe vidíte jako oběť. Potřeba někoho jiného k zaplnění své vnitřní prázdnoty je deprimování sebe samého od samotného začátku.

Oblast důvěrných vztahů vám může pomoci uvědomit si zrození kosmické bolesti, kterou nesete uvnitř. Pozorujte, jak často cítíte, že potřebujete ve svém životě přítomnost druhé osoby. Tohle je ve skutečnosti signál od vašeho vnitřního bytí, že se potřebujete obrátit dovnitř a najít vnitřní dítě. Řešení vaší osamělosti leží v tomto obrácení se dovnitř, ve starostlivém objetí tohoto drahocenného dítěte uvnitř, které pro vás neslo citové břímě. Když přijmete za toto dítě zodpovědnost, když se s ním spojíte a povedete ho jako milující rodič, osvobodili jste své vztahy. Nyní můžete být ve vztahu s jinou lidskou bytostí svobodní a nezávislí.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Úskalí na cestě stát se léčitelem

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, je mi velkým potěšením a štěstím, že vás mohu přivítat na tomto místě, abyste vyslechli mě, vašeho starého přítele. Ve svém životě na Zemi jsem byl mezi vámi jako Ježíš. Byl jsem člověkem a poznal jsem vše, čím si jako lidské bytosti v pozemském těle a v pozemském životě procházíte. Přišel jsem, abych vám pomohl pochopit, kdo jste.

Všichni z vás, co jste tu přítomni, a mnozí z vás, kteří tento text budete číst později, jste Pracovníky Světla. Jste anděly světla, kteří zapomněli na to, kým skutečně jsou. Všichni jste na své cestě na Zemi prošli mnoha pozemskými životy, mnoha zkouškami. Já znám tyto zkoušky zevnitř.

Nyní jste ve své historii duše dospěli k bodu, ve kterém dokončujete cyklus životů. V tomto bodě jste stále více spojeni s vyšším Já, kterým skutečně jste, s Já, jež je nezávislé na čase a prostoru. Jste v procesu, kdy umožňujete svému vyššímu, nehmotnému Já vstoupit do vašeho pozemského bytí, do vašeho každodenního života.

Stále považujete za těžké udržovat nepřežité spojení se svým vyšším či větším Já, neboť jste zapomněli, že vy sami jste tímto nesmírným zdrojem světla. Přesto jste všichni započali cestu do nitra, při které jste cítili touhu, dokonce volání, pomáhat ostatním na jejich cestě k vnitřnímu růstu a sebeuvědomění. Zvláště pro Pracovníky Světla je přirozené chtít sdílet své postřehy a zkušenosti s ostatními. Všichni jste se narodili jako učitelé a léčitelé.

Od okamžiku, kdy jste na sebe vzali vedení ostatních jako učitel či léčitel, jste pravděpodobně narazili na řadu úskalí. Tato úskalí jsou výsledkem jistých nedorozumění o tom, co znamená spirituálně (duchovně) někoho vést. Tato úskalí vyplývají z mylných představ o povaze léčení a vaší roli v něm jako léčitele. O těchto úskalích bych dnes rád hovořil.

Co je léčení?

Jaká je podstata léčení? Co se děje, když se někdo „uzdraví“, ať už je to na duševní, emocionální či fyzické rovině? To, co se stane, je, že se tato osoba může znovu spojit se svým vlastním vnitřním světlem, se svým vyšším Já. Toto spojení má léčivý účinek na všechny vrstvy sebe sama – na emocionální, fyzické a duševní úrovni.

To, co každá osoba hledá v léčiteli či učiteli, je energetické místo, které jí umožňuje znovu se spojit se svým vnitřním světlem, s tou částí sebe sama, která ví a chápe. Učitel či léčitel je schopen toto místo nabídnout, neboť již toto spojení uvnitř učinil. Léčitel má k dispozici frekvenci, energetickou vibraci, která nese řešení k problému klienta. Být léčitelem či učitelem znamená, nést ve svém energetickém poli energetickou frekvenci řešení a nabídnout ji někomu jinému. O nic jiného nejde.

V podstatě je to proces, který probíhá bez slov nebo činů. Je to samotná energie, která má léčivý efekt, jenž jako učitel či léčitel máte. Je to vaše osvícená energie, která otevírá někomu jinému možnost „vzpomenout si“ na to, co už zná, spojit se se svým vnitřním světlem, svou intuicí. Je to tato vzpomínka, toto spojení, která léčení umožňuje. Všechno léčení je ve skutečnosti sebe-léčením.

Léčit či učit pak nemá ve skutečnosti nic společného se specifickými schopnostmi či určitými znalostmi, které se dají naučit z knih či kurzů. Léčivá síla nemůže být získána něčím vnějším. Je to o „frekvenci řešení“, která je přítomna uvnitř vašeho energetického pole jako výsledek vašeho vlastního vnitřního růstu a jasnosti vědomí. Často jste jako učitel a léčitel stále zapojen v procesech osobního růstu. Přesto existují části vašeho energetického pole, které se tak projasnily a pročistily, že mohou mít léčivý účinek na druhé.

Je podstatné pochopit, že tento léčivý účinek není něco, oč musíte tvrdě usilovat. Je to klient, který se rozhodne, zda přijme nebo nepřijme energii, kterou nabízíte, zda jí dovolí vstoupit. Je to volba klienta. Nabízíte ji tím, kdo jste, tím, že „jste tady“ pro druhé. To, že máte léčivý vliv, není dovednostmi či vědomostmi, které jste se naučili od někoho jiného, nýbrž čistě tím, kdo jste, vnitřní cestou, kterou jste cestovali. Zvláště v oblasti problémů, kterými jste sami prošli na hluboké emocionální úrovni, můžete druhým skutečně pomáhat. Vaše světlo v těchto oblastech září jako maják k lidem, kteří stále v těchto problémech vězí, jemně je vábí, aby se z těchto problémů dostali ven.

V oblastech, kde jste sami sebe vyléčili z hluboce zakořeněných bolestí a zranění, jste se stali skutečným mistrem, někým, jehož moudrost je založena na vnitřním poznání a opravdové zkušenosti. Sebe-léčení, převzetí zodpovědnosti za svá vnitřní zranění a obklopení těchto zranění světlem svého vědomí, je klíčem k tomu stát se učitelem a léčitelem. Je to schopnost léčit sama sebe, která z vás činí Pracovníka Světla. To vytváří „energii řešení“ ve vaší bytosti, která nabízí druhým vstup k jejich vlastní síle sebe-léčení.

Když léčíte klienty nebo pomáháte lidem ve svém okolí, často „čtete“ jejich energii. Intuitivně se na ně naladíte a posloucháte je, dáváte jim radu nebo je léčíte energetickými léčivými metodami. Nicméně klient či osoba, s kterou pracujete, je stejně tak zaneprázdněná „čtením“ vás. Tak jako se vy ladíte na jeho energii, vědomě či nevědomě, on nebo ona absorbuje zase energii vaši. Intuitivně cítí, zdali to, co říkáte, je anebo není v souladu se vším uvnitř vás, zda to odpovídá tomu, co vyzařujete, vaší energetické vibraci. Cítí, kdo jste bez ohledu na vaše slova a činy.

Právě v tom, když vás klient čte, dochází ke skutečnému průlomu. Když se klient ve vaší přítomnosti cítí svobodně a bezpečně, když se cítí obklopen typem vědomí, které ho posiluje k tomu, aby věřil svému vnitřnímu vědění, pak vše, co řeknete či uděláte, získává léčivou formu. Když jsou vaše slova a činy podporovány tím, kdo jste, stanou se nositeli světla a lásky, které mohou vzít klienta do jádra jeho vlastního světla a lásky.

Pokaždé, když vás někdo upřímně požádá o pomoc, je otevřený vaší energii takovým způsobem, že může být dotčen tou nejryzejší a nejčistší částí vás. Tato vaše část nepramení z knih, které jste četli, či z dovedností, které jste se naučili. Je to výsledek osobní alchymie, osobní transformace vědomí, jež nese vaši jedinečnou pečeť. Rád bych to silně zdůraznil, neboť se zdá, že je mezi Pracovníky Světla (lidmi, kteří přirozeně cítí silnou touhu pomáhat druhým) tendence stále hledat nějaké nové knihy, nové metody nebo nové schopnosti, které by mohly člověku pomoci být lepším učitelem či léčitelem. Skutečné léčení je však takto jednoduché.

Když jsem žil na Zemi, přenášel jsem jistou energii svýma očima. Z mých očí proudilo něco, co mělo okamžitý léčivý efekt na lidi, kteří tomu byli otevření. Nebyl to žádný kouzelnický trik či nějaká ojedinělá schopnost, kterou jsem vlastnil. Byl jsem ve spojení s mým vnitřním zdrojem pravdy. Přirozeně jsem vyzařoval božské světlo a lásku, které byly mým dědictvím – stejně jako jsou vašim dědictvím, a působil jsem jimi na ostatní žijící bytosti. Stejně tak je to s vámi. Nelišíte se ode mě. Šli jste stejnou vnitřní cestou a prošli stejnými zkouškami a trápeními, abyste se nakonec dostali do stejného bodu jako já, když jsem žil na Zemi. Vy všichni se stáváte vědomými, Kristovskými bytostmi.

Kristovská energie je vaším spirituálním osudem a vy postupně tuto energii začleňujete do vaší každodenní existence. Je to Kristus uvnitř vás, který léčí a učí jako přirozený následek toho, čím Kristovská energie je. Příliš často se ještě pořád identifikujete s tím, že jste učeň nebo žák, který sedí u nohou učitele, poslouchá, ptá se a hledá. Říkám vám, že čas být žákem je u konce. Je čas uplatňovat nárok na své mistrovství. Je čas věřit Kristovi uvnitř a přenést tuto energii do projevu ve vaší každodenní realitě.

K tomu, abyste se stali za jedno s Kristem uvnitř a učili a léčili touto energií, potřebujete nechat odejít množství věcí. Tyto věci představují úskalí na cestě stání se léčitelem/učitelem. Rozliším tři oblasti, ve kterých se tato úskalí vyskytují.

Úskalí hlavy

První úskalí leží v oblasti hlavy či mysli. Jste velmi zběhlí v analyzování věcí a v jejich třídění dle nějakého obecného rámce či doporučení. To může být v některých případech užitečné, ale obecně je mentální, myšlenková část vás velikou částí světa duality. „Světem duality“ mám na mysli typ vědomí, který rozděluje věci na dobré a špatné, světlé a temné, zdravé a nemocné, mužské a ženské, přátelské a nepřátelské, atd. Je to typ vědomí, který miluje rozdělování a označování a neuznává skrytou jednotu všech jevů. Je to typ vědomí, který rád pracuje s obecnými principy a racionálními, objektivními použitími na individuální případy. Ve skutečnosti nezvažuje možnost jiného, daleko přímějšího přístupu k realitě: přístupu intuitivního vědění či „vědění pocitem“.

Kristovská energie je mimo dualitu. Kristovská energie představuje tok Bytí, který je základem všech polarit. Avšak mysl nepřipouští samotnou existenci této mystické úrovně jednoty. Mysl by ráda rozdělila oceán Bytí na definovatelné části, roztřídila je tak, aby je mohla racionálně uchopit. Mysl ráda vytváří struktury, teorie, které může umístit nad realitu, nad přímý prožitek. Opět je v tom v jistých záležitostech něco užitečného a prospěšného, ale ne tolik, když přijde k opravdovému léčení či učení, tj. k léčení a učení ze srdce.

Když přistoupíte ke svému klientovi z teoretického rámce, snažíte se umístit jeho individuální symptomy do obecné kategorie a spoléháte se na teorii, abyste tento problém odhalili a našli na něj řešení. To je to, co se učíte, když se učíte být psychologem, sociálním pracovníkem či profesionálním rádcem jakéhokoli typu. Neříkám, že je to všechno špatné. To, oč bych vás chtěl požádat je toto: když s někým pracujete, ať už profesionálně nebo ve vašem osobním životě, pokuste se propustit všechny vaše myšlenky a posuzování, všechny své domněnky o tom, co se s druhým děje, a jednoduše poslouchejte ze svého srdce. Nalaďte se na energii druhé osoby z tichého místa uvnitř. Pokuste se cítit pouze svým srdcem a intuicí, kde druhá osoba stojí, jaké to je, být v jejím vnitřním světě. (Viz konec poselství – řízená meditace.)

Často rozvíjíte mnoho myšlenek o tom, co druhý potřebuje udělat, aby vyřešil své problémy. Analyzujete jeho problém a vymýšlíte na něj odpověď. Můžete mít dokonce z veliké části svého přemýšlení pravdu. Jde o to, že: vaše myšlenky nemusí být v ten okamžik nutně napojeny na energii druhé osoby. Můžete být naprosto mimo dosah toho, jak se ve skutečnosti uvnitř cítí. Vaše pomoc je úspěšná pouze tehdy, když je naladěná na energetickou realitu toho, komu pomáháte. Mohlo by se stát, že on nebo ona potřebuje zcela odlišný přístup, než ke kterému se dopátráte svou racionální myslí.

Žádám vás, abyste viděli a cítili druhou osobu čistě z tichého, intuitivního místa uvnitř vás. Dovolte sami sobě přesáhnout dualitu a být naplněni soucitem Krista uvnitř. Žádám vás, abyste byli skutečně inspirováni přítomností druhého, když mu nabízíte učení či léčení.

Řešení je pak velmi jednoduché. To, co se od vás žádá, není vaše znalost, ale vaše moudrost. To, co se od vás žádá, není váš soud, ale váš soucit a hluboké pochopení. Nejste tu, abyste poskytli řešení, abyste byli autoritativní tváří. Jste zde, abyste byli tváří lásky.

Dovolte nám obrátit se k ilustraci této záležitosti. Vezměte rodiče, kteří chtějí pomoci svému dítěti s problémy, s nimiž se potká. Díky svým zkušenostem mají rodiče často lepší odhad důsledků jistých činů, než jejich děti. Na základě této vědomosti rodiče často své děti varují; chtějí je ochránit od ublížení a radí jim dělat to, co si myslí, že je správné udělat. Z pohledu mysli se to může zdát jako dobrý způsob pomáhání. A v některých případech je velmi rozumné tak učinit.

Nicméně velmi často, když se rodič naladí na své dítě z tichého a intuitivního místa uvnitř, může zjistit, že dítě od něj ve skutečnosti potřebuje úplně něco jiného. To, co dítě často potřebuje nejvíc, je důvěra a ujištění rodiče. „Důvěřuj mi, nech mě být tím, kým jsem. Nechej mě dělat své chyby, nechej mě klopýtnout a měj ve mě víru.“ Když se spojíte se svým dítětem z místa důvěry, vlastně ho podporujete v tom, aby se spolehlo na svou intuici. To mu může pomoci učinit rozhodnutí, které cítí jako dobré a které je stejně tak pochopitelné z vašeho pohledu. Pokud se však pokoušíte, aby vaše dítě udělalo něco ze stanoviska, že „vy víte lépe“, dítě ucítí nedůvěru ve vašem postoji a to způsobí, že vám bude ještě více odporovat.

Děti vás „odečítají“, když jim nabídnete podporu. Děti mají v povaze být si velmi dobře vědomé emocí za vašimi slovy. Dokáží vycítit skrytý strach či hodnocení. Často budou reagovat na tyto emoce, místo na vaše slova, a když zareagují s odporem, zdá se vám to nerozumné. Avšak rodič může reagovat zase „příliš rozumně“ v tom smyslu, že nepozná své vlastní skryté pocity a nesnaží se spojit s dítětem otevřenou a upřímnou cestou. Aby tak rodič učinil, musí nechat odejít své předpojaté názory a skutečně se otevřít citové realitě dítěte. Díky opravdovému naslouchání trápením a obavám dítěte, může být postaven most komunikace.

Zmiňuji tento příklad, jelikož je tak častý a je snadné ho popsat, a protože všichni víme, jak je těžké podporovat své dítě otevřeným a důvěřivým postojem. Je to vše o propouštění – propouštění vlastních myšlenek o tom, „co by mělo být“, propouštění svých přání a tužeb a o opravdovém umožnění nechat druhé být. Obklopit někoho druhého prostorem otevřenosti a důvěry, upřímným pochopením, znamená, nabídnout mu skutečnou léčivou sílu. To, co často opravdově pomáhá druhému, je vaše naprosté přijetí toho, jak věci jsou. Je to tehdy, když se nesnažíte cokoli změnit z úrovně mysli, ale když se s někým skutečně spojíte a otevřete mu bránu lásky a soucitu.

Úskalí srdce

Druhé úskalí, se kterým se setkáte, když se snažíte být učitelem a léčitelem, je v oblasti srdce. Srdce je průsečíkem mnoha energií. Srdeční centrum (nebo čakra) utváří most mezi nebem a zemí a mezi vyššími a nižšími energetickými centry či čakrami. Srdce „sbírá“ energie různých původů a je schopno rozeznat základní jednotu. Srdce vám umožňuje přesáhnout dualitu, oslovit někoho jiného s láskou a soucitem.

Srdce je sídlem schopnosti naladit se na energii někoho jiného a pocítit, jaké to je být touhle osobou. Je to centrum empatie. Jasně pak právě srdce hraje důležitou roli v jakékoli formě spirituálního učení či léčení. Mnoho z vás je přirozeně empatických – máte přirozený sklon cítit nálady a energie druhých lidí. Když pracujete s lidmi, tato schopnost vám velmi slouží.

Nicméně je s touto schopností stejně tak spojené závažné úskalí. Vaše citlivost k energii druhého člověka může být tak silná, že těžko rozlišíte mezi svými vlastními pocity a pocity někoho jiného. Někdy vstřebáte energii jiné osoby tak silně, že ztratíte smysl sebe sama. Můžete chtít někomu jinému pomoci tak moc, zvláště od té doby, co víte, jak se cítí, že se vaše energie zapletou a vy převezmete břemeno, které není vaše.

Když se tohle stane, objeví se nerovnováha. Dáváte příliš mnoho. Když se necháte unést utrpením někoho jiného a necháte se unést ze své cesty, abyste mu pomohli, překračujete své hranice. Energie, kdy „dáváte příliš“ se proti vám obrátí. Tato energie navíc odchází k druhé osobě, ale nepřispívá k řešení jejího problému. Klient nemusí být schopný tuto energii začlenit či přijmout nebo ho může vystrašit či může projít zcela bez povšimnutí. Nakonec se cítíte unavení, otrávení a frustrovaní.

Když dáváte příliš, může to být sdělováno signály vašeho těla a pocity, které jsou vám posílány. Kdykoli se cítíte prázdní, frustrovaní či omámení po tom, co jste viděli klienta či se mu snažili pomoci, obecně to svědčí o tom, že se snažíte příliš usilovně.

Když nabízíte učení či léčení z vyváženého středu, cítíte se svobodní, živí a inspirovaní. Po tom, co skončí setkání s někým jiným, snadno stáhnete svoji energii zpět a budete v kontaktu sami se sebou. Necháte druhou osobu odejít a mezi vašimi energetickými poli už nezbyde žádné doznívající spojení.

Když zůstane spojení s druhou osobou, neboť jste jí chtěli tak vroucně pomoci, abyste ji uzdravili či učinili šťastnou, toto spojení má ničivý účinek na vaši energii. Když zůstanete zaujati klientem, absorbujete jeho citové energie příliš silně. Odevzdáváte ze sebe, abyste zmírnili jeho břemena, a tím vzniká citová závislost, která jde oběma směry mezi vámi. Klient se na vás začíná spoléhat a vaše pohoda bude záviset na jeho pohodě. Toto zapletení energií klientovi nepomáhá a poškozuje vás samé.

Proč se tohle stane tak snadno, když pomáháte ostatním? Proč je, zvláště pro Pracovníky Světla, tak těžké vyhnout se tomuto úskalí? Odkud pochází tato bolestně silná potřeba vše vyléčit a učinit svět lepším místem? Částečně je tato přirozená touha uvnitř vás vysvětlována vaší historií duše, jak je zmíněno v Sérii Pracovníků Světla (Části I této knihy). Máte vnitřní poslání přinést učení a léčení tomuto světu. Ale tendence dát příliš pramení z vaší bolesti, kterou si zcela neuvědomujete. Tato bolest vás činí v dávání „příliš horlivými“.

Ve vašem srdci je bolest a smutek, který činí to, že chcete dosáhnout nového způsobu bytí, úrovně vědomí, která je více naladěná na přirozené božství všeho, co žije. Stýská se vám po více milující a mírumilovnější realitě na Zemi. Ve vaší současné inkarnaci jste nepřišli zkoumat cesty ega. Jste tím unaveni a oslabeni. Přišli jste odpovědět na dávnou píseň své duše. Přišli jste pomoci obnovit mír, radost, respekt a propojenost na Zemi.

Vaše citové tělo bylo zjizveno mnoha životy, ve kterých jste se snažili přinést na Zemi světlo vaší duše a setkali jste se s odporem a odmítnutím. Přišli jste sem s obrovskými výhradami, ale přesto starý květ nadšení uvnitř vás nezvadl. Jste zde znovu! Nyní jste ovšem kvůli bolesti, kterou si nesete uvnitř jako křehké a citlivé květiny, které potřebují silný základ, aby mohly kvést a růst. Základ, který všichni potřebujete, je být pevně zakotveni na Zemi a ve středu vás samých.

Zakotvením mám na mysli, že potřebujete mít kořeny v zemi, být si vědomi toho, jak země skutečně pracuje, vědět, jaké jsou její prvky, s kterými se musíte vypořádat, zatímco žijete ve fyzickém těle. Někdy jste tak okouzleni spirituálnem, že se zapomínáte dobře starat o sebe a své tělo. „Omámíte se“ nebo se stanete idealistickými a nerealistickými. Často byste chtěli přesáhnout pozemskou realitu, ale to jde jen skrze Zemi tak, že se cítíte s elementem Země doma a v pohodlí. Pak zde může vaše energie duše kvést.

Bytím ve svém středu mám na mysli, že potřebujete být pravdiví ke svým vlastním pocitům, ke svému cítění, co je pro vás správné. Jako lidská bytost máte ego či individuální osobnost, která vás odděluje od druhých. Ego poskytuje cennou funkci. Umožňuje vám zaměřit svou specifickou energii duše na hmotnou realitu. Nechtějte se vzdát své osobitosti pro jakýkoli druh „vyššího dobra“! Nejste zde, abyste odstranili své ego; jste zde, abyste nechali světlo své duše skrze ego zářit. Potřebujete své ego, abyste projevili svoji energii navenek.

Kvůli bolesti, kterou si nesete ve svých duších, kvůli vaší vyčerpanosti, protože chcete dosáhnout zaslíbené půdy Nové Země, se můžete stát neuzemněnými a ztratit svůj střed. Máte sklon tlačit na změnu, když situace ještě není připravena nebo se pokoušíte probudit lidi tempem, které je rychlejší, než mohou zvládnout. Stanete se „příliš horlivými v dávání“. Tato horlivost může nabýt formu vysokého zapojení pro dobrý důvod nebo intenzivního pečování o dobro druhých. V této horlivosti je však netrpělivost a roztěkanost. Na nějaký čas se můžete cítit inspirovaní, nadšení a zapojení, ale v určitém okamžiku budete zklamaní, a poté se budete cítit vyčerpaní a rozzlobení, protože jste vyprázdnili své energetické zásoby.

Úskalí srdce, úskalí přílišného dávání, pramení z neakceptování reality takové, jaká je. Uvnitř vás je netrpělivost a roztěkanost, která vám ztěžuje propouštění. To vám ztěžuje udržet si správný citový odstup od lidí, kterým se snažíte pomoci, nebo od případů, ve kterých jste zapojení.

Jste učiteli a léčiteli, máte na Zemi poslání. K tomu, abyste ho skutečně naplnili, paradoxně potřebujete nechat odejít tu strašlivou potřebu měnit věci, neboť vaše horlivost tak činit má v sobě riziko bolesti, bolesti necítit se na Zemi doma, tak jako je tomu nyní. Skutečná spirituální změna začíná vždy od základního přijetí. K tomu, abyste se stali skutečnými učiteli a léčiteli, kterými chcete být, potřebujete svou vlastní bolest přijmout a vyléčit ji. Potřebujete se smířit se svými nejhlubšími pocity strachu a hněvu. Když tak učiníte, zjistíte, že nezbytná potřeba dávat ostatním nebo být zapojen do „dobré věci“ vytváří místo pro velmi tichý pocit míru a přijetí. Tehdy vaše záře dostane skutečně léčivou kvalitu.

Nechat bolestem a zkouškám druhých lidí čas a prostor, nechat je, aby si jimi prošli vlastní cestou, vám může působit vnitřní bolest. To je proto, že vás přináší zpět k vaší vlastní osamělosti a k pocitu ztráty v této pozemské realitě. Rozdílnost mezi tímto ostrým a nedokonalým světem a realitou, o které sníte, která je mnohem čistší a krásnější než tato, vás uvnitř hluboce bolí. Je vaší výzvou neutéct z této bolesti, nechat ji zcela vstoupit do svého podvědomí a roztáhnout kolem ní svá andělská křídla.

Jakmile si připustíte svoji horlivost pomáhat či bojovat za dobrou věc a uvědomíte si v ní skrytou bolest, tu část sebe, ve které nepřijímáte realitu takovou, jaká je, pak ji můžete začít propouštět. Jakmile si uvědomíte, že vaše horlivost a netrpělivost pochází z vnitřní bolesti a smutku, můžete přestat dávat příliš. Můžete se zaměřit sami na sebe a najít způsob, jak skutečně být v míru s tím, kdo jste. Můžete skutečně začít dávat sami sobě.

Tehdy se stanete zcela zakotveným a koncentrovaným Pracovníkem Světla, který přijímá sebe i druhé. Jediná správná věc, kterou jako Pracovník Světla uděláte je, že učiníte vaši energii dostupnou druhým. Učíte a léčíte tím, že vyzařujete „energii řešení“, která je přítomna ve vašem vlastním energetickém poli. Často k sobě přitahujete lidi s přesným typem problémů, kterými jste si prošli vy sami. Šli jste na dno těchto záležitostí sami, a tudíž jste v těchto oblastech dosáhli vědění a čistoty, která se stala součástí vašich bytostí. Tohle jsou vaše osvícené části. Jsou posvátné a nedotknutelné a nemohou být ztraceny. Nebyly postaveny na naučených vědomostech, které můžete zapomenout. To, co můžete druhým nabídnout, není nějaký nástroj či teorie, jste to vy transformováni životem, zkušeností a odvahou čelit svým vnitřním ranám.

„Světelná práce“, kterou v tomto ohledu děláte, k vám přijde bez úsilí. Bude to něco, co pociťujete velmi přirozeně. K tomu, abyste našli své poslání, věc, kterou „máte učinit“ v životě, si potřebujete pouze uvědomit, po čem skutečně toužíte, a dělat věci, ke kterým se cítíte být inspirováni. Když tak učiníte, vložíte svoji energii do světa a druzí jí budou dotčeni a inspirováni, někdy i takovými způsoby, které si ani neuvědomujete. Vskutku není potřeba dělat více. Tohle je světelná práce, pro kterou jste sem přišli.

Pracovníci Světla, kteří znají rovnováhu mezi dáváním a přijímáním, budou mít ve svém životě více míru a potěšení, a tak budou ze svých energetických polí vyzařovat „frekvenci řešení“ plynněji. Jsou citliví a empatičtí, ale jsou si stejně tak jasně vědomí svých osobních hranic. Sami sobě umožňují právě tak snadné přijímání jako dávání, a tímto způsobem se stane tok dávání a tok přijímání v jejich životech silnější.

Úskalí vůle

Nyní bych rád hovořil ještě o jednom úskalí na cestě stání se léčitelem/učitelem. Zmínil jsem jedno úskalí v oblasti hlavy a jedno v oblasti srdce a rád bych skončil úskalím vůle.

Vůle může být lokalizována v solar plexu, v energetickém centru blízko pupíku. Toto centrum či čakra řídí schopnost konat, projevit vaši vnitřní energii navenek ve fyzické, pozemské rovině. Když je vaše vůle spojena s intuicí, tichou částí vás samých, která přesahuje dualitu, věci ve vašem životě plynou lehce a bez námahy. Jednáte z vnitřního pocitu víry a vědění. Když je váš solar plexus (který je také centrem ega) řízen srdcem, obvykle děláte věci, které děláte rádi a cítíte se po většinu času radostní a inspirovaní. Vůle (či ego) se pak stává rozšířením Krista uvnitř.

Často když se však snažíte druhým pomoci nebo se je snažíte vést, dostanete se mimo kontakt s tímto proudem. Existuje zde část vás, která chce dělat příliš. Usiluje o dosažení výsledků pomocí nucení či tlačení věcí, i když vám vaše intuice říká, abyste to nechali či ustoupili. Často je to vaše ego, které dožaduje viditelné výsledky. To nemá nic společného s pomáháním ostatním! Má to co do činění s potřebou potvrzení, s nejistotou, která vás dostává mimo kontakt s vaším přirozeným proudem léčení, který je často pomalejší a méně předvídatelný, než byste si přáli.

Děláte příliš, když cítíte, že velmi tvrdě pracujete a váš přísun není skutečně přijímán či oceněn druhými. Také, když se oddělíte od přirozeného toku věcí, se často rozptýlíte vnějšími úsudky. Máte tendenci spoléhat se na myšlenky a očekávání druhých lidí a bojíte se neúspěchu v jejich očích. Klíč ke znovuzískání své síly je v tom nedělat nic a stát se skutečně tichým uvnitř. A to je jen tehdy, když se znovu spojíte se svým srdcem a můžete se pak naladit na situaci z tichého a neutrálního místa. Strach a nejistota poté zmizí do pozadí a vy se můžete skutečně zaměřit na to, co váš klient od vás potřebuje.

Často nepotřebujete pro někoho dělat tak moc. Jste nejprve a především požádáni, abyste byli s nimi a nabídli jim „energii řešení“ jednoduchým a přímým způsobem. I když nic neděláte nebo neříkáte, musíte věřit síle vaší přítomnosti. Odvážit se být v tichém prostoru, když jste s někým jiným. Když věříte sami sobě, v tu chvíli poznáte, co je vhodné říci či udělat. Pamatujte, že často, když přijde na nabízení vedení, je méně více.

Propouštět znamená milovat

K překonávání úskalí, které jsem popsal výše, je vždy potřeba umět propouštět. Je to o propouštění přílišného myšlení, propouštění přílišného citového ztotožňování a propouštění přehnaného používání vůle. Když tohle vše necháte odejít a vzdáte se této nejmoudřejší a nejsoucitnější části vás samých, najdete hlubokou radost a naplnění ve své „práci“ učitele a léčitele. Jako Pracovník Světla, kterým jste, budete prožívat hluboký pocit seberealizace a svobody. Být učitelem a léčitelem, ať už to vyjadřujete jakýmkoli způsobem, znamená, že se cítíte spojeni s Celkem, s jednotou, která je základem Všeho-Co-Jest. Tím, že se cítíte být součástí této „struktury Ducha“, a tím, že v ní hrajete svoji přirozenou část, máte pocit, že skutečně plníte své poslání.

Meditace

Tohle je cvičení, které vám může pomoci spojit se přímější a více pocitovou cestou s otázkami, které jsou zmíněné v poselství.

Posaďte se nebo se položte do pohodlné pozice. Zaměřte svoji pozornost na svaly ve vašich ramenech a krku a uvolněte zde jakékoli sevření či napětí. To stejné udělejte se svaly břicha, paží a nohou. Poté pomocí svého vědomí cestujte k vašim chodidlům a pociťte spojení se zemí. Pociťte, jak vás země podpírá a poskytuje vám bezpečí, které potřebujete. Udělejte pár klidných dechů ze svého břicha.

Nyní nechte svoji představivost, aby vás vzala časem k momentu, kdy jste se cítili na dně a nešťastní. Vezměte první situaci, která přijde. Nalaďte se na ni. Znovu myslete na tento čas v minulosti, na to, jak jste se uvnitř cítili.

Pak běžte k „energii řešení“. Zeptejte se sami sebe: jak se z toho dostanu ven? Co mi ze všeho nejvíc pomůže? Energie, která vám pomohla nejvíce, může přijít od vás nebo od někoho jiného; na tom nezáleží. Vezměte jen v úvahu druh energie, který vás zvedl z tohoto nejnižšího bodu.

Nyní opusťte minulost a myslete na někoho v přítomnosti, kdo je vám blízký a o koho si děláte starosti. Může to být váš partner nebo dítě, kolega nebo přítel. Nechejte, ať se ve vaší představivosti tato osoba zjeví a skutečně se přeneste do její přítomnosti. Pak se zeptejte: Jak ti mohu pomoci? Jaká by byla nejužitečnější věc, kterou bych mohl/a pro tebe udělat? Poslouchejte svým srdcem. Co vám druhá osoba ukazuje nebo říká? Pociťte tu odpověď. Jen ji dovolte přijít k vám.

Opusťte to a znovu zaměřte svoji pozornost na vaše chodidla, k vašemu dechu a vraťte se zpět do přítomnosti.

Cílem tohoto cvičení je, uvědomit si, co je v situaci citových krizí či bolesti skutečně užitečné. Může to být naprosto odlišné od toho, co si myslíte vy, že je užitečné.

Překlad: Denisa Vaňková

www.jeshua.cz

Poselství Ježíše - Propouštění rodiny, do níž jste ze narodili

Drazí přátelé, činí mi velké potěšení, že s vámi mohu opět pobýt. Všichni jste stateční bojovníci. Jen samotná vaše přítomnost ve fyzickém těle na Zemi v dnešní době vypovídá o vaší ohromné odvaze a připravenosti čelit temnotě, vnitřní a vnější, a zaměřit na ni své Světlo, Světlo svého vědomí. Jste bojovníci v duchovním smyslu a vaše zbroj spočívá stejnou měrou v soucitu, jako v soudnosti. Strachy a iluze vaší reality se nedají překonat jen láskou a soucitem. Tyto základní, převážně ženské přednosti potřebují být doplněny mužskými kvalitami srozumitelnosti a soudnosti. Soucit vám dává schopnost vnímat jiskřičku Světla v každém vyjádření duality, například rozeznat Světlo něčí duše i v případě, že je jeho osobnost plná negativity. Díky soudnosti si uvědomujete přítomnost strachu a energií spojených s mocí v každém takovém výrazu a umožňuje vám to se od něj vzdálit, nechat ho odejít z vašeho energetického pole.

Abyste seznali, kdo jste, musíte nechat odejít vše, čím nejste. Soudnost vám pomůže propustit to, čím nejste. Rozlišení je “energií meče“, energií, jež vám pomáhá stanovit vlastní hranice a nalézt svou vlastní cestu. Já ji označuji jako mužskou energii, a je nezbytným doplňkem ženských kvalit porozumění a odpuštění. Zdůrazňuji v tomto poselství význam “meče rozlišení“, neboť úzce souvisí s tématem, o němž dnes budeme mluvit.

Dnes bych rád mluvil o vašem vztahu s vašimi rodiči a s rodinou, co níž jste se narodili, obecně. Jakmile vstoupíte na cestu duchovního růstu, dostane se v nějakém bodě toto téma do popředí vaší pozornosti.

Na vaše zrození ve fyzickém těle by se dalo pohlížet jako na pád to temnoty, pokud ji oddělíte od jakýchkoliv představ spojených s hříchem nebo vinou. Proces zrození je vskutku ponorem do hlubin, k němuž jste se vědomě na úrovni nějaké části své duše rozhodli. V jádru své duše jste se rozhodli přijmout tuto současnou inkarnaci a pociťovali jste onu důvěru a houževnatost potřebné k “dokončení mise“. Nicméně v okamžiku, kdy se ponoříte, abych tak řekl, jste namočeni do stavu ne-znalosti, stavu dočasného nevědomí. Jakmile vstoupíte do hmotné reality Země, vaše vědomí je zahaleno či hypnotizováno určitými iluzemi, které nejsou ničím jiným, než hluboce zakořeněnými zvyky většiny lidí na Zemi. To je ta síť, jež je na vás vržena.

Když vstoupíte do pozemského života, je vzpomínka na “druhou stranu“ stále čerstvá a živá. Nemáte však slova k jejímu vyjádření, žádný způsob, jak sdělit její skutečnost, ty jednoduché věci jako bezpodmínečnou lásku a bezpečí, které vás obklopují na každém kroku. Energie Domova je pro vás stále zjevná, jako vjem vody pro rybu. Ale pak vstoupíte do fyzického světa a psychologické reality svých rodičů. Natáhnete se k nim, chcete uchovat při životě onen pocit Domova, ale zdá se, že jste odstřiženi, jako by kolem té vaší “rybí části“ byla hozena síť. Toto je trauma zrození, které obsahuje aspekty fyzické, stejně jako hluboce duchovní.

Síť, jež vás zachytí při pádu, je převážně utkána ze způsobu bytí vašich rodičů, jejich základního pohledu na život, jejich poměru vůči jim samotným, jejich nadějí a přání týkajících se vás. V době vašeho narození bylo kolektivní vědomí na Zemi stále ve spárech vědomí založeného na egu, a je dodnes. Časy se mění, ale existuje jakési počáteční stádium, během něhož věci potřebují získat hybnost, než je skutečně provedena opravdová, základní změna. V současnosti jste stále ještě v této počáteční fázi, a vaše vnitřní práce je v této souvislosti životně důležitá. Takže, když jste vstoupili na Zemi, dostali jste se do reality pod vládou vědomí založeného na egu a seznámili jste se s ní prostřednictvím energie svých rodičů.

Po vstupu do reality vědomí založeného na egu, jak ho reprezentují vši rodiče, se musíte vypořádat s řadou iluzí prostupujících vše, z nichž bych rád jmenoval 3 důležité.

1. Ztráta mistrovství
První iluzí je iluze ztráty mistrovství. Tato iluze vás nutí zapomenout, zatímco vyrůstáte a stáváte se dospělými, že jste stvořiteli všech událostí ve svém životě. Většina lidí neuznává dění ve svém životě jako svou vlastní kreaci. Často se cítí být oběťmi “vyšších sil“, které utvářejí a tvarují jejich život. Toto je ztráta mistrovství.

2. Ztráta jednoty
S ponorem do lidského kolektivního vědomí, jak je zpodobňováno vašimi rodiči, ztrácíte též pocit jednoty se vším, co žije. Základní uvědomění “jednoty se všemi věcmi“ je pozvolna filtrováno ven z vašeho vědomí. Jste povzbuzováni k vybudování svého vlastního ega. Podle vědomí založeného na egu jsme v podstatě oddělené bytosti, bojující o svou existenci, o přežití, potravu a uznání. Zdá se nám, že jsme uvězněni ve svém vlastním těle a uzamčeni do své vlastní psychologické reality, bez jakýchkoliv opravdových a otevřených spojení k “těm druhým“. To je iluze oddělenosti a onen truchlivý pocit osamocení, jenž ji provází.

3. Ztráta lásky
A pak dochází ke ztrátě lásky, čímž myslím pocit bezpodmínečné lásky a bezpečí, jenž patří k vaší samotné podstatě jako přirozené právo od narození. Jakmile vstoupíte na pozemskou rovinu, na níž energie lásky vůbec není zcela evidentní, začnete si postupně plést lásku se všemi druhy energií, které láskou nejsou, jako obdivem, bohatstvím či emocionální závislostí. Tyto popletené představy lásky ovlivňují vaše vztahy a v zásadě vás nutí trvale hledat něco mimo sebe, abyste znovu získali onen pocit bezpodmínečné lásky, jenž vlastně je hluboko ve vašem nitru.

Jak vás tyto iluze či ztráty ovlivní, to závisí na specifické energii vašeho rodičovského domu a vašeho rodinného prostředí. Obecně je rodičovské vědomí směsí ega a srdce, strachu a Světla. Existují určité oblasti, na nichž vaši rodiče budou pravděpodobně velmi lpět nebo budou závislí na výše uvedených iluzích. Ale v jiných bodech mohou být docela osvícení, například díky tomu, že v nějakém směru prožili utrpení a vnitřní růst, což otevřelo jejich srdce. Specifický způsob, jakým vězí v iluzích vědomí založeného na egu, je odlišný pro každého rodiče či rodinu.

Když vstoupíte do této zvláštní sestavy energií vytvářejících rodinu, v níž se narodíte, je vaše vědomí široce otevřeno, zatím bez znatelného pocitu osobních hranic. Jako miminko vstřebáváte energie svých rodičů velmi důkladně - jako základní otisk, jenž bude mít hluboký vliv na to, jak později budete věci prožívat. Ještě neexistuje žádný filtr. Až mnohem později, kdy si uvědomíte sebe jako sebe sama, zhruba během puberty, si
vypěstujete vědomí potřebné k vytřídění těchto energií a zjistíte, co vám připadá dobré a přirozené a co ne.

Nejdříve se velice silně přikloníte k paradigmatu svých rodičů, a poté, jako rostete a získáváte více sebeuvědomění, začnete zpochybňovat názory svých rodičů, jelikož hledáte pocit své vlastní identity. Tento
proces psychologického zrání je velmi podobný přechodu od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Přirozená stádia pozemského života, biologické a psychologické cykly a období, mají vztah k fázím přirozeného růstu v duchovním smyslu. Přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci často probíhá bok po boku s překonáváním omezujících, ustrašených energií, které ovládaly rodinu, do níž jste se narodili.

Vesmírné porodní trauma, které zažíváte při svém zrození jako individuální duše /viz kapitola Kosmické porodní bolesti/, se do určité míry opakuje pokaždé, když začínáte nový pozemský život. V čase vašeho zrození vaši rodiče patří energii Země. Již se přizpůsobili této dimenzi, zde platícím zákonům. Často se jedná o omezující zákony, které vůbec nejsou pro dítě zjevné. Rodiče tedy pro dítě představují vědomí založené na egu, energie oněch tří iluzí. Dítě se s nimi setkává prostřednictvím rodičovského domova, a způsob, jakým se formovaly v rodičích, bude dítě výrazně ovlivňovat po zbytek jeho života.

Obzvláště během prvních tří měsíců dítě své okolí velice intenzivně vstřebává. Energie rodičů se noří do dětského vědomí nerušeného racionálním myšlením či ochranou. Na druhou stranu v jeho paměti stále existuje “kousek nebe“, část vědomí dítěte, nedotčená iluzemi, která zná lásku, mistrovství a jednotu jako přirozený stav bytí. Toto uvědomění se střetává s okolními energiemi založenými na egu, a jde o skutečně bolestivý konflikt. Může to dítě přinutit k tomu, aby se toužilo otočit a vrátit “domů“, může to způsobit vážný odpor vůči životu na samém počátku. Je to vskutku nové opakování vesmírného porodního traumatu.

Jak se dítě vypořádá s touto kolizí či střetem energií? Nejčastěji některé části sama sebe vypne. Některé části jeho vědomí se ukryjí. Dítě bude tíhnout k tomu, aby vyhovělo energiím rodičů, přizpůsobilo se jim, neboť je na nich od začátku zcela závislé. Dítě je tělesně velice zranitelné a má velkou touhu být rodiči vyživováno a milováno. Jeho vzpomínka na přirozený stav jednoty, lásky a mistrovství je vlastně jeho darem rodičům, ale oni nejsou většinou schopni tento dar přijmout, jakmile byli zahaleni energií iluzí. Nejsou tedy schopni toto dítě opravdově přijmout.

Rodiče byli v jistém okamžiku samozřejmě též dětmi, a prošli tímtéž procesem. Rodiče nevnucují své strachy a iluze svým dětem vědomě. Nicméně, jako dospělí bezděky vstřebali mnoho energií vědomí založeného na egu.

V okamžiku narození dítěte rodiče často projdou dočasným probuzením. Když sledují, jak to nevinné malé stvoření vychází z lůna, svěřuje samo sebe světu, tak otevřené a zranitelné, probudí to skoro v každém hluboký pocit bázně. Tento posvátný okamžik ve vědomích rodičů otevírá doširoka dveře Domů a oni - nevědomky natáhnou ruku k onomu božskému jádru uvnitř sebe, které zná bezpodmínečnou lásku a jednotu. Na chvíli vstoupí do posvátného prostoru a vnímají, kým za všemi těmi iluzemi jsou. Ale často jde o dočasný stav blaženosti, neboť se poté věci uklidní a “vrátí k normálu“. Jejich způsob myšlení a cítění bude směřovat k pádu zpět do obvyklých vzorců. A dochází tedy opět k uzavření vědomí založeného na srdci.

A co se stane s dítětem, když vyrůstá? Většina dětí se rozhodne natolik přizpůsobit rodičovskému systému, že ztratí kontakt se svou původní energií duše, jíž si bylo v začátcích své inkarnace ještě stále velmi vědomo. V této první fázi života (do puberty) se natolik věnuje zaměření sebe sama do tohoto světa a na získání lásky
pozornosti svých rodičů, že samo zapomene, kým je.

Jaký má toto na dítě vliv? V dítěti je nekontrolovaná touha po lásce a bezpečí, a když zakopne o ustrašené, zablokované části v energii rodičů, bude jimi zmateno. Bude zažívat bolest a pocit opuštění. Ale samo před sebou tyto emoce ukryje, neboť jsou příliš bolestné na to, abyste si je mohli plně uvědomit, dokud jste ve stavu takové zranitelnosti a otevřenosti. A dítě udělá to, že si zakryje oči a vytvoří iluzorní představu lásky. Aby po emocionální stránce přežilo, nechá se zmást mylnou představou rodičů, protože pokud není dostupná bezpodmínečná láska, je ta podmíněná lepší než žádná. Dítě v zásadě učiní všechno možné, aby získalo lásku a bezpečí, které potřebuje a pamatuje z Domova. A proto tedy zamění ty špatné energie za lásku. Například si poplete lásku s rodičovskou pýchou nad nějakým významným činem nebo s tím, že rodič dítě emocionálně potřebuje.

Kdykoliv dítě dosáhne něčeho, nač je pak rodič pyšný a dítě je za to chváleno, mohou děti vnímat, že se jejich srdce otevírá z čiré radosti nad tím, že jsou oblíbeny a oceňovány. Jenže, pokud rodičovská pýcha nepochází ze zdroje opravdového porozumění dítěti, pokud není založena na tom, oč dítě samo usiluje, ale více na tom, co od dítěte očekává společnost, pak je ta pýcha ve skutečnosti určitým druhem jedu. Dítě je odměňováno za to, že žije dle vnějších měřítek, zatímco láska znamená, že pochopíte vnitřní standardy dětí - čeho samy pro sebe chtějí v tomto životě dosáhnout. Jakmile je pozornost systematicky zaměřována na vnější úspěch, dítě bude klamně přivedeno k víře, že úspěch rovná se láska, a budou tíhnout k výčitkám svědomí, když nebudou zrovna dělat to, “co je správné“, co se od nich očekává podle vnějších měřítek. V dospělosti se mohou stát někým, kdo nepozná, že někdo narušuje jejich hranice nebo že pracují příliš tvrdě. Jednoduše zjistí, že cítí nutnost stále něčeho dosahovat, aniž by pochopily, proč se tvrdá práce stala závislostí.

K další deformaci opravdové energie lásky dochází, když si dítě začne plést lásku s emocionální závislostí. Mnohé děti si připadají milované, pokud cítí, že je jejich rodiče potřebují. Ve skutečnosti zaplňují díru v srdci svého rodiče, díru vzniklou díky tomu, že se rodiče sami o sebe nepostarali, a když tam vstoupí dítě, nabízí samo sebe jako náhradního rodiče. Snaží se poskytnout lásku a podporu, již rodiče ve svém nitru postrádají. Takto tedy chce potěšit rodiče a získat lásku, již tak velmi potřebuje. Ale tento druh služby není samozřejmě láskou. Jde o nebezpečný propletenec energií, jenž později způsobí spoustu potíží jak ve vztahu mezi rodiči a dítětem, tak v důvěrných vztazích, do nichž dítě v dospělosti vstoupí.

Mnoho rodičů zažilo nedostatek bezpodmínečné lásky během svého vlastního dětství. Stejně tak nebyli svými rodiči opravdově přijati. To zanechalo v jejich bytosti hluboko usazenou bolest a pocit opuštěnosti. Když mají sami dítě, přijmou je se smíšenými pocity. Na jedné straně v nich je opravdová láska, ale na straně druhé existuje podvědomá potřeba “nahradit ztrátu“. Rodič často zkouší vyléčit svá emocionální zranění prostřednictvím svého vztahu se svým dítětem. Pokud tak činí nevědomě, využije dítě jako náhradního rodiče dítě jim má dát onu lásku, již tak bolestně postrádali ve svém vlastním dětství.

Jakmile se toto stane, dítěti se naprosto pomíchá význam slov “miluji tě“ a “potřebuji tě“. Energie dítěte již nebude nadále patřit jemu, protože bude vnímáno její odsávání potřebou rodiče, a toto odsávání bude vlastně dítěti příjemné! Poskytne falešný pocit bezpečí, což v dospělosti dítě povede k tomu, že bude mít pocit, že je někým hluboce milováno, pokud jeho energie bude odčerpávána a vlastněna onou osobou. Bude si připadat milováno a uznáváno, zatímco půjde na hranice svých možností, aby dalo co nejvíce. Bude považovat emocionální závislost, dokonce žárlivost a panovačnost za formu lásky, přičemž tyto energie jsou jejím přímým protikladem. Tato tragická ztráta sebe sama se rodí ze spojení lásky s potřebou.

Až doposud jsem kladl důraz na fakt, že když přijdete jako dítě na Zemi, jste ponořeni do “oceánu zapomnění“, do sítě iluzí, která se vás zprvu zdá velice důkladně svazovat. Nicméně, na úrovni duše si toto svedení z cesty vědomě umožňujete. Při své inkarnaci na Zemi hluboko ve svém nitru věříte, že najdete řešení a cestu ven. Je vaším posláním, abyste našli cestu ven z iluzí a vnesli do světa “energii řešení“, energii lásky a průzračnosti, dostupnou všem.

V jistých obdobích vašeho života přijdou příležitosti a možnosti, které vám pomohou s naplněním této mise. Jak budete dospívat, budete se setkávat s určitými lidmi či situacemi, zvoucími nebo vyzývajícími vás k tomu, abyste zjistili, kým jste. Budete životem jemně postrkováni nebo - pokud jste zatvrzelí - vehementně provokováni k “rozmotání uzlu“. Musíte propustit mylné představy o lásce, které byly součástí vaší výchovy, součástí energie vašich rodičů. Může to vyvolat krizi identity, podobnou tomu, co bylo popsáno v první části této knihy jako první fáze přechodu od ega k srdci. Může se zdát, že nic již není jisté a že všechno, v co jste věřili, je zkoumáno pod drobnohledem. Vskutku, vaše duše nenechá kámen na kameni, aby vás dostala Domů. Vaše duše bude vytrvale klepat na vaše dveře, dokud neotevřete a sami sebe nepropustíte na svobodu.

Významné události ve vašem životě jsou vždy zaměřeny na to, aby vám poskytly příležitosti k růstu a návratu k tomu, kým jste. Ale je třeba odvahy a rozhodnosti k tomu, abyste při tomto průzkumu pronikli až na dno a
znovu získali energie novorozeného dítěte, nedotčené iluzemi ztráty kontroly, lásky a jednoty.

Pravděpodobně shledáte, že chvíli vzdorujete energii své vlastní duše, neboť vás může odvádět od toho, co jste pro sebe považovali za normální a vhodné. Vaše duše vám může připadat jako svéhlavý host, neboť jste si doposud zvykali na světské způsoby, způsoby rodiny, do níž jste se narodili.

K uvolnění sebe sama z vědomí založeného na egu je zapotřebí jak mužské energie sebevědomí a soudnosti, tak ženské energie lásky a pochopení. Co se vašich rodičů týká, rozlišení znamená, že se vzdálíte od ustrašených a omezujících energií, jimiž vás krmili. Vzpomeňte na důležitost oné “energie meče“, již jsem zmínil na začátku. Abyste se mohli v duchovním smyslu pustit své původní rodiny, musíte být schopni rozlišovat mezi energií jejich a vaší vlastní a musíte být schopni “přeseknout lana“, které vás omezují a dusí.

Zde nejde v první řadě o vyjádření hněvu a frustrace vůči vašim rodičům či abyste jim řekli, kde u vás udělali chybu. Někdy může být dobré, zkusit jim vysvětlit svůj postoj a své pocity. Ale v mnoha případech možná ani nepochopí, co se jim snažíte říci. Nemusí rezonovat s tou částí vás, která je “odlišná“ a v rozporu s jejich pohledem na život. Uvolnění vazeb na rodičovskou energii znamená především a hlavně uvolnit tuto energii z vaší vlastní mysli a emocí. Jde o to, nahlédnout do svého nitra a zjistit, do jaké míry zcela samozřejmě žijete podle souboru iluzí svých rodičů, jejich příkazů a zákazů, které byly založeny na strachu a soudech.

Jakmile si v tomto zjednáte jasno a dovolíte si to propustit, budete jim moci svobodně odpustit a skutečně “opustit dům rodičů“. Teprve poté, co přetnete na vnitřní úrovni tato lana a převezmete odpovědnost za svůj vlastní život, můžete doopravdy nechat své rodiče na pokoji. Budete muset jasně říci “ne“ jejich strachům a iluzím (meč rozlišení), ale zároveň zjistíte, že vaši rodiče nejsou identičtí se svými strachy a iluzemi. Jsou též dětmi Božími, které se pouze snaží splnit poslání své duše. Jakmile toto pochopíte, budete vnímat jejich nevinnost a budete moci odpustit.

V určitém smyslu jste byli oběťmi svých rodičů - neboť za dnů vašeho dětství představovali vědomí založené na egu. Dočasně a částečně jste dosud žili podle jejich iluzí. Jako jejich dítě jste vlastně neměli na výběr. Nicméně právě překonání pocitu, že jste zde obětí, je jedním z těch největších průlomů, jichž můžete ve svém životě dosáhnout. Umíte-li rozpoznat hluboké energetické otisky ze svého dětství a vědomě se rozhodnete, které z nich vám jsou ku prospěchu a kterých byste se raději zbavili, jste svobodným člověkem. To je mistrovství.

Pak se již nadále podvědomě nepřizpůsobujete přáním a touhám svých rodičů, pokud nejsou vaše vlastní. Zároveň se však proti nim ani nebouříte. Jste schopni vidět, že ony mylné představy, jež vám nabídli, prostě nejsou vaše. Tečka. Není třeba odsoudit své rodiče za to, že vás těmito aspekty zatížili. Můžete být zároveň milující i soudní.

Dalo by se říci, že jste s vědomím založeným na egu seznámeni skrze své rodiče a skrze ně je též překračujete, tím, že je s láskou a odpuštěním propustíte a uznáte sebe sama jako onoho nezávislého Mistra, jímž jste.

Pracovníci Světla a jejich rodiče

V tomto bodě bych rád promluvil konkrétně o duších pracovníků Světla, s ohledem na rodinu, kde se narodili. Pracovníci Světla v sobě často nesou zvláštní úkol vztahující se k jejich rodičům či rodině. Když přijdou na Zemi, pracovníci Světla mají konkrétní záměr se probudit, uvolnit se z vědomí založeného na egu a osít Zemi semínky Kristova vědomí. Silněji než ostatní chtějí pracovníci Světla druhé učit a léčit, pomáhat jim dorůst k vědomí založeném na srdci.

Z tohoto důvodu se mnoho duší pracovníků Světla rodí rodičům či v rodinách, které silně vězí v realitě vědomí založeného na egu. Vzhledem k tomu, že jejich cílem je prolomit uvízlé a neměnné energetické vzorce, jsou pracovníci Světla přitahováni jako magnetem k “problémovým situacím“, v nichž je energie nehybná jako ve slepé uličce. Pracovník Světla přichází s určitým uvědoměním, s jistým duchovním vnímáním, což ho nebo ji “odlišuje“ a díky čemuž nezapadá do očekávání nebo ctižádostí rodiny. Světlonošské dítě nějak, prostřednictvím toho, co vyzařuje či vyjadřuje jako svou pravdu, zpochybňuje základní rodinné představy o životě. Téměř instinktivně dělá vše pro to, aby se energie opět rozhýbala a začala plynout.

Jakkoliv duše pracovníka Světla tímto nechce nic jiného, než být užitečná rodičům a rodině, oni na ni mohou pohlížet jako na podivnou, ba jako na černou ovci. Není-li vnitřní krása a čistota světlonošského dítěte jako taková uznána, to se často přechodně ztratí v emocích osamění či dokonce deprese.

V počátku své inkarnace pracovníci Světla hluboce věří, že cestu ven naleznou, že překonají omezující energii rodiny, v níž se narodili. Na každý pád, když se opravdu narodí na Zemi a rostou, jsou vystaveni stejným dilematům a zmatkům jako jakékoliv jiné dítě. V jistém smyslu prožívají tento zmatek hlouběji a intenzivněji. Jelikož jsou duchovně uvědomělými dušemi, které jsou často starší a moudřejší než jejich rodiče, jsou si velmi dobře vědomy, že s energií jejich okolí “není něco v pořádku“. Na vnitřní úrovni se čelně srážejí s energiemi rodičů, kteří nechápou či nerezonují s jejich smýšlením či chováním. Tato srážka v jejich nitru - při jejich něze a citlivosti - způsobuje velký zármutek. Musí si najít způsob, jak emocionálně přežít a jak se vyrovnat se skutečností, že sice své rodiče velmi milují, ale velice se od nich liší. Což způsobuje u pracovníků Světla mnoho psychologických problémů sahajících od osamělosti, nejistoty a strachu po závislost, depresi a sebevraždu.

Takže vaše putování na Zemi a temná místa, kde energie je nehybná a nepřátelská, není bez rizika. Je to nebezpečná mise. Nezapomínejte, proč vás nazývám statečnými bojovníky! Je to právě z tohoto důvodu, jste jako pionýři, kteří se odvažují na cizí a neznámé území. Neexistují žádné směrníky či značky. Prostředí, v němž svou cestu zahajujete, je nevlídné a nepřipomíná domov. Budete si muset sami stvořit energii domova, pouze se svými pocity a intuicí jako svým kompasem. Jako pracovník Světla jste pionýrem, jenž chce prolomit bariéry starých a dusivých myšlenkových vzorců a uvolnit v nich uvízlou energii. Téměř vždy jste ve svém okolí prvními, kteří tak činí. Se spřízněnými dušemi se setkáváte až později. Právě váš osamocený boj vám dává punc opravdového bojovníka, jímž jste. Budete muset úplně sami nalézt východisko, a jakmile to zvládnete, budete přitahovat do svého života podobně smýšlející duše, lidi, kteří zrcadlí váš probuzený stav bytí.

Osamělý boj, jímž vy všichni musíte projít, abyste nalezli své Světlo, je pro vás tím nejtěžším břemenem. Na úrovni duší jste si tuto stezku vybrali vědomě, avšak prožít to jako dítě z masa a krve je bolestivou záležitostí způsobující hluboká zranění. Radím vám, abyste vnímali a přijali tuto bolest v sobě, neboť pouze tím, že se s ní spojíte, ji můžete transformovat a uvolnit. Jakmile poznáte ono zraněné vnitřní dítě, které vzalo na svá křehká ramínka kříž odcizení, dostanete se k jádru svého břemene. A když proniknete k jádru, řešení je nablízku. Musíte jedině - s jasným a hlubokým uvědoměním - přijmout bolest onoho dítěte. Energie soucitu a
hluboké úcty z tohoto uvědomění dosáhne k onomu dítěti. Zvednete ten kříž pouhým bytím sám sebou a tím, že budete opravdu milovat a ochraňovat tu svou část, která je “jiná“. Právě takto přivedete dítě domů a splníte své poslání jako pionýr, jímž jste.

Rozpouštění rodinné karmy

Úkolem pracovníka Světla, s ohledem na rodinu, do níž se rodí, je stát se tím, kým je. Tím, že tak učiní, dokončí své poslání. Není jejich cílem svou rodinu změnit, není vaším úkolem měnit cokoliv vně sebe. Nejste tu proto, abyste svět učinili lepším. Jste tu proto, abyste se probudili. A ano, až to uděláte, svět se stane lepším, neboť vaše Světlo ho ozáří a přinese radost a osvícení také ostatním. Ale nezaměřujte se na tento svět, ať již jde o vaši rodinu či jakýkoliv jiný vztah, do nějž vstoupíte.

Skutečná práce spočívá v propuštění všech těch kousíčků strachu a iluzí, založených na egu, které jste sami do takové hloubky jako dítě vstřebali. Poznávání těchto energetických otisků, které zčásti utvářely vaši osobnost, a uvolňování oněch částí téhož, které vám nepatří, je náročným a intenzivním procesem. Je to, jako byste odloupávali všechny vrstvy cibule, je to, jako byste se po druhé narodili.

Kladením důrazu na důkladnost tohoto vnitřního procesu, tohoto druhého narození, vás nechci odradit. Na druhou stranu bych ale byl rád, kdybyste sami k sobě pocítili hluboký respekt. Jste těmi nejstatečnějšími bojovníky, které znám. Jste pionýry, kteří rozsvěcejí své vlastní Světlo v místech temnoty a nenávisti, dláždí cestu novému vědomí na Zemi.

Není vaším úkolem rozžínat Světlo v srdci někoho dalšího. Je to jeho věc, zda to učiní. Vy můžete nabídnout jiskru, můžete být příkladem, ale nejste nikterak odpovědní za probuzení někoho jiného. Toto je třeba zdůraznit obzvláště s ohledem na rodinu, do níž jste ze narodili. Často instinktivně jako dítě cítíte, a vědoměji pak jako dospělí, že musíte své rodiče zachránit od jejich strachů a iluzí. Navíc si častokrát myslíte, že jste v této úloze selhali. Cítíte, že jste nebyli doopravdy schopni pomoci svým rodičům způsobem dle vašich představ.

Tento směr myšlení vychází z chybného vnímání toho, co ve skutečnosti znamená pomáhat a jaké je vaše poslání, co se vašich rodičů týká. Ve skutečnosti je situace taková:

Od svého zrození dále začínáte vstřebávat velice silně energie svých rodičů, jako by byly vaše vlastní. Již nejste schopni snadno určit, kde vy začínáte a kde oni končí. Protože vstřebáváte také jejich strachy a iluze, důvěrně se sblížíte s jejich emocionální zátěží. Tato zátěž jim mohla být předána prostřednictvím několika generací z obou stran rodiny. Může být přítomen i karmický aspekt, což znamená, že totéž téma se opakuje znovu a znovu, dokud není “kletba zrušena“. Tomuto byste mohli říkat rodinná karma. Může jít o témata spojená s nevyrovnanou mužskou či ženskou energií, energie vycházející ze starých otrokářských tradic, témata náležející k určitým nemocem, atd. Tento druh karmické zátěže je vyřešen, když dojde k uvolnění její energie, a není tedy předána další generaci. Rodinná karma je rozpuštěna, jestliže alespoň jeden člen rodiny prolomí toto spojení tím, že sám sebe uvolní od emocionálního břemene, které vstřebával od dětství a které může být dokonce uložené v jeho genech.

Ten člen rodiny, jenž “prolomí kletbu“ to dělá hlavně a především proto, aby pomohl sám sobě. Týká se to zaměření na svůj vlastní vnitřní růst a expanzi. Tento růst a rozpínání ovlivňuje “energii rodiny“. Otevírá členům oné rodiny možnost, aby též našli cestu ven. Pracovník Světla, jenž sám sebe vysvobodil z emocionální slepé uličky, připravuje pro ostatní ze své rodiny energetickou stopu. Toho dosáhne svou vnitřní prací a tím, co díky ní vyzařuje, nikoliv tím, že by o to skutečně usiloval či dokonce tlačil na ostatní, aby se změnili a posunuli kupředu. To, co své rodině energeticky nabízí, je možnost změny. Jeho energie jim zrcadlí možnost změny, a to je vše, co má udělat.

Zda členové rodiny tuto stopu využijí, to je pouze na nich. Nikdy nejste odpovědní za rozhodnutí někoho jiného, zda se změní či nikoliv, a ani na tom nezávisí vaše duchovní poslání. Možná jste se osvobodili od karmické zátěže, již na vás vaše rodina uvalila, a sklízíte kvůli tomu posměch či jste svou rodinou odmítáni, a přesto bude vaše mise dokonale úspěšná. Rozdrtíte hypnotizující sevření, jímž karmické vzorce mohou ovlivňovat rodové linie, a pokud máte děti, toto emocionální břemeno jim nebude předáno. A to je poslání vaší duše.

Představte si, že žijete v údolí, které je poměrně neúrodné a suché. Celá vaše komunita vám říká, že nemůžete vyjít z tohoto údolí ven... že je to vše, co je. Zdá se, že si jako jediní vzpomínáte, že existuje i mnohem plodnější a bujnější území než toto. Takže po dlouhém zvažování se rozhodnete zkusit své štěstí a vyšplhat ven z onoho údolí. Ten výstup vás stojí neuvěřitelné množství síly a energie. Nejen, že je cesta velmi strmá, nejsou na ní ani žádné značky či nápisy, jichž byste se mohli zachytit. Zatímco šplháte vzhůru, necháváte za sebou stopu. V určitém okamžiku z údolí vyjdete a při pohledu na krajinu před vámi vás zaplaví radost a pocit poznání. Věděli jste, že tam venku je někde něco, co je mnohem více domovem než místo, kde jste se narodili. S nadšením pohlížíte dolů a vyhlížíte svou rodinu. Byli byste rádi, kdyby se k vám připojili a žasli nad tímto krásným výhledem. Rádi byste sdíleli své vítězství. Jenže tam dole nevidíte nikoho, a když si všimnete nějakých lidí v dáli, vůbec se nezdá, že by se o vaši cestu zajímali.

Toto se často duším pracovníků Světla stává. Prosím vás, abyste - v tomto ohledu - neželeli ztráty své rodiny. Tím, že vyjdete z údolí, proklestíte cestu a zanecháte stopu, jim poskytnete ohromnou službu. Tato stopa tam zůstane a jednoho dne bude využita kýmkoli, kdo bude chtít z údolí vylézt. Ta stopa je energetickým prostorem, jenž jste jim zpřístupnili.

Právě vybudování této stopy bylo vaším cílem, když jste se narodili těmto rodičům a v této rodině. Není vaším úkolem přimět vaši rodinu, aby šla také nahoru, ani ji vynést ven z údolí na ramenou! To není váš úkol. Kdykoliv se pokoušíte - obrazněřečeno - vléci své rodiče nebo rodinu vzhůru do onoho strmého kopce, bráníte svému vlastnímu růstu a budete rozčarováni a zklamáni. To není cesta duchovního růstu a alchymie. Ti ostatní, které milujete a s nimiž chcete své Světlo sdílet, si mohou zvolit žít v onom údolí ještě po další století či déle. Je to na nich. Ale jednoho dne, až nastane ten vhodný čas, objeví malou stezku vedoucí vzhůru a pomyslí si: “Jé, to je zajímavé, pojďme nahoru a vyzkoušejme to, tady dole mě to už moc nebaví.“ A vyrazí. Zahájí svou vlastní cestu vnitřního růstu, svůj vlastní výstup ke Světlu. A není báječné, není absolutně skvělé, že po cestě budou nacházet značky, stopu, jíž se mohou držet? Budou muset projít svými vlastními šarvátkami, ale budou mít před sebou maják, jenž jim posvítí na cestu. Jako pionýr jim proklestíte cestu divokým a neznámým územím, a cesta vydlážděná vaší vůlí bude využita s vděčností a úctou.

Abyste byli skutečně volní a abyste znovu získali své mistrovství jako nezávislá duchovní bytost, musíte pustit rodinu, do níž jste se narodili. Musíte je propustit, a to nejen jako jejich dítě, ale též jako jejich rodič. Vysvětlím vám toto dvojnásobné pouto. Dítě ve vás se potřebuje zbavit naděje, že vaši rodiče vám nabídnou bezpodmínečnou lásku a bezpečí. Ono dítě se musí v této záležitosti obrátit na vás a vy mu máte pomoci propustit onu zlostnou, smutnou a zklamanou část onoho dítěte, které se cítí vašimi rodiči zrazeno. To je ta dětská část. Nicméně se také potřebujete pustit té své části, jež chce být rodičem vašim rodičům. Pro duše pracovníků Světla je typické, že se v určitém stádiu svého růstu začnou cítit jako rodiče svých rodičů.

Díky své vrozené touze učit a uzdravovat a díky své duchovní uvědomělosti často vidí jasně iluze a strachy svých rodičů a chtějí je vyléčit. Což vás může dostat do mnoha sporů s rodiči, protože vaše touha pomoci je často propletena s podvědomou potřebou být uznán jako ten, kým doopravdy jste. Jinými slovy, ono zraněné dítě vaším prostřednictvím promlouvá, když se pokoušíte pomoci svým rodičům, a pokud se snažíte pomoci ostatním skrze onu svou zraněnou součást, je to recept na katastrofu. Vy skončíte zraněni ještě více a vaši rodiče nejspíš budou naštvaní a zmatení.

Propustit své rodiče znamená nechat odejít jakoukoliv touhu je změnit. Musíte pochopit, že není vaší úlohou je kamkoliv vést. Vaším posláním je se vypořádat se svou vlastní stezkou - to je vše. Jakmile se doopravdy rozloučíte se svými rodiči, necháte odejít to dvojnásobné pouto, shledáte, že se mezi vámi a jimi otevírá nový prostor, mnohem volnější a otevřenější. Pokud jsou stále ještě naživu, vztah s vašimi rodiči se může stát méně napjatým, jelikož energie výčitek a viny odejde ze scény. Na druhou stranu můžete mít pocit, že se vám je nechce již tak často navštěvovat. Může prostě dojít k nedostatku společných zájmů. V každém případě se budete v tomto vztahu cítit mnohem volněji a budete si určovat vlastní kurs životem, bez potřeby jejich souhlasu či tendence se rozhněvat či naštvat, pokud s vámi nesouhlasí.

Ve svém životě se nyní můžete setkávat s lidmi, kteří patří do vaší “duchovní rodiny“. Duchovní rodina nemá nic společného s biologií, geny či dědičností. Jde o rodinu spřízněných duší. Často je znáte z minulých životů, kde vás spojovalo přátelství, láska či společné poslání. Je velmi snadné s nimi vyjít, neboť sdílíte vnitřní podobnost, patříte ke stejné rodině. Zažíváte cosi jako návrat domů. To, kvůli čemu jste si mezi ostatními lidmi připadali odlišní a osamocení, se teprve zde stává základem vašeho spojení a oboustranného uznání.

Navazování spojení se svou duchovní rodinou je v pozemském životě opravdovým zdrojem radosti. Klíčem ke vpuštění této zkušenosti do vašeho života je nalezení vaší vlastní cesty “ven z údolí“ a rozpoznání onoho vnitřní Světlo. Jste-li schopni uznat své vlastní Světlo v prostředí, které vám je neodráží nazpátek, stáváte se svobodnými a nezávislými. Nezatíženi karmickými aspekty své historie, strachy a iluzemi, jež vás omezovaly, přitáhnete do svého života vztahy, které jsou založeny na lásce a respektu a které zrcadlí vaše probuzené božství.

Mužská a ženská energie

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé,

je mi velkým potěšením být opět s vámi. Jsem tak šťastný, že jsem ve vaší společnosti. Máte tendenci ke mně vzhlížet, vzhlížet k bytostem jako jsem já jako k mistrům, ale my to takto nevidíme. Vidíme, jak v tomto náročném čase následujete svou cestu na Zemi, v čase, kdy se mnohé mění, a vidíme, jak rostete k vlastnímu mistrovství. Vidíme, jak se stáváte mistry, ke kterým občas vzhlížíte. A o tom to celé je – nalézt své vlastní mistrovství! Nenásledujte žádného mistra, který je před vás přiveden tradicí či knihami nebo tím, že vám o něm řekne někdo jiný. Objevte své vlastní mistrovství – o tom to celé je.

Dnes bych rád hovořil o tématu, které sahá daleko do vaší historie: o mužských a ženských energiích. Jsou to staré energie a mnohé se s nimi momentálně děje.

Nejdříve bych rád pohovořil o povaze mužského a ženského. Tyto energie jsou dva aspekty Jednoho. Z toho důvodu ve skutečnosti nejsou protichůdné nebo duální, jsou jedním; jsou dvěmi tvářemi jedné energie.

Mužská energie je aspekt, který je zaměřen navenek. Je to část Boha či Ducha, která řídí vnější projev, která Ducha zhmotňuje a nabývá formu. Mužská energie tudíž zná silnou tvořivou sílu. Pro mužskou energii je přirozené být vysoce soustředěná a cílevědomá. Tímto způsobem mužská energie vytváří individualitu. Mužská energie vám dovoluje oddělit se od Jednoty, od Celku, zůstat sám a být konkrétním jednotlivcem.

Ženská energie je energií Domova. Je to energie Původního Zdroje, plynoucího Světla, čistého Bytí. Je to energie, která se ještě nezhmotnila – vnitřní aspekt věcí. Ženská energie je vše-zahrnující a oceánská; nerozlišuje a nespecifikuje.

Nyní si přestavte ženskou energii, která si uvědomuje jisté pohnutí uvnitř, nepatrný neklid, touhu po… rozpínání, touhu po tom, jít za své hranice, posunout se mimo sebe sama k získání zkušenosti. Je zde touha po něčem novém, po dobrodružství! A pak k ní přichází energie, která na tuto touhu odpovídá. Je to mužská energie, která jí chce sloužit a pomoct projevit se ve hmotě, ve formě. Mužská energie ohraničuje a tvaruje ženskou energii a díky jejich součinnosti, celkovému souhrnu energií, může nabrat zcela nový směr. Nová realita může být stvořena a v ní může být vše prozkoumáno a prožito ve stále měnících se formách manifestace.

Tanec mužského a ženského způsobuje proměnlivou podívanou vytvořené reality, vašeho díla. Je to podívaná ohromné krásy, kde se mužská a ženská energie navzájem uctívají a oslavují svou spolupráci a hravé spojení. A tak by to mělo být. Mužská a ženská energie patří k sobě. Jsou to dva aspekty Jednoho a dohromady oslavují radostnou manifestaci, kterou by toto Dílo mělo být.

Bylo řečeno, že v konečném poznání toho, kým jste, jedinou skutečností, na které záleží, je: JÁ JSEM. A v této záhadné mantře se právě slučují oba tyto aspekty. V JÁ je mužská energie, ve JSEM je energie ženská. JÁ je stlačené, rozlišující. Dává zaměření, směr, dává individualitu: JÁ, ne druzí, JÁ. A potom JSEM. JSEM je oceánské, vše-zahrnující. Odráží oceánský Domov, ženskou energii, nevyčerpatelný zdroj, který nezná žádné hranice, žádnou rozdílnost. Plynoucí a spojující aspekt je jádrem ženské energie. V JÁ JSEM, se setkává mužské a ženské a blaženě spojují své energie.

Nyní v historii lidstva, a dokonce i předtím než lidstvo existovalo, vznikl mezi mužským a ženským konflikt. Nepůjdu nyní do vzniku tohoto konfliktu. Ve vaší historii se mužská a ženská energie vzdalují, a tak se jeví jako protichůdné síly. Symbol jing-jang velmi dobře ukazuje skutečnou situaci. V mužském je vždy jádro ženského a v ženském je vždy jádro mužského, stejně jako je bílý bod v černém a černý bod v bílém. Ale během historie byla tato záhadná jednota mužského a ženského zapomenuta a tyto energie se samy sobě staly protikladem jako černá a bílá. Základní jednota již nebyla uznávána.

Právě nyní jste v poslední fázi této historie konfliktu, ve které po mnoho staletí hrála mužská energie pachatele. Mužská energie je již dlouho v roli, v níž utlačuje, poškozuje a ničí ženskou energii. Nebylo tomu tak vždy. Byly časy, ve kterých měla nadvládu ženská energie, manipulovala s mužskou energií a vládla jí. Tyto časy jsou ale u konce. Konflikt v jistém bodě dostal jiný směr a role pachatele a oběti se obrátily. Mužská energie je u moci dlouhou dobu a zneužila této moci takovým způsobem, že ženská energie se oslabila a už si neuvědomuje celistvost svého Bytí. Kdykoli jsou ženská a mužská energie v konfliktu, rozpad obou je nevyhnutelný. Když se ženská stále více diskriminuje a ztrácí se v sebezapírání, mužská energie se zase ztrácí v nemilosrdném násilí a druhu agrese, kterou znáte z mnoha válek své minulosti.

Mužské a ženské závisí jedno na druhém. Když spolu vzájemně bojují, následky jsou katastrofální. Časy se mění. Od 19. a 20. století ženská energie znovu získala svoji sílu a povznesla se nad roli oběti. Toto vzkříšení pocházelo z hloubky ženské energie. Konečně dosáhla krajních hranic svého sebezapírání. V tomto bodě se sama sobě podívala do tváře a řekla: zašlo to příliš daleko, dál už to nepřipustím.

Mimochodem, tak to vždy chodí v dynamice mezi obětí a pachatelem. Změna začíná, když to oběť odmítne dále akceptovat. Pachatel by se klidně mohl své role držet delší dobu, protože má menší důvod s tím skoncovat. Revoluce začíná tam, kde oběť odmítá již více akceptovat a konečně si bere zpět svou sílu. Ve všech případech utiskování, například žen v rodinách či společnosti, je skutečným momentem změny, když se žena – či ženská energie uvnitř osoby – rozhodne pro sebe samu: Už to nebudu snášet. Tehdy začíná skutečná změna. Vnější opatření jsou zbytečná, dokud nenastane tato chvíle.

Ženská energie povstala a její hvězda stoupá. Ve skutečnosti je v této době a věku nejnaléhavější záležitostí transformace mužské energie!! Nyní je čas pro novou definici mužské energie. Mohl bych toto poselství snadno nazvat „znovuzrození mužské energie“. Proto bych chtěl zdůraznit, že pouze v opětovném setkání s vyzrálou a vyváženou mužskou energií, může ženská energie znovu vzkvétat.

Ženská energie v minulém století, a ještě před tím, získala znovu sílu a moc. Začalo se jí dařit novým a vyváženějším způsobem. Navzdory nerovnosti pohlaví, která je v současné společnosti stále přítomná, je vzestup ženské energie nezadržitelný. Ženská energie však nemůže získat úplnou sílu a vitalitu bez součinnosti s energií mužskou. Tohle má význam pro kolektivní úroveň stejně jako pro úroveň individuální. Ženská energie nemůže učinit svůj konečný průlom bez podpory a spojení s mužskou energií. Není tomu kvůli vrozené slabosti v ženské energii. Je to díky základní povaze mužské a ženské energie: faktem je, že jsou propletené a mohou naplnit své nejjasnější potenciály pouze ve vzájemné spolupráci. Proto je nyní nezbytné, aby se mužská energie přetvořila a pustila se do nového!

Když se podíváte na souhru mezi mužským a ženským na kolektivní úrovni, ženská energie se nyní nachází v pozici vyčkávání. Ona čeká. V současnosti pokračuje uvnitř mužské energie boj mezi starým a novým. Nová vlna energie, jež ctí a respektuje ženskou energii, začíná v kolektivní mužské energii svítat. Tato nová vlna mužské energie se chce spojit s ženskou energií a společně vstoupit do Nového Věku. Zároveň je ovšem starší vlna mužské energie stále aktivní a pokouší se vytrvat. Tato energie zřetelně pracuje v sériích teroristických atentátů, které se odehrály všude po světě. Mužská energie ve své staré roli bezcitného útočníka tak ukazuje svou hanebnou stranu. V těch, kteří spáchají tyto ohavné útoky, jsou temné emoce: útok, vztek a zároveň naprostá bezmocnost a neschopnost. Z této prosté bezmoci se odvolávají na ty nejbrutálnější a nejdestruktivnější projevy moci. Mužská energie, o které mluvíme, je ve smrtelných křečích. Cítí, že se odehrávají velmi důležité kolektivní změny a že je lidstvo na prahu nové éry.

Jeden z problémů, kterému nyní čelíte, když rostete k vyrovnanější spolupráci mezi mužským a ženským, je, jak si poradit s tímto druhem nemilosrdné energie. Co uděláme s touto starou mužskou energií, která se při svém pádu snaží tvořit tolik pustošení a destrukce, kolik je jen možné? Dovolte, abych vám řekl tohle: její pád je fakt. Boj staré mužské energie zaniká, ale nevzdá se snadno a bude odolávat do poslední chvíle agresí a nemilosrdnými pokusy o dominanci.

Mnohé závisí na tom, jaký bude k těmto útočníkům vnitřní kolektivní postoj. Dovolíte hněvu a bezmoci vstoupit do svého vlastního energetického pole jako reakci na násilné činy? Pak se zpřístupníte energetickému poli útočníků. V té chvíli se cítíte přemoženi hněvem a odporem vůči nim a oni tak dosáhli svého cíle. Vy jste vtaženi do jejich energetické vibrace a mohli byste zabít stejně tak: zabít vrahy nevinných. Vše je to velmi srozumitelné, ale je podstatné uvědomit si, co se tu odehrává. Jakmile zde povstávají intenzivní emoce, je moudré udělat si mlčky pauzu. Vrátit se do ticha, do vědoucí části vás samých a zeptat se: co se tu ve skutečnosti odehrává? Vše je to nyní o vaší moudrosti a pronikavosti, o vaší schopnosti vidět skrze věci a cítit, co je ve skutečnosti v sázce. Svět nebude převzat teroristickými silami; stará mužská energie odsloužila a nablízku je její hodina smrti.

Nejdůležitější poselství, které ohledně terorismu, této manifestace staré mužské agrese, mám, je: zůstaňte bdělí! Nenechejte se vyvést z rovnováhy pocity bezmoci, tj. tím, že jste stále pronásledováni. Vězte, že nikdo nebude touto agresivní energií dotčen, pakliže jí nedovolí vstoupit do svého energetického pole. Když nebudete reagovat hněvem či nenávistí, nebudete ji k sobě přitahovat. Budete v bezpečí a chráněni svým vlastním světlem.

Rád bych, abyste více věnovali pozornosti světské individuální úrovni. Úrovni, ve které se zabýváte mužskými a ženskými energiemi uvnitř sebe. Protože boj mezi mužskými a ženskými energiemi probíhá taktéž na úrovni individuální. Vše, co se děje kolektivně, zrcadlí procesy na individuální úrovni.

Abych ilustroval důležitost rovnováhy mezi ženským a mužským na individuální úrovni, budu hovořit o centrech energie v každém člověku, které jsou taktéž nazývány čakrami. Sedm z nich znáte a jsou umístěné podél páteře, od kostrče k temeni. Krátce se podíváme na všechny tyto čakry, abych vám ukázal, že všechny jsou charakterizovány buďto převážně mužským nebo ženským typem energie.

Kořenová čakra (kostrč) je energetickým centrem, které vás spojuje se Zemí. Energie v této čakře se vztahuje k Zemi a dovoluje vám projevovat svoji energii duše ve fyzické formě, v husté, hmotné úrovni reality. S ohledem na dosahování a projevování tohoto typu energie v kořenové čakře ji můžete nazývat převážně mužskou čakrou. Čakra není nikdy zcela mužská nebo ženská, ale dalo by se říci, že zde má mužská energie navrch.

Druhá čakra se nazývá pupeční (sakrální) čakrou a je centrem emocí. Toto centrum vám umožňuje prožívat emoce, výkyvy nálad, zkrátka všechny maxima a minima emocionálního života. Je to vnímavé centrum. Proto ji nazývám ženským centrem, čakrou, ve které převládá tok ženské energie.

Třetí čakra, také nazývána solar plexus, je centrem akce a tvořivosti. Je to centrum, které umožňuje energii projevit ve fyzické realitě. Můžete ji přirovnat k slunci, k výlevu paprsků a síly žlutého slunečního světla (přírodní barva třetí čakry je žlutá). V solar plexu jsou vaše myšlenky, nápady a touhy transformované do vnější manifestace. Je to čakra akce a vnějšího vyjádření. Je to také sídlo ega, ve smyslu pozemské osobnosti bez negativních náznaků. Převládající energie je mužská.

Srdeční čakra je vnímavým centrem jako čakra pupeční a má zvláštní schopnost spojovat se s jinou proudící energií. Je to centrum, ve kterém se spojují energie tří nižších čaker (pozemská realita) a tří horních čaker (kosmická realita). Srdce je mostem mezi myslí (hlavou) a emocemi (břichem). Ze srdce se také můžete spojit s druhými a překročit sami sebe. Srdce překračuje hranice ega a umožňuje vám cítit jednotu se vším, co je mimo vás, dokonce se Vším-Co-Jest. Srdeční čakra je bránou k energii Domova. Je centrem spojení, a proto je převážně ženskou čakrou.

Krční čakra je mužská. Z tohoto centra je dáván vnitřním výzvám, myšlenkám a emocím fyzický tvar skrze řeč, pláč, smích, zpěv, křik atd. Zde je vnitřní život vyjádřen navenek komunikací skrze hlas a jazyk. Toto centrum vám umožňuje seznámit druhé se svým vnitřním světem prostřednictvím fyzických signálů: slov, zvuků, pojmů. Je to centrum manifestace, které vám umožňuje zaměřit svou energii navenek do fyzické roviny. Je to také centrum tvořivosti.

Šestá čakra, taktéž nazývána „třetí oko“, je umístěna uprostřed hlavy a je opět ženská. Přijímá mimosmyslové, intuitivní dojmy a překračuje hranice fyzického (pět fyzických smyslů). Je to sídlo jasnozřivosti, jasného cítění, atd. Skrze toto centrum můžete cítit energii někoho jiného – emoce, bolesti, radosti – jako své vlastní. S touto schopností empatie překračujete hranice ega a spojujete se s „tím, co nejste vy“.

Nakonec je zde korunní čakra, na vrcholku hlavy. Tato čakra není mužská ani ženská. Nebo můžeme říci: je obojí. V této čakře se povznášíte nad dualitu mužského a ženského. Korunní čakra je zajímavou kombinací obou těchto energií. Když je v rovnováze, vědomí uvnitř je ve stádiu přijímání stejně jako rozpínání. Je zde rozpínání „vzhůru“ do jiných dimenzí, kde hledá spirituální význam či podporu nebo hlubší vrstvy Sebe Sama. A zároveň zde existuje tichá a klidná vnímavost, vědění, že odpovědi přijdou v pravý čas. Je to typ vědomí, které je nesmírně soustředěné a stejně tak nesmírně vnímavé. V tomto „stavu mysli“ přicházíte velmi blízko k jednotě, která tvoří základ mužské a ženské energie, energii Ducha či Boha.

Teď jsem velmi přibližně načrtl pohyb mužské a ženské energie proudící skrze energetické tělo lidské bytosti. Nyní bych rád hovořil zejména o třech nejnižších čakrách. Jsou to čakry, které jsou nejvíce spojeny se Zemí, které jsou nejvíce spojeny s bytím v pozemské říši. Tato oblast třech nejnižších čaker má nesmírný význam na vaší vnitřní cestě léčení, protože v této oblasti leží nejhlubší traumata a emocionální jizvy.

Často cítíte, že jste pozemské bytosti, které se otevírají spirituálnu. My to ovšem vidíme opačně. Jste spirituální bytosti, které se otevírají Zemi. Země je oslnivá destinace, skrytý diamant, který má odhalit svou skutečnou krásu. Země je Zemí Zaslíbenou!

Nebe je vašim rodištěm. Vy se ale nevrátíte do stádia vědomí, které si pamatujete jako „Domov“ nebo „Nebe“, do stádia čistého spirituálního bytí. Dobrodružství Tvoření vás přenáší do nové destinace. Vždy se rozšiřujete a vyvíjíte ke zcela novému typu vědomí. (O tom jsme mluvili v poslední kapitole série Pracovníků Světla). Země je podstatnou částí této cesty.

Ve svých manifestacích na Zemi a ve svých pokusech vyjádřit se jste však utrpěli mnoho bolesti. Téměř všichni z vás máte těžké emocionální zranění v nejnižších třech čakrách způsobené prožitím odmítnutí, násilí a opuštění. To se mohlo odehrát v minulých životech stejně jako v životě současném. Téměř všechny energie zablokované v horních čakrách jsou spojené s emocionálními zraněními tří spodních čaker.

Nejdříve řeknu něco málo o kořenové čakře. Vaše spojení se Zemí se, zvláště pro Pracovníky Světla, emočně zatížilo. Jelikož jste se setkali po mnoho životů s vážným odporem, existuje ve vás mnoho strachu a rezervovanosti, když přijde na skutečné uzemnění. Uzemnit se znamená být plně přítomen ve svém pozemském těle a vyjadřovat své nejniternější inspirace v hmotné realitě. O překážce k plnému uzemnění sebe sama jsme hovořili dříve (v Sérii Pracovníků Světla). Souvisí to především s tím, že „jste byli jiní“ a byli jste za to odmítáni.

V druhé čakře, v emocionálním centru, jste byli taktéž hluboce ovlivněni prožitky ohrožení či opuštění (doslovně nebo emocionálně) a tím, že jste byli přísně omezeni ve svém sebevyjádření.

Těmito traumatickými břemeny v nejnižších dvou čakrách je také silně zatížen solar plexus (třetí čakra). Solar plexus se týká životní síly, tvořivé energie a moci. Znáte pár příkladů toho, co skutečná síla znamená. Mám tím na mysli sílu, která není agresivní a destruktivní. V čakře solar plexu často vidíte, že se osoba projevuje buď agresivním, ovládajícím způsobem, nebo potlačeným a příliš zdrženlivým způsobem. Oba způsoby jsou výsledkem skrytých pocitů bezmoci pramenící ze zranění první a druhé čakry. Ve třetí čakře je to všechno o nalezení vyváženého způsobu zacházení s mocí a kontrolou, je to o vyváženém egu.

Ego je dobré! Ego má náležitou funkci. Poskytuje zaměření vašemu vědomí, které vám umožňuje působit a projevit se jako samostatní jedinci, kterými jste. Ano, vy jste součástí vyššího Celku, ale stejně tak jste „Já“, oddělené a odlišené od kohokoli jiného. Ego je nezbytným doplňkem vaší spirituální části, která překračuje „Já“. Energie ega je v energetické realitě, ve které žijete, zcela čestná a oprávněná. Skutečná moc je v radostném sladění ega a Ducha.

Oblast nejnižších tří čaker je nejdůležitější oblastí v sebe-léčení a vnitřním růstu. Vaší největší spirituální výzvou právě teď je postarat se o tuto svoji zraněnou oblast uvnitř. Meditace k překročení fyzické reality nebo spojení se s prchavými kosmickými úrovněmi není teď vašim hlavním cílem. Váš cíl je věnovat své nejjemnější pochopení a milující podporu svému zraněnému dítěti uvnitř a znovu obnovit jeho krásu a hravost. Tohle je vaše spirituální cesta; zde leží největší poklad. Vaše ochraňující a respektující lidská část, vaše dětská část je vaší cestou k božskému soucitu a osvícení.

Rád bych vás upozornil na skutečnost, že uvnitř této energetické oblasti, jsou dvě ze tří příslušných čaker mužské. To ukazuje na to, že je třeba udělat mnoho léčivé práce zvláště ohledně mužských energií uvnitř každého z vás. Proto je moje zpráva k vám nyní taková: vyléčte mužskou energii uvnitř! Ženská energie se v mnoha ohledech zotavuje a získává sílu potřebnou ke svému plnému a krásnému vyjádření. Ženské vlastnosti – intuice, citlivost a propojenost jsou stále více oceňovány individuálně i kolektivně. Není ale jasné, jak vyrovnaná mužská energie skutečně vypadá. Mužská energie se nějak ztratila ve falešných představách, co to znamená „být mužem“ – ve stereotypech, které se zúžily na moc prostřednictvím agrese. Je podstatné poznat a vyjádřit skutečnou povahu mužské energie. Ženská stránka nyní potřebuje vyváženou mužskou energii, aby mohla plně naplnit svou roli. Ženská energie čeká nejen na kolektivní úrovni, ale také na úrovni individuální. Ženská energie vystupuje ze své role oběti, znovu získává svoji sebeúctu a nyní čeká, aby se mohla silně a radostně projevit prostřednictvím opětovného sjednocení s mužskou energií.

Jaká je tedy síla vyrovnané mužské energie? To platí pro mužskou energii v mužích i ženách.

V první čakře vede vyléčená a vyrovnaná mužská energie k sebe-uvědomění. Mužská energie již nemusí více zápasit a bojovat. Je přítomna skrze sebe-uvědomění. Přítomnost, tj. být plně přítomný s celou svou duší, je základní vlastností první čakry. Být přítomen sebe-vědomě znamená zůstat si vědom sebe sama, zůstat ve středu, neztratit se v názorech, očekáváních či potřebách někoho jiného. Jedná se o nalezení rovnováhy mezi spojením s druhými a skutečným uvědoměním si sebe sama. Vyvážená mužská energie v kořenové čakře vám umožňuje zůstat ve středu a být si plně vědomi sami sebe, i když na sebe vzájemně působíte s druhými a s vnějším světem.

Je nezbytné rozvinout tuto kvalitu sebe-uvědomění, aby chránila a vedla vaši ženskou energii. Ženská energie přirozeně inklinuje ke spojení s druhými (ostatními žijícími bytostmi) a k tomu, aby byla současně s druhými přítomna laskavým a pečujícím způsobem. Mužská energie přispívá k hranicím a pomáhá najít rovnováhu mezi dáváním a přijímáním. S ohledem na plynoucí, propojující ženské energie, mužská energie v nejnižší čakře naplňuje svou roli ukotvení a opory. To je to místo, kde přecházíte do souladu se sebou samými, místo, kde propouštíte vazby s druhými energiemi, se kterými jste spojeni.

Solar plexus či třetí čakra plní stejnou roli jiným způsobem. Tato čakra je, jak jsem řekl dříve, energetickým centrem ega. Stále máte s tímto pojetím ega potíže. Zejména mezi dušemi Pracovníků Světla je tendence dívat se na dávající, sebe-překračující energie v lidské bytosti jako na „vyšší“. Ale není to tak. Žijete ve světě, v němž hrají dvě energie spolu a utváří stavební kameny Tvoření. Jedna má sklon se spojovat a hledat jednotu, druhá vytváří oddělení a individualitu. A ženská energie je stejně tak životaschopná a hodnotná jako mužská.

Je důležité uzavřít mír s mužskou energií, přijmout svou individualitu, svou jedinečnost, své „Já“. V životě je podstatná „samota“, která nemá nic společného s osamělostí, ale která se týká toho, abyste byli jedinečnou individualitou – „Já“. Přijmutí této samoty nestojí v cestě prožívání hlubokých spojení s druhými. Pokud skutečně přijmete svou individualitu, stanete se silným, nezávislým a tvořivým jedincem, který je schopen hluboce sdílet svou energii s kýmkoli a čímkoli, protože nemá strach, že v ní ztratí sám sebe nebo že se své individuality vzdá.

Mužská energie solar plexu vám pomáhá stát se skutečně tvořivými a posílenými. To je to, na co ženská energie uvnitř vás čeká. Vaše upřímná inspirace se chce projevit na hmotné úrovni, chce vystoupit velmi pozemským způsobem a přinést poselství lásky a harmonie na Zemi. Ženská energie je nositelem Nového Věku, ale potřebuje vyváženost mužské energie, aby se sama skutečně projevila a zakořenila ve hmotné realitě. Proto je tak důležité, aby byly energie první a třetí čakry vyléčené.

Energie zdravého ega, vyléčeného solar plexu, je sebedůvěra. V první čakře je to sebe-uvědomění, ve třetí čakře je to sebedůvěra. Není to druh arogance, který vidíte v nafouknutém egu. Je to o prosté důvěře v sebe sama: „Cítím, že to zvládnu!“ Je to o uvědomění si své vlastní nejhlubší inspirace, svých vlastních tvořivých schopností a jednání v souladu s nimi. Nechejte ze sebe své energie proudit, důvěřujte svým přirozeným talentům a darům, důvěřujte tomu, kdo jste a ukažte se světu! Zvláště pro vás, Pracovníky Světla, kteří nesete tolik vnitřního poznání a moudrosti je nyní čas, abyste se ukázali a přestali se skrývat. Je čas. Je to váš cíl a v něm najdete své nejhlubší naplnění.

Uzavřete uvnitř mír s mužskou energií. Neváhejte postavit se sami za sebe, přijmout samotu a dobře se o sebe starat. Buďte sobečtí v čistém a neutrálním smyslu slova. Vy jste ego, vy jste individualita. Nemůžete a nemusíte být vždy ochotni odpouštět a chápat. Není spirituální tolerovat vše a cokoli. Ovšemže jsou chvíle, ve kterých musíte říct „ne“ nebo se dokonce „rozloučit“ a neslevit z toho, kdo jste. Čiňte tak bez viny či strachu a pociťte, jak vás mužské energie sebe-uvědomění a sebedůvěry posilují k tomu, abyste nechali tu jemnou květinu své ženské energie kvést a zářit.

Je to vše o spolupráci mezi energiemi. Mužské a ženské energie musely společně klesnout v dlouhém a bolestivém boji. Stejně tak budou společně vzkvétat, neb jedna nemůže být vyvážena bez druhé. Nyní je ženská energie připravena vystoupit z popela ponížení a utiskování. Je zde naléhavá potřeba po znovuzrození mužské energie. Znovuzrození mužské energie se nakonec projeví v kolektivním měřítku, ale nejdříve se projeví v každém z vás odděleně, v muži a ženě. Všichni jste strážci těchto prastarých energií uvnitř vás a je vašim dědictvím učinit jejich partnerství rovné a radostné.

www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Zacházení s emocemi

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, jsem potěšen, že jsem opět mezi vámi a touto cestou s vámi komunikuji. Musím říci, že to pro mě rovněž moc znamená. Tato setkání chovám v lásce, protože k vám mohu tímto způsobem přijít blíž než z mé vlastní roviny reality.

Přesto stále žiji uvnitř vašich srdcí a čekám na chvíle, kdy jste ve svém životě otevření a přístupní mé energii. Moje energie, Kristovská energie, která se v této době znovu rodí, není výhradně mojí energií. Není to zkrátka energie jednoho člověka, který žil kdysi na Zemi; je to kolektivní energetické pole, ve kterém spoluúčinkujete způsobem, který je mnohem hlubší, než si uvědomujete.

Všichni jste kdysi učinili slib, všichni jste stanovili svůj záměr nést tuto energii dál do reality Země, zakotvit ji v Zemi. Mnoho životů, mnoho staletí jste pracovali na tomto poslání. Všichni jste v procesu zrození Kristovského semínka uvnitř a já vám pomáhám. Byl jsem předchůdcem, přesto zasetí Kristovského semínka bylo kolektivním úsilím. Dokonce i můj příchod na Zemi byl možný jen díky poli energie, které bylo utkáno vámi a které tu bylo přítomné. Pracujeme společně, jsme jednota. Proto jsem přístupný vám všem. Nejsem výlučně dostupný jen jedné osobě. Jsem k službám vám všem.

Dnes bych chtěl hovořit o záležitosti, která se hluboce a často dotýká vašeho každodenního života. Je to o zacházení s emocemi.

Naposledy jsem mluvil o mužských a ženských energiích, které prostupují vaším energetickým polem a čakrami. Zdůraznil jsem důležitost léčení nejnižších tří čaker jako součást stání se celistvým a úplným. Považoval jsem za důležité zdůraznit to některým z vás, kteří dychtí po spirituálnu tak, že tíhnou jak v myšlení, tak v cítění k vyšším čakrám.

Srdce, třetí oko a korunní čakra jsou pro vás přitažlivé, jelikož se tato energetická centra spojují s vyššími říšemi, které jsou vám tak přirozené. Ale skutečné vnitřní průlomy se nyní musí objevit na nižší úrovni, v oblasti nižších čaker, blíž k Zemi.

Oblast emocí je podstatnou oblastí ve vašem procesu růstu ke svobodě a celistvosti. Jste spirituální bytosti. Přišli jste z říše reality, kde vám byla hustota a hrubost pozemské reality neznámá. Vypořádat se s tím bylo obtížné.

Během mnoha životů jste se pokoušeli vyjádřit svoji kosmickou energii zde na Zemi. A v tomto vyjádření, ve směřování vaší energie na Zemi vzniklo mnoho hlubokých traumat. Emocionální tělo, které všichni máte, překypuje zraněními a traumaty. Právě o tom bych dnes rád hovořil.

Kdokoli, kdo kráčí na cestě vnitřního růstu, zná důležitost emocí: to, že byste je neměli potlačovat, že byste se s nimi měli nějakým způsobem seznámit a že je musíte nakonec propustit. Ale jak to skutečně funguje, není vždy tak jasné.

Nejdříve bych rád učinil rozdíl mezi emocemi a pocity. Nezabývám se zde konkrétním pojmenováním či označením a můžete je nazývat různými jmény, ale chtěl bych učinit rozdíl mezi emocemi ve smyslu energií, které jsou v podstatě vyjádřením nepochopení a mezi pocity či energiemi, které jsou formou vyššího pochopení.

Pocity jsou vašimi učiteli, zatímco emoce vašimi dětmi.

Emoce jsou energie, které mají jasný projev ve fyzickém těle. Emoce jsou reakcemi na situace, které ve skutečnosti nechápete. Uvažujte, co se stane, když jste přemoženi záchvatem vzteku. Například někdo nečekaně zraní vaše city a vy se začínáte hněvat. Ve svém těle to můžete cítit velmi jasně; na jistých místech cítíte napjatou energii. Toto fyzické napětí či stahování, které následuje po energetickém otřesu, značí, že je zde něco, co nechápete. Přišla k vám energie, kterou pociťujete jako neoprávněnou. Pocit, že je s vámi zacházeno nespravedlivě, zkrátka ne-pochopení je ventilováno skrze emoce. Emoce je vyjádřením ne-pochopení, je to energetický výbuch a uvolnění.

Když se tohle přihodí, konfrontujete se s následujícími volbami: co bych měl s touto emocí udělat? Mám na ní založit mé aktuální chování? Mám ji použít jako palivo pro mé reakce k ostatním lidem nebo mám emoci nechat být a postavit mé činy na něčem jiném?

Před odpovědí na tuto otázku bych rád vysvětlil povahu pocitů.

Emoce jsou v podstatě výbuchy nepochopení, které můžete jasně vnímat v těle. Pocity, naproti tomu, jsou jiné povahy a stejně tak jsou odlišně vnímány. Pocity jsou tišší než emoce. Jsou šepotem duše, který vás oslovuje prostřednictvím jemných šťouchnutí, vnitřního vědění či náhlé intuitivní činnosti, která se ukáže později jako velmi moudrá.

Emoce mají vždy něco velmi intenzivního a dramatického. Uvažujte o záchvatech úzkosti, strachu, zlosti či hlubokých žalů. Emoce se vás zmocňují totálně a táhnou vás ze spirituálního středu. Ve chvíli, kdy jste vysoce emocionální, naplňuje vás druh energie, který vás táhne z vašeho centra, z vaší vnitřní jasnosti. V tom smyslu jsou emoce jako oblaka zastírající slunce.

Tímto nechci říci nic proti emocím. Emoce by neměly být potlačovány; jsou velmi cenné jako prostředky k důvěrnějšímu poznáni sebe sama. Chci ale uvést to, jaká je povaha emocionální energie: je to výbuch nepochopení. Emoce vás v podstatě odvádí ze svého centra.

Pocity vás naproti tomu přináší hlouběji do svého centra. Pocity úzce souvisí s tím, co nazýváme intuice. Pocity vyjadřují vyšší pochopení, druh pochopení, který překračuje jak emoce, tak mysl.

Pocity vznikají v ne-fyzické říši, mimo tělo. Proto nejsou jasně umístěné uvnitř jednoho bodu ve fyzickém těle. Uvažujte o tom, co se stane, když něco cítíte, atmosféru či náladu nebo když máte předtuchu. Uvnitř vás je pak druh vědění, který se zdá, že přijde z vnějšku a který není reakcí na něco vnějšího. Přichází „z ničeho“ („znenadání“, jak krásně říkáte). V takové chvíli můžete cítit, že se něco otvírá ve vaší srdeční čakře.

Existuje mnoho okamžiků, ve kterých k vám takové vnitřní vědění přichází. Například můžete o někom „vědět“ něco, aniž byste s ním doopravdy hovořili. Můžete tušit něco ohledně vás dvou, co bude později hrát důležitou roli ve vašem vztahu. Takové věci je těžké uchopit slovy – „pouze pocitem“ – a zajisté je těžké pochopit je myslí. (Tohle jsou chvíle, ve kterých začne být vaše mysl skeptická a říká vám, abyste věci urovnali, jinak zešílíte).

Rád bych zmínil ještě jednu energii, která má více „pocitovou“ povahu než emocionální. Je to radost. Radost může být jevem, který překračuje emocionální. Někdy můžete uvnitř cítit druh radosti, který vás pozvedá bez nějaké jasné příčiny. Cítíte uvnitř své božství a svoje důvěrné spojení se vším, co existuje. Takový pocit k vám může přijít, když to nejméně čekáte. Je to tehdy, když se vás dotkne Něco Vyššího nebo když se dotknete Vyšší Reality. Emoce mají téměř vždy jasnou bezprostřední příčinu: spoušť ve vnějším světě, která „stiskne vaše knoflíky“.

Pocity vznikají z dimenze vašeho Vyššího nebo Většího Já. K tomu, abyste zachytili toto šeptání ve svém srdci, potřebujete být uvnitř klidní. Emoce mohou toto vnitřní ticho a mír rušit. Proto je důležité, stát se emocionálně klidnými a vyléčit a uvolnit potlačované emoce. Jen z vašeho pocitu, který vás spojuje s duší, můžete vytvořit vyvážená rozhodnutí.

Tím, že jste tiší a klidní můžete cítit celou svojí bytostí, co je pro vás v daný moment správné. Činit rozhodnutí, která jsou založená na emocích, znamená činit rozhodnutí mimo svůj střed. Nejdříve potřebujete uvolnit emoce a dostat se do kontaktu se svým vnitřním jádrem, kde existuje jasnost.

Nyní se chci zabývat otázkou, jak nejlépe zacházet se svými emocemi.

Řekl jsem, že „pocity jsou vašimi učiteli a emoce vašimi dětmi“. Podobnost mezi tím, „být emocionální“ a tím „ být jako dítě“ je pozoruhodná. Vaše „vnitřní dítě“ je sídlem vašich emocí. Stejně tak je zde pozoruhodná podobnost mezi způsobem, jakým se svými vlastními emocemi zacházíte a způsobem, jak jednáte se skutečnými dětmi.

Děti jsou ve svých emocích upřímné a spontánní a neskrývají je, ani nepotlačují, dokud je dospělí nepodnítí k tomu, aby tak činily. Fakt, že děti vyjadřují své emoce spontánně, však neznamená, že děti prožívají své emoce vyváženým způsobem. Každý ví, že děti mohou být unášeny svými emocemi (vztekem, strachem nebo smutkem) a často je nejsou schopny zastavit. V takových situacích se děti ve svých emocích téměř utápí a to je činí nevyváženými, tj. mimo-střed.

Jeden z důvodů této neomezené přecitlivělosti je ten, že dítě teprve nedávno opustilo svět, ve kterém nebyly téměř žádné hranice. V éterických a astrálních dimenzích nebyly žádné takové zákazy a omezení jako jsou ve fyzické říši uvnitř fyzického těla. Emoce dítěte jsou často „reakcemi nepochopení“ této fyzické reality. Proto, jak vyrůstají, potřebují pomoc a podporu, aby se se svými emocemi vypořádaly. Je to část procesu „vyváženého inkarnování se“ na Zemi.

Jak se tedy vypořádáte s emocemi ať už uvnitř vás nebo uvnitř vašich dětí?

Emoce by neměly být souzeny či potlačovány. Emoce jsou důležitou částí vás jako lidských bytostí a jako takové musí být respektovány a přijímány. Můžete se na své emoce dívat jako na děti, které potřebují vaši pozornost a respekt a vaše vedení.

Na emoci je nejlépe pohlížet jako na energii, která k vám přichází pro léčení. Proto je důležité, abyste emocí nebyli zcela smeteni, ale aby vám zůstala schopnost pohlížet na ni z neutrálního postoje. Je důležité, abyste zůstali vědomí. Dalo by se to říci takto; neměli byste potlačovat emoce, ale stejně tak byste se jimi neměli nechat přemoct. Když se jimi necháte přemoci, když se zcela s emocemi identifikujete, vnitřní dítě se stane tyranem a povede vás na scestí.

Nejdůležitější věcí, kterou můžete udělat s emocí je, dovolit jí vstoupit, pocítit všechny její aspekty, a přitom neztratit své vědomí. Vezměme například hněv. Můžete pozvat hněv, aby byl plně přítomen, prožít ho ve svém těle na různých místech, a přitom ho zároveň neutrálně pozorovat. Takový typ vědomí je léčením. To, co se v tomto případě stane je, že přijmete emoci, která je v podstatě formou nepochopení. To je spirituální alchymie.

Dovolte mi to vysvětlit na příkladu. Vaše dítě si narazí koleno o stůl a skutečně ho to bolí. Je rozzlobené, křičí bolestí a kopne do stolu, protože se na něj hněvá. Uvažuje o stolu jako o zdroji své bolesti.

Emocionální vedení v této chvíli znamená, že rodič nejprve pomůže dítěti pojmenovat jeho prožitek. „Jsi rozhněvaný, že ano – bolí tě to, že?“ Pojmenování je zásadní. Přenášíte původ problému ze stolu na samotné dítě. „Není to tím stolem, jsi to ty, koho to bolí, jsi to ty, kdo je rozzlobený. A ano, já chápu tvoji emoci!“

Rodič přijme emoci dítěte s pochopením, s láskou. Ve chvíli, kdy se dítě cítí pochopeno a respektováno, bude jeho hněv pomalu mizet. Fyzická bolest může být stále přítomna. Avšak jeho vzdor k bolesti a hněv kolem se může rozpustit. Dítě ve vašich očích čte soucit a pochopení a to uklidňuje a mírní jeho emoce. Stůl, příčina emocí, již není důležitá.

Když přijmete emoci s pochopením a soucitem, přesunete pozornost dítěte z vnějšku dovnitř a učíte ho vzít za emoci zodpovědnost. Ukazujete mu, že jeho reakce na vnější spouštěč není dána, ale že je to věc volby. Můžete si zvolit nepochopení nebo pochopení. Můžete si zvolit boj nebo přijetí. Máte na výběr.

Tohle platí také pro vztahy s vašimi vlastními emocemi, s vaším vlastním vnitřním dítětem. Když dovolíte emocím vstoupit, pojmenujete je a vynaložíte úsilí, abyste je pochopili, znamená to, že skutečně respektujete a ochraňujete své vnitřní dítě. Učinit posun z „vnějšku“ k „vnitřku“, převzetí zodpovědnosti za emoci, pomáhá stvořit dítě, které nechce ublížit nikomu jinému, a které se necítí jako oběť. Silné emoce – ať už hněv, žal nebo strach – obsahují vždy složku bezmoci, tj. pocit, že jste oběť něčeho vnějšího. To, co učiníte, když zaměříte svoji pozornost na svoji reakci a bolest, namísto vnějších okolností je to, že „propustíte“ vnější svět jako příčinu svých emocí. Nestaráte se tolik o to, co dalo vzniknout této emoci. Otočíte se zcela dovnitř a řeknete sami sobě: dobře, tohle byla moje reakce a já chápu proč. Chápu, proč se tak cítím a budu se v tom podporovat.

Tím, že se obrátíte směrem ke svým emocím milujícím způsobem, je osvobozující. Vyžaduje to nějakou sebe-disciplínu. Propuštění vnější reality jako „zdroje zla“ a převzetí plné zodpovědnosti sami za sebe znamená, že uznáte, že „jste si vybrali reagovat jistým způsobem“. Přestanete polemizovat, kdo je dobrý a kdo špatný, kdo za co může a prostě propustíte celý řetězec událostí, které se udály mimo vaši kontrolu. „Nyní prožívám tuto emoci v plném uvědomění, které jsem si vybral.“ To je převzetí zodpovědnosti. To je odvaha!

Sebe-disciplína je to, že se vzdáte toho, být spravedlivý nebo být bezmocnou obětí. Vzdáte se pocitů hněvu, nepochopení a všech dalších projevů obětování, které vás někdy mohou přimět k tomu, cítit se dobře. (Skutečně často konejšíte emoce, které vás otravují nejvíc). Převzetí zodpovědnosti je čin pokory. Znamená, že jste sami k sobě upřímní, dokonce i ve svých nejslabších chvílích.

Tohle je sebe-disciplína, která je po vás vyžadována. Zároveň tento druh obrácení se dovnitř vyžaduje nejvyšší soucit. Na emoci, které jste upřímně připraveni čelit jako svému vlastnímu dílu, je rovněž nazíráno s jemným pochopením. „Tentokrát jste si vybrali hněv, že?“ Soucit vám říká: „Dobře, vím proč a odpouštím ti. Možná, když ucítíš moji lásku a podporu jasněji, příště se nebudeš přiklánět k této odezvě.

Tohle je skutečná role vědomí v sebe-léčení. O tomhle je spirituální alchymie. Vědomí s ničím nebojuje, ani nic neodmítá; obklopuje temnotu uvědoměním. Obklopuje energie nepochopení pochopením a tak transformuje obyčejný kov ve zlato. Vědomí a láska jsou v podstatě to samé. Být vědomý znamená nechat něco být a obklopit to svou láskou a soucitem.

Často si myslíte, že „samotné vědomí“ nestačí na překonání vašich emocionálních problémů. Říkáte: Vím, že jsem potlačil emoce, vím příčinu, jsem si toho vědom, ale neodchází to.

V tom případě zde existuje rafinovaná překážka na tuto emoci uvnitř vás. Držíte emoci opodál ze strachu, že vás přemůže. Nikdy ovšem nemůžete být přemoženi emocí, když si ji vědomě připustíte.

Dokud držíte emoci v jisté vzdálenosti, jste s ní ve válce. Bojujete s emocí a to se může obrátit proti vám několika způsoby. Nakonec ji nedokážete udržet vně. Bude se sama projevovat ve vašem těle jako bolest či napětí nebo jako depresivní pocit. Když se cítíte na dně nebo často unavení je to jasná známka toho, že potlačujete nějaké emoce.

Potřebujete dovolit emocím, aby plně vstoupily do vašeho vědomí. Když přesně nevíte, o jaké emoce se jedná, můžete velmi dobře začít pocitem napětí ve vašem těle. Tohle je brána k emocím. Ve vašem těle je vše uloženo. Například, když cítíte bolest nebo napětí v oblasti žaludku, můžete do této oblasti jít se svým vědomím a ptát se, co se děje. Nechejte k vám buňky svého těla promlouvat. Anebo si představte, že přesně tam je přítomné dítě. Požádejte dítě, aby vám ukázalo, jaká je v něm převládající emoce.

Existuje několik způsobů, jak se spojit se svými emocemi. Je podstatné uvědomit si, že energie, která uvízla v emoci, se chce pohybovat. Tato energie chce být uvolněna a tak klepe na vaše dveře jako fyzická stížnost nebo pocit napětí či deprese. Pro vás je to záležitost skutečného otevírání se a toho, že jste připraveni tuto emoci cítit.

Emoce jsou součástí vaší pozemské reality – neměly by mít na vás ovšem vliv. Emoce jsou jako oblaka pro slunce. Proto je tak důležité uvědomit si své emoce a vypořádat se s nimi vědomě. Z čistého a vyváženého emocionálního těla je mnohem snazší kontaktovat svoji duši nebo vnitřní jádro skrze svoji intuici.

Ve vaší společnosti je mnoho zmatku ohledně emocí. To je evidentní, kromě jiného, z množství debat a zmatku o tom, jak vychovávat své děti. Děti jsou nepochybně mnohem více emocionálně spontánní než vy jako dospělí. To vytváří potíže. Co, když jsou některé vaše morální hranice překročeny? Co, když se vymkne situace z rukou a nastane chaos? Měl by člověk dítě ukáznit nebo ho nechat svobodně se projevit? Musí být jejich emoce kontrolovány nebo ne?

To, co je při výchově dítěte důležité je to, aby se učily pochopit své emoce, pochopit, odkud se berou a převzít za ně zodpovědnost. S vaší pomocí se dítě může naučit dívat se na své emoce jako na „výbuchy nepochopení“. Toto pochopení zabraňuje tomu, aby se vaše dítě ve svých emocích „utopilo“ a přestalo se kontrolovat. Pochopení osvobozuje a přináší vás zpět ke svému vlastnímu středu bez potlačování emocí. Rodič učí své dítě, aby se s emocemi vypořádalo tím, že je toho živým příkladem.

Všechny otázky, které máte ohledně jednání se svými dětmi, aplikujte také na sebe. Jak zvládáte své vlastní emoce? Jste na sebe přísní? Když jste nějakou dobu rozzlobení nebo smutní, ukázníte sami sebe tím, že řeknete: „ No tak, seber se a postupuj dál“? Potlačujete emoci? Cítíte, že sebekázeň je dobrá a nezbytná? Kdo vás to učil? Byli to rodiče?

Anebo chcete jít na druhou stranu? Libujete si ve své emoci a nechcete ji propustit? To je také častý případ. Můžete dlouho cítit, že jste oběť nějaké situace mimo vás, například výchovy, vašeho partnera či pracovního prostředí. V jistém momentu může být velmi osvobozující dostat se do spojení se svým hněvem uvnitř, který se týká negativních věcí, které vás ovlivňují. Hněv vám umožňuje uvolnit se z těchto vlivů a jít si vlastní cestou. Nicméně se může stát, že se do svého hněvu tak zamilujete, že se ho už nechcete vzdát. Namísto toho, aby se stal pouze vstupní bránou, stane se způsobem života. Forma obětování se pak stává čímkoli jiným, jen ne léčením. Brzdí vás to od toho jednat skutečně podle sebe.

Je velmi důležité, abyste převzali zodpovědnost za své vlastní emoce a nečinili z nich absolutní pravdy. Když jim dáte status pravdy namísto toho, abyste se na ně podívali jako na „výbuchy nepochopení“, budete zakládat své činy na těchto emocích a to vás povede k nekoncentrovaným rozhodnutím.

To stejné se děje s dětmi, kterým je dovoleno příliš emocionální svobody. Zdivočí a stanou se nekontrolovatelnými; stanou se malými tyrany a to není správné. Emocionální chaos je pro dítě stejně tak nepříjemný, jako pro jeho rodiče.

Zkrátka můžete být v zacházení se svými emocemi příliš přísní nebo příliš shovívaví (a obdobně se svými dětmi). Chci trošku více zmínit „shovívavý“ způsob, jelikož se zdá být v současnosti větším problémem. Od šedesátých let existuje kolektivní poznání, že není dobré své emoce potlačovat, protože tím dusíte svoji spontánnost a tvořivost, vaši samotnou duši. Společnost by vytvářela disciplínu a poslušné děti, které chovají úctu více k pravidlům než k šepotu srdce a to je tragédie – pro společnost stejně jako pro jednotlivce.

Ale co druhý extrém: co takhle ospravedlňování emocí takovým způsobem, že převezmou vládu nad vašim životem?

Velmi dobře můžete pozorovat uvnitř sebe, zda jsou tam emoce, které ochraňujete tak, že na ně pohlížíte jako na pravdu namísto toho, čím skutečně jsou: výbuchy nepochopení. S těmito emocemi jste se identifikovali. Paradox je, že dost často jsou to emoce, které způsobují spoustu utrpení. Například: bezmoci („nemohu si pomoci“), kontroly („zvládnu to“), hněvu („to je jejich vina“) nebo žalu („život je mizerný“). Všechno jsou to emoce, které jsou bolestivé, ale přesto vám na jiné úrovni dávají něco neobyčejného, čeho se držíte.

Vezměme bezmoc nebo „pocit oběti“. Mohou existovat výhody tohoto emocionálního vzorce. Může vám dát pocit bezpečí. Uvolňuje vás z jistých závazků nebo zodpovědnosti. „Nemohu si pomoci, že?“ Je to temný kout, ve kterém sedíte, ale zdá se vám být bezpečný. Nebezpečí identifikování se nebo „spojování se“ s takovým emocionálním vzorcem dlouhý čas znamená, že ztratíte spojení se svou skutečnou svobodou, se svým nejvnitřnějším božským jádrem.

Do vašeho života mohou vstoupit záležitosti, které ve vás oprávněně provokují emoce hněvu a odporu. To se může stát ve vašem mládí, později, anebo dokonce v minulých životech. Je velmi důležité, abyste se s těmito emocemi vědomě spojili a uvědomili si hněv, smutek nebo jakoukoli jinou silně jiskřivou energii uvnitř. V jistém bodě ovšem potřebujete převzít za svoje emoce zodpovědnost, neboť ty určují vaše reakce na vnější událost.

Být ve středu, být ve stavu jasnosti a spirituální rovnováhy znamená, že převezmete plnou zodpovědnost za všechny emoce, které jsou uvnitř vás. Pak si tyto emoce můžete uvědomit, například hněv a zároveň říci: to byla má reakce na jistou událost. Přijímám tuto reakci s pochopením, ale zároveň ji hodlám propustit.

Život koneckonců není o tom, mít pravdu; je to o tom, být svobodnými a celistvými. Je velmi osvobozující uvolnit staré emocionální reakce, které přerostly do vašeho životního stylu.

Dalo by se říci, že je to vše o jemné střední cestě mezi potlačováním emocí a topením se v nich. Na obou stranách jste byli povznášeni názory a myšlenkami, které nejsou v souladu s povahou spirituální alchymie. Podstata spirituálního růstu je, že nic nepotlačujete, ale zároveň za to přebíráte plnou zodpovědnost. Já cítím tohle, Já jsem si vybral tuhle reakci, a tak ji mohu léčit. Nárokujte si své mistrovství – o tom je ve skutečnosti mé poselství.

Možná to není fakticky střední cesta, ale jiná cesta. Celé je to o spirituálním mistrovství. Je to o přijmutí všeho, co je uvnitř vás, povznesení se nad to a stání se mistrem v každé situaci. Mistrovství je silné i jemné. Umožňuje mnohé, a přesto vyžaduje velkou disciplínu: disciplínu odvahy a pocitovosti.

Nárokujte si své mistrovství, staňte se mistrem emocionálních střepů a kousků, které vás mučí, často za vašimi zády. Spojte se s nimi, převezměte zodpovědnost. Nenechejte se ovládat nevědomými emocionálními zraněními, která odvádí vaši pozornost a blokují vaši cestu k vnitřní svobodě. Je to vaše vědomí, co léčí. Nikdo jiný nedokáže obnovit moc nad vašimi vlastními emocemi. Neexistují žádné vnější prostředky či způsoby, jak odstranit tyto emoce. Jen tím, že si je uvědomíte se silou, odhodláním a soucitem, mohou být propuštěny do Světla.

Stát se celistvými a svobodnými na emocionální úrovni je jeden z nejdůležitějších aspektů spirituálního růstu. Chtěl bych to zakončit tímto: nedělejte to složitějším než to je. Spirituální cesta je cestou jednoduchou. Je o lásce k sobě a vnitřní jasnosti. Nevyžaduje žádné zvláštní vědění nebo konkrétní rituály, pravidla či metody. Vše, co potřebujete ke svému spirituálnímu růstu je uvnitř vás.

V tichém okamžiku přejděte na vaši pocitovou stranu. Nechejte tuto vaši pocitovou stranu, aby vám řekla, co by mělo být uvnitř vás vyjasněno a vyčištěno. Věřte své intuici. Věřte sami v sebe. Jste mistrem svého života, mistrem své jedinečné cesty k lásce a svobodě.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Sexualita a Spiritualita

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, raduji se, že jsem opět s vámi. Když vás vidím, nevidím vás tolik jako fyzická těla, která vidíte v zrcadle. Je to nitro, které cítím a vidím, vnitřní chody vašich myšlenek, pocitů a emocí. Jsem zde, abych vás podpořil na vaší cestě.

Je téma, o kterém bych dnes rád hovořil, které má na vás velký vliv po celou dobu vaší historie na Zemi. Je to téma sexuality a to, jak je prožívána muži a ženami.

Není to jednoduché téma. Sexualita se zatížila mnoha soudy, mnohými strachy a emocemi. Stěží je ještě nějaký její aspekt spontánní a samozřejmý. Je to stejné jako říci, že se ztratila dětská stránka sexuality, stránka svobodně zkoumajícího nevinného dítěte. Jste plni strachu a napětí, když přijde na vaše sexuální vyjádření.

V tomto poselství chci o tomto břemenu promluvit, ale nejdříve bych rád řekl něco málo o tom, co sexualita znamená ze spirituálního hlediska.

Sexualita je společný tanec mužských a ženských energií. Původně byla sexualita více, než jen fyzický akt. Měl to být tanec, ve kterém se účastnily všechny úrovně nebo aspekty vás a vaše partnera.

Rozliším čtyři úrovně nebo aspekty, které mohou hrát v tomto tanci energií roli.

Čtyři aspekty sexuální zkušenosti

Jako první je zde fyzická úroveň, aspekt fyzického těla. Tělo je nevinné. Tělo zná sexuální touhu a chtíč a to je něco, co je spontánně přítomno uvnitř těla. Tělo hledá uspokojení svých tužeb a je to člověk nebo vědomí duše v člověku, které rozhoduje o způsobu, jak je sexuální touha použitá a projevená. Znovu, tělo je nevinné. Pozná chtíč a touhu. Na tom není nic špatného. Může to být zdrojem zábavy, hry a potěšení. Tělo samo si ovšem nemůže vybrat, jakým způsobem vyjádří svoji sexuální energii. Jste to vy, lidská bytost, která je za to zodpovědná, a tělo potřebuje vaše vedení.

Když chcete prožít sexualitu tím nejvíce milujícím způsobem, sídlo vedení bude ve vašem srdci. Když necháte srdce, aby se ujalo vaší sexuální energie, najde její nejradostnější vyjádření. Alternativou je nechat buď vaše myšlenky (hodnocení) nebo vaše emoce řídit sexuální proud a uvidíte, že tato vůle způsobí několik zablokování ve vaší energii, ale o tom budu mluvit níže.

Druhý aspekt sexuálního tance, který bych chtěl pojmenovat je emocionální úroveň. Sexuální jednota je hluboce emocionální akt. Když tento aspekt ignorujete, nejste plně přítomni v tomto aktu a odřezáváte se od opravdového významu sexuality.

V předchozím poselství (channelingu) nazvaném „Zacházení s emocemi“ jsme zmínili záležitost emocí velmi obsáhle. Zdůraznili jsme silné emoce strachu, hněvu a smutku a hovořili o tom, jak vás dokážou vyvézt z vašeho středu. Když se jakákoli z těchto silných emocí vmísí do vztahu mezi dvěma lidmi a není vědomě poznána a oslovena, objeví se, když jsou spolu v intimitě. Když jste fyzicky intimní, tyto emoce mohou způsobit psychické reakce odporu nebo uzavření se, anebo tělo nemusí být schopné cítit chtíč či vzrušení.

Kdykoli jsou zde tyto psychické či fyzické bloky, je důležité, abyste je vyřešili na úrovni, na které vznikly: na úrovni emocionální. Když se snažíte odstranit fyzické symptomy, bez toho aniž byste se podívali na skryté emocionální hnací síly, jste neuctiví sami k sobě a ke svému tělu. Když tělo odmítá intimitu, dává vám čistou a jasnou zprávu o tom, že zde existuje emocionální blok. Může to být kvůli problému mezi vámi a vašim partnerem nebo to může být emocionální zranění uvnitř, které si nesete z minulosti. Ať je to cokoli, je třeba to pojmenovat a postarat se o to jemně a milujícím způsobem, aby mohla sexuální energie svobodně proudit.

Vedle emociální úrovně je tu úroveň srdce, jež je sídlem pocitů. Ve stejném poselství (channelingu), které jsem právě zmínil („Zacházení s emocemi“) jsme učinili rozdíl mezi emocemi a pocity. Pocity náleží do oblasti intuice a vnitřního vědění. Vaše pocitová část promlouvá tichým šepotem, jenž je plný moudrosti a soucitu. Emoce jsou ve své povaze dramatičtější a my je nazýváme „reakcemi nepochopení“, čímž v zásadě jsou: výbuchy nepochopení toho, co se s vámi děje. (viz zmiňované poselství pro objasnění)

Když se srdce mezi sexuálními partnery otevře, je mezi nimi důvěra, láska a bezpečí. Když je v sexuálním setkání přítomno srdce, dovolujete své intuici, aby si všimla, co se děje mezi vámi, když jste fyzicky intimní. Neskrýváte své emoce, mluvíte o nich otevřeně. Může se vynořit stará bolest a jako taková je přijata. Jste přijímáni takoví, jací jste, a tento druh přijetí je tou největší léčivou silou, jaká existuje. Když spojíte svoji energii srdce se svojí sexuální energií, může se odehrát ohromné léčení v oblasti, která to nejvíce potřebuje.

Srdce ovšem může také hrát důvtipnou roli, aby vás chránilo před prožitím sexuality radostným a milujícím způsobem. Srdce se může uzavřít radosti ze sexuality z různých důvodů. Zaprvé může být v srdci touha povznést se nad fyzickou realitu Země. Zadruhé mohou pracovat náboženská dogmata, která brání srdci otevřít se tomu, co ve skutečnosti sexualita je. Nyní se zaměřím na oba tyto problémy.

Srdeční čakra může mít silný sklon povznášet se nad neproniknutelnou rovinu hmotné reality. Je to druh stesku po domově. Může zde existovat touha po jednotě, která není vůbec zaměřená na jednotu sexuální, ale ve skutečnosti uvnitř nese jemné odmítnutí pozemské říše (stejně tak sexuality). Mnoho z vás zná touhu po překročení této reality. Mnoho z vás si vzpomíná na energii lásky a harmonie, kterou jste prožívali v ne-hmotné realitě předtím, než jste se inkarnovali na Zemi. Vaše srdce volá po klidu a jasnosti této vibrace. Snažíte se tuto energii nasát, když meditujete. Často jsou tímto způsobem aktivovány vyšší čakry – tedy srdeční, krční čakra, čakra třetího oka a korunní čakra. Tyto čakry se otevírají, zatímco jsou nižší tři čakry (solar plexus, pupeční a kořenová čakra), které jsou pro vaše pozemské Já nezbytné, více či méně zanedbané.

Více nepřirozeným způsobem se to děje, když berete drogy. Když berete mysl-povznášející látky, vyšší čakry jsou uměle rozjitřené a vy můžete dočasně prožít extázi a blaženost, která vám pomáhá zapomenout na husté a těžké aspekty pozemské reality.

Ačkoli je touha a dychtivost po překročení pochopitelná, je důležité smířit se s pozemskou realitou. Jinak budete vytvářet umělé oddělení mezi vyššími a nižšími částmi vašeho energetického pole. Dáte přednost tomu být se svým vědomím ve vyšších částech své aury a budete pěstovat jemný anebo i zřetelný vzdor k realitě těla, emocí a sexuality. To vytváří nerovnováhu ve vašem energetickém poli.

Když cítíte stesk po domově takovým způsobem, snažte se pocítit důvod a smysl svého bytí právě nyní na Zemi. Důvod, proč jste tu, není překročit Zemi, ale přinést Domov na Zemi. Tohle je posvátná cesta.

Druhým důvodem, proč se srdce vyhýbá sexualitě, jsou náboženská dogmata. Mohou být životy, ve kterých jste dali sliby pohlavní čistoty, anebo jste se v nich učili studu či vině ke svému tělesnému potěšení a sexualitě. Tyto energie mohou stále setrvávat ve vašem srdci. Kvůli nim můžete mít negativní mínění nebo jemný odpor k fyzické intimitě. Tyto hodnocení a názory nespočívají na pravdě. Znovu bych rád řekl, že tělo je samo o sobě nevinné. Chtíč, touha a všechny fyzické procesy, které ve vás vytváří touhu po sexuální jednotě, jsou přirozenými a zdravými procesy. Nerovnováhy, které se vyskytují v oblasti sexuality, jsou téměř vždy následkem ne-hmotných úrovní, o kterých jsem nyní hovořil.

Čtvrtou a poslední úrovní je aspekt mysli. Na mentální úrovni mohou existovat morální nebo duchovní přesvědčení, které vám zabraňují těšit se ze sexuality. Mnohé z těchto domněnek jsou náboženské povahy.

Na spirituální úrovni můžete pociťovat fyzické tělo jako druh vězení. Ne-hmotná realita „vyšších říší“ (jak je nazýváte vy, ne já) je tak oslavována, že fyzická realita se stává podhodnocenou. Tohle se často objevuje u Pracovníků Světla. Zvláště mezi nimi se často vyskytuje odpor k potěšení a radosti, kterou může sexualita poskytnout. To pramení částečně z náboženských a morálních přesvědčení a částečně z prosté nezkušenosti s těmito životními aspekty. Většina duší Pracovníků Světla strávila mnoho životů jako kněží, jeptišky nebo v podobných rolích mimo společenství, partnera nebo rodiny. Tolik se zaměřovali na duchovno, že oblast sexuality byla opomíjena.

Ve spirituálních či pobožných lidech je často nedostatek respektu k tělu v jeho přirozeném vyjádření. To je skutečně politováníhodné, neboť vyjádření ve hmotě je považováno na naší straně za tu nejposvátnější cestu, po které může duše jít. Zasít a sklidit semínka vašeho božství tak daleko od Domova v realitě hmoty a formy je posvátným závazkem. Je to božský, tvořivý akt nejvyššího řádu.

Možná jste někdy byli přítomni u něčí smrtelné postele nebo jste byli svědkem porodu. V těchto momentech duše vstupuje, anebo opouští tanec s hmotou. Oba body v čase jsou obklopeny posvátnou atmosférou. Můžete to cítit jako hluboké, zahalující ticho naplněné úctou, která oznamuje příchod či odchod duše. Na naší straně opony panuje ten nejhlubší respekt za to, co v těchto chvílích děláte. Tanec s hmotou je posvátný. A vy ho tak často nenávidíte!

Sexualita je ve svém skutečném smyslu tancem ve hmotě, který se zároveň nad hmotu povznáší. Ve vyváženém sexuálním sebevyjádření překračujete hmotnou realitu, bez toho aniž byste ji ignorovali nebo potlačovali, bez opuštění nižších tří čaker a bez hledání extáze jen skrze vyšší čakry. Úplná sexualita spojuje všechny úrovně vaší bytosti. Sexualita překlenuje mezeru mezi hmotou a duchem.

Když jsou dva lidé fyzicky intimní milujícím způsobem, všechny buňky v jejich těle vibrují trošku rychleji – začnou poněkud tancovat. Brána je otevřená energetické realitě s mírně vyšší vibrací a světelnějším pocitem. Po sexuálním spojení, na kterém se podílí všechny vaše části – vaše tělo, duše a mysl – se cítíte zároveň pokojně a radostně. Je to skutečná extáze. Buňky vašeho těla zakusily energii lásky a v té chvíli jste přinesli realitu Lásky blíž k sobě. Zprostředkovali jste božskou energii Lásky, která si tak vroucně přeje proudit skrze vás, a která chová k vaší sexuální povaze jen tu nejhlubší úctu.

Když v sexuálním spojení proudí energie všech čtyř úrovní společně, je to akt božské tvořivosti. To, že se z takového aktu rodí děti, je jen přirozené. Když je tanec muže a ženy prováděný takovou radostnou cestou, může z něj vzejít pouze laskavost a něha. Když je dítě počato takovou cestou, vstupuje do pozemské říše na skluzavce lásky a světla. Je to nejmilovanější přivítání, které může na Zemi duše mít.

Jelikož jsou sexuální energie tolik drahocenné, žádáme vás: prosím, zacházejte se svojí sexualitou uctivě. Když se objeví problémy, strachy nebo napětí kolem, nesuďte sexualitu jako takovou a nevzdávejte se jí, neboť je to vaše přirozená součást, posvátná součást.

Sexuální problémy a boj pohlaví

Nyní bych zmínil historii sexuality a poté pověděl něco o určitých problémech, které v dnešní době ženy a muži zažívají ve svém sexuálním sebevyjádření.

V sexuální oblasti se událo mnohé. Jádro sexuality v sobě nese obrovský potenciál světla, a stejně tak zde existuje potenciál pro velké zneužití. Historie, o které bych rád hovořil, je o boji o moc mezi muži a ženami. Tato historie je prastará a započala již v čase, kdy mimozemské galaktické říše začaly zasahovat do života na Zemi. (Viz „Série Pracovníka Světla“ na těchto stránkách). Předtím byla Země jakýmsi rájem, Rajskou Zahradou, ve které vládla krása a nevinnost. Nebudeme tu popisovat tuto éru, ale jen podotkneme, že jste v konečné fázi tohoto boje o moc, který je starší než 5000 let zaznamenané historie.

V poslední fázi této historie hráli muži jasnou roli pachatele a utiskovatele. Nebylo tomu tak vždycky. Existovaly časy, ve kterých byly ženy na veřejnosti i v soukromém životě mnohem mocnější. Taktéž utlačovaly mužskou energii krutými a sadistickými cestami. Žena není ve své povaze utlačovaným nebo podrobeným pohlavím a stejně tak není ze své podstaty ani nejvíc milujícím pohlavím. Vaše šablony žen jako sladkých, ale bezmocných stvoření a mužů jako houževnatých, ale necitlivých říkají spíše více o poslední fázi výše zmíněné historie, než o mužích a ženách jako takových.

Existovaly časy, předcházející psané historii, ve kterých byly matriarchální společnosti považovány za standard. V těchto časech ženy taktéž používaly své energie destruktivním způsobem, byly neuctivé k životní síle jednotlivce a k tvořivosti každé lidské bytosti. Byla doba, kdy ženy měly nad muži moc. Ženy řídily a manipulovaly muže používáním sil emocí a intuice, ke kterým měly přirozený sklon. Používaly také své psychické schopnosti k tomu, aby řídily muže. Například existovaly oběti a rituály, ve kterých byli muži mučeni a zabiti.

Chci zdůraznit, že ve vaší oficiální historii toto hledisko vykresluje jednostranný obraz vztahu mezi muži a ženami. Útisk žen muži byl zřejmý po celé období vaší psané historie. Ale zášť a nenávist, kterou muži zobrazovali (a mohou stále zobrazovat) proti ženám nepřišla z ničeho nic. Navíc kromě kulturních tradic a zvyků, které je ovlivňují, existují taktéž hluboká emocionální zranění v kolektivní mužské duši, která pramení z mnohem starší éry.

Aniž bychom šli do této éry detailněji, rád bych vás vyzval, abyste v sobě pocítili, zda jste to mohli prožít. Otázka pro ženy zní: dokážete si představit, že jste kdysi užívaly moc nad muži a že jste se úspěšně pokoušely ovládat jejich energii? A pro muže je otázka taková: Dokážete si představit, že se to odehrávalo v širokém měřítku a že jste byli „slabším pohlavím“? Možná obdržíte určité obrazy nebo představy, když se budete uvnitř na tyto otázky ptát. Nechejte svoji intuici, aby vám je ukázala a sledujte emoce, které přichází napovrch. Může to být překvapující.

Uvnitř kolektivní mužské duše vznikla díky této prastaré historii nenávist a nelibost. Projevilo se to v útisku ženské energie v oblasti politiky, ale stejně tak v oblasti náboženství, zvláště skrze církev. Myšlenka, že je sexualita hříšná nebo přinejlepším nevyhnutelné zlo, je mužskou linií myšlení, která byla ovlivněna nenávistí a nevolí vyplývající z utiskování mužské sexuality v předchozí éře. Mužská sexualita byla toho času považována za prostředek k plození bez jakéhokoli respektu k citlivé stránce mužů a k emocionální vazbě mezi otcem a jeho dětmi. Často byly děti vychovávány matkou v odloučení od otce a k tomu, co si otec myslel nebo chtěl, nebyla věnována téměř žádná pozornost. Důležité hodnoty byly předávány prostřednictvím matky a méněcennost mužů byla jednou z takových hodnot. Muži byli spíše dříči než rovnocenní partneři

K tomu se ještě církev stala záštitou frustrované mužské energie a stejně tak svět vědy představuje nepřátelství k ženské energii. Ačkoli věda a náboženství jsou v mnoha aspektech přirozenými nepřáteli, spojuje je odpor k intuitivnímu, proudícímu aspektu ženské energie. Církevní dogmata jsou strnulá a tíživá, ale vědecké metody jsou stejně tak omezující, jen jiným způsobem. Zatímco hybná síla za moderní vědou byla osvícená a pokroková (v touze sesadit falešnou autoritu), uvízla v úzkém druhu racionálního myšlení, který neumožňoval ženské energii, aby se podílela. Vědecké myšlení je analytické a logické, ale neotevírá se dostatečně představivosti a mimosmyslovým (intuitivním) zdrojům pozorování. Averze, kterou má mnoho vědců k „paranormálním jevům“ a ke všemu, co nemůže být vysvětleno racionálními úvahami je nicméně částečně následkem vzpomínky duše na bolest a ponížení datující se zpět v čase, kdy byly duševní síly zneužity ženami a použity proti nim jako nástroj manipulace.

O této prastaré historii mluvím proto, že bych rád vyjasnil, že v „boji pohlaví“ nejsou nakonec žádní provinilci a oběti, žádní „dobrodinci a zloduchové“, neboť jste všichni byli obojím. Byl to boj mezi mužskými a ženskými energiemi, ve kterém se staly tyto energie opaky, zatímco původně doplňovaly jedna druhou. V tomto dni a věku jsou muži i ženy vyzýváni, aby znovu spojili síly a znovuobjevili radost a úctu k původnímu tanci ženského a mužského.

Podstatou ženská energie je vedení a inspirace, zatímco mužská energie je sloužící a chránící. Ženská energie je inspirací za každým výtvorem; mužský aspekt se stará o projevení ve formě a činnosti. Obě energie pracují skrze každého člověka, skrze každého jedince, ať už muže či ženu. Zda jste muž nebo žena není důležité; to, na čem záleží, je rovnováha a vztah mezi oběma energiemi uvnitř vás samých.

Bloky v ženské sexualitě

Nyní budu mluvit o energetických blocích v oblasti sexuality, která se konkrétně vztahují k ženám nebo mužům. U žen je to oblast první a druhé čakry (kostrče a pupku), které jsou nejvíce pošramocené a zraněné jako důsledek sexuálního útisku a násilí po mnohá staletí. Po několik tisíciletí byly ženy zasazeny do sloužící role v téměř všech oblastech společnosti a to stále platí pro mnohá místa na Zemi. S ohledem na sexualitu se tato nerovnost projevovala jako znásilnění, napadení a ponížení v obrovském měřítku. Důsledkem toho mnoho žen ale i kolektivní ženská duše obrovsky trpěla. Existují hluboká emocionální zranění, která potřebují čas, lásku a především péči, aby se vyléčila.

Často je touha po sexuálním spojení u žen pociťována jako touha srdce nebo jako spirituální pocit. Když však přijde na fyzickou intimnost, mohou zjistit, že nedokážou vyjádřit svoji sexuální energii svobodně, neboť v první a druhé čakře existují energetické bloky. V těchto energetických centrech jsou vzpomínky (duše) na sexualitu, která byla vynucována a která je ponižovala. Tyto zkušenosti byly tak bolestivé, že ženy svoji energii stáhly, stáhly své vědomí z oblasti břicha. Když se nyní k této části těla znovu přistoupí sexuální cestou, svaly se instinktivně svírají nebo emocionální tělo automaticky signalizuje vzdor. Fyzické buňky jsou si vědomé traumatu a s vyzváním k tanci tak snadno nesouhlasí. Chtějí se uzavřít a vytvořit zábranu, která by vás chránila od další agrese. Tato reakce je naprosto pochopitelná a mělo by se s ní jednat tou nejuctivějším způsobem. Používání jakékoli síly k odstranění zábrany, tak opět poškozuje zraněná centra.

Když jako žena máte tyto emoce, je velmi důležité, abyste si je plně uvědomila; může to být hněv, vzdor či strach spojující se fyzickou intimitou. A všechny tyto emoce jsou často starší než vztah, ve kterém se nacházíte, dokonce starší než je váš dosavadní život. V těchto nejnižších čakrách mohou být velmi stará traumata, která způsobila hluboké emocionální jizvy.

Výslovně bych chtěl poradit ženám, které poznají tuto bolest, aby se seznámily s životy, ve kterých byly viníkem/pachatelem (jako opak oběti). Pokud se vám bude zdát těžké vstoupit do předchozích životů, spojte se s „energií pachatele či mocné ženy“ uvnitř vás. Může to znít velmi zvláštně, ale důvod je následující. Když jste byly obětí sexuálního násilí, způsobilo to hodně hněvu ve vašem energetickém poli. Může zde existovat hněv z několika životů. Tento hněv vás blokuje a drží vás uvězněné v pocitu bezmoci a obětování se. K tomu, abyste propustili tento hněv, potřebujete pochopení. Potřebujete pochopit proč a za co; potřebujte vidět širší obraz. Když si dokážete představit sami sebe jako mocnou ženu, která by mohla být nemilosrdná a krutá k mužům a pocítíte uvnitř, že je to taktéž vaše součást, pak se může hněv rozpustit. Může nastat důkladnější pochopení a vnitřní vědění, že jste součástí většího karmického příběhu, ve kterém jste hrály roli provinilce i oběti. Je téměř nemožné propustit své bolestné emoce, bezmoc a obětování se, bez toho aniž byste se také podívaly na druhou stránku vás samých – „temnou stránku“.

Nemusíte se bezpodmínečně vracet do minulých životů, abyste tuto temnou stránku uvnitř vás poznaly. Stejně tak si ji můžete více uvědomit, když budete pozorovat sami sebe v každodenním životě. Když cítíte tuto energii (např. vůli rozšiřovat moc nebo ublížit druhým), můžete pocítit, že jste nebyly jen bezmocnou obětí vnějších událostí. Mezi provinilcem a obětí existuje karmická vazba; obě role odráží aspekty vás samých.

Jakmile poznáte a přijmete svoji temnou stránku, můžete nahlédnout na svá vlastní vnitřní zranění jiným způsobem a začít odpouštět. Když existuje porozumění, hněv se může rozpustit a vy se můžete spojit s vrstvami emocí pod ním: se smutkem, žalem, bolestí, která je přítomna na mnoha úrovních, i v těle samotném.

Pro ženy je velmi důležité uznat svoji stránku viníka a pracovat s ní. Když je ve vás nenávist a zloba spojující se sexualitou, uvědomte si, že čím větší nenávist a hněv pociťujete, tím více se identifikujete s rolí oběti a tím více okrádáte sami sebe o svobodu. Pokuste se uvnitř vás pocítit, že v aréně sexuality se odehrává karmická hra, ve které jste naplnily obě role – dobráka i zloducha. Odtud se můžete dostat do místa odpuštění – odpustit sobě stejně jako druhým. Věci se dějí z nějakého důvodu. Činy násilí a útisku se mohou zdát bezvýznamné, ale vždy je za nimi nějaký příběh. A kdykoli je zapojené sexuální násilí, zanechává hluboké otisky na všech čtyřech úrovních lidské bytosti.

Bloky v mužské sexualitě

Co se týče mužské sexuální zkušenosti, bloky, které se objevují, jsou převážně na úrovni srdce nebo hlavy. Na těchto úrovních může být strach ze vzdání se a strach z hluboké emocionální intimity. Většinu času tento strach dosahuje mnohem dál, než si můžete pamatovat. Vztahuje se k éře, ve které ženy dominovaly mužům. To vytvořilo ze hry sexuální přitažlivosti, jenž byla zpočátku nevinná a spontánní, hrozbu. Muži se naučili, že je nebezpečné otevřeně ukazovat své emoce a otevřít srdce své partnerce.

Uvnitř mužů existují hluboce zakořeněné strachy ohledně odevzdání se své citlivé stránce, a tyto strachy se nemusí bezpodmínečně projevovat na fyzické úrovni. Mohou se účastnit fyzického sexuálního aktu, zatímco své city drží oddělené. Takže může být muž sexuálně přítomen na fyzické úrovni, zatímco jeho citlivá povaha je (částečně) nepřítomná. Jeho emoce jsou pod zámkem kvůli jeho strachu otevřít se a strachu, že se stane zase znovu zranitelným k odmítnutí. Existují tam staré vzpomínky duše na odmítnutí a emocionálního zjizvení.

Trpělivost a láska

Energetické bloky jsou obecně poněkud odlišené v mužích a ženách. Tudíž je velmi důležité komunikovat spolu otevřeně o tom, co cítíte a vnímáte, když jste spolu. Když svému partnerovi skutečně věříte, můžete bez studu pátrat po tom, kde je vaše sexuální energie uvíznutá, když jste intimní. Tohle můžete dělat jednoduše tak, že když mezi vámi začíná proudit vzrušení a důvěrnost, tak si uvědomíte, do jaké míry sami sobě umožňujete tento proud pocítit a vyjádřit. Zjistěte, zda se cítíte uvíznutí nebo zablokovaní v nějaké části svého těla nebo v nějaké části vašich emocí a pocitů. Cítíte teplou záři ve svém srdci, když jste spolu? Cítíte vzájemnou spirituální otevřenost? Jste připraveni jeden druhého potkat v jeho úplnosti?

Zní to zvláštně, ale obáváte se skutečné důvěry. Všichni silně toužíte po naplněném vztahu. Na ulicích téměř každý billboard odkazuje na ideál emocionálně a sexuálně potěšujícího vztahu. Ale skutečná důvěra vás děsí. Když někdo jiný přijde velmi blízko a žádá vás, abyste sundali všechny své masky, vynoří se všechny druhy překážek, kterých jste si nebyli vědomí. Ve chvíli, kdy se vynoří, snažte se za ně neodsuzovat. Nikdo od nich není oproštěn. Téměř všichni lidé mají bloky, které jim brání prožívat sexualitu v plném smyslu, který jsem popsal na začátku. Proto vás chci požádat, abyste se dívali na proud sexuální energie uvnitř vás s milujícím uvědoměním – ať už jste sami nebo ve vztahu – a zacházeli s těmito bloky s péčí a respektem. Síla je v těchto záležitostech nejhorším rádcem. Trpělivost a láska jsou životně důležité.

Udržte svoji touhu po skutečném a totálním prožití sexuality živou! Nemusíte z vaničky vylévat vodu i s dítětem. Touha je zdravá. Cesta k plnému a radostnému prožití sexuality může být dlouhá a klikatá. Ale podél cesty bude růst vaše láska a soucit k sobě sama i k druhým, a to je ve vašem lidském světě nesmírně cenné.

Léčíte prastarou historii boje mezi muži a ženami. Mužské a ženské energie se chtějí znovu spojit a splynout v tanci radosti a tvořivosti. Cokoli, s čím k tomu přispíváte na individuální úrovni, má pozitivní dopad na kolektivní duše mužů a žen. Vaše sebe-láska zpřístupňuje druhým energie trpělivosti a lásky.

www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Práce, Peníze a Tvořivost

Proud lehkosti a proud dostatku

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, s radostí a láskou jsem dnes mezi vámi. Znám vás velmi dobře a zdá se mi, jako bychom se potkali včera. V říši, v které přebývám, není čas tak důležitý. Poznávám vás velmi dobře, ačkoli je váš projev, váš fyzický vzhled jiný než z dob, kdy jsem vás znal.

Jsem Jeshua. Žil jsem na Zemi v lidském těle jako Ježíš. Byl jsem člověkem mezi lidmi, jako jste vy. Nic lidského mi není cizí. Právě z této zkušenosti s lidskou existencí jsem vás přišel podpořit ve vašem vlastním vývoji, ve vašem zrození do Nové Éry. Nová Éra přichází. V těchto dnech probíhá transformace, s níž vy všichni cítíte silné spojení.

Chtěl bych vám o sobě ještě něco povědět. Na Zemi jsem byl lidskou bytostí z masa a kostí a vytvořil jsem spojení s energií Krista. Kristovská energie proudila skrze mě ven a to byl v té době můj zásadní přínos Zemi. Kristovská energie však není jen má; patří vám všem. Všichni zaséváte semínko, přinášíte část této energie sem na dnešní Zemi a v tom leží vaše největší naplnění.

Tato transformace ze starého k Nové Éře však protřásá a vymýtá mnohé věci. Oblast práce a peněz je do tohoto „vymýcení“ velmi zapojena a je právě tou oblastí, v níž jsou staré energie zvláště aktivní. Daly by se charakterizovat jako energie moci a ega.

Staré energie byly uvnitř tohoto pole tak silně aktivní, že se vám může zdát poměrně těžké mít dobře vyrovnaný postoj k práci a otázkám peněz. Ve vašem zaměstnání, v organizaci nebo společnosti, pro kterou pracujete, nebo u lidí, kteří jsou vašimi kolegy, jste konfrontováni se společností. Mnohokrát se sami sebe ptáte: jak si mám poradit s energiemi, s nimiž už nemám blízký vztah, a přesto mě každý den obklopují? V tomto setkávání starého s novým byste rádi věděli, jak si s tímto třením poradit.

Rád bych tuto záležitost objasnil trošku víc na základě energetických center ve vašem těle. Aura, která náleží každé lidské bytosti, obsahuje sedm čaker či energetických center. V solar plexu, který je třetí čakrou (blízko bránice nebo žaludku), je umístěná vůle. V tomto centru osobní vůle je usazená moc a ctižádost. V éře staré energie, v éře staré lidské bytosti, žili lidé z tohoto centra nadměrně. Týká se to dychtivého postoje po vítězství, kladení vlastního zájmu na první místo a bojování na úkor druhých. Takový postoj je často zrozen ze strachu a pocitu, že budeme ztraceni. Mým záměrem není tyto energie soudit. Chtěl bych jen zmínit, že jsou často aktivní ze solar plexu, třetí čakry.

O jednu čakru výš najdeme centrum srdce. Srdce vás propojuje s vaším vyšším původem, s energetickými sférami, v nichž jste kdysi přebývali a ze kterých jste si přinesli ideály, které s energiemi moci a ega ostře kontrastují.

Co se nyní v současné přeměně vědomí odehrává, je předání kormidla ze solar plexu k srdci. Neznamená to, že by měl být solar plexus opuštěn či naprosto odsunut stranou. Není pravdou, že byste se měli „zbavit ega“. Jedná se spíše o předání kormidla jiné úrovni bytí a založení svého života na energii srdce. Všichni se toho snažíte tak či onak dosáhnout, ať v osobním životě nebo výslovně na poli práce a tvořivosti. Vy všichni cítíte spřízněnost s posunem směrem k energii srdce. Všichni cítíte, že takhle můžete žít svůj život s mnohem větší radostí a klidem.

Pokud jde o otázku, jak se vypořádat s energiemi založenými na egu (uvnitř i kolem sebe), základním krokem je spojit se s energiemi solar plexu (s vůlí a egem) ze srdce a vést je milujícím a laskavým způsobem. Právě spojení mezi srdcem a solar plexem (obecněji mezi výše a níže posazenými čakrami) vám poskytuje hojnost na poli pracovním, v oblasti tvořivosti i peněz.

Jak ovšem poznáte, že jednáte ze srdce nebo ze strachu či ega? Rád bych zdůraznil dvě důležité vlastnosti energie srdce, které vám ji pomohou rozpoznat ve vašem každodenním životě. První vlastností je nepřítomnost boje a přítomnost lehkosti a jednoduchosti. Budu to jednoduše nazývat proudem lehkosti.

Proud lehkosti

Jste zvyklí bojovat a válčit za věci, které chcete. Zvláště v oblasti práce existuje mnoho soutěživosti a válek ega. Často musíte jednat jako někdo, kým nejste, abyste získali uznání a potvrzení. To odporuje touze vašeho srdce. Srdce touží po mnohem přirozenějším druhu přítomnosti. Energie srdce nepoužívá tlak a její povaha je velmi klidná a jemná. Energie srdce k vám promlouvá prostřednictvím intuice. Srdce dává jemná popostrčení a návrhy a nikdy vám neřekne něco, co je emocionálně nabito strachem či tlakem.

Ve svém každodenním životě si můžete jasně všimnout, zda jdou věci hladce a nalézají svou přirozenou cestu nebo zda se opakovaně setkáváte s odporem, když se pokoušíte něčeho dosáhnout. Pokud se jedná o druhý případ, znamená to, že nejste – alespoň ne úplně – za jedno se svou energií srdce. Tajemství energie srdce je, že neprovádí zázraky silou ale s lehkostí a něhou.

Odvaha věřit své intuici je nejdůležitější cestou, jak se dostat do souladu s energetickým proudem srdce, který nazývám „proud lehkosti“. Jednání podle své intuice v souvislosti s prací a tvořivostí, i když to jde proti kultuře vašeho pracovního prostředí, pro vás vytvoří nečekané možnosti a příležitosti. Přivede vás blíže k vlastnímu božskému Já, posílí vás na úrovni srdce a bude samo o sobě přitahovat místa a lidi, kteří splňují vaše upřímné touhy.

Když v práci prožíváte problémy, když cítíte, že nejste v konkrétním pracovním prostředí na správném místě, věnujte nějaký čas sami sobě. Nalezněte okamžik ticha, ve kterém se povznesete nad myšlenky a nápady, které jste vstřebali ze svého sociálního prostředí a propusťte všechny strachy a obavy, které s tím souvisí. Pokuste se podívat na myšlenky a emoce z hlubokého a tichého místa ve středu svého srdce. Podívejte se na to, čím jsou; jsou to oblaka zastiňující slunce, ale nejsou vámi. Běžte do jádra sluneční záře ve svém srdci a zeptejte se sami Sebe, co je dobré, abyste pro sebe nyní udělali. Spojte se s pradávným a moudrým srdcem, zdrojem své nejvyšší tvořivosti a požádejte intuici, aby vám řekla, co je správné v této chvíli udělat. Nesnažte se stavět své činy na vnějších názorech, na společenských normách chování, které mohou být, zvláště na pracovním poli, ohromující. Společenské či kolektivní vědomí je v této oblasti silně založené na strachu: na strachu ze ztráty zaměstnání, strachu ze společenského neúspěchu a strachu z chudoby. Všechny tyto strachy mohou vaši intuici zastínit, a přesto existuje vnitřní hlas, který vám říká, co právě v této chvíli dělat. Klíčem k úspěchu je odvážit se tomuto hlasu naslouchat a uvidíte, že přijde s autentickými odpověďmi.

Když se pokoušíte s tímto vnitřním jádrem spojit, mohou vás blokovat sebe-pochyby a mohou odmítnout intuici a sklony, jež cítíte v srdci, jako nereálné a špatné. Sebe-pochyby vám mohou bránit důvěřovat spirituální cestě, která pro vás byla stanovena. Vaší spirituální cestou mám na mysli cestu prožitků, které vás přivádějí do spojení s vašim nejvyšším tvořivým zdrojem, s tvořivými energiemi, které prostřednictvím vás chtějí proudit ven. Tyto energie jsou již přítomné. Vy je můžete ve vnějším světě poznat a projevit jedině tím, že nasloucháte a věříte svým vlastním pocitům. Vaše duše promlouvá prostřednictvím pocitů. Neexistují žádné vnější záruky či jistoty. Důvěra je nezbytná. Přijmout směr, kam vás vedou vaše pocity, a jednat dle své intuice znamená, že se otevřete vedení svého srdce a skutečně se přesunete z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci.

Dosáhli jste konečné fáze nadvlády solar plexu. Vaše duše vstoupila do této inkarnace se záměrem propustit tento způsob bytí. Vy všichni jste vysoce motivováni, jak vyjádřit svou tvořivost ze srdce. Žádám vás, abyste v této fázi věřili sami sobě a pokračovali v této cestě, neboť do tohoto světa přinášíte již novou energii, která má ohromnou hodnotu. Tato energie často způsobuje změny, aniž byste to věděli; děláte mnohem více dobra, než si uvědomujete. Pomáháte zrodit Novou Éru tím, že věříte proudu svého srdce a odvažujete se následovat proud lehkosti. Proto nemějte žádné pochyby a pokračujte ve své cestě.

Energie srdce je mnohem tišší a jemnější než soutěživé a hrubé energie, které často vládnou pracovní oblasti. Z toho důvodu je třeba odvahy a síly, abyste zůstali ve středu srdce, když jste obklopeni energiemi založenými na egu. Já vám však pravím toto: když budete následovat přání svého srdce, přivede vás nakonec k tvořivým možnostem, které jsou skutečné a praktické a to vám přinese hojnost na hmotné úrovni. Svěřit se tomuto proudu je aktem víry a odvahy.

Řekl jsem, že bych se chtěl zmínit o dvou důležitých charakteristikách energie srdce. Začal jsem proudem lehkosti. Nyní bych chtěl mluvit o proudu hojnosti, který budu nazývat proudem dostatku.

Proud dostatku

Energie srdce je zdrojem skutečné hojnosti ve vašem životě. Hojnost se týká všech oblastí vašeho života sahajících od fyzické, materiální úrovně k úrovni emocionální, společenské až spirituální. Jste předurčeni k tomu, abyste se těšili a bylo o vás na všech úrovních pečováno. V tomto bodě bych rád promluvil o záležitosti materiální hojnosti, neb je to pro duše Pracovníků Světla zvláště důležité.

Duše Pracovníků Světla a spirituálně orientovaní, idealističtí, lidé mají obecně tendenci odsuzovat peníze. Peníze považují za hříšné, za nižší energii. Důvodem pro toto odsouzení je, že si peníze spojují s mocí a bohatstvím na úkor druhých. Peníze se prakticky staly synonymem moci. Tato asociace je jedním z hlavních důvodů, proč se proud materiální hojnosti v mnohých z vás, co tohle čtete, zablokoval.

Také duše Pracovníků Světla, které mají velký spirituální náboj, spojují peníze s nízkými a bezvýznamnými věcmi v životě, jež potřebují být překonány. Zde jsou aktivní mnohá přesvědčení, která se datují zpět do minulých životů plných prostoty a zříkání se hmotného světa. Tyto životy byly často strávené v osamění, zaměřené převážně na spirituální osvobození. Energie těchto životů stále rezonuje vašim energetickým polem. To má za následek jakousi „přísnost“, která vás omezuje.

Peníze jsou však nevinné. Peníze jsou proudem energie, který ve skutečnosti představuje čistý potenciál. Peníze nabízí příležitosti, peníze jsou možnosti a není na nich nic špatného. Není to ani tak, že když přijímáte peníze, jednáte na úkor druhých. S penězi jste schopni vytvořit krásné a dobré věci pro druhé. Když je přijímáte radostně, zvětšujete proud hojnosti pro sebe i druhé. Tvořivá spirála vždy vytváří i tok přijímání, aby bylo přijímání a dávání vyvážené. Tohle je cesta srdce. Proto se neobávejte přijímat peníze.

Je smutné, pozorovat vás, když skutečně sdílíte své nejvyšší dary a talenty se světem a přitom v sobě stále máte překážky žádat od světa to, co chcete a potřebujete. Mnoho starých postojů vám brání v tom, abyste se za sebe skutečně postavili a užívali si část přijímání. Tajemstvím vesmíru je však rovnováha. Vesmír ví, že potřebujete být podporováni na všech úrovních, abyste v tomto životě vyjádřili své nejvyšší potenciály. Na tom není nic hříšného. Když jste skutečně tvořiví ze srdce, budete přitahovat i proud přijímání a už jen tím, že mu dovolíte vstoupit, udržíte vnější proud tvořivosti živý a vibrující.

Nemusíte si být vědomi faktu, že blokujete tok peněz ve svém životě nebo že máte nevýslovnou averzi k penězům. Dopřejte si čas k prozkoumání svých nejniternějších myšlenek a emocí ohledně peněz a snadno uvidíte, jak blokují proud hojnosti ve vašem životě. Uvědomte si prosím, že je vašim údělem užívat života na Zemi! Je přirozené mít radost z krásných věcí, které hladí smysly nebo naplňují srdce inspirací. Tohle je váš domov, vaše obydlí, ve kterém nějakou dobu setrváte, tak prosím dovolte sami sobě tvořit své hmotné prostředí takové, jaké si přejete, aby bylo. Jednoduše milujte Zemi a hmotnou realitu jako takovou a tím vytvoříte proud hojnosti. Země vás vyslyší, neboť vám chce poskytnout vše nejen pro růst a rozvoj jako spirituální bytosti ale i pro prosté užívání si života jako bytosti lidské.

Proto vás prosím, zvažte na nejhlubší úrovni svůj postoj k materiální hojnosti a pociťte, jak vám proud hojnosti skutečně nabízí možnost pomoci vybudovat novou Zemi a realizovat vaše sny v nejhustší rovině reality. Teď není čas na to stáhnout se ze společnosti a meditovat na vrcholu hory. Je čas pro účast. Je čas, abyste nechali svoji energii proudit do tohoto světa a svobodně přijímali vše, co se k vám na oplátku vrací. Nebojte se přijmout hojnost. Ctít svůj vlastní vklad, přijímat dostatek výměnou za své úsilí, je součástí bytí vyrovnané spirituální lidské bytosti.

Rád bych řekl ještě něco víc o slově „dostatek“. Řekl jsem vám, že energie srdce je nejprve charakterizována proudem lehkosti. Když se věci daří snadno a vše, co potřebujete, se na vaší cestě spontánně objevuje, je to známka toho, že jdete s proudem srdce. Druhý energetický proud, který jsem zmínil, je proud dostatku. Dostatek znamená, že je mi dostupné vše, co právě teď potřebuji, abych byl splněným lidským andělem. Žít v proudu dostatku znamená, že se cítíte spokojení a jste vděční za to, co máte. Cítíte se vyživováni vším, co vás obklopuje na materiální, emocionální, duševní a spirituální úrovni. To je hojnost. To znamená mít dostatek.

Prožívání proudu dostatku znamená, že si užíváte toho, co máte Právě teď. Všichni víte, že prožívání hojnosti je subjektivní stav mysli. Záleží na okolnostech. Množství materiální hojnosti, kterou máte, nemusí bezpodmínečně souviset s množstvím potěšení, které zažíváte. Prožívání hojnosti není o tom být bohatý; je o prožívání hojnosti ve všem, co vás obklopuje. Musíte sami pro sebe objevit druh materiální hojnosti, která vás uspokojí a naplní. Pro některé lidi to může znamenat žít na vlastní pěst v odloučené chatě, kde se mohou radovat v hojné míře z přírody. Pro jiné to značí luxusní místo ve městě, kde si užívají spěch a shon města. Neexistují žádné soudy z naší strany, ze strany Boha či Ducha.

Musíte nalézt, co znamená dostatek pro vás. Klíč je v tom, najít proud, který vás učiní šťastnými, který vám dá pocit, že žijete život naplno. To je proud dostatku. Nepoznáte ho podle množství materiálního zboží, které vlastníte, ale podle pocitu radosti a naplnění, který máte ve vašem každodenním životě. Dostatek je pocit, ne věc.

S tímto proudem můžete být rozladěni dvěma způsoby. Můžete chtít „víc než dostatek“ nebo můžete chtít „méně než dostatek“. Když chcete „víc než dostatek“, dožadujete se hmotného bohatství, které ve skutečnosti nepotřebujete nebo si ho nejste schopni skutečně užít. Příliš mnoho bohatství život komplikuje a ve skutečnosti vám odebírá radost. Radosti se daří v laskavém a jednoduchém životě. Když usilujete o více než je dostatek, často tak činíte proto, abyste zabezpečili svou budoucnost. Můžete se stát závislými na pocitu mít peníze jen pro jistotu. To ovšem není prožitek hojnosti v Tady a Teď. Je to prožívání nedostatku uprostřed materiálního bohatství! K tomu, abyste byli skutečně v dostatku, potřebujte propustit strach a dovolit si radovat se z toho, co je. Tento skutečný požitek bude přitahovat to stejné do vašeho života; bude udržovat proud dostatku. Když začnete přemýšlet, že potřebujete více materiální jistoty, vstupujete do strachu, zatímco to, co potřebujete, je větší důvěra a méně strachu.

Když se spokojíte s „méně než dostatkem“, uvízli jste ve strachu taktéž. Zde je to ovšem strach ze skutečného otevření se světu, vyjádření sebe sama a přijímání nazpátek. Bojíte se žít život naplno. Můžete si myslet, že toho nejste hodni, že toho nejste schopni nebo že je hříšné být vším, co jste, a přijímat za to plné uznání. To, co potřebujete pocítit, je přirozená krása a nevinnost. Zasloužíte si vyjádřit sami sebe a být milováni za to, kým jste. Svět bude krásnějším a zářivějším místem, když s ním budete sdílet své dary duše, na oplátku vás bude velebit dostatkem. Vesmír se zaměřuje na hojnost a vy můžete být součástí tohoto proudu, pakliže se otevřete své skutečné povaze, jež je čistou a bezpodmínečnou láskou.

„Dostatek“ je přirozený stav bytí. Všichni jste zde, abyste prožívali dostatek; proud dostatku je dostupný vám všem. Je nesmyslné spokojit se s málem. Není pravda, že se spirituálně zdokonalíte odpíráním či dobrovolně přijatou chudobou. Pravděpodobněji tím rozvinete pocity hořkosti či nepřátelství. Prosím, nepokoušejte se hledat nějaký druh spirituálního ospravedlnění za váš nedostatek hojnosti. Všichni jste zde, abyste žili život naplno, abyste nechali svou tvořivou energii proudit do světa a přijímali radost, uspokojení a materiální hojnost nazpět.

Vytváření proudu dostatku

Když se cítíte mimo proud dostatku, podívejte se na své současné životní poměry a interpretujte to pro sebe jako energetické poselství. „Takto nyní vytvářím realitu.“ Nesuďte za to sami sebe či kohokoli jiného. Jen to vezměte na vědomí.

Pak vnímejte energii vašeho současného prostředí – ať je to váš domov, společenský život či vaše práce – a porovnejte ho s tím, po čem skutečně touží vaše srdce. Dopřejte si nějaký čas, abyste skutečně procítili, co chcete. Nespokojte se pouze s nejasným pocitem nespokojenosti či neklidu, ale jasně si definujte, co ve svém životě chcete.

Při tom si uvědomíte „nedostatek“. Vezměte na vědomí bolest, kterou díky tomu máte, ale nezabývejte se pocitem nedostatku či nespokojenosti. Tohle není cvičení, které má zapříčinit to, abyste se cítili špatně. Raději se zaměřte na touhy, které máte a hluboce si uvědomte, že tohle je to, co pro vás vaše duše chce. Buďte přesvědčeni, že tyto touhy jsou důvodem vašeho směřování k tomu, co si vaše duše naplánovala v tomto životě dělat. Budete podporováni vesmírem, abyste je splnili.

Vaše zaměřené, tiché a otevřené uvědomění těchto srdečných tužeb je dost pro to, aby se udály změny. To, že si uvědomíte, kdo jste, je největším magnetem změny ve vašem každodenním životě. Není důležité či dokonce užitečné, abyste tlačili na změnu na materiální úrovni. Klíč je v tom, cítit hluboce (ale ne emocionálně) po čem toužíte a pak to ponechat v rukou srdce. Jen to propustit a důvěřovat.

Věci se začnou ve vašem životě měnit. Možná se nejdříve začnete dívat blíže na nějaké své hluboce zakořeněné zvyky v oblasti myšlení, cítění a působení na lidi. Vztahy nebo zaměstnání, které neslouží vašim skutečným cílům, se pak mohou rozpadnout a zmizet. Můžete důvěřovat tomu, že se dostanete do proudu, který vás pomalu ale jistě přivede zpět k vašemu cíli. Věnujte pozornost věcem, které se ve vašem životě dějí. Věci, které vám lidé řeknou nebo udělají, často obsahují skrytá poselství, která vám sdělují, kde ve vztahu ke svým cílům stojíte.

Vše, co potřebujete na fyzické úrovni, abyste si uvědomili své srdečné touhy, se objeví ve vašem životě bez námahy, zčistajasna. Vstoupí to do vašeho života s lehkostí a elegancí. Může se to zdát zázračné, ale stejně tak pocítíte, že je to naprosto přiměřené. Není to vaše chamtivost, námaha, tlačení a nucení, které vám splní vaše touhy, ale vaše tiché uvědomění svých nejpravdivějších potřeb, vaše poctivost jim čelit a vaše odvaha důvěřovat a pustit. Ctít touhy svého srdce s takovým záměrem a odevzdáním vám přinese realitu dostatku.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Nemoc a zdraví

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, srdečně vás vítám a posílám vám všechnu svoji lásku. Všechny vás tak vroucně miluji. Moje láska k vám není jen univerzální, ale má taktéž osobní nádech, neboť jsem mnohé z vás znal, když jsem žil mezi vámi na Zemi.

Jsem Jeshua. Žil jsem na Zemi jako Ježíš a byl jsem mezi lidmi, abych dosvědčil lásku, která je nám všem dostupná ze Zdroje, který leží uvnitř nás samých. Nyní nadešel čas, abyste převzali pochodeň vy. Jste semínka, která dnes kvetou. To je úmysl znovuzrození Krista. Já, člověk, který kdysi žil na Zemi, nejsem ten, jenž je vázán k návratu; universální síla Kristovské energie se nyní rodí uvnitř vás. Těší mě, že vás mohu podporovat v tomto procesu tím, že jsem takto s vámi.

Na začátku tohoto sezení se mě Pamela a Gerrit ptali, o kterých tématech bych dnes rád hovořil, a já jsem jim řekl: „Na tom nezáleží, chci být jen s nimi.“ Jednoduše chci spojit svoji energií s vámi a připomenout vám vaši vlastní velikost. Mým jediným úmyslem v šíření mé energie k vám je, abyste uvnitř pocítili plamen jasnosti, plamen vaší pravdy. To je podstata Kristovské energie. Byl jsem raným nositelem tohoto plamene, ale nyní je čas, abyste pochodeň dál nesli vy. Je důležité, abyste uznali, kým uvnitř jste. Nesete tento plamen s sebou a musíte si uvědomit, že nadešel čas, abyste ho ukázali světu, neboť svět na to čeká. Toto je čas pro transformaci, čas velkých změn, který ukazuje mnoho tváří – temné i světlé. Dozrál čas pro lidi, kteří mají širší rozhled, kteří mohou sledovat všechny projevy temna a světla z klidného a pokojného stavu mysli a kteří jsou schopni být přítomni v lásce bez souzení.

Dnes budu hovořit o nemoci a zdraví. Pamatujte však: mým hlavním zájmem je, abyste pocítili, že jsem zde proto, abych vás nechal vnímat to, že jste mi rovnocenní a že já jsem rovnocenný vám. Jsme jedním. Neseme zvláštní Světelnou energii a usilujeme po dlouhou dobu, po mnoho životů o to, abychom tuto energii uzemnili a ukotvili ji na Zemi. To je vaše práce. To je vaše poslání.

Nadešel čas, abyste mě propustili jako někoho, ke komu vzhlížíte. Jsem váš bratr a přítel, žádný mistr, kterého byste měli následovat. Chci vás obklopit energiemi lásky a pravdy. To je vše, co mohu dělat. Nyní je na vás, abyste se postavili sami za sebe a nechali Světlo svých pochodní zářit.

Nemoc a zdraví – to je téma, které vstupuje dřív nebo později do životů všech lidí. Nejdřív bych rád pohovořil o tom, co nemoc ve skutečnosti je. Všechny nemoci mají spirituální původ. Vysvětlím to tím, že učiním rozdíl mezi různými těly, které máte. Kromě fyzického těla, které je očividné, vlastníte taktéž emocionální tělo, mentální tělo a také něco, co můžete nazvat spirituálním tělem.

Nemoc začíná obvykle v emocionálním těle. Odtud se určité bloky usadí ve fyzickém těle na hmotné úrovni. Často se přesvědčení mentálního těla podílejí na vytváření emocionálních bloků a projeví se nemocí. Hovořím o hluboce zakořeněných přesvědčeních nebo způsobech myšlení. Často se tato přesvědčení týkají toho, co je pro vás dobré a špatné.

Hodnocení mohou ve vašem emocionálním energetickém systému vytvořit doslova blokádu. V místech, kde bloky vzniknou, nemůže emocionální energie volně proudit a v auře se zviditelní něco z temné energie. Tato energie se může v těle usadit. Nemusí tomu být tak nutně, protože tento proces vyžaduje nějaký čas a je dost příležitostí na to dát emocionálně věci do rovnováhy dřív, než se projeví samotné onemocnění.

Obecně vám emoce říkají, kdy vaše energie neproudí. Když obrátíte svou pozornost k jejich poselství a uznáte je, bloky se uvolní. Například se můžete cítit rozhněvaní pokaždé, když máte udělat určitou věc. Když se podíváte na tyto emoce blíže, řeknou vám, že nutíte sami sebe dělat věci, které neodpovídají tomu, kým jste a kým chcete být. Když však soustavně ignorujete svůj hněv a nutíte se do věcí, ve kterých se necítíte dobře, pak jdou emoce, tak říkajíc do hloubky vaší bytosti. Odejdou z vašeho vědomí a vyjádří se ve vašem fyzickém těle. Potlačená emoce je energie, která chce, abyste ji vyslechli. Když se vyjádří skrze tělo, bude se projevovat fyzickou stížností.

Fyzická stížnost či nemoc obecně ukazují na emoci uvnitř vás, které si nejste z velké části vědomi. Fyzický symptom vám ji zviditelňuje na jiné úrovni, a tak vám vlastně pomáhá spojit se s blokem. Tímto způsobem jsou fyzické symptomy nebo bolest jazykem vaší duše. Duše touží po plné komunikaci mezi všemi svými částmi. Duše je šťastná, když energie volně proudí a probíhá nepřetržitá obnova všech jejích aspektů. Bloky zabraňují energii volně proudit a to duši deprimuje.

Nemoc má tedy funkci ukazatele: ukazuje vám, kde potřebujete léčení. Ačkoli se nemoc zdá negativní ve smyslu, že vás obtěžuje všemi druhy symptomů a bolestí, klíč je v tom, interpretovat nemoc jako poselství či ukazatel. Když tak učiníte, budete s nemocí spolupracovat snadněji namísto toho, abyste jí vzdorovali.

Duše s vámi komunikuje mnoha způsoby. Nejoblíbenější způsob je komunikovat s vámi skrze vaši intuici: tiché pocitové tóny, tušení, jemné šeptání srdce. Když vás takto nemůže zastihnout, budete upozorněni svými emocemi. Emoce mluví hlasitějším jazykem. Jasně vám ukazují, že byste se měli podívat dovnitř a najít to, co tuto emocionální reakci podněcuje. Kdykoli jste silně emocionálně ovlivněni, musíte zjistit, proč a co to pro vás znamená. Když se ztišíte a pozorně nasloucháte, duše vám to poví. Pakliže vzdorujete nebo své emoce popíráte, duše k vám bude promlouvat prostřednictvím vašeho těla. Tělo je inteligentní bytost. Je vysoce vnímavé nejen na hmotné věci (jako jídlo a tekutiny), které přijímáte, ale také na emoce, pocity a myšlenky, které máte. Tělo má být informátorem. Není pouhou nádobou, kterou obýváte. Má inteligentní funkci pomáhat duši vyjádřit se a poznat se ve hmotě.

Jak se můžete naučit porozumět jazyku své duše, když je vyjádřen skrze tělo a nemoc? Ve chvíli, kdy se onemocnění projeví, nemusí být jasné, jaké poselství vám přináší. Ve skutečnosti jste vytrvale dlouhou dobu popírali emoci, která toto poselství přinášela, a tak pochopitelně není nyní zřejmé, co vám má nemoc říci. Pochopení spirituálního významu nemoci je proces. Je to hledání, vnitřní cesta, na které postupně obnovujete komunikaci.

Abyste nastoupili na tuto cestu, nejdříve musíte své nemoci přijmout. Počáteční reakcí na nemoc je často popření nebo vzdor. Raději byste, aby onemocnění zmizelo co nejdříve, neboť vás děsí. Máte strach ze selhání, odmítnutí, nedokonalosti a nakonec smrti. Panika, která se vás zmocňuje, když jste konfrontováni s fyzickým selháním nebo nemocí, vám znemožňuje otevřít se širšímu pohledu na nemoc. Mohli byste zvážit nemoc v jiném světle. Mohli byste ji zakusit jako posla změny, jako pozvání k návratu k něčemu drahocennému, co jste ztratili.

K pochopení a spolupráci s „funkcí ukazatele“ nemoci je velmi důležité říci ano symptomům a bolesti, které se ve vašem těle zobrazují. Když řeknete ano, když přijmete stav svého fyzického těla a jste ochotni prostřednictvím něj naslouchat svému jazyku duše, ve skutečnosti jste vyřešili půlku problému. Skutečným problémem není onemocnění samo, ale to, co představuje – skrytý blok(y). Onemocnění vás tak říkajíc zdržuje a nutí vás se na tyto skryté bloky podívat. Když se obrátíte k onemocnění a řeknete ano svým srdcem a duší, budete mít již vyřešenou část zablokování bez toho, aniž byste přesně věděli, co vám onemocnění říká. Část komunikace se obnovuje pouze vaší ochotou, trpělivostí a rozhodnutím vydat se na svou vnitřní cestu.

Přesto pro vás není snadné říci nemoci ano a přijmout ji. Možná se jí sami bráníte, jste rozzlobení či zoufalí, a proto nenasloucháte tomu, co vám selhání říká. Často máte určitá vodítka. Například neschopnosti těla ukazují, že musíte propustit jisté závazky, dopřát si více klidu sami pro sebe, být méně aktivní a více pozorní ke svým potřebám. Ačkoli nemusíte ještě vědět, jak interpretovat svou fyzickou situaci ze spirituální úrovně, poměrně často je chování, které vám churavost vnucuje, dobrým vodítkem. Tím, že vás nemoc v jistých oblastech omezuje, klade tak světlo reflektoru na věci, které byly předtím v temnotě. Jak je to s vaší schopností být k sobě trpěliví a jemní? Dokážete se skutečně o své fyzické a emocionální potřeby dobře postarat? Onemocnění vždy předkládá tyto otázky. Čelit emocím, přijmout emoce, které onemocnění vzbuzuje, je součástí procesu léčení.

K tomu, abyste skutečně započali léčivý proces, musíte říci ano všemu: bolesti, nepohodlí, úzkosti, nejistotě a hněvu. Musíte se tomu podívat do očí, spřátelit se s tím a otevřít tomu svou náruč. Přichází to k vám k vyléčení. Není to nic, co byste měli odstranit z cesty jak nejrychleji je to možné. Není to shoda okolností, která nyní vstoupila do vašeho života.

Když ignorujete řeč těla a udržujete vzdor k nemoci, je velmi těžké proniknout ke spirituální podstatě a smyslu onemocnění. Obklopuje ho příliš mnoho hněvu a strachu. Skutečné vnitřní svobody dosáhnete tehdy, když jdete čelit tváří v tvář svému onemocnění, bolesti a nepohodlí a také svým pocitům strachu a odporu. Přijměte je a pak se jich potichu a s otevřeným vědomím zeptejte: co mi chcete říct?

Ve vaší společnosti není samozřejmé být ke svému vlastnímu tělu důvěrní. Mluvit s ním jako s bytostí, která si zaslouží lásku a úctu, není považováno za přirozené. Společnost vám předkládá mnoho zidealizovaných obrazů o tom, jak by mělo vaše tělo vypadat, jakou by mělo mít formu a zdraví a co byste měli jíst a pít. Existují všechny druhy pravidel a norem o tom, jak vypadá dlouhý a zdravý život.

Všechny tyto zidealizované obrázky nenesou žádnou spojitost s cestou duše. Cesta duše je vysoce individuální. A proto se k tomu, abyste našli pravdu o nějaké nemoci, indispozici či nesnázi, kterou vaše tělo trpí, potřebujete naladit sami na sebe. A to velmi důvěrným způsobem, zapomenout na všechny ty obecné, často uměle vytvořené normy a pravidla. Jste žádáni, abyste uvolnili všechny tyto vnější normy a hledali svou vlastní pravdu hluboko uvnitř.

Tohle je pro vás obrovská výzva, neboť strach a panika, které se vás zmocňují v případě nemoci, vás nutí dívat se příliš rychle na autority mimo vás. Natahujete se k vnějším autoritám pro radu a pohodlí. Může to být lékař nebo expert v alternativní léčbě; v zásadě v tom není žádný rozdíl. Klíč je v tom, že kvůli strachu máte tendenci zříkat se své vlastní zodpovědnosti a částečně ji předat někomu jinému.

Samozřejmě není nic špatného na tom, vyslechnout si odbornou radu a často je to velmi rozumná věc. Vždy však musíte toto poznání uchopit uvnitř a zvážit ho svým vlastním srdcem. Pocítit, zda tato rada s vámi souzní či nikoli. Pouze vy jste opravdovým tvůrcem svého života, mistrem svého vlastního těla. Jedině vy sami víte, co je pro vaše vlastní tělo nejlepší. V nejhlubším smyslu slova jste tvůrcem svého vlastního těla.

Protože nemoc představuje uvíznutou emoci, která je částečně za rozsahem vašeho vědomí, není vždy jednoduché pochopit, co onemocnění či příznak znázorňuje. Někdy může být velmi těžké zjistit, co se nám duše snaží tímto určitým onemocněním říci. V tom případě musíte jít dovnitř a důkladně prozkoumat sami sebe ve smyslu postupného uvědomování si druhu energie, jenž se projevuje v onemocnění, a toho, co se vám snaží říci.

Znovuzískání důvěry se svým vlastním tělem vyžaduje cvičení; není to samozřejmé. Nevzdávejte to příliš snadno. Když se zabýváte trvalými stížnostmi, zkuste je prozkoumat ještě jednou. Dopřejte si chvíli uvolnění a poté cestujte s neutrálním vědomím do míst ve vašem těle, kde se sama nemoc projevuje. Požádejte bolest či onemocnění, aby na sebe vzalo podobu živé bytosti a mohli jste s ní tak hovořit. Požádejte ji, aby se zjevila jako zvíře, dítě nebo lidská bytost. Anebo ji požádejte, aby se zjevila jako průvodce, v jakékoli formě. Použijte svou představivost! Představivost je drahocenný nástroj k objevení nejhlubších pohnutek své duše.

Když tak učiníte a zpozorujete, že vaše tělo odpovídá – formou obrazů či pocity – budete prožívat radost. Budete šťastní za znovuzískanou důvěru. Tělo k vám promlouvá a jeho role jakožto informátora je obnovena! Tohle je průlom. Jakmile si uvědomíte, že jste schopni poznat své tělo zevnitř a že jste jediní, kdo to může pro sebe udělat, budete cítit větší důvěru. Tato sebedůvěra vám zjednoduší pocítění toho, co se vám onemocnění snaží říci. Chrání vás před tím, abyste se vyhnuli odpovědím, které obdržíte od svého vnitřního já, jen proto, že neodpovídají obecným myšlenkám vnějšího světa. Důvěrnost s tělem je velmi drahocenná za všech okolností, ale především tehdy, když je tělo nemocné nebo v nesnázích.

Způsob, jakým nechat své tělo promlouvat je láska. Nepodpoříte komunikaci se svým tělem, když se budete snažit odstranit onemocnění tím, že si budete fanaticky opakovat léčivé afirmace nebo vizualizace. To je stále forma boje či odmítání. Klíč je v tom, abyste pochopili smysl nemocné části svého těla. Když ho pochopíte, věci budou transformovány a emocionální bloky budou moci být odstraněny. Takto funguje léčivý proces – nebojovat tak či onak s onemocněním, ale přijmout ho jako přítele, který vám chce ukázat správný směr. Je těžké to pochopit, neboť nemoc vás děsí a rmoutí. Nicméně přijetí a pochopení vašeho onemocnění je jedinou cestou skutečného léčení. Nemoc vás chce přivést zpět domů.

Chronické a smrtelné nemoci

Účelem nemoci je získat lepší a hlubší pochopení sebe samého. Jakmile tak jednou učiníte a souhlasíte s vnitřním léčivým procesem, výsledkem je často fyzické zotavení. Přesto to tak nefunguje vždy. Některá onemocnění nezmizí dokonce ani tehdy, když jste klesli ke kořenům skrytých emocionálních blokád. To je případ chronických onemocnění.

V případě chronického onemocnění existují přetrvávající fyzické problémy, které se stále opakují. Zvláště během zranitelných období, ve kterých více či méně ztratíte spojení se svým vnitřním já, se symptomy znovu vrací dokonce ve zvýšené míře. To může být skutečně demoralizující. Je proto důležité, abyste zvážili onemocnění z širšího pohledu.

Lidé s chronickým onemocněním podnikají skutečně obtížný úkol. Na úrovni duše souhlasili s tím, že budou čelit strachům, které se objeví v kontextu s jejich nemocí. Souhlasili, že budou čelit zidealizovaným zobrazením toho, jak by se mělo v životě fungovat. Přijetí této výzvy značí velkou odvahu.

Často se to stává, že si duše vybere chronické onemocnění, aby určitý problém vyřešila velmi soustředěně. Onemocnění vás pokaždé vrhá zpět do určitých emocí. Existuje emocionální vzorec, který tuto nemoc doprovází. Opětovné zabývání se těmito emocemi je skutečně těžký úkol, ale přináší mnoho plodů pro duši.

Poměrně často mají tyto životy velkou hloubku a vnitřní bohatství, které není ostatním vždy zřejmé. Proto není podporující neustálá snaha či naděje na zlepšení zdravotního stavu. Faktem je, že onemocnění často postupuje spirálovitým pohybem, pomáhá vám růst na vnitřní úrovni ve stoupajících kruhových pohybech, ačkoli patrně pokaždé znovu upadnete do stejných fyzických příznaků. Na spirituální úrovni se nevracíte zpět, ale dosahujete větších hloubek v zacházení s emocemi, které jste v minulosti, a dokonce možná i v minulých životech, přehlíželi.

To platí také pro dědičné či vrozené fyzické vady. V této souvislosti někdy mluvíte o karmě, ale já jsem v tomto pojetí opatrný, neboť máte sklon spojovat si karmu se zločinem či trestem. Takhle to nefunguje. Duše má opravdovou touhu plně poznat sebe samu a být volná. Tohle je její nejhlubší touha. Vycházejíc z tohoto horoucího přání často přebírá onemocnění, churavost a fyzické vady, které ji pomáhají dosáhnout svého cíle. Není to zajisté otázka splácení vašich dluhů. Je to hluboký záměr osvobodit se a někdy nejlepším způsobem, jak se osvobodit, je prožít extrémně těžké okolnosti uvnitř svého vlastního těla. K tomuto záměru můžeme mít jen tu nejvyšší úctu, zvláště ve vaší společnosti, kde zidealizované obrazy podporují to, jak být funkční, užiteční, krásní a úspěšní. Tyto zidealizované myšlenky ještě ztěžují žití vašeho života s hendikepem, abyste ho i přesto zažívali smysluplně a radostně.

Nakonec bych chtěl říci něco o nevyléčitelných, trvalých onemocněních. Někdy bude zřejmé, že někdo onemocnění nepřežije. Tělo postupně onemocnění podléhá. „Pozemský rámec“ nepřetrvává. Co v tom okamžiku dělá duše nacházející se uvnitř těla? Jakmile odoláváte onemocnění, nemůžete se spojit se svou duší a se svým vnitřním věděním, které vám říká, že je čas rozloučit se. Někdy dopředu cítíte, že musíte odejít, ale tato myšlenka udeří s takovou hrůzou a smutkem, že se snažíte bojovat. Jste horliví zkusit další léčbu nebo počkat na uvedení nové medicíny.

Je to naprosto pochopitelné a jistě nechci odsuzovat tento postoj, ale strašlivě si tím ubližujete. Když tento boj propustíte a dovolíte smrti, aby přišla blíž, zjistíte, že smrt není protivníkem, ale spíše přítelem. Smrt vás z boje propouští.

Když souhlasíte s tím, co vám chce nemoc říci, projdete několika stádii předtím, než skutečný proces umírání nastane. Tato stádia se týkají postupného opouštění všech pozemských věcí – vašich milovaných, vašeho pozemského prostředí, vašich smyslů, kterými pozorujete vše kolem sebe. Je to krásný a přirozený proces.

Byla by škoda zastínit tento proces bojovným postojem, ve kterém se snažíte držet života za každou cenu. Často se tím tělo natolik oslabí, že se již dále nevyplatí žít. Propusťte to. Smrt je osvoboditelem, který je zde proto, aby vám sloužil. Smrt není vašim nepřítelem. Smrt vás přivádí do nového života.

Když jste s někým, kdo je nevyléčitelně nemocný, a cítíte, že tato osoba ví, že umře, pokuste se s ním o tom hovořit jemně a starostlivě. Pro osobu, která umírá, je to úleva. Nejdražší a nejvzácnější věcí, kterou můžete pro umírající osobu udělat, je sedět vedle ní a držet ji za ruku. Neexistuje nic dalšího, co byste měli vědět nebo udělat, když doprovázíte umírající osobu.

Závěrečná péče je ve vaší společnosti velmi důležitá. Jednoho dne tomu budete všichni čelit ve své vlastní rodině nebo okruhu přátel. Jednoduše buďte přítomní s umírající osobou a vnímejte cestu, která přichází. Pociťte pozoruhodný, mocný moment, ve kterém duše opouští tělo a vrací se zpět do jiné říše, do svého domova.

Neuvažujte o onemocnění, které vás vede ke smrti jako o nepříteli, se kterým nakonec prohrajete. Tohle není boj. Smrt vskutku často přichází proto, aby vás zprostila ještě větší bolesti a utrpení. Zajisté nejste ten, kdo něco ztrácí. Ve své cestě budete pokračovat, jen jiným způsobem.

Někdy existují určité záležitosti, které byste rádi během tohoto života prožili nebo překonali a nemohou tak být dokončeny. To vás může rmoutit a nejen vás, ale i ty, kteří stojí za vámi. Přesto vás žádám, abyste to opustili v míru, neboť zde funguje hlubší moudrost, která přivede vás a vaše milované opět dohromady v nových a lepších podmínkách. Jednoho dne budete opět spolu a budete oslavovat život.

Dnes je mojí největší prosbou s ohledem na nemoc, abyste ji přijali opravdově. Obklopili nemoc láskou a vědomím a nechali ji, aby vás vedla do hlubšího pochopení vás samých. Svěřte se nemoci a dovolte si vstoupit do hlubší komunikace se sebou samými. Odevzdání neznamená být kvůli vaší nemoci pasivní či zahořklí, ale spolupracovat s ní aktivním způsobem jako přítel.

Všechny vás objímám svou láskou a žádám vás, abyste cítili moji přítomnost, přítomnost Kristovské energie. Pociťte lásku, která je dostupná všem ve zdraví i v nemoci. Je zde tolik lásky všude kolem vás a vy ji můžete cítit, jakmile propustíte svá hodnocení. Máte tolik soudů ohledně toho, co děláte a co si nezasloužíte, ohledně toho, co děláte správně a co špatně, ohledně všech věcí, které stále chcete udělat a dosáhnout. Propusťte je. Láska je přítomná pro všechny z vás tady a teď.

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Chlorella Aloe Cordyceps

Hrubý Marek voliéry

jezdci koně chov stáje

Zástupce odkazů pro listování

Jeshua - Kdo nebo co je duše?

27/07 2017

Jeshua - Spirituální význam života na Zemi

Jeshua - Jak poznáte plán své duše?

Staňte se andělem, kterým jste

Planetární cyklus

Úskalí hlavy

Úskalí srdce

Úskalí vůle

Propouštět znamená milovat

Meditace

Pracovníci Světla a jejich rodiče

Rozpouštění rodinné karmy

Čtyři aspekty sexuální zkušenosti

Sexuální problémy a boj pohlaví

Bloky v ženské sexualitě

Bloky v mužské sexualitě

Trpělivost a láska

Proud lehkosti a proud dostatku

Vytváření proudu dostatku

Chronické a smrtelné nemoci